Šungitka
komentáře u knih

Velice mě tato kniha oslovila a zasáhla. Často se mi při čtení vloudila otázka: Jak bych se zachovala já? Nejsem si sebou jistá. Strach je nesmírně mocný, pokud nás pohltí... A na konci vyznání jedné vězeňkyně z koncentračního tábora o svém postoji ke svým trýznitelům - to bylo velice silné. Toho bych chtěla být schopná! To je to skutečné vítězství ducha a skutečná svoboda.
Trocha patosu a naivity - obzvláště v milostné linii - mě nevadila. Cítím za tím touhu po čisté lásce a cti, prostě po dobrém životě.
Co mi vadilo, to bylo míchání právě té čisté lásky s chtíčem. To mi jaksi nesedí. Vášeň ano, ale chtíč - to s tím nejde dohromady. Nebo že by to bylo překladem?


Ráda se vracím k L´Amourovu lehce naivnímu světu Divokého západu, kde je čest, čistá láska, nádherná, ještě čistá příroda a kde jsou i padouši, nad kterými je třeba zvítězit. Je to pro mě pohlazení po duši. Odpočinek (kolikrát i velmi napínavý) od detektivek, thrillerů i románů z drsné přítomnosti.


No, musela jsem se přemlouvat, abych to neodložila nedočtené. Nakonec ta poslední čtvrtina byla napínavá, tak zkusím i další díl. Nečekám od toho nic hlubokomyslného, jen nenáročnou, napínavou četbu.


Hodně, hodně napínavé. Jen mi to přišlo takové naráz ukončené a nedozavřené... Zůstaly mi některé nezodpovězené otázky. Možná to tak má být, třeba to bude zodpovězeno v některé budoucí knížce.


Opět strhující čtení. A i při všem tom napětí jsou chvíle, kdy mě pohladí po duši nebo mě k slzám rozesměje. Gamache a jeho přátelé prostě dokáží vplout do mého života a být jeho součástí. Prožívám s nimi to, že i zdánlivé stavy zoufalství a beznaděje se vždycky v dobré obrátí. Děkuji paní Penny...


Dobrý odpočinek po detektivkách, takové pohlazení po duši... Mám moc ráda knihy od L´Amoura. A Jiříkem namluvení Sackettové - to je přímo balzám.


S touto knihou jsem se setkala ještě za hlubokého socializmu v samizdatovém vydání (tajně okopírované). Měla jsem velké zdravotní problémy a díky dlouholetému praktikování této receptorologie jsem si velmi pomohla (nejen sobě, ale i svým blízkým).
Navíc mě tato kniha navedla na myšlenku vzájemných souvislostí, ať tělesných orgánů, nebo psychiky a těla, a tím jsem byla "nakopnuta" k dalšímu hledání.
Dnes je tolik všelijakých knih, spousty informací snadno dostupných i na internetu, ale tenkrát bylo protizákonné i si jen okopírovat stránku, natož knížku. Dodnes jsem za tuto knížku vděčná. Receptorologii, když je zapotřebí používám i teď, a opravdu funguje.


Bylo to hodně napínavé. Vymýšlela jsem nemožnosti, jak se to všechno mohlo stát, ale jak to bylo doopravdy - to mě tedy nenapadlo...


Kniha, která tomu, kdo opravdu hledá odpovědi na vážné životní otázky může osvětlit, jak fungují zákony stvoření - přírodní, vesmírné či boží (jedno, jak to kdo nazývá). Proč se nám děje to, co se děje, a co my s tím můžeme dělat. Ale nemá nic společného s ezoterikou a i je mimo náboženství.
Pro mě je to kniha zcela zásadní, a jsem za ni vděčná.


Pro mě asi tento typ humoru není moc záživný. Dám přednost Saturninovi a ještě více panu Pratchettovi.

Pro mě to bylo ponuré, drsné drama. Asi už víc knih od tohoto autora nemám zapotřebí.


Strhující kniha, jen - pro mě - by tam ty erotické scény být nemusely.


Takové zvláštní, nějak jsem se s tou knížkou nedokázala sladit...


Všechny knihy o bratru Cadfaelovi jsou nádherné, jeho životní postoje jsou pro mě velkou inspirací. Jsou to příběhy o lidskosti a víře (nejen té církevní) uprostřed kruté doby. Bratra Cadfaela prostě miluji.


Od paní Pargeterové miluji jak sérii Nebeský strom, tak bratra Cadfaela. Je to krásně, citlivě napsané.


Jsou to pohodové detektivky, ale je to úplně jiný Murdoch, než v televizním seriálu. Ten televizní je mi mnohem bližší. Možná, kdybych to nesrovnávala, že by to bylo lepší...
