soukroma komentáře u knih

Tak nevím, knihu jsem - konečně - dočetla a mám z ní smíšené pocity. Těšila jsem se na čtivý, dobrodružný, historicky podložený příběh z dávných turbulentních dob a zajímavých krajů, ale tak nějak se nic z toho nekonalo. Jsem si vědomá, že kniha byla napsaná před 60 lety, takže je očekávaně jinak napsaná než současné historické romány, ale prostě postrádala jak napětí, spád a čtivost, tak zajímavost (nejzajímavější části putování hlavního hrdiny byly upozaděny nebo opomenuty, navíc celé dlouhatánské putování z Čech do Benátek, Cařihradu, Anatolie, Damašku, Jeruzaléma a zpět tvořilo jen zlomek celé knihy) i poučení (ve změti uvedených jmen a složitých politických peripetií zemí Evropy a tlaku Turecka jsem se do samotného konce nezorientovala nijak dobře).
Občasné snahy autora o vzletný lyrický jazyk bych ocenila jinde, sem totiž nezapadl a byl až v nepříjemně skřípajícím rozporu s jinak popisným stylem.

09.04.2017

Nebýt tam duchařina a tibetské mytično (démon, tulpy, mandaly aj.) jen bych se tetelila, neb číst o takové obří moderní lodi je vždycky skvělý zážitek, i když se hnala do záhuby.

21.03.2017

Celkově mi ta kniha dobrá nepřipadá, v mnohém s autorem nesouhlasím, neustálé zdůrazňování "ekonomické krize" mi hodně vadilo, ale pár zajímavých dílčích myšlenek jsem tam našla (postupně je dám do citátů zde) a také méně či více známé citace velkých osobnosti nejsou k zahození.

05.03.2017

Dvojjazyčné vydání je dobré hlavně mnoha poznámkami a vysvětlivkami ve španělštině (na každou stranu původního textu jich připadá asi šest), které se věnují gramatickým nebo jiným jazykovým zvláštnostem, které autor ve své době použil. Neslouží tedy jako překladový slovníček či pomoc čtenáři, od kterého se očekává slušná znalost jazyka.
Potud jsem byla spokojená, ale občasné nahlédnutí do českého překladu mě dost otrávilo, překlad mi přepadal velmi kostrbatý a nedostatečný.

04.03.2017

Sama sobě se divím (není to ani můj oblíbený žánr ani doba), ale opravdu nakonec hodnotím na 100%. Zpočátku se mi moc nelíbily většinou bezobsažné tlachy bohémské literární skupiny, ale ty včas daly prostor pro životní sebezpytování se mladého hlavního hrdiny a rozjely jeho příběh plně odpovídající době a charakteru ztracené generace - v evropském podání (20. léta, Helsinky-Paříž). Kdykoli jsem měla pocit, že se začínají trousit myšlenky pro myšlenky, nebo se volí bombastická a přehnaná gesta ve formě slov, vzápětí mě spisovatel příjemně překvapil, protože vše uvedl na pravou míru - vlastně sám sebe aktivně a nahlas zbrzdil. Třeba je konec útlého příběhu trochu kýčovitý, ale rozhodně není úplně předpokládaný - a vlastně jinak to ani skončit nemohlo...
Možná bych se k tak vysokému hodnocení neodhodlala, pokud bych předem nevěděla, že se nejen jedná o Waltariho prvotinu, ale hlavně že ji napsal ve svých devatenácti letech! Pak samozřejmě všemu z úst hlavního hrdiny (jen asi o málo staršího) lze plně věřit, ale navíc nejde jinak než smeknout nad tím, jak autor dokázal vcelku objektivně vnímat a hodnotit mládí a jaký měl již nadhled nad různými úskalími života.

28.02.2017

Četlo se to docela dobře, ale nějak tam toho autorky poskládaly až moc - téma převzaté z knihy "Nebezpečné známosti" vlastně nosné ani nebylo, mihlo se v druhé půli knihy (u samotného odhalení pachatelky jakoby něco v knize vypadlo) a samozřejmě se odrazilo v titulu. Hrdinka nebyla moc uchopitelná (ani sympatická), na jednu stranu psala diplomku o obětech a jejich predátorech, na druhou stranu na vlastní kůži nerozeznala a nepřipustila si žádné známky toho, že se jakousi obětí stala.
Do toho ti psi, což mi nedělalo moc dobře - knihu jsem si koupila až poté, co v komentářích zaznělo, že psi byli nevinní, nicméně jsem z toho mylně dedukovala, že se psy hlavní hrdinky to dopadlo dobře, což tedy zrovna úplně nedopadlo.
Hrdinčino podivuhodné pátrání na vlastní pěst, bez poctivé vazby na policii, také nebylo to pravé. A celkově vzato, bez bratra, a navíc bratra právníka (se skupinou spřízněných profesionálů), by se hrdinka vůbec nehnula z místa, ani v životě ani v tomto případě.
Celkem 55%.

27.02.2017

Asi nerozumím antistresovým omalovánkám, ale tuto knihu mi stačilo prolistovat a vzbudila ve mně okamžitě vyšší hladinu stresu, než je zdrávo. Jako milovník koček jsem aspoň čekala nějaké roztomilé obrázky, ale ta ohavná změť čar na každé stránce vzdáleně připomínala krásné chlupaté stvoření jen zcela výjimečně...
Takže rychle zavřeno a budu se muset sešitu zbavit, protože při ruce ani v knihovně opravdu u mě nemá místo.

27.02.2017

Slabé, zejména na román - byla by z toho možná dobrá povídka, trochu to očesat o nadbytečné až rušivé prvky (Erika), ostatně i komisařovy vidiny byly jakoby navíc - bolest jistě cítí více či méně každý normální člověk profesně se pohybující v okolí vyšetřování krvavých zločinů, i když musí po určité době hodně otupět, jinak by sám nepřežil. Prostředí divadla a opery ani Neapole také nebylo naplno využito, vše jakoby klouzalo jen po povrchu, v náznacích, a pozvolna vyprchalo bez jakékoli stopy ... 50%

26.02.2017

Výborné, jako vždy. Děsivé, po všech stránkách, napínavé, nevyzpytatelné, k zamyšlení - ne vše dopadne dobře ani podle pečlivě připraveného plánu, někdy jsou nečekané oběti, které budou mrzet dlouho.

24.02.2017

Chtěla jsem se něco zajímavého dozvědět, ale po projití celé knihy jsem zjistila, že toho nového, neřku-li zajímavého, bylo velmi málo. Navíc jsem se nenašla v žádné ze šesti kategorií zdejší typologie lidí, kterým bylo určeno pár rad, jak nakládat s časem - v souvislostech. Kdybych se rozkouskovala, zaplnila bych zčásti každou z kategorií, ale nikde mě nebylo víc jak půl... Takže pro mě spíše zklamání z osobní neužitečnosti knihy.

16.02.2017

Falconer je skvělý vypravěč, vybírá si zajímavá témata (typicky obestřená aspoň nějakou záhadou - zde stigmata) v kombinaci s reálnými historickými skutečnostmi a vždy se také dočkáme opravdu jedinečných hrdinů, amorálních i morálních, přičemž ti poslední naštěstí vítězí. Svižnost vyprávění mě ale tentokrát nedonutila číst všechny krutosti a hrůzy, kterých se dopouštěli křesťané na křesťanech, většinou bez nějakého "vyššího" poslání, nebo jiného důvodu (pro víru to určitě nebylo). Zabíjení a ubližování je zavrženíhodné vždycky.

12.02.2017

Ramses už je "na scéně", takže není nouze o humorné i dramatické rodinné situace. Tentokrát se motáme kolem pyramid, což je docela příjemná změna, i když se o nich kvůli málo výživnému nalezišti zas tak moc nedozvíme.

11.02.2017

Záhy jsem objevila shodu mezi příběhem v knize a reálným působením autora knihy v peruánském sirotčinci, takže jsem chápala víceméně marketingový styl povídání o "výletu" do Peru skupiny Američanů (ten výlet nebyl tak pracovní, jak to zpočátku bylo předloženo, jen asi 3 dny členové skupiny museli pomáhat malovat a stavět skleník mj. v sirotčinci, zbytek pobytu byli voženi mezi pamětihodnostmi Peru a indiánskými vesnicemi v džungli). Ale zabalit tohle ještě do zcela nezkousnutelné červené knihovny, to už na mě bylo opravdu moc...
Navíc, podobně jako v knize Sny a naděje, i zde jsou kratičké kapitoly uvozeny vždy "citací z hrdinova deníku", což jsou zprvu docela zajímavá, byť ne originální moudra pro život, ale od poloviny už jen víceméně zamilované bláboly, které by snad muž nemohl napsat ani do deníku (pokud by si snad osobní deník vůbec vedl) a u nichž je s podivem, že je hlavnímu hrdinovi diktuje zase muž-autor.
Jedině pravdivě nakonec vypadaly dvě mladé dospělé Američanky, které neomylně neustále otravovaly a chovaly se zcela nepřijatelně v jiné zemi, nic nevěděly a při sebemenší příležitosti ječely, nebyly schopny dodržet jakákoli pravidla, byť byla pro jejich vlastní bezpečnost, a kvůli tomu působily jen samé katastrofy.
Celkově tedy nic moc (59%) a další knihy autora už mě asi nenalákají...

05.02.2017

Číst se to dá, ale nemá to šťávu a stylem se to nějak spíš blíží červené knihovně. Je tam moc postav (ani jedna sympatická), moc podivně se vyvíjejících vztahů a vrtání se v minulosti. A prostředí koní tomu kupodivu žádné velké plus nepřidalo. Prostě literární kvalita spíš podprůměrná, napínavost mizivá - Francis je prostě jen jeden a nikdo z dalších autorů v daném žánru se mu ještě nepřiblížil. 50%

12.01.2017

Trochu moc zdlouhavé zpočátku a přehnaně uspěchané nakonec. Ale prostředek je opravdu svělý, kdy svoji lidskou kořist loví hned několik stran, zlých i těch hodnějších - a to ještě bez pomoci Internetu.
Jen kdyby v textu nebylo tolik překlepů...

15.11.2016

Výborná kniha, která osloví nejen milovníky historie, Říma a Vatikánu, ale i dobrých románů se vším všudy. Autor má velmi vytříbený jazyk, nabídl skvělé popisy míst, osob i atmosféry, ale i slušně propracovaný (komplikovaný) příběh. Ten byl sice detektivní, ale hlavní na něm spíš než vyšetřovací metody bylo chování hlavních hrdinů a jejich duševní pochody a znatelný vývoj. Velice oduševnělé čtení, na samotný závěr s asi nevyhnutelnou předzvěstí věcí příštích pro hlavního hrdinu, který byl na jezuitu (ještě ve svém mládí a s krátkým působením poblíž papeže) až příliš morální.

03.11.2016

Stostránková novela Ruka byla tak slaboučká (nemluvím o objemu), že si ji Mankell mohl tedy úplně odpustit. A zbytek knihy (200 stran) je možná zajímavý pro opravdu zanícené fanoušky jeho knih, protože obsahuje průvodce po všech uvedených postavách apod. Mně nepřinesl nic, takže celkově velké zklamání nad touto autorovou poslední knihou.

01.11.2016

Od začátku mi vadil vulgární slovník a vůbec takový nekonečný až do šířky košatící slovní průjem, což se sice hodilo na italské prostředí i na dění v něm, ale mě to postupně odradilo od samotného děje. Nicméně jsem naštěstí v úvodu našla jeden odstavec, hotovou perlu, jak lze pregnantně popsat situaci na místě činu - a přepsala jsem jej do citátů u autora zde (latinské pojmy ale byly v originále pěkně odlišeny kurzívou, což tady asi nejde). Za ten odstavec to rozhodně stálo.

01.11.2016

Přistupovala jsem k četbě s velmi nízkým očekáváním, ale byla jsem docela příjemně překvapena: nejen že se to dalo číst, ale bylo to i docela zajímavé, protože tam prostě bylo všechno - různé rodiny, různá vzdělání, různé zájmy a talenty, hudební, modní i hotelový průmysl, různé země a kontinenty, nádherná sídla, byty a supermoderní jachty i auťáky, různé vztahy a lásky - prostě kromě chudoby a každodenních starostí běžných lidí, hladomoru a válek tam bylo naprosto vše (však je to také kniha objemná).
Nicméně už ve třetině mě začalo unavovat právě to nekonečné pozlátko (nevyjímaje alkohol a drogy) a hromady peněz, které se všude točily - ne miliony dolarů a liber, ale spíše miliardy. Zápletka, do které je kniha zabalená, je opravdu jen takový papírový obal na zlatou cihlu (k rychlému zahození) a pak už z toho zbude pouhopouhá telenovela s pohádkovými konci, takže nepřečíst to by rozhodně žádnou újmu nezpůsobilo.
Pozn.: Kniha mi zcela jasně připomněla Kolo štěstěny (1993) od Kena Folletta, stejný rámec a stejná zápletka, také staří spolužáci a něco, co provedli či čeho byli svědky, pak jejich různorodé osudy... Perryová děj posunula z konce 19. století do moderní doby přelomu 20./21. století, ale to je jediný rozdíl, prostě se plně "inspirovala", takže 51%

15.10.2016

Opravdu to byla jenom taková etuda na telenovelu, jakoby si autor zkoušel tuto trochu rodinnou, trochu profesní, historickou ságu, ale už text dostatečně nepročistil a nedotáhl literárně do zdárného konce. Chyběl tam větší ponor do bankovnictví, ale hlavně mi vadily intriky podávané polopatě jak pro opravdu málo chápavé čtenáře - stačil by mnohdy náznak, čímž by se text zkrátil a čtenář by si mohl sám podumat, co a proč bude následovat. Tady bylo vše naservírované, a tudíž hodně předvídatelné - teprve v poslední pětině knihy se děly dramatické věci rychle a nečekaně, ale dobrá věc se (jako v telenovele) musela podařit a věrná láska zvítězit.
Pozn.: Nedlouho po této knize jsem četla Na ráj zapomeň (2010) od Tasminy Perry - struktura i zápletka jsou zcela jasně zkopírovány od Folletta, jen je děj posunut o sto let kupředu. Takže musím Follettovi přidat na hodnocení aspoň na 75%.

04.10.2016