stafbul komentáře u knih
Knížka samá gramatická chyba, příběh mne ze začátku bavil, na pár prvních stránkách jsem se i zasmála ale pak už to bylo stále to stejné dokolečka, četla jsem už jen ze setrvačnosti, protože nerada nedočítám knihy a nakonec to ve mne nezanechalo nic. Takže za mne, nic moc.
Kniha má být humoristická. Nepochopila jsem proč. Dle mne je to kniha o tom, jak "si ve stáří můžu dělat co chci, protože stejně brzo umřu". :(
Tahle knížka mne velmi pobavila....babička zapřahajíc sáně za sovětské tanky....no to nevymyslíš.
Tak já jdu asi proti proudu....což je u mne vážně "nezvyklé" :-D :-D :-D Kniha se mi líbila. Jako oddychovka, u které se člověk odreaguje, zasní a na chvíli se vrátí do dob, kdy by klidně mohl být onou hlavní hrdinkou (alespoň věkem), je moc fajn. Zvláště, když člověk běžně čte knihy s těžšími tématy. Takže já si knihu nechávám....ačkoliv mezi ostatními stálicemi bude vypadat jako třináctiletá puberťačka mezi seniory, kteří prožili nelehký život.
Knihu jsem dočetla se sebezapřením. Nijak mne nenadchla. X žánrů smíchaných dohromady, zápletka "taková nijaká". Tahle kniha mi nesedla.
Oddechovka na styl Sex ve městě. Když chcete jen tak vypnout, je to fajn. V podstatě jsem nefandila žádné postavě, nijak jsem se do příběhu osobně neangažovala, jen jsem splývala s proudem a vypla. Odpočala jsem si a kniha u mne zůstává, právě pro případy, kdy budu chtít číst něco, co nemá těžké téma a nad čím se nemusí přemýšlet.
Skvělá kniha. Od první stránky neskutečně zajímavá, napínavá. Zajímavé postavy. Stupňující se napětí. Dobrá zápletka i rozuzlení. A dojemný konec. Za mne super a zůstává doma a má čestné místo v mé knihovně.
Autorka je takový spisovatelský McGajvr v sukních. Ten taky uměl uplést z exkrementu bič. I když tahle autorka spíš upletla z exkrementu knížku. Nikdy jsem nic takového nezažila. Sto stran přečtených a v knize se stále nic nedělo. Nebyl tam ani příslib zápletky, natož nějakého řešení. Celá kniha je plytkým vyprávěním o ničem, zakončené ničím. Obávám se, že i slohové práce páťáků mají vyšší úroveň. Vůbec nevím, co autorka sledovala napsáním této knihy....vůbec nevím o čem psala...zřejmě to mělo být jen vyprávění o tom, jak se žije v úzké komunitě na malém ostrově....ovšem to celé by šlo shrnout asi na jednu A4. Nevím, opravdu nevím, proč tohle někdo píše...po dlouhé době zase kniha, po jejímž přečtení se mi chtělo otevřít okno a křičet na celý svět "Vraťte mi ty prošustrované hodiny mého života!!!!"
Příjemná oddechovka, u které se člověk i pobaví....na uklidnění po náročném dni, na navození příjemné atmosféry, když venku prší...prostě jsem byla spokojená. Splnilo to účel, pro který jsem si knihu půjčila...
Zajímavé téma, které by šlo asi lépe, respektive originálněji zpracovat, ale kniha se mi líbila a doma zůstává. Mile ráda si o tomto tématu zjistím něco bližšího.
Velmi jednoduchá, oddechová kniha se stokrát ohraným tématem, která je ale tak mile napsaná, že jsem ráda, že jsem si ji v knihovně půjčila. Vracet se k ní nebudu, protože nemá žádné velké poselství, ale mezi knihy "nemám náladu na těžká témata, chci se jen bavit" ji klidně zařadím. Splnila, co jsem od ní očekávala a díky tomu dávám čtyři hvězdy.
Knihu jsem nedočetla....co to se mnou v poslední době je? Dočetla jsem ji do fáze, kdy se probudí hlavní hrdinka v nemocnici a začne rozhovor s jejím přítelem. Celé to zní tak dětsky, naivně a nereálně, že jsem si připomněla kvalitu slohových prací na druhém stupni ZŠ. Na světě je spousta úžasných knih a já nemám pocit, že by tato stála za to, abych s ní ztrácela čas.
Dočetla jsem tuto knihu a musím říct, že ačkoliv se mne toto téma často velmi dotýká, tato tu moc neměla. Snad je to právě tím, že deník psal autor zpětně dle vzpomínek. Chybí tomu ta aktuálnost a ty aktuální emoce. Ano, je to popis nacistické vyhlazovací mašinerie, ale pro mne příliš oploštělý, zbavený emocí. Přesto dávám čtyři hvězdy a to jen proto, že si velmi vážím každého, kdo je ochoten o tomto vyprávět a pomáhat tak lidstvu, aby neopakovalo stejné chyby.
To se mi snad ještě nestalo! Aby předmluva byla vtipnější, než kniha samotná, to je přece jen k zamyšlení, nebo ne? U předmluvy jsem se smála, u knihy nudila. A to četbu o psech miluji, jsem přece jen zarytý kynolog. Jenže styl jakým byla tato kniha napsána mne spíš nudil. Běžné příhody, z běžného života, s běžným psem, bez čehokoliv navíc. Škoda.
Uffffff, tak tahle kniha mi tedy dala zabrat. Musím říct, že i jako člověk, jež má vystudovanou VŠ v oboru, který souvisí i se sociologií a tudíž nějaké, i když velmi velmi zevrubné, základy mám, jsem z toho opravdu zmatená. Jsem ale příjemně zmatená. Je to pocit, jako když si při cvičení příjemně zatížíte všechny svaly tak, že jdete domů naprosto zničeni, ale endorfiny z vás srší na všechny strany. Jsem zničená, mám namožený mozek, ale endorfiny jedou. Jsem slastně spokojena, že jsem svému mozku dala po dlouhé době na frak, dostal co proto, mrzák jeden lenošnej, prevít jeden zhýčkanej. Já mu dám, proplouvat životem bez větší námahy. Tuhle knížku na něj! A ještě alespoň dvakrát, ať pochopím, alespoň 50 procent informací, které autor touto zvláštní formou sděluje svým čtenářům....
Kniha děs běs. Její obsah člověku nic nedá a to tak, že ani ťuk. Prostě poselství nula. Navíc kniha není vtipná (což jsem od ní očekávala a chyba je tedy možná na mé straně) a není to ani kniha, u níž bych se po přečtení otočila zpět a řekla "Fajn, takhle kniha byla pohodová oddychovka.". Místo toho jsem se otočila zpět a měla chuť křiknout z okna: "Vraťte mi těch pár hodin života, co jsem tomu věnovala!!!!!"
Kniha nenadchla a neoslnila. Takové běžné čtení. Přečíst ji mi trvalo jeden den, už v půlce jsem tušila o co go a taky, že ano, zápletka se sice snažila tvářit tajemně, ale kdo používá mozek, tak v půlce knihy už ví jak dopadne. Takže za mne průměr a tři hvězdy....
Střední cesta, ani nenadchne, ani neurazí. Chvílemi napínavé, chvílemi jen pohodové čtení, závěr všelijaký, ale jo, až budu starší senilní a můj mozek těžší témata nepobere, tak si ji ráda přečtu...pokud budu vidět na písmenka. Takže u mne zůstává, ale zřejmě ji vytáhnu až na stará kolena obalenou prachem ze spodní poličky mé knihovny, pokud mi při tom ohýbání nerupne ve hřbetu.
Knihu jsem dočetla s vypětím všech sil. Vůbec se mi nelíbila, dle mne typický příklad rčení "ševče drž se svého kopyta". Spisovatel dle této knihy psát neumí, snaží se o rádoby humor, který nevyznívá vtipně, spíše trapně. Téměř celá kniha mi připadá jako námět pro rodiče, jak dětem vysvětlit, že mají být vegetariáni. Hloubka knihy nula, příběh nula, asi nejhorší kniha, co jsem kdy četla.