soupik2012 komentáře u knih
Kdykoliv jsem hledala hororové téma a využila k tomu Databázi knih, v podstatě pokaždé jsem se spálila. Jsem tedy moc ráda, že jsem tentokrát po této knize sáhla bez nějakého dlouhého zkoumání. Nízké hodnocení by mne totiž nejspíš odradilo. Ale Tma je přesně tím mrazivým thrillerem, které mám tak ráda. Hutná opravdu hororová atmosféra prochází celým tímto komorním příběhem. Audioknihu jsem začala poslouchat včera v noci a opravdu jsem měla chvílemi mrazivý pocit. A od tohoto druhu literatury nic jiného nepožaduji. Kdyby vznikalo podobných příběhů víc, byla bych patrně daleko kritičtější, ale oni nejsou. A tak mi vůbec nevadí, že tento příběh připomíná béčkový film a děj je chvílemi předvídatelný. Můj herec v něm zahrál na Oscara a dopadlo to přesně tak jak mělo. Audiokniha je načtena mým velmi oblíbeným narátorem panem Vasilem Fridrichem a mohu jí všem vřele doporučit.
Pokaždé mě hodně baví detektivní příběhy, ve kterých máme možnost sledovat dějovou linku samotného pachatele. A tak je tomu také v tomto případě. K tomu sympatická, svérázná šéfinspektorka, která má osobní potíže uvnitř vyšetřovacího týmu a hned je zaděláno na úspěšný příběh. Ten sice nepřináší vůbec nic nového, pouze využívá osvědčených atributů kriminálních románů, ale je to napsáno velice čtivým způsobem. Dívku v ledu jsem hodnotila velmi podobně. Z toho plyne, že se pan Bryndza ve svých příbězích značně opakuje a je tedy velmi důležité, dělat mezi jednotlivými knihami přiměřeně dlouhé pauzy. Co ovšem přehlížet nelze jsou nelogické kroky a postupy lidí. V této knize je jich opravdu veliké množství. Doufám, že se v tomto ohledu pan Bryndza příště polepší. Zkoušel je někdo spočítat? Já jich mám 12. Audioknihu čte jeden z mých nejoblíbenějších narátorů pan Martin Stránský.
Tato kriminálka ve všech směrech předčila má očekávání a ve svém žánru jí řadím hodně vysoko. Nemám vůbec nic, co bych této knize mohla vytknout. Příběh je zcela uvěřitelný. Nesmírně pečlivě propracovaný, zábavný a napínavý. Místy má kniha, až strhující tempo. Kniha negraduje, ale to není výtka, by právě naopak. Tempo vyprávění se pochybuje ve vlnách a to mi přišlo ještě lepší, než když kniha své tempo postupně stupňuje. Jedná se o kriminální román s větším přesahem do soukromí hlavních vyšetřovatelů. Hlavním důvodem, proč tuto knihu řadím tak vysoko je fakt, že máme možnost od samotného počátku sledovat kroky samotného pachatele. A tak jedinou výtku kterou k tomuto příběhu mám, je způsob vyprávění. Kdyby se autorka rozhodla tuto knihu sepsat v ich formě, vznikl by mnohem větší prostor pro ještě hlubší psychologický rozbor pachatele. To mě trošku mrzelo, ale jinak není co vytknout. Audioknihu čte pan Jan Šťastný. Zní to trošku neosobně, bez emocí, ale to má na svědomí také er forma. V té jsme pouze pozorovatelé, kdežto ich forma nám dá šanci příběh prožít.
Knihu řadím do velké skupiny detektivních případů, které mohu označit jako ty, které neurazí, ale ani nenadchnou. Zamotaný příběh, který postupně odkrývá stopy dávno spáchaných trestných činů. Motivace pachatelů pro spáchání zločinů nových, byla více než sporná. Vadilo mi, že se nepřiznávají pod tíhou důkazů, ale pouze proto, že se tak rozhodla spisovatelka této knihy. Nejvíc mě bavilo sledovat to, co se děje na pozadí vyšetřování případu. Tedy osobní vztah mezi Quinnovou a jejími přáteli, 3,5. Audioknihu načetla paní Jitka Ježková. Mám jí moc ráda, ale pro čtení detektivních příběhů se její pohádkově zabarvený hlas příliš nehodí.
Za mlada jsem velice často a ráda sledovala dva zahraniční seriály: Simpsonovi a Přátelé. Několik dnů po poslechu této audioknihy, jsem si pustila pilotní díl tohoto seriálu, abych zkusila zpátky nasát atmosféru té doby, ale už to nějak není ono. V té době jsem totiž neznala fenomén audioknih. A audioknihy, to je televize s přesahem. Tuto autobiografii mohu označit za věrohodnou a zcela upřímnou zpověď. Bohužel natáčení seriálu Přátelé, se věnuje velmi povrchně. Podstatná část této knihy je zaměřená na různé večírky, pití alkoholu a užívání prášků. Přijde mi podivné, že se Matthew Perry dokázal vyvarovat požívání tvrdých drog, ale nedokázal se zbavit své závislosti. Mezi řádky jsem vyčetla, že mu tento způsob života vyhovoval. Ve své podstatě to byl velký podivín. Audioknihu načetl Aleš Procházka, který v pozdějších dílech Chandlera daboval. Spolu s využitím znělky z tohoto seriálu, tak přispěl k dokonalému prožitku z této audioknihy.
Na této sérii mě nejvíc baví logické zdůvodňování. Vnutit druhým svůj názor, ale tak, aby si dotyčný myslel, že je to jeho myšlenka. Pasti, pasti, pastičky. Psychologický a mentální boj, naprosto dokonalé. Jsem nadšená, tak jako jsem byla z úvodní části: Nadace. Mezek, z knihy: Nadace a Říše, mi moc neseděl, ale tyto intriky to je pošušňáníčko. Nadace je jednou z nejlepších bezdějových knih. Ale především, mne naprosto uchvátilo zpracování audioknihy. Pan Martin Myšička, ale také režisér Hynek Pekárek si za tuto audioknihu doufám odnesou nějaké ocenění. Bylo by nanejvýš zasloužené.
Další z knih, která se mi nebude hodnotit úplně snadno. Přestože z příběhu jsem byla absolutně nadšená, tak zpracování, mi zase tak dobré nepřišlo. Hlavním důvodem jsou velmi krátké kapitoly, které se v ději, který se zejména na svém počátku, až moc vleče, střídají v různých dějových linkách. Ani nedokáži přesně určit, kolik jich bylo. Pravděpodobně dvě hlavní, ale mnoho různých odboček, ať již čtení z deníku, nebo pohled jiné osoby, než byla ta hlavní, jíž je Violett. Možná je to v knize nějak označené, ale v audioknize není poznat, kdy se dějová linka změnila a kam příběh skočil. Na druhou stranu jsem ocenila, jak paní Perrinová dokázala vystihnout atmosféru příběhu a podrobně, přehledně popsat jednotlivé postavy. Napsat poetický romantický příběh z prostředí hřbitova, to vyžaduje notnou dávku fantazie. Audiokniha, kterou načetla paní Štěpánka Romová, je načtena dobře. Bohužel, celkový zážitek z poslechu trochu kazí velmi slyšitelné záplaty.
Knize jako takové nemám moc co vytknout. Detektivka napsaná moderním způsobem. Jenomže z pohledu celé série mi to přijde stále stejné. Já vím, že je v tomto žánru prakticky nemožné přijít s něčím novým, ale autorka v každé své knize zamotá příběh do osobní roviny. Už mi toho přišlo trochu moc. Příběh samotný nenabízí nic nového, kniha patří mezi to lepší, přesto zcela tuctové zboží. Neurazí, nenadchne, ale já hledám něco víc. Audioknihu načetla paní Jitka Ježková. Mám jí moc ráda, ale pro čtení detektivních příběhů se její pohádkově zabarvený hlas příliš nehodí.
Robert Bryndza mě opět přesvědčil o tom, že psát opravdu umí. Ale přála bych si, aby zkusil někdy napsat společenský román. Protože osobní rovina příběhu mě téměř v každé jeho knize, baví mnohem víc než ta detektivní. Tuto knihu si dovolím označit za výsměch čtenářům detektivních příběhů. Protože je to opravdu odfláknuté. Bryndza se tentokrát vůbec neobtěžoval s vytvářením slepých a falešných stop a díky tomu se tento příběh stal strašně předvídatelný. Neumím si představit, že by tento případ někdo neodhalil mnohem dříve, než tito "slovutní" vyšetřovatelé. Opravdu bych si nenajala tak nedůvtipného soukromého detektiva. Proto tentokrát nedávám plný počet bodů, byť jsem se i tentokrát náramně bavila. Audioknihu i tentokrát, načetl velice dobře pan Martin Stránský.
Způsobem jakým je tato kniha sepsána mi připomínala Království od Jo Nesbø. A já chci víc, mnohem víc. Tento způsob vyprávění mě nesmírně baví. Kalmann, jenž nám tento příběh vypráví, je místní psychicky narušený mladík. Vyprávění je velmi pozvolné, postupně se seznamujeme s ostatními obyvateli této zapadlé vesnice a také s rybářskou prací, kterou Kalmann vykonává. On sám si všechno co se stalo nepamatuje a tak nic netají a my společně s ním postupně tento případ pohřešované osoby odhalujeme. Stejně tak jako u Království bych si uměla představit jiný, z mého pohledu mnohem lepší závěr. Chtělo to ze čtenářů vyždímat emoce a příběh ukončit smutně, pod medvědem. A to je důvod, proč tuto jinak vynikající knihu nezařadím na svůj seznam těch, které doporučuji. Přesto bych dala knize víc než 5 hvězd. Audiokniha je načtena velice dobře a načetl ji pan Jan Meduna.
Lincolnova dálnice, připomíná dálnici také svým zpracováním a to z toho důvodu, že každý sjezd z této dálnice lze považovat za samostatný příběh. Jinak řečeno, kniha má hlavní dějovou linku, ale zároveň obsahuje veliké množství jednotlivých dějových odboček, které s hlavním dějem nijak nesouvisí. Mnohovrstevný román, vyprávějící příběh pokaždé z pohledu jedné osoby. A tak se poměrně často stává, že opakovaně sledujeme stejnou situaci vícekrát, ale pokaždé z jiného úhlu pohledu. Vypravěčské tempo je konstantně poklidné a příběh velmi popisný. Děj se zdá předvídatelný, ale občas šokuje nenadálou situací, kterou dopředu předvídat nelze. Uvítala jsem otevřený a velmi vydařený konec. Audiokniha je také velice vydařená, když každou postavu čte jiný narátor. Na načtení této audioknihy se podíleli: Daniel Bambas, Martin Písařík, Ondřej Brousek, Petra Špalková, Jan Vlasák a Otakar Brousek.
Před lety jsem viděla stejnojmenný film a již tenkrát jsem si říkala, co na tom ti lidé tak mají. Jako jo hezká pohádka, ale proč takový humbuk. Vždyť těm našim pohádkám, ať již třeba Arabela, nebo Dívka na koštěti, Jak utopit doktora Mráčka a mnoho dalších, Harry Potter nesahá ani po kotníky. Teď jsem tuto pohádku pouštěla dětem a při společném poslechu jsem s napětím očekávala, jestli mě příběh zaujme o něco víc. Ale nestalo se. Sedmý smysl od naší Ilky Pacovské je mnohem, ale mnohem lepší. I když ji tak trochu podezírám, že se právě Harry Pottrem nechala hodně inspirovat. Sama za sebe bych tento příběh doporučila dětem od 8 do cca 12 let. Těm nebude vadit naivita příběhu a velké množství nelogických kroků, kterými je příběh doslova protkán. Děti byly nadšené. 7 a 9 let. Audiokniha, kterou načetl pan Jiří Lábus, je načtena ve stylu večerníčků. Mně se to nelíbilo, ale děti byly opět nadšené.
Zpočátku jsem měla pocit, jako kdybych četla průřez deníkových zápisků. Jednotlivé příběhy jsou zde tak trochu nahodile, bez ladu a skladu. Teprve lehce za polovinou kniha vypráví příběh, který se stává literární zpovědí skutečných vlastenců, pro které je národ, jeho kultura a základní hodnoty, na prvním místě v žebříčku lidských hodnot. Drsný, silný a syrový příběh, který zejména ve svém počátku, lehce postrádá lepší literární zpracování. Audiokniha je velmi vydařená a načetl ji pan Zdeněk Loníček.
Kniha je velice dobře napsána a dokázala ve mně vyvolat hrdost na své češství. Což se bohužel nestává příliš často. V reálném životě si vybavím snad jenom dvě situace. A to těsně po Naganu. Ale především první volební období pana Václava Havla. Jinak se za své češství spíš stydím a tak hledám útěchu v knihách. Pan Kožík mě na stránkách své knihy přivedl do časů, které bych si, kdyby byla ta možnost, vybrala na exkurzi. Karel IV. je pro mě ztělesněním pohádkové postavy. Kniha je nejenom zábavná, ale také velmi poučná. Audiokniha je neméně vydařená, povedlo se výborně zvolit narátora, protože pro tento typ literatury se pan Zbyšek Horák, který tuto audioknihu načetl hodí naprosto znamenitě.
U knih pana Hartla to mám jako na houpačce. Některé se mi líbí opravdu hodně moc a jiné zase tak moc ne. A do této druhé kategorie musím bohužel zařadit také Malý pražský erotikon. V nejlepším se má přestat, to mě tak napadlo, když jsem se dostala do poslední třetiny této knihy. Začátek byl povedený. Dvě sousedské rodiny a prolínání jejich osudů. Zasazení děje do období totality samo o sobě přináší spoustu námětů k absurdním situacím. Dnes se tomu již směji a tyto absurdní situace jsou v této knize tím nejlepším, ale ono to moc k smíchu nebylo, takové zkrátka bylo naše žití. Po revoluční období již nenabízí tolik zajímavých příběhů a dost často jsem se téměř nudila. Celkově je to asi lepší trojka, ale ani audiokniha, kterou velmi průměrně načetl pan Jiří Kubeš se příliš nevydařila. Proto zapisuji tři.
Svěží detektivní komedie s prvky inteligentního anglického humoru. Je to ten druh humoru, který nevyvolává bouře smíchu, ale jenom zlehka polechtá bránici. A ne každý je ho schopen pochopit. Příběh je lehce ztřeštěný, dějově předvídatelný, ale napsáno je to po čertech zábavně. A to já zrovna knižní humor příliš nevyhledávám. Možná je mé nadšení ovlivněno poslechem audioknihy. Ta se totiž vydařila opravdu náramně. Je poznat, že se při jejím načítání bavil i sám narátor pan Kamil Halbich.
Z počátku jsem si myslela, že tento díl budu hodnotit jako vůbec ten nejlepší, ale protože jsem byla ze závěru docela zklamaná, tak si tím již nejsem tak úplně jistá. Každopádně se jedná o jeden z nejlepších dílů z této série. Začátek byl velice zajímavý, napínavý, ale především tajemný. David Raker tentokrát nepátrá po zmizelé osobě, ale snaží se identifikovat osobu, která přišla o veškeré své vzpomínky. To byl velice dobrý nápad, jak změnit neustále se monotónně opakující úvod těchto příběhu. Byla jsem nadšená až do chvíle, kdy Raker vystoupí z lodi a ocitne se na ostrově. Od této chvíle příběh zapadnul do nudné šedi všech ostatních thrillerů, které jsou málo věrohodné a až k uzoufání jeden jako druhý v podstatě stejné. Audioknihu v této sérii pravidelně kritizuji. Tentokrát to není tak strašné i když drobný šum na pozadí je i v této nahrávce, kterou opět velmi dobře načetl pan Igor Bareš.
Těžká kniha, která vyžaduje absolutní soustředěnost, za což na konci trpělivého čtenáře náležitě odmění. Začátek mi dal pořádně zabrat. Začít příběh blouzněním ve snu, bylo dost odvážným krokem. Ale velice brzy se z tohoto chaosu začne rodit v pravdě neobyčejný příběh. Ani zdaleka jsem všemu neporozuměla, ale vůbec mi to nevadí. Kouzlo této knihy totiž spočívá především v samotné atmosféře příběhu. A ta je mysticky, hororově dokonalá. Audiokniha je pomyslnou třešničkou na dortu. Naprosto fantasticky ji totiž načetl pan René Šmotek.
Po delší době někdo přišel v daném žánru s něčím novým. Moc se mi líbil nápad, jak verbovat nové rekruty do války. Až mi bude 75 let, ráda se k nim přidám. :-) Jedinou lehce nudnější pasáž jsem zaznamenala v období výcviku. Ale závěrečné boje, které vyžadují velkou porci důvtipu a nejsou tak naštěstí pouhou bezduchou střílečkou ala Kotleta mi to plně vynahradily. Jedna dějová linka, sympatický hrdina, občasný vkusný humor, dobře dějově zpracované. Samá pozitiva. Navíc velice dobře tuto audioknihu načetl pan Petr Neskusil.
Je velká škoda, že jedna z nejtěžší životní etapy pro Česko, Československo, je v této knize sepsána tak povrchně. Přesto bylo velmi zajímavé sledovat, jak se v průběhu velmi krátkého, ale přitom tak zásadního časového údobí, mění povaha všech aktérů této novely. Věřím, že tomu tak bylo také ve skutečnosti. V podstatě je lhostejné, jestli šlo o módní salon, nebo jiný podnik. O prostředí ve kterém se tento příběh odehrává, až tolik nešlo. Autorka se snažila především ukázat tu zrůdnost 50. let. A to se podařilo zcela věrohodně. Audioknihu velmi dobře načetl pan Lukáš Janota.