soukroma komentáře u knih
Zklamání. Samozřejmě se to dobře četlo, jako všechna autorova díla, ale zápletka je příliš poplatná moderním thrillerům - tajemní mniši (s podivnými cíli), poletování po světě (Kansas, Skotsko, Paříž, Malta, s důležitými odkazy na Jeruzalém a hledání téměř svatého grálu) a samozřejmě neodmyslitelná romantika, přitom lékařská věda upozaděná (problém a řešení nedostatečně objasněné), přesto s příliš urychleným happy-endem.
Velmi naivně podaný příběh, skoro by spíš odpovídal příběhu napsanému nejméně o dvě století dříve než v současnosti. Autorka se snažila přiblížit některé (obecně známé) pamětihodnosti a zajímavá místa Paříže a Egypta, ale někdy to bylo příliš násilné a popisné se zjevnou snahou o poučování čtenáře. Navíc závěrečné mystické rozuzlení nějak nesedělo.
Kniha mě velmi zklamala - po prvních 30 stranách už jen samá nuda na zbývajících 300. Hlavní dějová linie, která slibovala napětí, se zcela rozplizla. Podivné postavy, nepravděpodobné chování a vztahy, nedotažené zdůvodnění činů, vulgarismy (možná chyba překladu). Jakoby se spíš jednalo o dámský thriller s příliš velkým důrazem na tzv. romantické vztahy. Folleta mám velmi ráda, ale vůbec jsem autora skvělých (a zřejmě nepřekonatelných) napínavých románů Oko jehly nebo Sršeň létá v noci nepoznávala...
Dobře se to četlo, ale celý příběh byl zbytečně zdlouhavý a zdaleka neodrážel dramatičnost situace na "bitevním poli". Chyběl také podstatný historický a geografický kontext - polovina knihy je o Krymské válce, ale čtenář si musí sám doplnit svoje znalosti o této historické roztržce jinde, protože kniha přes svoji obsažnost nepodává v tomto smyslu prakticky žádný vhled. Zatímco první polovině knihy docela slušela rozvláčnost a jistá romantičnost odpovídající druhé polovině 19. století, druhá půle z Krymu pokračovala naprosto v tomtéž duchu, takže vůbec neodrážela hrůzy celého válečného konfliktu a působila poněkud ploše. Hlavní hrdinové a celkové vyústění bylo také nevěrohodné (a vlastně nevysvětlené).
Skutečnost není fantastičtější než fikce, jak se píše ve výše uvedeném popisu knihy, ale mnohem a mnohem děsivější. Masakry, podlost, záškodnictví a především tvalé lhaní a podvádění ze strany tuaregů, a to nejen vůči cizincům, ale dokonce i mezi jejich vlastními kmeny, to je děsivá realita v případě mírumilovně vedené francouzské expedice přes pohoří Hoggar, koncem 19. století výsostné území tuaregů. Zbytečná a nesmyslná krutost, kterou používali útočníci, záškodníci i dezertéří je strašlivá. Strastiplné jsou i osudy nemnoha, kteří přímé útoky a krvavé řádění bez konce přežili, většinou nikoli však beze šrámů, a vydali se na cestu zpět na sever přes nehostinné a nelítostné území. Dlouho civilizovaní Evropani nechtěli uvěřit tomu, že tuaregové nejsou téměř myticky opěvovaný vznešený a důstojný národ představující rytíře pouště, ale jen a pouze nelítostní a zcela nedůvěryhodní saharští piráti a přízraky pouště.
Po shlédnutí jediného předchozího hodnocení této knihy se mi do čtení moc nechtělo, ale byla jsem tak příjemně překvapená, že hodnotím 100%. Velmi čtivé, dostatečně napínavé, zajímavě podané s jasně členěnými, prokládánými příběhy ze tří historických etap: Holandsko 17. století - pozadí vzniku obrazu, Evropa válečná - ukradení obrazu nacisty a New York současnosti - rozkrývání původu obrazu a právní záležitosti kolem související žaloby. Dobře napsané a propracované (zejména na prvotinu), nijak rozvláčné ani plytké, s informačním obsahem, nepřehnaně afektované, prostě fajn.
Knihu jsem četla již před časem, ale pamatuji se dobře, že se mi líbila. Mezi spoustou thrillerů pro dámy (které snáším čím dál méně) tento vyniká, přitom má vše, co mít má - díl romantiky i napětí (strach, útěk, změna prostředí, změna totožnosti...). Lehké a akorát dlouhé, bez přílišné vaty a jinde oblíbených blábolů.
Pánská jízda po střední a jižní Americe; sice nic moc o zvěrolékařích, ale o pár zvířatech a hlavně divoké přírodě, nástrahách cestování i odměnách za "útrapy" v podobě netušených dobrodružství i shlédnutí světoznámých míst na vlastní oči.
Kniha mi vůbec nesedla. Americkou autorku znám jako slušnou vypravěčku napínavých (ženských) evropských špionážních příběhů z 20. století, zejména kolem válek, tak jsem se podivila, že píše i historické romány z mnohem starší doby. Nedbala jsem vnitřního hlásku, že to prostě nebude ono, a zakoupila tuto novinku.
Od prvních vět jsem měla problém, a ani po pár desítkách stran jsem se vůbec nezačetla. Pro mne nestravitelný styl, kostrbatý a málo výmluvný (o těch Francouzích sice bylo v každé třetí větě, ale proč, jak, zač, nač "na ně" zaútočili, to už jsem jsem nedozvěděla). Mezitím jsem si tedy přečetla zdejší komentáře k jiným historickým knihám autorky, přitom jsem také zjistila, že toto je druhý díl jakési série, a moje obavy se už definitivně změnily v jistotu - tuto knihu ani sérii ani podobné od autorky opravdu ne. Nejen styl a zápletky zejména několika fiktivních hlavních postav mne vůbec nezajímaly, jak byly podány, ale hlavně mně vadilo, že autorka zpupně po přehledu skutečných Borgiů a pár jiných historických figur jen přidává ve smyslu, toto jsem vylepšila takto, toho jsem vylepšila takto, tu jsem pro vylepšení přidala apod. Je to jediný autor, který při oddělování skutečnosti od fikce v dovětku k vlastní knize používá výhradně pojen "vylepšení", ne záměrná změna (např. vynucená spádem příběhu). To mne znechutilo, stejně jako to, že autorka nepřičinila sebemenší poznámku ve smyslu, že/proč ji toto období evropské renesance a papeženství v Itálii (vlastně časově samého počátku novověku) tak zaujalo, že se vrhla na dlouhé psaní...
Naštěstí jsem si všimla, že, ač u nás teď teprve vychází, předchází série právě napínavým knihám z modernější doby, takže snad něco dalšího stravitelnějšího, napínavějšího a zajímavějšího v jejich duchu ještě napíše.
Pozn.: Dlouhý komentář si vyžádal fakt, aby jako první u knihy objasnil moje nízké hodnocení.
MOBA opět "nezklamala" - hned v druhém odstavci knihy první překlep, do očí bijící. Copak nikdo u nich text knihy nečte, než jde do tisku? Většinu odhalí běžný ochotný čtenář, ani to nemusí být nutně placený korektor (pokud něco takového se vůbec v tomhle nakladatelství znají)!
Tady mi už nebylo při čtení vůbec dobře, a od poloviny jsem proto prolítla rychle. 1934 - vláda SA a SS nad vším ve státě, včetně kriminální policie, teror SA-mannů a jejich tažení proti komukoli, nejen židům a komunistům. A v čele Tajné státní policie náš nechvalně známý Reinhard H.
Nejistota a nebezpečí číhá na každého, za každým rohem, a Gereon je mezi víc než dvěma mlýnskými kameny - v práci, doma a ve vztahu k Marlowovi.
Příliš mučení, brutálních útoků, vražd, nátlaku všemi prostředky. A do toho nespokojená Charly, navrátivší se Alex, malý Fritz (zde ovšem nevěřím, že by kluk protřelý z života na ulici se tak aktivně naivně stal donašečem...). Teror v podobě komand SA rekrutovaných z bývalých zločinců a mocných bratrstev gangsterů.
Rodinný deníček psaný ženskou rukou: o Pákistánu kolem roku 2007 jsem se nedozvěděla vcelku nic, fotek málo a vcelku nicneříkajících. Za mne tedy ne.
Některé povídky odradily od samotného počátku, jiné se zajímavě rozvíjely, ale nedorozvily se. Pokud mne námět zaujal, zkazila to zase chybějící pointa.
Nemohla jsem se dlouho začíst, těch úkolů a akcí bylo propleteno hodně, přitom Sid se nejednou hroutil a hodlal vše opustit, bál se a nevěděl co dál. Dokonce jsem knihu na nějakou dobu musela odložit, po návratu k pokračování to pak už šlo svižněji. Ale stejně nejlepší a bezkonkurenčně nejvtipnější epizodou byl balonový závod... 70%
Úplně něco jiného, než jsem čekala, kvůli čemuž jsem si knihu objednala. Jednak to není vpravdě žádné putování po březích Orlíka - znám jezero a část jeho břehů z dětství dobře, tak jsem zde chtěla nalézt vzpomínky na známá místa, nenašla jsem nic. Je to takové zmatečné vyprávění o tom, co bylo a už není, o tom, co se částečně kde zachovalo, ale hlavně o historii a souvisejících legendách některých míst. A to vše bez map/y, bez důsledné zeměpisné posloupnosti. A fotky jsou mizerné, černobílé staré i nové.
Nezaujalo, ba spíš otrávilo. Knihu si nenechám. 50%
Je to takové...třeskuté: třeskutě vtipné a čtenář zůstává na holičkách ohledně toho, co je pravda (pokud vůbec něco) a co už nadsázka. O Praze se vždycky ráda dozvím něco nového, zajímavého, ale tady jsem poněkud znejistěla, proto nemohu hodnotit vysoko ;-)
Hrátky se slovy a významy mne bavily jen v případě "zkoumání" názvů čtvrtí, případně dalších lokalit. V ostatních případech mi z toho šla nepříjemně hlava kolem, a to mne rozhodně nebavilo...
K odreagování a pozvednutí nálady tohle tedy není. Veselé? Ani ne, snad jen pár "kameňáků" v rámečcích. Ono to ani není o programátorech, ale o historii počítačů (sálových) u nás.
Zábavného na tom opravdu neshledávám nic - jsem ale teprve v půli (a hodnocení je ryzí průměr 50%), moc se mi ani pokračovat pro nezájem nechce, možná se ale postupně přiblížíme k současnosti a zjeví se prototyp programátora, jak si jej představuji já (sama programovat umím, ale naštěstí nemusím :-))).
Kniha dlouho netknutá...a nakonec nedočtená zůstane: na mne nejen poněkud mnoho esoteriky, věštění, karetních a vějířových her, ale i přespříliš her politických a zákulisních, z doby konce 18. století ve Švédsku, o jehož (tehdejší) historii nevím zhola nic (a prokousáváním se podrobnými dílčími epizodami boje o moc mi ji nezpřístupnilo).
"Lidé vstupují do našeho života nevoláni a zůstávají nepozváni, Poskytují nám znalosti, které nehledáme, dárky, které nechceme. Ale přesto je potřebujeme."
Styl. výprava, obsah textový a zejména fotografický jedna velká bída. Fotek jak naseto, samozřejmě s Mistrem, ale zato bez vazby na navštívená místa - na prstech by se dalo spočítat, podle fotek, kde že tedy byl: Miami Beach, Al Caponeho hrob (a víc asi už nic). Jen ten, kdo chce vidět komorní fotky Mistra, tu samotného, tu obklopeného lidmi, užije si.
(SPOILER) Těšila jsem se na svérázný humor v současné mizérii, ale dostalo se mi pravého opaku: nemoci a nemocnice, politika a šmejdi, stáří a změny světa. Prostě jeden každý fejetonek byl jen další připomínkou nepříjemností a neladu naší doby a místa. Odkládám zavčas, abych si ještě nezhoršila náladu.