Sorrow komentáře u knih

Nějak nevím, co napsat...přečteno za jeden večer - je to čtivé, je to smutné, je to i docela vtipné...nicméně to je tak vše..styl psaní (či překladu) nic moc extra..zkrátka taková oddechovka mezi Něčím s velkým N...

2 16.09.2014

Musím se přiznat, že mě kniha pořádně vtáhla do děje až tak na posledních 60ti stránkách, i když polovina z toho, co se stalo na konci se dala tušit.
Celkově však nemůžu říct, že bych byla vyloženě zklamaná, jen jsem od toho se všemi těmi nálepkami zkrátka asi čekala trochu víc. Nicméně druhý díl si určitě přečtu, chci vědět, co bude dál a jestli autoři třeba trochu přitvrdí, protože mně osobně se nezdálo, že by to bylo zas až takový maso..

2 01.09.2014

Na začátek upozorním, že nemá moc smysl číst tuto knihu bez znalosti předchozích autorovo děl, protože doplňuje jeho životní příběh, který odstartoval vyznáním Skoncovat s Eddym B. Každá další knížka (v případě Kdo zabil mého otce? a částečně i této spíše esej) dokresluje plastický obraz Édouarda Louise, toho kým byl, kým je i to, jak se k tomu dopracoval. S věkem se mění i nálada textu. Z Bojů a proměn snad poprvé cítím skutečnou lásku a nadějeplnost a poskytuje zase úplně jiný úhel pohledu na autora a jeho rodinu. Přestože nemám pocit, že by (kromě debutu) musel člověk nutně číst tohoto Francouze, vím, že každou jeho další knihu si pohlídám, protože je silným hlasem své generace a já už jsem v jeho příběhu tak investovaná, že chci znát každý jeho další dílek.

1 24.10.2023

Piruety jsou cenami ověnčený (Cena Willa Eisnera, cena Muriel za nejlepší překladový komiks pro knihy Paseka) autobiografický grafický román, do kterého jsem se pustila zejména proto, že mi námětem připomněl Baletky Miřenky Čechové, což je fenomenální, zároveň ale hrozivá, zpověď mladé dospívající dívky, která honbou za to, být v něčem nejlepší, ztratí vlastní identitu i nevinnost dítěte. Piruety jsou v tomto směru o dost jemnější. Byť se zkušenosti obou autorek podobají, Tillie Walden přeci jen nepadá přes hranu, snad i proto, že ona na rozdíl od Miřenky neopouští domov. Překvapilo mě, jak polytematická kniha vlastně je. Kromě drilu na ledě a pocitů lásky, ale i nenávisti, které to v protagonistce vyvolává, řeší mimo jiné vztah s rodiči, spolužáky, s dalšími dívkami krasobruslařkami, šikanu, vlastní sexualitu, sexuální obtěžování atd. Každé z těchto témat má v knize dozajista své místo a je zakomponováno do děje plynule, bohužel ale žádné z nich (snad právě proto, že jich je tolik) úplně nevynikne, není více řešeno a to je podle mě škoda. Co je naopak opravdu bez chybičky, je kresba a coloring. Čím dál tím víc mě baví spíš jednodušší užití barev a v tomto případě celkem netypické spojení fialové a žluté funguje skvěle. Střídají se pasáže s poměrně velkým množstvím textu s panely nebo i celostránkovými ilustracemi beze slov, čímž vynikají opravdu význačné scény. Celkově jsou za mě Piruety význačným počinem, který stojí za přečtení, ač mám zmiňované drobné výhrady k až přílišné polytematičnosti. Myslím, že zejména pubertálnímu publiku se budou obzvlášť líbit, rozhodně jsou ale skvělé i pro dospěláka a nesrazí vás na kolena tak silně jako Baletky.

1 19.08.2022

Hlavním důvodem, proč jsem po knize sáhla, byl fakt, že byla nominovaná na prestižní Anasoft Literu. Zajímalo mě, jak v podstatě oddychové čtení může být napsáno tak zajímavě, že si takovou nominaci zaslouží. Nebudu lhát, ze začátku jsem se s jednotlivými příběhy absolutně míjela, je ale jasné proč. Jsem sice skoro třicátník, žádný z problémů zmiňovaných v Eklektiku bastardovi se mě ale netýká - mám práci, kterou mám ráda, mám dlouholetého přítele, mám děti, mám dům - mám takový ten život, který "se očekává, že budete kolem té třicítky mít". Po polovině knihy jsem se ale zamyslela a uvědomila si, že je hrozně krátkozraké odsoudit ji jen proto, že mě se to netýká a nedokážu se s žádným mikropříběhem ztotožnit. Díky tomu jsem si pak zejména pasáže z práce v korporátu a nepříliš povedené cesty do Santiaga de Compostela hrozně užila a vlastně jsem se u nich pobavila. Objektivně je Eklektik bastard skvělá a vtipná oddechovka, kterou si užije zejména někdo, kdo se v některém z příběhů najde. Na můj vkus je možná až příliš vulgární a netrefila se mi do vkusu grafickým zpracováním, ráda ji ale dám do ruky svým bezdětným kámoškám, které od nevidím do nevidím pracují v obřích firmách a po večerech loví chlapy v baru.

1 19.08.2022

Tyjo, tak to už se mi ultra dlouho nestalo, že bych nedočetla knížku a myslím, že to, že bych nedoposlouchala audioknihu, se mi nestalo ještě nikdy. Tady se stalo obé. Všechny aspekty, pro které je kniha vychvalována - magično, surrealismus, komplikovaná slovní spojení, atmosféra a další - ke mně nějak nedoputovaly a já jsem prostě měla pocit, že se autor i já plácáme na místě. Objektivně je Chyba určitě dobrá kniha, velmi zajímavé je už jen to, že ji Šindelka přepsal a znovu vydal, já se s ní ale absolutně nepotkala a zanechám ji tak odloženou v půlce, aniž bych měla pocit, že bych se k ní někdy chtěla vrátit a pochopit ji. No, ale nikdy neříkej nikdy, že...

1 14.10.2021

Motýlí kniha má překrásnou myšlenku, volná inspirace dílem člověka, který si procházel nemocí, jíž si dokáže jen málokdo představit, navíc v podání takových velikánů současné české literatury. Dílo je nádherně zpracováno, jemné ilustrace Lukáše Musila ve stejném coloringu, jaký mají pak samotné texty, jsou překrásné. Rovněž obálka je velmi povedená. Samotné povídky to mají u mě s hodnocením vždy těžké, málokdy se mi trefí do noty většina z nich a ani tady bohužel nemůžu hovořit o výjimce. Vyloženě jsem se potkala akorát s prací Lucie Faulerové (Vítr s budíkem) a Marka Šindelky (Hra číslo 621). Obě povídky mají tak trochu společné, že je v nich popisovaná nemoc, úpadek člověka, v případě Lucie starého, v případě Marka dětí, což se mi tematicky hodilo k ladění knihy. Zaujal mě i Jonáš Zbořil svou myšlenkou 1. organismu tzv. „Dickinsonie“, jeho povídka je velmi lyrická, aby taky ne, když je vynikajícím básníkem. Ostatní práce mnou jen tak prošly, jsem ale ráda, že jsem skrze antologii vlastně poprvé narazila na práci Anny Bolavé a Petra Borkovce (ano, stydím se).

1 23.03.2021

Sbírka Moře mě zatím z Kolmačkovy tvorby zaujala nejvíce. Práce se slovy skutečně nabuzuje zdání rozvlněnosti, pohybu vln a pocitu slaného vzduchu na tváři. Nejsem dobrý hodnotitel poezie, proto doporučuji mrknout na recenze povolaných, jejichž odkazy můžete najít v detailu knihy.

1 22.02.2020

Pokud se nemýlím, tak mám za sebou svou úplně první sbírku básní od současného autora. Mám pocit, že budu muset ještě hodně čtenářsky vyrůst, abych dokázala docenit krásu lyriky, protože jsem prostě příběhová, Kolmačka se mě ale dotkl svými tématy, v nichž převládá fascinace přírodou a láska k vlastní rodině v kontrastu s trochu apokalyptickými vizemi budoucnosti.

1 09.02.2020

Při čtení jsem se cítila, jako bych narušovala nějakou křehkou intimitu Kolmačkova života. Je pro mě naprosto nepředstavitelné, že někdo o obyčejných každodenních výjevech smýšlí takto lyricky. Rozhodně mě knížečka nalákala na autorovu básnickou tvorbu, byť "básnická" vůbec nejsem.

1 05.02.2020

Nečetla jsem komiksovou Hildu, ale hádám, že má mnohem větší šťávu, zejména díky pěkné kresbě. Trošku špatně se mi hodnotí dětské knihy neb nejsem cílový čtenář a obecně jsem tomu trendu čtení dětských knih z pozice dospělého moc neporozuměla, nicméně tenhle kousek podle mě nepřichází s ničím extra nápaditým.

1 23.07.2019

Bible pro všechny, kdo studují zoologii nebo se do tohoto oboru chtějí hlouběji ponořit, díky ní jsem odstátnicovala :D :)

1 05.07.2019

Nulorožce si cením pro Stančíkův nepopiratelný um psát, vyprávět a pro jeho (zdá se) bezbřehou fantazii. I mně gloglobus a maturita z hrobařiny asi ještě dlouho zůstanou v hlavě, jinak se ale musím přiznat, že jsem na dílo zřejmě ještě nedostatečně vyspělá. K absurdnu jsem přičichla touto cestou možná poprvé a buď jsem příliš racionální či příliš konzumní čtenář, nicméně v tom ty hlubší roviny nedokážu prohlédnout...

1 14.03.2019

Příběh, který neurazí, ale ani nenadchne. Mladému čtenářovi dá asi to, co by měl. Dobrodružství, záhady, sympatické postavy, přátelství i zradu. Trochu mě ale mrzí, že v něm nevidím žádnou vyšší hodnotu, která by něco přinesla i dospělému, kromě teda naprostého zrelaxování od všech sr***, kterých je teďka všude plno. No ale to je vlastně taky fajn, ne? :)
Asi tak tisíc hvězd bych udělila za grafické zpracování, které je rozhodně jedním z nejlepších, s jakými jsem měla tu čest!

1 23.06.2018

Tak tenhle díl se mě bohužel nedotkl tolik jako ostatní, Callahanovo vyprávění mě ponechalo klidnou a nějak jsem ho zatím nedokázala plně přijmout do "našeho" ka-tet. Závěr ale rozhodně skvělej a jsem zvědavá, co bude dál... Konec se blíží...

1 30.05.2018

Těžko vymyslím výstižnější komentář než napsal vnimat_Krasu, a tak i já tomuhle "prologu", tomuhle začátku něčeho, dávám čtvrtou hvězdu ne díky Rolandovi, ale díky Stephenovi, jehož upřímnost mě dojímá :)

1 06.10.2017

Je vidět, že Finch je polda. Takhle brilantní popis honiček a akčních scén dokáže napsat jenom někdo, kdo to zažil. Celkově druhý díl drží krok s tím prvním, stále z toho mám pocit, že jsem spíš dokoukala film než dočetla knihu. Je to dobré, svižné, nicméně do příštích dílů by se autor mohl přeci jen vyvarovat některých žánrových klišé - i bez nich se dá napsat napínavá detektivka :)

1 21.06.2017

Tahle kniha rozhodně není cestopisem, ale neobyčejným příběhem jednoho neobyčejného člověka. Svérázný humor, schopnost vyřešit každou situaci s noblesou sobě vlastní, lidskost, upřímnost či hravost - to jsou Ladislavovy kvality, kterých je třeba si cenit. Pěšky mezi buddhisty a komunisty si podle mého musí získat prostě každého! Opomenout nesmím ani to přenádherné grafické zpracování, které knihu hodně pozvedá :)

1 27.04.2017

Na Sepetysové je hrozně sympatické, že oživuje méně známé tragédie a co víc - svým stylem psaní je zpřístupňuje mladým čtenářům. V téhle knize jsem našla mnoho skvělých momentů a zajímavých detailů, nicméně na ono rozdělení vyprávění mezi čtyři postavy a extrémně kraťounké kapitoly, jsem si musela zvykat více než polovinu knihy. Za to závěrečné finále to ale stálo. Oceňuji také, že tentokráte dovedla autorka svůj příběh do jasného konce (na rozdíl od knihy V šedých tónech) a i odkaz v podobě sestřenice Liny právě na toto dílo potěšil.
Knihu určitě můžu doporučit, dospělí se však musí připravit na to, že dílo je opravdu cíleně psáno spíše pro náctileté.

1 30.01.2017

Objektivně je to asi dobrá kniha, subjektivně mě ale trápila skoro tři týdny. Nemohla jsem se začíst, nebavilo mě to a emoce ve mně vzbudilo až posledních pár desítek stran. Navíc si myslím, že je příběh hodně prvoplánový, předvídatelný...(ale docela pěkně napsaný).

1 07.01.2017