stesa komentáře u knih
Pýcha a předsudek je prostě moje srdcovka. Pan Darcy nastavil mužům v mém okolí laťku hodně vysoko. :) Krásná klasická knížka, zbožňuju tu zastaralejší jazykovou podobu a způsob, jakým se postavy vyjadřují, vždycky mě to přenese do soudobé Anglie.
Detektivní klasika, která se mi úplně stoprocentně trefila do noty, kriminální případy z uzavřeného prostředí, kde je předem omezený počet možných pachatelů, mám asi nejradši.
Po Temných hlubinách druhá knížka, kterou jsem od Roberta Bryndzy četla, a opět jsem byla nadšená. Velice aktuální téma zneužití osobních dat v kyberprostoru propojené s napínavým kriminálním příběhem, který je bezchybně vystavěný a napínavý od začátku do konce. Dávám knize pět hvězdiček a jdu si zkontrolovat nastavení soukromí na svých sociálních sítích. :)
Detektivka přesně podle mého gusta. Žádné zdlouhavé popisné pasáže ani přespříliš vedlejších dějových linek, které by příběh zamotávaly, jako je to u jiných detektivek. Tady v centru vyprávění celou dobu stojí kriminální případ a vyšetřování, které vhodně doplňuje vedlejší děj týkající se života postav. Vývoj příběhu dával smysl a rychle ubíhal, rozuzlení bylo překvapivé. Pro mě nejlepší detektivka, kterou jsem v posledních několika měsících četla, a už pokračuju dalším dílem.
Malý princ je moje srdcovka, kterou pravidelně čtu už od dětství a pokaždé mě něčím novým překvapí, protože z ní v různých stádiích života vyčtu jiné věci.
Okamžiky štěstí byly mojí první knihou od Patrika Hartla, na kterou jsem se hodně těšila na základě kladných ohlasů a hlavně originální struktury dvou úhlů pohledu na jeden příběh.
Musím uznat, že konstrukce příběhu se skutečně povedla, části se vzájemně doplňovaly a nakonec vytvořily kompletní obraz.
Obsahově mě ale kniha příliš nenadchla. Lépe se mi četla Veroničina část, která mi připadala reálnější a uvěřitelnější. Jáchymův příběh mi přišel strašně nevěrohodný a překombinovaný, polovina jeho zápletek na mě dělala dojem naprosté hlouposti - tak trochu mi to celé připadalo jako scéna z první kapitoly, kdy Jáchym píše slohovku a vrší na sebe nesourodé myšlenky jen proto, aby mu nabýval rozsah textu a měl co nejdříve hotovo.
I když se jedná o oddechové čtení, kniha mi z velké části přišla založená na příliš levném humoru a bohužel až trapných zápletkách. Můj dojem nevylepšily ani dialogy, které byly většinou banální a ne příliš reálné.
Hvězdičky dávám za originální kompozici ve formě dvojknihy, celkem dobrou Veroničinu část a začátek Jáchymovy části, než se jeho příběh přehnaně zamotal. Celkově mě ale kniha zklamala.
Skvělá kniha, na kterou jsem v knihovně náhodou narazila několik dní po tom, co jsem viděla film. Aktuální téma, které je ale zpracované s nadhledem a citem, rozhodně se nejedná o žádný trapný středoškolský příběh, kniha má i přes svůj lehký tón skutečnou váhu. Simon mi byl v průběhu celé knihy ohromně sympatický, příběh jsem přečetla za jedno odpoledne a bylo mi líto, že už jsem na konci. Opravdu doporučuju.
Velice zajímavá kniha. Původně jsem tedy měla úplně jiné očekávání, co se děje týká, spíše než thriller to pro mě byl mysteriózní příběh, nicméně velmi povedený. Děj byl napínavý, rychle utíkal a nutil pokračovat v četbě dál a dál, díky čemuž jsem celou knížku pokořila za jeden jediný den. Bohužel mi ze začátku příliš nesedlo přeskakování mezi dvěma časovými liniemi příběhu, připadalo mi, že sotva se začtu, časová rovina se opět změní. Dějové linky na sebe ale nakonec naštěstí dobře vázaly, takže to bylo čtenářsky celkem přijatelné. V knize jsem postrádala trochu explicitnější vysvětlení všech těch různých křídových kresbiček, které se v ději objevovaly a jejichž autora jsem z příběhu ne vždy odtušila, a i motivu křídy jako takového. Jinak na mě kniha ale udělala velmi dobrý dojem, proto je to ode mě za plný počet hvězdiček a těším se na další příběhy této autorky.
S touhle knihou to bylo jako na houpačce. Začalo to špatně: prvních sto stránek byla jen zmatená změť myšlenek autorsky ne příliš dobře vystavěného ústředního hrdiny, který se z nelogického pohnutí mysli najednou rozhodl hrát si na vyšetřovatele a najít vraha studentky, o které do předmětného dne pomalu ani nevěděl, že existuje. Prostřední vyšetřovací část byla o mnoho lepší, příběh byl napínavý, dynamický a dobře se četl. Celkový dojem mi ale naprosto zkazil příšerně teatrální a přehnaný závěr, který by byl příliš snad i na nejlevnější americký krvák poslední kategorie a který hlavně postrádal jakýkoliv rozbor postavy vraha a jeho motivů. Oceňuju originální zápletku i výstavbu knihy v krátkých svižných kapitolách, které podporují rychlé čtení. Na kompozici příběhu a především na hodně nepovedené psychologii postav nicméně bylo pořád hodně vidět, že v psaní kriminálek má autor ještě velké mezery.
Zajímalo by mě, jak velká část knihy odráží realitu, kterou zažil skutečný Lale, a jak velkou část tvoří beletristická nadstavba samotné autorky, protože jsem se nemohla během četby ubránit pocitu, že je to jen další uměle vykonstruovaná dojemná love story dvou milenců pronásledovaných krutým válečným osudem. Kromě samotného děje, kdy Lalovi záhadně prošlo prakticky cokoliv, za co by každý jiný vězeň byl nejspíš už dávno po smrti, ve mně tento pocit ještě utvrdil až přímo utopický závěr, kdy si Lale přijel pro svou milou na koni jako princ z pohádky.
Slohové zpracování bylo fajn, příběh se dobře četl, rychle utíkal, ale na té hlubší obsahové úrovni mě Tatér docela zklamal. Čekala jsem od této knížky silné emoce pamětníka, který prožil roky v jednom z nejkrutějších míst lidské historie, a nakonec jsem měla pocit, že čtu nějakou sladkou válečnou harlekýnku. Škoda.
Moje doposud asi nejoblíbenější knížka z celé série. Budu se opakovat, ale opět skvělá detektivka. Bavilo mě znát totožnost vraha dříve než policie a sledovat jeho psychologii a motiv k vraždám. Jinak Bryndzův autorský styl opět nezklamal, kniha měla stejně jako všechny ostatní dynamiku a spád a oceňuji, že i když čtenář zná identitu vraha prakticky od úplného začátku, pořád se Bryndzovi podařilo v příběhu udržet napětí a překvapení.
Prvok byl moje druhá knížka od Patrika Hartla, kterou jsem si chtěla napravit svůj špatný dojem z Okamžiků štěstí. Bohužel to dopadlo úplně naopak a Prvoka jsem po čtyřech kapitolách radši odložila, protože mi přišel ještě horší.
Opět mi vadil velice levný a primitivní humor založený na vulgarismech (jako třeba výraz "pičí farma" označující manželku a čtyři dcery jednoho z hlavních hrdinů), kterého jsem si všimla i v Okamžicích štěstí, kde se ale v porovnání s Prvokem vyskytoval mnohem míň.
Nic dalšího od Hartla už zkoušet číst určitě nebudu, jeho tvorba mi zkrátka nesedne, nepřijde mi vtipná ani oddechová. Asi jsem od tak vychvalovaného spisovatele a režiséra a sympatického člověka čekala trochu inteligentnější a rafinovanější zábavu.
Ke knize jsem se dostala na základě stejnojmenného filmu, který se mi moc líbil, a nezklamala mě ani knižní předloha. Jednoduchý oddechový příběh se sympatickými postavami a romantickou dějovou linkou, který se četl jedním dechem. Pozitivně hodnotím i grafické zpracování a kratší vsuvky např. ve formě slovníkových hesel, které se postaraly o hladký přechod mezi kapitolami.
A mně už asi nikdy nepřestane být líto, že vedle nás u sousedů nikdo jako Olly nežije. :)
Skvělý detektivní příběh, který čtenáři nedovolí knihu odložit. Příběh je moc dobře vystavěný, po celou dobu napínavý a graduje až k uvěřitelnému závěru. Za mě výborné počtení.
První kniha ze série, která mě docela zklamala. V první polovině příběhu se prakticky nedělo nic pořádného, dějovou linii vyšetřování neustále přetínalo vyprávění ze života vrahů, drogové excesy forenzního technika a milostný život Fosterové a děj se nikam neposouval. Druhá polovina knihy o únosu dvojčat Marshových mi pak už přišla vzhledem k první části až příliš překombinovaná. I když jsem v příběhu i tentokrát objevila autorův příjemný a čtivý autorský styl, celkově na mě kniha působila dojmem, že si autor vytyčil až přespříliš komplikovanou zápletku, která ho nakonec převálcovala.
I když je Dívka v ledu první knihou celé série, já ji přečetla jako v pořadí třetí knihu od Bryndzy. Hodnotím pěti hvězdičkami stejně jako u všech předcházejících knih ze série, protože Bryndza prostě umí. Příběh je opět velmi dobře napsaný a napínavý. Oproti ostatním knížkám bych možná vytkla trochu nesrozumitelné vyšetřování, kdy se Erika Fosterová většinu příběhu neměla čeho chytit a pak se najednou během pár stránek v okamžiku rozuzlilo úplně všechno, aniž by autor nějak blíže vysvětlil, jak a proč k vraždám došlo, což mě chvílemi trochu mátlo a potřebovala bych možná opakovanou četbu, aby mi všechny dílky skládačky zapadly na své místo. Jinak ale bravo!
Knižní verzi Předčítače jsem si přečetla na základě filmu a obě formy zpracování tohoto příběhu podle mě byly perfektní. Silný a originální příběh na pozadí válečné doby, a pro mě dokonale vykreslené životní osudy hlavních hrdinů. Velké plus autorovi za to, že zápletku z války nepodává černobíle a nedělí postavy na automaticky špatné a dobré, ale naopak ukazuje Hanninu temnou i světlou stránku a ne úplně lehké hodnocení jejího charakteru nechává na čtenáři.
První příběh, který jsem od této vychvalované autorské dvojice četla. První polovina knihy mi přišla dost rozvláčná, zápletku zbytečně protínalo množství postav a událostí, které hlavní dějovou linku zaváděly pryč od vražd a vyšetřování se hodně dlouho točilo kolem ničeho. Příběh ale svou ztracenou dynamiku nabral v druhé polovině, rozuzlení zápletky bylo napínavé, překvapivé a hlavně logické. Snad bych jen zkrátila závěrečnou scénu, která byla na můj vkus až přehnaně filmově akční jak z amerických thrillerů. Jinak ale docela příjemná a čtivá detektivka.
Absurdní dramata jsou prostě moje slabost a Beckett se svým Čekáním na Godota mě rozhodně nezklamal.
Kniha, která ve mně od začátku do konce zanechávala smíšené pocity, chvílemi jsem ji chtěla odložit, ale zároveň jsem nemohla přestat číst. Dějová linie byla na můj vkus hodně nepravděpodobná a přitažená za vlasy, hlavní hrdinky dost nesympatické. Autorčinu stylu psaní ale nechybí napětí a schopnost příběh stále gradovat, což mě donutilo knihu dočíst až do konce. Nepatří ale mezi četbu, na kterou budu ráda vzpomínat.