stavlamich komentáře u knih
Nebylo to dokonalé (trochu tam haprovaly historické souvislosti a vadily mi nepřesnosti v zeměpise), ale bylo to velice silné a je těžké uvěřit, že se to někomu opravdu přihodilo. Je to smutné a tragické a přesto to má v sobě kouzlo lásky. A sílu, kterou v sobě člověk ve jménu citů dokáže najít.
Nejdřív jsem si pořád říkala, že už jsem na to stará, že pro to nemám moc pochopení. Ale bavilo mě to, protože to byla oddechovka. Sice se tam mnohem míň prolínala historie (v porovnání se Zbabělci), ale zase je to kratší a takový hodně hudební a tak nějak smutně veselý. Je mi Dannyho někdy až líto. Ale vlastně všech, co jsou takoví... A Alena, ta mi byla ze všech těch holek asi nejsympatičtější. Škoda, že jsem to nečetla třeba dva nebo tři roky zpátky, ale i tak jsem ráda, že jsem si to přečetla. Lepší někdy než nikdy.
Od posledního přečteného dílu jsem úplně zapomněla, jak je tahle série skvělá. Možná spíš pro mladší čtenáře, ale přece. Plná hrdinů a zároveň různorodých postav, plná dobrodružství a vlastně i vtipná. Nezdráhám se dát pět hvězdiček, možná trochu nadhodnocuji, ale co. :)
Tahle knížka byla skvělá, tak moc nabitá informacemi a zároveň plná otazníků, na které budu ráda i nadále hledat odpovědi. Původně jsem ji četla, protože jsem doufala, že tam najdu nějaké zmínky o oligarchii pro svou seminární práci. Nakonec jsem tam z tohohle oboru tolik nenašla, ale dozvěděla jsem se i tak milion nových věcí o Československu. Obzvlášť oceňuji kapitoly o letech 1968, 1989 a 1992, protože o těch jsem toho opravdu věděla jen pomálu, protože to se moc nikde neprobírá - osoby, které to zajímá, zřejmě ty poslední události zažily. No, pro mě to neplatí, jsem mladší než knížka sama. Úsměvný byl závěr aneb co nás čeká do budoucna, ale to je tak vždycky - s odstupem už si vůbec neuvědomujeme, jak jsme co kdy předtím vnímali.
Těším se na další dějepisné čtení v tomhle roce. Opravdu vážně uvažuji o studiu historie, i když je to možná pozice bez atraktivně ohodnoceného uplatnění. Ale pracovat s těmito informacemi je prostě nepopsatelný zážitek.
No, očekávala jsem něco jiného, ale až tak mě to nezklamalo. Jen bylo těžké si na to zvyknout. Na styl, rozvržení, děj. Popsáno velice košatě a přesto bez jiskry, prostě to ve mně nevyvolalo žádné knižní pocity, i když mě téma samozřejmě chladnou nenechalo.
O Miloši Urbanovi jsem nikdy předtím neslyšela a tenhle dokonalý román pro mě byl velmi milým překvapením. :-)
Bez komentáře, který by byl k tomuto skvostnému dílu zbytečný! :-)
Nádherné, silné, nepopsatelné. Já prostě nemám slov. Doufám, že se mi podaří napsat recenzi, protože mě tato kniha doopravdy dostala. Meg a její věrné přátelství vůči Anně. A samozřejmě samotná Anna Boleynová a její tragický konec. A vlastně celý závěr. Ne, celá kniha od prologu po závěrečný rozhovor s autorkou. Všichni si to musí přečíst!
A nutno dodat, že mám odteď velkou chuť přečíst si další knížky, o nichž autorka mluví v závěru, o Tudorovcích a jejich době.
Knížka se mi, stejně jako například Hoši od Bobří řeky nebo Přístav volá, četla neuvěřitelně snadno a dobrodružným příběhem Rychlých šípů jsem ji dočetla během pár dní. :) Určitě je to knížka, která se vyplatí! :)
Nádherné putování po novém, dosud neobjeveném světě. Když se zdá, že nová pohádka už napsat nejde, objeví se skvělá autorka a představí po dobrodružství lačnícím čtenářům originální, kouzelný a vážně skvělý příběh! :)
Čarozem mě nezklamala, ani September, ačkoliv jsem si o ní na začátku knihy nic moc nemyslela. Vřele všem doporučuji, příjemná pohádková oddychovka. :) Už se těším na druhý díl :)
Mám ráda ucelené informace, takže tahle knížka mi vyhovuje především díky nim. Historie, fakta, údaje, všechno vedle sebe, nemusím složitě listovat mezi romány a hledat údaje v textu.
Líbili se mi i obrázky, které mi dovolili se na hlavní postavy podívat jinak než jako na filmově ztvárněné - Bella je hezčí nakreslená, než když ji hraje Kristen Stewart, ale Alice se mi zase víc líbí v podání Ashley Green. :)
Tak silný, že nemám vlastně slov. Děsivý. Beznadějný. Teda, v druhé části jsem byla plna naděje.. a přitom jsem věděla, že to nemůže skončit jinak. Jak zlomit člověka? Jak zabít lásku? Jak si udržet moc? Dlouho jsem si tohle dílo šetřila a vyplatilo se to - teď jsem ho nemusela číst a přemýšlet o něm sama. To bych asi nezvládla.
What would you do if you weren’t afraid?
Svůj život jsem se rozhodla změnit mnohem dřív, než jsem se dostala k této knize, nicméně když mi ji mamka doporučila, moc ráda jsem si ji přečetla a inspirovala se jí. A teď už půl roku žiju skutečnost, že strach byl opravdu největší překážkou, proč jsem některé věci dřív nedělala. Strach, že nebudu dobrá nebo dokonce nejlepší. Strach, že je to moc těžké. Strach, že jsem holka a tohle prostě není pro mě. Že jsem na gymplu málem propadla z matiky a teď se ženu na vysokou, kde budu mít tři zkoušky z matiky za semestr. No a? Díky tomu, že jsem hodila strach za hlavu, se mi otevřelo strašně moc příležitostí a můj život se doslova obrátil vzhůru nohama. A myslím, že v dobrém.
Daniela Drtinová na mě vždycky působila trochu rozporuplně. Říká se, že ji buď lidi mají rádi, nebo ji nesnáší - no a já jsem něco mezi. Tak jsem si řekla, že bych ji mohla trochu poznat. I proto, že jinak jako žena mi připadala vždycky strašně inspirativní. Bohužel jsem teda asi na jiné vlně než ona, pasáže rozhovoru popisující její vnitřní život a hledání pravdy a tak mě trochu míjely, i když se mě vlastně zároveň dotýkaly, protože jsem si nějakou "křesťanskou" fází v životě taky už stihla projít (haha, vždyť je ti dvacet, celý život máš před sebou, tak co to tu plácáš). Každopádně jako profesionálka je pro mě Daniela stále velmi inspirativní, jak si šla za svým, jak pečlivá je. Plus se mi líbily ty závěrečné rozhovory, zaujalo mě, jak rozdílně je vnímaná různými lidmi. Akorát mi přijde trochu hloupé říkat, že jsou to její nejbližší, když to v některých případech je třeba spolužák z gymplu nebo ředitel televize.
Doporučuji, ale opravdu pozor na lehkou přemíru spirituality. Mohlo by vás to u té pragmatické reportérky trochu šokovat.
Já bych dala čtyři hvězdičky, ale když to porovnám třeba s předchozí audioknihou, prostě to nebylo tak dobré. Respektive dobré to bylo, hezky napsáno, hezky čteno, ale asi prostě už nejsem moc na detektivky a na ty historické tím spíš. Dřív jsem je docela ráda četla, Vondrušku například. Ale už mě to moc nebaví, i když pořád jsou to jedny z těch lepších detektivek (takové klidnější a jednodušší). Ani jsem nevěděla, že jméno Winifreda existuje, jen tak na okraj. Zápletka docela ušla, rozuzlení taky, byť z toho opravdu nemám žádný hlubší zážitek. Takže průměrné tři hvězdičky. :)
Kazuo Ishiguro mě zaujal svým Soumrakem dne, a musím říct, že právě tento román nasadil laťku dost vysoko. When We Were Orphans jsem si užila, to téma pro mě bylo na rozdíl od Soumraku dne úplně neznámé a celé to tak bylo zahaleno překvapením. O to spíš, že autor zase minulost a nějaké ty historické události do příběhu "vecpal" naprosto nenuceně. Mnohem důležitější jsou samotné postavy, které jsou malé a přitom "velké". Ah, má psací krize mi nedovoluje nejen psát o mém životě, ale ani sepsat kloudný odstavec o hezké přečtení (poslechnuté) knize. Snad jen ještě dodám, že vypravěčův hlas mi byl příjemný a v žádném bodě mě ničím neiritoval. Možná mám slabost pro mužské hlasy, obecně mi vadí méně než ty ženské.
Už můj třetí Jonas Jonasson, druhá audiokniha tohoto autora namluvená Martinem Stránským a první kniha, v níž vystupuje farářka. Bylo to boží, vtipné, no jako vždycky. Nejlepší byl bývalý kostelník, který si hrabal svou cestičku a sem tam si nahrabal i nějaké peníze. :D Těším se, s čím autor přijde příště. Tentokrát už cestoval jen po Švédsku a nezapojoval dějiny, ale přesto to bylo moc příjemné počtení. :)