SONP přečtené 363

Roboti a impérium 2012, Isaac Asimov

Od vesmírné detektivky k psychohistorii, aneb jak se z původně poměrně banální detektivky o robotech stala futurologická studie. Asimov zde prezentuje velké množství věcí k zamyšlení, ať jsou to Giskardovy pochyby o Nultém zákoně (mnoho nejhorších bezpráví na jednotlivcích se v historii lidstva staly v zájmu většího celku) , poněkud svatokrádežné úvahy o naší krásné modré planetě coby kouli na noze expandujícího lidstva nebo škodlivosti válečných jestřábů (stále aktuální). Kvůli těm úvahám Isaacovi odpouštím už poněkud otravnou nestárnoucí a muže stále vzrušující Gladii, i poněkud přitrouble veselého kapitána D.G. Samotný děj není nikterak strhující - jak už známe z této série, postavy spolu neustále rozmlouvají na mnoha stranách a nové je to, že se mezi tím přesouvají vesmírem. Kniha proto není z nejčtivějších, ale rozhodně pudí k zamyšlení, a to je na sci-fi vždy to nejcennější. Jako nádavek dostanou fanoušci série promyšlená napojení na další Asimovovy romány, které byly původně samostatnými díly (např. Oblázek na obloze). 70% "Nemohu přijmout Nultý zákon, příteli Daneeli. Víš, že jsem obsáhle pročetl lidské dějiny. Objevil jsem, že jedny lidské bytosti spáchaly na druhých strašné zločiny a jejich omluvou vždy bylo, že ty zločiny byly vyvolány potřebou kmene, státu nebo dokonce lidstva. Právě proto, že lidstvo je jen abstrakcí, lze jím ospravedlnit cokoli a Nultý zákon je tudíž nevyhovující."... celý text

Fantasy & Science Fiction 2006/04 2006, * antologie

Navždy a den 2020, Anthony Horowitz

A mě se to hodně líbilo, možná proto, že jsem s Flemingovými bondovkami už dlouho na jedné vlně (první jsem četl ještě dříve, než jsem vůbec shlédl všechny filmové bondovky). První, s čím se musí čtenář smířit, je to, že literární Bond je výrazně jiný, než ten filmový (zvláště pokud jste fanoušci Pierce Brosnana). A Horowitz se právě do tohoto jiného Bonda skvěle tímto prequelem ještě před Casinem Royale trefil, Bond je tu ještě ne úplně zaběhlý zelenáč, který se svými zbrklými rozhodnutími dostává do prekérních situací, z nichž ho musí tahat jeho výrazně starší bondgirl. A zatím neřeší žádná spiknutí ohrožující svět, ale jenom výrobu a obchod s heroinem. Hlavní zápletka sice trochu kopíruje filmové Live and Let die, ale přesto obstojí. Nádavkem čtenář dostane další dávku ztraceného světa bílých mužů: casina, holky v šatech od Diora, rámusící auta, cigára a koktejly z vyzrálého chlastu. 80%!... celý text

Roboti úsvitu 2003, Isaac Asimov

Jestli existuje totálně neakční sci-fi, jsou to právě Roboti úsvitu. Totiž až na pár pasáží popisujících Baleyův přílet na Auroru a pár pasáží se vznášedlem je celá kniha prakticky jen přepisem konverzací mezi tímto "vesmírným por. Columbem" a jeho svědky, popřípadě podezřelými. Děj je poté korunován dvěma závěrečnými debatami s aurorským Předsedou a jedním z robotů. Tedy nic pro milovníky akcí nabitých knih, tahle kniha se šine vpřed tempem vpravdě hlemýždím (pokud mají na Auroře hlemýždě). Filozofický přesah knihy v podobě důvěry v krátkověké a hašteřivé lidstvo je jasně patrný a Asimov to všechno okořenil záležitostmi vesmířanské erotiky, což v jeho starších knihách nebývalo typické. V mnoha článcích se dočteme, že Isaac byl ve stáří poněkud oplzlejší, než bývalo zvykem, a tady čtenáře také nešetří až překvapivými detaily. Jeho náhled na ženské postavy knihy jsou pak z dnešního hlediska mírně řečno šovinistický, ale to se snad u génia jeho formátu dá odpustit. Byť by kniha klidně mohla být o třetinu kratší (mistra už se v jeho rozpuku nakladatel zjevně netroufal omezovat), drží si extrémně solidní pozici při propojování světa Asimovových vesmírných detektivek s psychohistorickým universem Nadace. 95%!... celý text

101 minut 2022, Štěpán Kopřiva

I když jsem spíš pomalý čtenář, občas mne baví knihy, které jsou jiné v tom, že zážitek není čtenářský a pomalý, ale spíše filmový či televizní s rychlými střihy. A 101 minut je právě takováto kniha - nedá čtenáři vydechnout a v podstatě (pokud po dvou hodinách čtení neztratíte úplně sílu číst a neusnete) je neodložitelná. Střihy mezi scénami s hasiči a pasažéry zejména v první polovině knihy byly naprosto famózní - v té druhé polovině, kde už se "jen" zachraňovalo a hasilo, už to tak ostré nebylo, ale stále to zůstalo skvělé. Nadšen jsem byl z pasáží, psané "Vy" formou, ze které až na samém konci vzejde to, co je řečeno tou skvělou, níže už citovanou, první větou. Když k tomu připočtu, že metro mne fascinuje už od dětství a že se autor do podzemního prostředí ponořil s důkladností takřka haileyovskou, nemůžu "stojedničce" dát méně než 100%.... celý text

Pravda 2002, Terry Pratchett

Na mé pomyslné špici zeměplošského světa se Pravda tyčí hodně vysoko. A snad ani ne tak proto, že by se čtenář při konzumaci tohoto díla umlátil smíchy, ale spíše pro to, co je pod humorným fantasy nátěrem v této knize vážného. Pro pozdnější pratchettovsky je to typické a ani zde si Pratchett nebere servítky a rozebírá moderní společnost na prvočinitele (a to už se nedožil rozmachu pánů Větromějů na sociálních sítích): postoj k národu vyjádřil větou "veřejnost napadají velké, moudré a dokonalé myšlenky, zatímco lidé pobíhají kolem a dělají hlouposti" - ty hlouposti spočívají v tom, že více než o blaho společnosti se lid zajímá o legrační zeleninu, otec hlavního hrdiny je intrikující oligarcha jak vystřižený, self-made mana v oblasti odpadů Jindřicha Krále zajímá akorát to, kolik bohatých a slavných lidí jeho dceři přijde na svatbu. V téhle společnosti jsou lord Vetinari se svými mírně vyceněnými zoubky a stále více zpruzelý Elánius balzámem na duši. A přiznaní dva Tarantinovští padouši tomu už jen dodávají šlehačku. 99%... celý text

Život, vesmír a vůbec 2002, Douglas Adams

Jasně, lze souhlasit s tím, že kloudný děj to nemá, ledaže byste za kloudný děj chtěli označit tu šílenost s ve stázi uloženou mírumilovnou a xenofobní planetou Krikitt a hledáním klíče k ní v podobě kriketové branky, jejíž tři pilíře jsou z plexiskla a kovu... a ten plexisklový pilíř je Cena za nejzbytečnější použití výrazu "do prdele" v literaruře, a jejíž břevno je jakési galaktické žezlo spravedlnosti - COŽE? Ale přeci byste nezavrhli knihu, ve které jsou takové legendární šílenosti jako je zapšklý mimozemšťan, který se rozhodl pozurážet celou galaxii, létající večírek (vy jste snad na něm nikdy nebyli?), flolopující matracák, který se tak flupně vylomil, nebo bistromatická loď, která vypadá jako italská restaurace? Zkrátka v téhle šílenosti se skrývají drahokamy humoristické sci-fi! Měli byste si to přečíst už jen proto, abyste se dozvěděli, co se přesně skrývá vrcholu hor Quentula Quazgara. A děj? Koho to zajímá! WUP! 70% (+20%, pokud si to poslechnete od Vojty Kotka)... celý text

Duna: Vévoda z Caladanu 2021, Kevin J. Anderson

Tak trošku průtokový a jakoby umělohmotný příběh ze světa Duny, který (jak název napovídá) se odehrává hlavně na světě Atreidů, i když se podíváme i k Harkonnenům na Arrakis. Z mého pohledu spíše vlažného fanouška této série (mám vlastně rád jen Dunu samotnou) se oběma autorům nepodařilo dodat této knize dějovou linku dostatečnou na to, aby čtenáře vtáhla a udržela. Nechci tvrdit, že kniha nemá své momenty - např. úvodní teroristický čin i závěrečný rozkol mezi Letem a Jessicou zafungovaly dobře, nicméně celá ta drogová linka mi přišla jako těžce naroubovaná na caladanské reálie. Na druhou stranu jako započetí cesty k legendárnímu prvnímu dílu to šlape dobře, takže nakonec ode mne 60%.... celý text

Dračí carevna 2007, Juraj Červenák

Když jsem ještě neměl ani ponětí o tom, co to je fantasy, zbožňoval jsem ruské pohádky. Oproti těm našim s německými kořeny měly v sobě cosi hororového (kolikrát jen vrány careviči Ivanovi vyklovaly oči a k tomu Kostěj nesmrtelný a jeho život ukrytý v jehle skryté ve vejci!) a dodnes vzpomínám na svou fascinaci Bilibinovými ilustracemi knihy Peříčko Finista Jasného Sokola; zejména ty svítící lebky! No a zde jen Ďuro Červenák zúročil tuto fascinaci. Po spíše historizujícím prvním dílu tu máme fantasy jak z dřevněruského žurnálu. Jak už někdo psal níže, je to v zásadě lineární dobrodružství z Bolgaru směrem na sever, až do Půlnočních hor. Ne že by mi to vadilo, přímočaré putování zajímavé družiny odtud tam prosáklé magií a příšerami na každém kroku, to je moje gusto. Je tu vše, co k tomu všemu pagří: žrec s medvědí kůží umějící se v medvěda proměnit, Baba Jaga, Kostěj (pardon Koščej) a i ten život zakletý v něčem skrývajícím se v kachně. Občas bych ocenil více hutné atmosféry na úkor popisu soubojů, ale nelze vyčítat spisovateli jeho styl. Takže je to plná palba!... celý text

Nahé slunce 2004, Isaac Asimov

Detektivní linka je v Nahém slunci jen pomocí k vykreslení pokročilé lidské společnosti, která začíná ztrácet to, co je nám lidské. Spolupráci, náklonnost, setkávání. Jako by se Solariáni stávali sami těmi roboty, které dodávají celému vesmírnému společenství. A stejně jako v prvním díle samotné vyšetřování celou knihu neutáhne. Bailey se tu aspoň tolik neplete jako dřív, ale pořád mě víc, než kdo vlastně spáchal vraždu zajímalo to, jak solariánská společnost vlastně funguje a kam bude tato větev lidstva směřovat dále. A jako by tohle autora taky zajímalo mnohem více, než psaní detektivky. A tak nejcennější byl pro mě byl samotný závěr, z nějž čišel ten krásný optimismus 50. let o dobývání vesmíru lidstvem. Toto čtení Nahého slunce bylo ještě okořeněno nedávnými zážitky z pandemie, které jako by se odráželo v solariánské realitě... Nosní filtry... Rukavice... Lidé zavření doma a procházející se jen po svých soukromých pozemcích s holografickými obrazy svých přátel. Přes značnou naivitu detektivní linky (roboti s výměnnýma rukama? WTF?) musím dát 90% za skvělé vykreslení nám zcela cizí, ale přece jen něco připomínající společnosti.... celý text

Pouštní Kopí 2010, Peter V. Brett

V Pouštním kopí nám autor přidal nového hrdinu Jardira, jehož linka mne dost do příběhu vtáhla. Líbila se mi celá tahle pseudoarabská civilizace, v níž mají muži cenu jen tehdy, jsou-li schopni zúčastnit se alagai-šaraku neboli válce proti démonům, a zároveň jsou zpovzdálí řízeni svými zdánlivě utlačovanými manželkami. Líbilo se mi to ještě více, než klasický středověký fantasy svět z minulého dílu. Nejsilnější pro mne ale byla Rennina linka s otcem - jinak ale musím souhlasit s níže komentujícími v tom, že romantické pasáže ubírají knize potřebný drive a že je kniha celkově dost natahovaná. To se ale u autorů, kteří jsou smluvně zavázáni k psaní sérií, bohužel stává. I tak je to ale solidní čtyřhvězda - 80%... celý text

Galaxy Trucker: Drsná štreka 2021, Jason A. Holt

Pro mě velké překvapení v podobě knihy napsané podle deskové hry. Cože? Ale opravdu, i takové knihy jsou. A na to, že jsem si knihu stáhl zadarmo na stránkách vydavatele deskové hry Galaxy Trucker, jsem se opravdu dost dobře pobavil. Dokonce mi to z počátku připomnělo legendárního Stopařova průvodce. Pak sice kniha trochu ztratila dech a tah na bránu, ale dočetl jsem ji opravdu s chutí. 70%... celý text

Ledové peklo 2021, John W. Campbell Jr.

Spíš než nějaká senzace je to historická zajímavost pro vyznavače Zlatého věku sci-fi a filmu Věc z roku 1982 (případně Věc z jiného světa z roku 1951). Jde o útlou novelu, která drobně rozšířuje původní známější povídku, ale není zde oproti původnímu dílu nic převratného navíc. I tak se to čte velmi dobře, i když věk je už celkem znatelný a projevuje se na jisté naivitě. Nelze ovšem tomuto dílku upřít, že založilo na celý nový "vetřelčí" žánr ve sci-fi a možná i na řadu našich nočních můr z dětství. 70%... celý text

Jméno růže 2005, Umberto Eco

Občas stojí za to vrhnout se do čtení nějaké knihy s minimem znalostí o její podstatě. O jménu růže jsem věděl jen to, že se jedná o jakousi historickou detektivku (snad něco na bázi Soudce Ti), která byla zfilmována se Seanem Connerym řešícím tajemné vraždy v benediktinském opatství. Už po přečtení desetiny knihy mi bylo jasné, že nic nemohlo být knize vzdálenější než to, co jsem si o ní původně myslel. Jedná se vskutku o mnohovrstevnaté dílo, v němž si každý najde to, co chce najít. Ten podobenství o příšernosti katolické církve, jiný iniciační román o mladém Adsovi, tamten filosofické pojednání o historii křesťanských herezí, onen oslavu racionalismu či podobenství o nebezpečnosti knih - a ano, lze zde najít i tu slibovanou historickou detektivku. Do trávení Ecova textu jsem se pustil vybaven jedním semestrem církevního práva a povšechnými historickými znalostmi o středověku a dějinách církevní filozofie, a dalo mi to sakra zabrat. Dokonce natolik, že jsem si musel v průběhu knihy 2x odpočinout u brakových povídek páně G.R.R. Martinovým - tohle když se mi stane, hrozí tím, že se ke knize nevrátím. Ale nevzdal jsem to a hrdinně jsem dospěl k rozuzlení detektivní zápletky. Ta ovšem pro mě osobně nikterak podstatná nebyla, z knihy mne asi nejspíš nejvíc dostal senzační inkviziční proces s cellerariem a pochopitelně už zmiňovaný hororový knihovní labyrint, za nějž by se nemusel stydět ani sám Clive Barker. Dílo je to bezesporu geniální, já však vždy hodnotím jen a výlučně svůj vlastní čtenářský zážitek, který byl poznamenán velkou náročností textu, proto jen čtyří hvězdy.... celý text

Úsvit černého slunce 2021, Tomáš Bandžuch

Okultní nácky já rád. Ať už si vybudovali u finů základnu na Měsíci, nebo u Součka kdesi v Grónsku, popřípadě si v hlavách pseudovědců stavěli vesmírné plavidlo Haunebu. A tahle knížka jede přesně na téhle vlně, takže se okamžitě v mé čtenářské mysli zaháčkovala. Děj zklamáním nebyl, rozhodně mne potěšila propletenost s Lovecraftovským mythosem. Ovšem musím se přidat s kritikou společně s komentářem níže: vůbec mi nevyhovoval styl extrémně krátkých kapitol, do kterých jsem se sotva začetl, a už jsme zase skočili jinam. Působilo to na mne rušivě a epizodicky - takže přes zajímavé téma a historické návaznosti (potěšila zejména letecká technika) nemůžu dát více než 70%.... celý text

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

Himbajs! Pro mě až trochu moc internetově okatá variace na Foglara. Mobily, notebooky a další vymoženosti moderní doby mne trvale vytrhovaly z jinak docela super stínadelské (pardon prašinské) atmosféry, ale nejsem holt cílová skupina dětí 21. století. Oceňuji snahu o vědecké vysvětlení fenoménu zvláštní městské čtvrti v podobě nefungující elektřiny. Kdo ví, asi se to současným dětem bude číst líp než Rychlé šípy, ale já zůstávám sedět se Širokem ve stínu stromu Ginko, ozdoben žlutým špendlíkem. 70%!... celý text

Spasitel 2021, Andy Weir

Ševče, drž se svého kopyta - této zásady se Andy Weir držel a po pokusu s ušpiněnou sci-fi v románu Artemis se vrátil s další sólo kosmonautickou odysseou. A tento návrat mu sakra vyšel. Příběh jako takový je jednoduchý až triviální, opět zde máme dnes velmi populární téma s umírající Zemí. Ovšem to, co Spasitele učinilo knihou, kterou jsem nedokázal odložit a kterou jsem četl v noci, ve dne a zkrátka pořád, jsou dvě věci. Jednak jistá dojemnost v setkání, které hlavní hrdina zažije (nechci spoilovat), a jednak obrovské, ale opravdu obrovské množství myšlenkových experimentů, které se lnou celou knihou v kvantitě, kterou jinde nezažijete. V emocionální rovině i ve vykreslování postav urazil autor od spíš suššího Marťana kus cesty. Snad jen těch čísel na mě bylo trochu moc - v závěru knihy třeba naleznete pasáž o rotaci lodi a jejích výpočtů, která zabrala snad dvě strany. Za to srážím půl hvězdičky, ale jinak pro fanoušky hard sci-fi povinnost. A že je to utopická pohádka? To vyprávějte někomu jinému, kdo nevyrostl na E.T., Starmanovi a Číslo 5 žije. 90%!... celý text

Zloděj času 2002, Terry Pratchett

Za těch 19 let od českého vydání jsem zapomněl, jak je Zloděj času skvělý. Je to jak když zkřížíte Klášter Shaolinu s konceptem ztraceného času z Endeho Děvčátka Momo (které jsem shodou okolností četl nedávno) - možná tam nějaká inspirace byla. Ale samozřejmě se nám dostane řada dalších šíleností jako je miminštinou blábolící čerstvě reinkarnovaný opat, jeden Igor s fascinací bleskem a rukama svého pradědečka, tak trochu autistický hodinář, jezdec apokalypsy pod pantoflem a k tomu všemu jeden dost zvláštní mlékař. A že závěrečná bitva postav s auditory prostřednictvím bonboniér je pratchettovsky zmatená? A komu to vadí? Není snad psáno: "Ceš čušenku? Ceš"? Au, nechtěl jsem dostat do hlavy gumovým jakem! 110%!... celý text

Děvčátko Momo a ukradený čas 2005, Michael Ende

Na děvčátko Momo, která byla v mém dětství jednou z mých nejoblíbenějších knih, jsem si vzpomněl při jednom nerdovském přemítání o tom, ve které knize si postavy ve světě se zastaveným časem málem rozbily čelo o pírko visící ve vzduchu. A tak jsem se rozhodl si dětskou knížku přečíst v dospělosti a nelitoval jsem. Kromě famózní práce autora s časem a jeho smyčkami, které mne připravilo na mnoho klasických časových paradoxů v dospělejší sci-fi literatuře, je zde poselství i pro dospělost čtenáře - neměli bychom si nechat krást svůj čas věcmi a lidmi, které se o to snaží; ať už je to práce, krysí závod v moderní společnosti nebo zbytečný luxus a nenechat se obrat o čas s blízkými. Já se snažím, mistře Hóro! 100%... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Ke knize už prakticky nemám co napsat, znám ji prakticky nazpaměť a hodnotím automaticky sty procenty. Tentokrát se mi ale zachtělo dát si ji v autě coby audioknihu v podání V. Dyka. A dlužno podotknout, že Dyk Adamsovu textu dodal potřebnou dávku další úchylnosti. Chvíli mi teda trvalo, než jsem si zvykl na to, že Ford zní jako ten nejhorší ukoktaný zhulenec pod sluncem, a že Zafod pravděpodobně dříve, než se stal galaktickým prezidentem, žil kdesi na Těšínsku. Také mne pobavilo, že náš panprezident v Dykově podání není tradičním Vogonem, nýbrž přezíravě deklamuje v roli Hlubiny myšlení; v důsledku toho si pak posluchač může vychutnat legendární báseň "Ó fretná chrochtobuznosti" namísto Miloše v podání někoho, kdo silně připomíná zvěčnělého mistra Karla. Zkrátka musím říct, že toto audioprovedení dodává Stopařovi další šťávu. Sice možná není pro každého, ale pro mě se to k této legendární šílenosti sakra hodilo. 100%... celý text