ŠtěpánMaria
komentáře u knih

Kolem Vánoc jsem si znovu přečetl Vánoční koledu, ve vydání nakladatelstvím Petrkov z roku 2020, v novém, velmi dobrém překladu Lucie Šavlíkové a s nádhernými a s textem zcela ladícími ilustracemi Roberta Innocentiho. Je "klasika klasik" vánoční literatury, moralita v tom nejlepším slova smyslu, se všemi přednostmi Dickensova literárního stylu, které ho zařadily mezi nesmrtelné a stále vydávané autory. Ani tentokrát mě četba Vánoční koledy nezklamala, ale naopak velmi potěšila.


Knihu jsem přečetl jedním dechem. Je psána literárně velmi čtivě a přitom velmi výstižně vystihuje problémy, které nastaly v životě Církve po II. vatikánském koncilu. Vřele doporučuji k přečtení.


Knihu jsem přečetl poté, co jsem letos poprvé dostal do Medžugorje, abych se blíže seznámil s tamějším zjevením Panny Marie. Mohu říci, že tento účel splnila velmi dobře. Navíc je psána čtivě. Vedle samotného zjevení Panny Marie umožňuje také poznat komunistický útlak v bývalé Jugoslávie i tamější války v 90. letech minulého století s neblahou úlohou Srbska.


Knihu jsem přečetl s velkým zaujetím. Je vhodným doplněním Waughových románů, které vyšly v českém překladu. Ukazuje na jeho hlubokou lásku ke mši sv., na břitkost jeho usuzování a také na velikou bolest, kterou zakoušel vzhledem k nové liturgii.


Knihu jsem si přečetl s v elkým zalíbením pro její příběh, literární zpracování a v neposlední řadě pro ideové souzění.


Kniha obsahuje silná svědectví některých polských žen o jejich pronásledování Sovětským svazem za II. světové války a zvláště po ní a o jejich utrpení na Sibiře. Je tak dalším potvrzením dalším kamínkem do mozaiky prorockých slov Panny Marie v portugalské Fatimě dne 13. července 1917 o tom, že Rusko „rozšíří své bludy po světě a bude podněcovat války a pronásledování Církve. Dobří lidé budou mučeni, papež bude muset hodně trpět a mnohé národy budou zničeny.“


U příležitosti smrti papeže Benedikta XVI. jsem dočetl tyto jeho vzpomínky, které zachycují jeho život do jmenování mnichovským arcibiskupem. Jsou psány živě, čtivě a místy poeticky. Nemohou také nezachycovat jeho intelektuální teologický vývoj. Na okraji svých životních osudů se vyjadřuje k některým obecnějším tématům, např. k liturgické reformě po II. vatikánském koncilu či k tomuto koncilu a jeho interpretaci. Nejsilnější je podle mě poslední kapitola.


Knihu jsem četl s velkým zájem, protože je napsána poutavě. Vedle životních osudů svatého neapolského kněze Dona Dolinda Ruotola, mnohdy podivuhodných, také "odhaluje", jak na této knize pracovala, jak procházela místa, která jsou s Donem Dolindem spojena, a jak hovořila s lidmi, kteří ho znali. To umožňuje nasát atmosféru Neapole, tohoto velmi specifického města.


Kniha je psaná velmi čtivě a poutavě. Není to historické dílo, ale román, jak na to sám autor upozorňuje v úvodu, takže je zde mnohé, co je dílem jeho fabulace. Na druhé straně se snaží vycházet z historických zpráv jak o sv. Filoméně, tak o její době. Na závěr jsou vhodně připojeny zprávy o zázracích, které se udály na přímluvu této světice v posledních dvou stoletích a modlitba-litanie k ní. To už není zpracováno románově.


Tato kniha je velmi specifická: Její první část nebyla autorem určena k veřejnému publikování, neboť se jedná o jeho soukromý obsáhlý dopis, který napsal svému duchovnímu vůdci, aby rozsoudil, zda rozumové zjevení Pána Ježíše, kterého se mu dostalo během jeho exilu v Paříži a jež vedlo k jeho konverzi ke katolické víře a posléze k vysvěcení na kněze, bylo autentické či nikoliv. Je to nicméně psáno velmi živě až dobrodružně a také s velkou jemností a přesností, což je dáno tím, že García Morente je jeden z velkých španělských filosofů XX. století. Autor zde také líčí, jak musel utéci z Madridu před pronásledováním tzv. republikánů neboli "rudých", protože mu hrozila smrt. Druhou částí knihy jsou jeho zápisky z duchovních cvičení neboli exercicií. Je to již klasické dílo svého oboru a hluboká duchovní kniha, jejíž četbu vřele doporučuji.


Četba této knihy je nyní velmi příhodná a užitečná. Autor s velkou kompetencí a hloubkou ukazuje historické, filosofické, teologické i jiné kořeny fenoménu Ruska. V úvodu je velmi vhodně uvedeno, že "umění lži je stejně staré jako Rusko (s. 11). A dále píše, že „namísto toho, aby se země vyrovnala se spoustou zločinů a podlostí,“ – připomeňme desítky miliónů lidí, kteří byli zavřeni a zahynuli v sovětských gulazích – „prostě je anulovala“ (s. 15).


Také jsem tuto knihu četl jako jednu z prvních o Čihosti a tehdy mě velmi zaujala. Nyní vím, že je v ní mnoho nedokonalostí, největší asi ta, že autor zastává tezi, že zázrak byl zinscenován STB. Já jsem ovšem četl ještě za komunísmu její první vydání, exilové, které vyšlo česky ve Švýcarsku.
