SONP komentáře u knih

(SPOILER) Musím říci, že souhlasím s tím, že po druhé polovině šla záživnost knihy opravdu dolů. Ne, že by mi vadilo Kingovo přešaltování do politické podoby (naopak mne zaujalo, jak dokázal zobrazit alt-right populisty, které máme po čtyřiceti letech i u nás, jakož i jejich publikum), ale prostě tak nějak po objevení "hladkého" vraha už děj zdaleka nebyl tak magnetický. Zato ta první půlka byla opravdu skvělá, ať už tradičně kingovsky skvělé seznamování s postavami (zde na pouti u kola štěstí, hejhejhej!) a nebo výborně zpracované následné probouzení z komatu a objevování schopností hlavního protagonisty, popřípadě skvělé propadnutí hrdinovy matky křesťanským sektám. Takže nakonec je to v průměru solidních 80%.

7 15.09.2020

Vlastně je to celé jedno velké road movie, odehrávající se v kulisách neuvěřitelné Simmonsovy imaginace. Každý ze světů je tak skvělý, že by si zasloužil vlastní román, ať už to je "waterworld" Mare Infinitus nebo postapo Sol Draconi Septem s arktickými démony a putujícími domorodci milujícímu prvočísla nadevše a také rozvinutá církevní planeta Pax s hrozivými plavidly třídy Archanděl. Tato vlastnosti díla pak sice způsobuje jistou epizodičnost děje, kdy skupinka dopluje k další bráně, střih a je tu další svět, ale to vůbec nevadí. Aspoň se dá ta cihla číst snadněji na pokračování. Původní Hyperion ji sice stále převyšuje, ale přesto jde o skvělé čtení. 85%!

4 02.09.2020

Tato kniha je vlastně takový přívěšek k seriálu, a tak je jí třeba i brát. Prostě byla stvořena proto, aby si ji přečetl dívák, který má zájem zjistit, co vlastně zapříčinilo zahořklost Picarda, proč je z Raffi Musikerové chlastající hulička a tak dále, a tak dále. Není to žádná velká literatura, ale fanouška pobaví a pro nikoho jiného asi ani není určena. Celkovým naladěním ze všeho nejvíc připomíná multikulti trilogii Becky Chambersové, takže chápu, že zástupce opačného politického spektra dokázala autorka rozpálit doběla (viz komentáře níže). Mě osobně to nevadí - jednak mám k použitému politickému směru celkem blízko a jednak utopie k ST vždy patřila. To už mi spíš trochu vadilo, kterak federace občas připomínala stávající korporát - věčné meetingy a tlaky ze strany nadřízených - původní kapitán Kirk by se v takovém prostředí asi zbláznil a desertoval by k Andorianům. 70%

5 07.08.2020

Zajímavé - z autorčiny prvotiny jsem byl úplně odvařen, u Prokleté věže jsem zatím ve 40% a vůbec jsem se nedokázal začíst. Snad za to může výrazný young adult odstín tohoto příběhu o skupince mladých zlodějů, k nimž jsem si vůbec nedokázal najít cestu. Bohužel momentálně odkládám bez hodnocení a zkusím to někdy znovu, snad to podruhé půjde lépe...

Filmová či knižní díla vytvořená cizinci a odehrávající se v naší vlasti bývají někdy směšná. Blahé paměti je třeba si vzpomenout hlavně na film xXx, v němž jsou kousek od Prahy velehory a hrdinná Městská policie všechny zachrání. V téhle knize ovšem Craig Russel podal lepší výkon. Ideální to samozřejmě není - první republika je tak strašně ponurá, až by nikdo nevěřil, že v ní někdo kdy mohl žít: ulice Prahy jsou plné chudých brlohů, prostitutek a dělnických německých hospod a venkov obsahuje hned za Mladou Boleslaví strašidelný hrad jak od Drákuly, v jehož stínu žijí pověrčiví vesničané.

Ostatní reálie jsou ovšem celkem uvěřitelné (i když jsou to vlastně jenom kulisy, odehrávat by se to mohlo kdekoliv jinde na světě) a příběh plyne poměrně zajímavě. Příběhy odehrávající se mezi nebezpečnými psychiatrickými pacienty táhnou, postavy jsou fajn a i detektivní linka je obstojně postavená.

Celkově solidně napsaný bestseller, který ale asi čtenáře ničím nepřinutí sáhnout po něm znovu. 70%

4 11.07.2020

Postupem času se série o Elániovi proměnila v humanistickou sérii zaměřenou proti rasismu, druhismu a válkám (pokud si pamatuji, vyvrcholí to celé Šňupcem). Zdá se, že se z Elánia stalo autorovo alter ego, přes nějž hlásá své názory do světa. Ač jinak s autorovými liberálními názory souhlasím, přijde mi trochu rušivé infikovat těmito seriozními tématy humoristickou fantasy. Tu totiž čtu z escapistických důvodů. Ale i tak to celé bylo zábavné a nejlepší ze všeho je Leonard da Quirm a desátník Noby objevující podstatu ženství. 70%

4 08.07.2020

Je těžké hodnotit v dospělosti knihu takhle slavné série, zvláště pak když na ni nemám žádné vzpomínky z dětství jako ostatní komentující. Z mého pohledu musím říct, že z í pořád ještě čiší, že ji JKR psala jako čtivo pro menší děti, čemuž odpovídají i témata v knize řešené (vymizely sice téměř body z prvního dílu, ale školní tresty po škole jsou tady pořád). V závěru knihy se už ale začínají objevovat výrazně temné tóny a závěr je velmi čtivý).
Dílko jsem poslechl jako starší audioknihu načtenou Pavlem Zedníčkem a pojatou spíš jako rozhlasovou hru s efekty a používáním mnoha hlasů pro postavy. Nevím jak ostatním a nic proti panu Zedníčkovi, ale pro mě tam bylo protagonistových pitvoření až přílíš. Lockhart totiž hlasem připomínal spíš Páťu Tlučhoře a otec a syn Malfoyové jako by vypadli z policejní akademie Zdeňka Izera. Ještě jsem to nezkoumal, ale doufám, že další knihy budou načteny někým jiným. 80%

4 25.06.2020

Hvězdná pěchota o několik koňských délek překonala moji subjektivně dosud nezelenější knihu, kterou byl Kotletův Spad. Máme tu sice všechny sci-fi propriety (vesmírné lodi, Čerenkovův pohon, insektoidní nepřátelské mimozemšťany a další), ale o ty tady vlastne vůbec nejde. Středobodem všeho je totiž ARMÁDA! Dalšími důležitými body jsou pak čest, odvaha a zejména subordinace a obdiv k vysokým důstojníkům, kteří řadové vojáky nešetří a urážejí je kudy chodí (samozřejmě jen proto, aby vychovali z chlapců muže). Nechci o sobě tvrdit, že jsem pacifista (třeba Clancyho jsem schopen číst bez problémů), ale tohle bylo i na mě trochu moc. Už chápu, jak musí trpět přesvědčený konzervativec, když čte ťřeba Mievillovu Železnou radu nebo kompostovatelnou trilogii Becky Chambersové!
Heinlein tady balancuje přesně na hraně mezi extrémním patriotismem a autoritativním režimem - uvažuje o tom, jaký je rozdíl mezi morálkou vojáka a civilisty (hádejte, v čí prospěch je odpověď?) a podobně. Už proto jsem si nemohl knihu řádně užít, protože prostě neudeřila na mé čtenářské struny. Autor mne však párkrát také potěšil, když např. do armády zařadil také ženy (kvůli jejich vesmírně pilotním schopnostem - v USA 50. let jistě něco nemyslitelného). Nicméně jsem rád, že jsem si toto stěžejní dílko klasické sci-fi přečetl a mohl zhodnotit, že filmová adaptace r. 1997 se téměř vůbec nepřiblížila atmosféře knihy. Tady totiž primárně nejde o popisy bojů, i když z první kapitoly se zdá, že autor v 50. letech časovým okénkem zahlédl akční počítačové hry dnešních dnů. Spíš je to celé o armádní atmosféře, směřování společnosti k osobní odpovědnosti a vhledu do uvažování vojáků - byť pro mě vhledu až příliš jednobarevně obdivného. Je to stejná utopie jako třeba neandertálská společnost u Saywera, ale z druhé poloviny politické spektra, zcela bez úvah o tom, v co se něco takového může zvrhnout. Musím ale ocenit, že čtení v člověku mého politického ražení vyvolá úvahy o těchto kontroverzí a od toho čtení ostatně je. 80% (20% jsem přidal během psaní tohoto komentáře, protože kniha která nutí přemýšlet, je dobrá kniha)

8 21.06.2020

No, tak v hodnocení tohoto dílka už s na rozdílu od prvního dílu ostatními přispěvateli na jedné vlně nepopluji. Snad proto, že kouzlo ústředního nápadu už od jedničky vyprchalo a nebylo nahrazeno ničím novým podobně zajímavým. Pravda, ponoříme se tentokrát hlouběji do organizace cechu smrtek a závěrečná právní procedura mě docela zaujala, ale Nimbus pro mě neměl žádnou ústřední dějovou linku, která by mne ke knize připoutala tou příslovečnou červenou nití. A tak mne ze všeho nejvíc bavily úryvky z Nimbových úvah na začátcích kapitol; co se psalo v kapitolách samotných mne nechávalo zcela chladným až do zhruba 3/4 knihy. A ten cliffhanger doutnající už od konce knihy, který zůstal nedokončený, je až přiliš okatým nalákáním na další díl, o němž nevím, zda ho budu číst. 60%

5 09.06.2020

Ještě předtím, než jsem začal číst Pratchetta (sákryš, opravdu byl někdy čas, kdy jsem neznal Zeměplochu?) jsem objevoval humornou fantasy prostřednictvím Moressyho Kedrigerna, který byl tehdy tak nějak na okresním městě dostupnější. A dlužno podotknout, že Mrakoplaš, Smrť, Elánius a Vlahoš nebohého pohodlného čaroděje později úplně zastínili a já na něj zapomněl. Při stěhování knihovny jsem ovšem na tyto útlé paperbacky (s napsanou cenou 79 Kč, cože?) narazil a řekl si, že si to z čiré nostalgie ještě někdy přečtu. No a právě nyní, po 26 letech od vydání na Kedrigerna přišla řada.
A ačkoliv jsem čekal spíš zklamání z jednoduchoučkých příběhů podobně, jako jsem se kdysi snažil v dospělosti neúspěšně koukat na seriál Goro - bílý pes, musím říci, že mě Moressy příjemně překvapil. Pravda, jde o sadu krátkých povídek, takže žádná velká epika se nekoná, ale bylo to sakra příjemné čtení. Dokonce musím říct, že v pokročilejším věku, kdy už i na scifistu ve věku s čtyřkou na začátku občas doléhá peciválství středního věku, Kedrigerna asi chápu lépe než moje nerdské 17-leté já z 90. let, trávící svůj volný čas u své Amigy 1200 a nedělních seancí dračáku. Tenhle chlapík, který odmítá nosit z pohodlnosti bílý plnovous a špičatou čepici jako správný čaroděj a z duše nenávidí cestování je prostě sice úplně jiná liga než potrhlý Mrakoplaš, ale je to zkrátka zatracený sympaťák!
A některé povídky jsou vpravdě geniální, například hned ta první o návštěvě mimozemšťanů na Kedrigernově zahrádce mě úplně odbourala. Takže si myslím, že ještě přijde řada na další zažloutlé Kedrigernovky z mé sbírky, protože občas se zkrátka člověku zachce číst si o větším lenochovi než je on sám. 90%

4 02.06.2020

Musím souhlasit s tím, že zvláštnímu fantasknímu pojetí této space opery a přesahu do různých žánrů svědčila spíš povídková poloha první knihy než románová poloha té druhé. Pro mě tam bylo snad o třetinu textu více, než bych potřeboval pro to, abych si děj řádně užil. Tak třeba moderně veršované promluvy jedné z umělých inteligencí byly pro mne utrpěním - první chvíli mě bavilo hledat v tom nějaký obsah sdělení, ale když se do toho začaly motat ještě původní Keatsovy básně, byl jsem ztracen. Podobně jsem na tom byl s tehdy populárním popisováním kyberprostoru coby vln a dálnic a staveb - kvůli tomu jsem už v devadesátých letech měl problém s Gibsonovým Neuromancerem. Pořád jsou zde ale fascinující pasáže, které patří k tomu nejlepšímu, co se dá ve sci-fi najít. Kupříkladu závěrečná pravda o útoku vyvrženců a následná destrukce všech portálů mě i při třetím čtení málem shodila z postele. Celou dobu čtení jsem osciloval mezi třemi a pěti hvězdami a tak nakonec dávám průměrné čtyři a 80%.

7 19.05.2020

Věž vlaštovky je přímočarým putováním dvěma příběhy od konce minulé knihy do nikam. Ale pozor, nuda to není! Sapkowski totiž putování Geraltovo i Cirino opentlil takovým množstvím pro hlavní příběh zhola nepodstatných odboček, vedlejších postav a historek, že jsem se nenudil snad ani minutu. A výhoda je, že si je tak nějak nemusíte ani pamatovat, protože stejně jako se v příběhu objevily, tak za chvilku kratší než mrknutí kikimory většinou zmizí. Ano, je to spisovatelova exhibice, ale na mě to prostě platí. Můj čtenářský zájem si získal jak už notně opelichaný učenec Vysogota, šlachovitý lovec lebek s drobně sadistickými sklony Leo Bonhart, tak i vraždící přesvědčený demokrat Stefan Skellen. A že se z Ciri stal takřka terminátor? To mi celkem nevadilo, to už bych si spíš stěžoval na nedostatek melancholických proslovů páně Geralta nebo snížené množství hantecu mistrů trpaslíků. 80%

6 29.04.2020

Hyperion je zkrátka gejzír imaginace ve všech ohledech. Každá z pospojovaných povídek je docela jiná a jak tomu u povídek bývá, některé čtenáře zachytí více a některé méně - podle toho, jakému stylu holduje. Pro mě osobně je špičkou livingstonovský příběh Paula Durého a Lenara Hoyta a trochu jinak pojatá časovka Sola Weintrauba, méně už military bojovka od plk. Kassada, byť ozvláštněná jeho Nemesis. I ve spojovacích textech se ale dá najít ledacos zajímavého, za sebe musím ocenit netuctové technologie tohoto světa: dům Martina Silenuse, který má každý pokoj na jiné planetě, stromoloď, která jako by sem přiletěla ze žánru fantasy, kolovůz pro cesty mořem trav nebo hermetizovaná lanovka. Zkrátka a dobře, i při nějakém třetím čtení mi měl Hyperion co nabídnout. Navíc lépe funguje, když není samostatně stojícím (četl jsem cihlovité vydání "Kantos Hyperionu") a nepřináší níže popisovanou frustraci z díla bez konce.

9 20.04.2020

Nechci tvrdit, že Underground nemá něco do sebe. Postapokalyptických měst, kde chudí žijí při zemi a bohatí v oblacích, jsme sice v žánru měli víc než dost, ale tohle postapo je v naší stomrakodrapové Praze s celou řadou odkazů na současnou dobu . Celé to nové pražské společenské zřízení v podobě vlády korporací (na které jsem se nechal nalákat v Pevnosti) je ale jenom velmi hrubě (i když zajímavě) načrtnuto, na víc nezbyl čas - 90% knih totiž tvoří svištící projektily, rozbité hlavy a oddělené končetiny a v neposlední řadě všelijaké p--ování, č---kování a ku--ování.
Moment, já si koupil knížku od Kotlety a teď si tady stěžuju, že to je takřka výlučně akční přisprostlá jízda?! No, tak to jsem teda trochu mimo svou knižní bublinu, to se občas stává. Nicméně jsem si to prostě neužil.

4 31.03.2020

Pro mě tak trochu průtokový příběh o hlídce, z něhož mi ulpělo následující:
- Sir Terry se zde ukázal jako správný západní levičák horující pro rovná práva všech (golemy z toho nevyjímaje): "Rouhání? To říkáte vždycky, když dostane hlas někdo, kdo ho předtím neměl!"
- Strašlivě nečitelné pseudohebrejské písmo, které golemové čmárají na své tabulky, jimiž komunikují s osobami z masa a kostí
- Noby Noblhóch šlechticem na večírcích na vysoké úrovni - co k tomu dodat

Jinak mě ale tenhle příběh o atentátu na Vetinariho nechal tak nějak chladným. Šlo vlastně o první tak trochu seriozně míněný díl a to mi úplně nesedlo (v další serii jich bude ještě víc, co si pamatuji z předešlých čtení). Nevadí, za nějakou dobu pokračuji ve svém maratónu dál. 60%

3 26.03.2020

Tuhle Kingovku řadím někde do středu spektra mezi Tommyknockery dole a Řbitovem zvířátek nahoře. King zde rozehrál své klasické maloměstské drama s postaršími protagonisty v hlavní roli a sporem liberálů a krajní pravice o interupce v roli vedlejší, a tuhle jeho polohu mám rád. Do toho všeho ale zamotal linii s "holohlavými doktůrky" třímajícími v lepším případě nůžky a v horším případě rezavý skalpel a patry hyperreality, mezi nimiž se dá stoupat a klesat jako ve výtahu, a tuhle surreální připomínku Tommyknockerů už jsem stravoval o poznání hůř. A tak výsledek je průměrný stejně jako průměr mezi pasážemi, které se mi líbily, a pasážemi, které jsem ke konci už zkrátka přeskakoval. Potěšily ale drobné odkazy na TO a Řbitov v podobě zmínění tam popisovaných událostí (odkazy na Temnou věž jsem nezachytil, byv touto serií nedotčen). 60%, ŠMIK!

7 16.03.2020

No prosím! Zase po delší době jedna tuzemská žánrovka, díky které nelituji, že domácí scénu stále sleduji. A přitom vlastně nevím, čím mne Píseň Oceli vlastně nasála do příběhu a už nepustila.

Poněvadž kdybych tady napsal ve zkratce děj, řekli byste si, že je to jenom další drobně oplzlý klon zaklínače. Protože co jiného si pomyslet o tom, že hlavního hrdinu - nemluvného horala ze severu, provází na jeho hrdinných výpravách druhý hlavní hrdina v podobě barda, který se spíš plete pod nohy než pomáhá. A nebo o tom, že nejde o žádnou high fantasy Tolkienova typu, protože tohle fantasy je prokvetlé hormony a pohlavním pudem téměř na každé stránce. Dokonce by se dalo říci, že jde o Sapkowského klon neúspěšný, protože v něm nenajdete žádnou silnou ženskou postavu, nepočítáte-li všechny ty nezkušené děvečky a nadržené hostinské nebo nadpřirozenou ježibabu z lesa.

Tohle všechno mne při čtení napadalo, a autorka mě z těchto prvoplánovitých nápadů na možné výtky vyvedla. A podle mě je příčina jediná: Při Grabtharově kladivu, tahle paní nebo slečna zatraceně umí psát příběhy a umí je pravděpodobně psát o čemkoliv. Takže i tenhle méně originální námět uchopila tak, že to čtenáři prostě ani nemůže vadit a raději se nechá unášet řekou autorčiny literární dovednosti. Tak to se teda těším na příští kousek! Pane jo! 95%

5 03.03.2020

Nejdřív to vypadalo, že jde o další Pratchettův laboratorní experiment, v němž spustí své postavy do světa, kde někdo důležitý pro běh světa zmizel (tentokrát zeměplošská obdoba Santy). Nakonec se z toho ovšem vyvinula zábavná hříčka o dalších antropomorfních personifikacích (ano, Smrť je zde rovněž: HO! HO! HO!) Z těch musím vypíchnout skřeta Bradavčáka, roznášejícího v koupelnách kožní nákazu, vílu Fajnáladu, která všem vymýšlí hry na deštivá odpoledne a pláče, když je nikdo nechce hrát a v neposlední řadě geniálního boha kocoviny Žlučoblije (jejky, jejky, mě je tak špatně). K tomu přidejme jednoho vraha s něčím jako Aspergerovým syndromem (představte si zákonně zlého Sheldona Coopera) a dostaneme klasickou pratchettovku, která se sice jako obvykle v závěru zvrhne v chaos, ale to od ní přece všichni čekáme. 85%

7 08.02.2020

V mnoha ohledech naprosto klasická ruská sci-fi. Čtenář si užije velkého množství filozofických dialogů postav navzájem o nesmrtelnosti chrousta, dávky velmi pěkně vymyšlených mimozemských světů (mimo jiné retrofuturistického Aranku, který jako by vypadl ze socrealistické fantastiky nebo světa s vysokým povrchovým napětím vody ovládaného obřími jednobuněčnými trepkami), mnoha mimozemských ras včetně krátce žijících inteligentních klokanů předávajících paměť svým potomkům a k tomu ruských reálií typu FSB, otlučených Volh, pelmení a vodky. A jako bonus dostanete na začátku kapitoly vždy několik stran gurmánského povídání. Jinak má ale tento román spíš povídkový či episodický charakter, každá kapitola se zabývá právě jedním světem, a autor přidal jakousi společnou linku v podobě uvažování o vývoji inteligentního života v vesmíru. Povídkově to pro mě fungovalo moc dobře (5*) ale celkový příběh (lze-li o něm vůbec mluvit) mě moc na srdce nevzal, takže nakonec jen ****.

4 01.02.2020

Jsem rád, že další díl téhle volné ságy v oboru pomalé sci-fi na sebe nenechal dlouho čekat. Vzhledem k tomu, že předchozí dva díly jsem slupl jako malinu, jsem přesně věděl, co od autorky očekávat, a taky jsem přesně to dostal. V tom tkví asi jediný mnou vytýkaný nedostatek knihy - žádné překvapení se nekoná a čtenář obdrží další dávku utopické-multikulti- LGBT korektní-kompostovatelné a drobně neomarxistické fantastiky, ovšem přesně podle jeho objednávky (nečekám, že si toto dílko pořídí skalní fanoušek R. Heinleina, takový by se místo čtení asi radši nechal zastřelit Hvězdnou pěchotou). Ale cílové skupině (já a asi i další, jak čtu níže) se to čte sakra dobře - tématem je tentokrát budoucí vývoj naší lidské civilizace na flotile generačních lodí poté, co jsme si zničili planetu Zemi (Greto, slyšíš to?). Příběhová linka je opět velmi nevýrazná až žádná, ale i přesto kniha burcuje k zamyšlení nad tím, jak funguje lidská společnost a zda bychom si přáli, aby fungovala takto. 95%

2 13.01.2020