Svamburger komentáře u knih

Není to můj první Klíma, nicméně se trochu se obávám, že bude můj poslední. Ale snad ne. Tohle mi vůbec nesedlo. První povídka zvláštní. Druhý příběh – nemám páru, o čem to vlastně bylo. A třetí jsem už ani nedočetl. Chápu, že v šedesátých letech se tolik lidi na televizi nekoukali, a tak se tisklo, co se dalo. Myslím si, že v dnešní době by se něco podobného k rukám nakladatele zřejmě ani nedostalo. Nechci pana Klímu urážet – to ani omylem. Vím, že je to přemýšlivý a uznávaný autor, co se v době komunismu asi párkrát musel zapotit.

3 23.12.2020

Enjoy the silence. V dnešní uspěchané době rozhodně nutnost. Chápu to. Cítím to. Rudišovi krátké a úderné věty mi zkrátka sedly. Stejně tak kapitoly.Příjemně překvapil. Dost možná ta nejlepší kniha, jakou jsem kdy od Jardy přečetl. Tahle je třetí – a rozhodně ne poslední! Jinak kapely typu: Joy Division, Depešáci – prostě klasa. Slyšel jsem je tam.

3 03.09.2020

Deaver mě touto knihou vrátil do mých dětských let, kdy jsem se zatajeným dechem v televizi sledoval show Davida Copperfielda. Hlavní záporák mě zaujal na první dobrou. S něčím podobným jsem se dosud nesetkal. I postava mladé iluzionistky byla sympatická - fungovala jako skvělý průvodce ve světě kouzel. Deaver se prostě skvěle čte a nedovolí vám, abyste to předem uhodli a zkazili si konečný dojem. Občas je ta jeho překombinovanost už trochu na hraně a těžko uvěřitelná. U tohoto příběhu mě to ke konci místy otravovalo. Některé postavy měli víc štěstí než rozumu. Vypravěči hrála náhoda až příliš často do karet. Jako například (spoiler): zpackaný atentát na právníka, za které mohlo neprůstřelné sklo v kancelářích budovy. Dále pak pomatený "cirkus" kolem cirkusu a Lincolnovo zázračné vyváznutí z plamenů. Jedno se mu musí ale nechat – zmást čtenáře, to on tedy opravdu umí. Po dočtení této knihy budu na iluzionisty pohlížet trochu jinýma očima. Pěkné řemeslo.

3 28.07.2020

Nepochybuji o tom (a díky za to) , že mám před sebou ještě mnoho knih od tohoto skvělého autora. Tahle byla třetí a už vím, co od Fredericka čekat. Jeho styl vyprávění a popisování vojenské techniky, mi sedí jako hrnec na prdel. Afghánistán a terorismus je zrovna v kurzu. Tentokrát však mohl trochu autor ubrat v historii džihádu a měl se víc soustředit na hlavní dějovou linku a postavy. Hlavní hrdina přišel na scénu, úspěšně a celkem rychle se infiltroval mezi fanatiky a než jsem se stačil rozkoukat, chybělo mi čtyřicet stránek do konce. Neztotožnil jsem se s jeho motivací a přesvědčením pro misi. Nehodlám tady budoucím čtenářům prozrazovat proč zrovna ON byl ten vyvolený. Nechám si raději rezervu pro další pecku a tentokrát dám nižší hodnocení. Jinak samozřejmě opět super čtení pro chlapy, které už omrzely ty přeslazené, válečné slátaniny, co dávají v televizi.

Tohle byla hodně dloooouhá cesta. Jen zřídka kdy sáhnu po historickém románu, ale tohle bylo dobré počteníčko. I když... občas už jsem si i přál, aby hrdinové tohoto putování konečně dorazili do cíle. Někdy to bylo zdlouhavé a těch stránek mohlo být i méně. Na Valona a Waylanda asi hned tak nezapomenu, ale do dalšího pokračování se hned tak nehrnu. Jinak tou nejlepší postavou (pro mě osobně) byl vůdce Vikingů. Úplně jsem si zdlouhavé popisování přírody a různých zemí nevychutnával. Chápu, že právě u tohoto žánrů je to nezbytné. Naopak super byly souboje – muž proti muži nebo různé potyčky, přepady a šarvátky. Vzápětí jsem se ocitl v hnusným a krutým středověku, kde vás každý lump chtěl okrást, znásilnit a zabít; v jakém pořadí to tenkrát chodilo, to si netroufám raději ani domýšlet. PS: vydařená obálka zvědavce jednoduše přinutí, aby po knize sáhl a koupil si ji.

3 11.01.2020

Pecka! Zbožňuji to. Fotky z dětství, z osobního života, z natáčení (někdy i dokonce Sly ukázal víc než by měl). Škoda jen, že vyprávění končí s filmem Rocky V. Za tu dobu samozřejmě Sly pokračoval ve své zářivé kariéře, takže kniha/ časopis už působí zastarale. Opravdu doufám, že Sly sepíše své paměti stejně tak poutavě, jako jeho největší rival Arnie. Jakože Total Recall už vyšel a za mě super počtení - takže teď by mohla vyjít kniha s opravdu ostrým názvem: Eye of the tiger... Příhodné, že?

2 29.01.2022

Možná je to tím, že se tentokrát příběh a samotné vyšetřovaní odehrávalo mimo New York a zkrátka mi ty temné, smrtí zapáchající a nebezpečné ulice a opuštěné továrny velkoměsta chyběly, nebo to snad bude tím, že už je to můj pátý Deaver. Nezaměnitelný rukopis autora mi proto není neznámý. Postava chlapce Hmyzáka je rozhodně zajímavá a matoucí až do samého závěru. Celý příběh je vlastně jedna dlouhá honička v lesích a mokřadech buranské Ameriky - na můj vkus hodně rozvleklá honička, do které jsem se nemohl správně začíst. Sachsová má prostě neskutečnou kliku a Rhyme je polobůh, co ví snad úplně všechno a dokáže vidět skrze zdi. Moc mi to tentokrát nehrálo.
Nicméně konečné rozuzlení se mi líbilo a sedlo mi to – neměl jsem sebemenší problém to panu spisovateli sežrat i s navijákem. Konečně se vysvětlila motivace všech zúčastněných. Menší mínus – soudní proces se Sachsovou – to už jsem opravdu kroutil hlavou. Za mě asi PROZATÍM nejslabší Deaver.

2 14.08.2021

Asi to hodnocení uživatelů/čtenářů chápu. Je převážně slabší. A ano, Mlčení jehňátek to opravdu není. Ta kniha by si zasloužila být o takových sedmdesát stránek delší. Neškodilo by více detailních popisů a ubral bych vedlejší postavy, které se pletou. Možná že si pan Harris spletl psaní knihy se scénářem, neboť přesně tak to na mě občas působilo. Hlavní záporák si zasloužil zkrátka víc – jenže pak by si sice kladná, ale nevýrazná Cari s papouškem na svém rameni (alespoň u mě), sotva škrtla. Hans-Peter měl potenciál. Úchýlák jedna báseň. Začal jsem mu fandit – bohužel se toho o něm čtenář dozví jen žalostně málo. Samotný příběh je takový jalový, nicméně se dobře čte. Po únavně dlouhé a nezáživné detektivce od jiného autora, to pro mě bylo příjemné osvěžení, které jsem si s radostí vychutnal.

2 20.04.2021

Exotika, šamani, nevěra, hledání Boha - nebo čehosi podobného.Opravdu hodně zvláštní kniha. Přesně jako její autor. Po přečtení jsem se musel podívat na pár videí, kde je pan Formánek. O to víc dnes musím nad knihou přemýšlet. Sympatický, přemýšlivý podivín, co má rád lidi a cizí kultury. Před těmi patnácti lety působil jako polo-hipízák s máničkou na hlavě, který se snad neštítí ničeho. Když se na něj podívám dnes, je to uhlazený a výřečný spisovatel, co kdysi propadl alkoholu – a troufám si tvrdit, že snad i možná záměrně. Takový člověk chce prostě vědět, kam až je ochoten zajít. Z těch zážitků (i z těch nepříjemných) pak dokáže vytěžit maximum a vtisknout to na stránky papíru. Líbil se mi styl, jakým autor vyprávěl. Příjemným zpestření jsou vtipné kresby, co jsou tak trochu na tripu. Krátké kapitoly jsou taky plusem, protože jinak bych se úplně ztrácel.
Nejvíc mě kniha bavila, když byl David Zajíc na cestách nebo když seděl ve svém oblíbeném podniku s kamarády. Hodně mě otravovaly ukázky z jeho připravované (zřejmě neexistující) knihy, ale ke konci jsem asi pochopil, co se snažil autor zdělit. Jeho dopis pro (zatím) nedospělou dceru byl velmi dojemný a hluboký – za mě nejsilnější část knihy. Plus nevyhnutelná smrt malé holčičky v chýši. Na vlastní kůži jsem cítil ty autorovy výčitky a strach ze selhání Musím uznat, že to nebylo zrovna lehké čtení. Myšlenky létaly ze stránky na stránku a chyběl tomu jakýsi řád. Nicméně... Létajícího jaguára si asi nepřečtu, ale něco novějšího klidně ano. Jistě budou jeho novější knihy o dost vyzrálejší a lepší.

2 08.12.2020

Motivace jako prase. Pořádná porce chlapáctví zabalená do útlé publikace, pro ne-zrovna vášnivé čtenáře. Sem tam nějaké to povídání o cvičení, o soupeřích, o překonávání výzev. O filmové kariéře Arnolda tam toho zase až tolik nenajdete.
Za mých mladých let jsem knihu dostal od Ježíška (od táty) na Vánoce pod stromeček. Kniha je plná nádherných fotek Arnolda, ze kterých na Vás přímo tryská testosteron. Takhle knížka prostě musí člověka donutit k pohybu; zvednete zadek ze sadačky a dáte se do cvičení, nebo ještě lépe Vás vyžene do posilovny. Jestli u toho člověk vydží, to už je otázka.
Přišel den, kdy mě vášeň ke cvičení úplně opustila; v ten den jsem knihu ztratil – možná jsem ji někomu půjčil, sám nevím. Po letech jsem na ní narazil zapadlou v regále v antikvariátu a můj oblíbený knihkupec pan B, mi ji bez mrknutí oka daroval - asi mi to viděl na očích. Pro skalní fanoušky samozřejmě doporučím Total Recal - to je o trochu lepší a obsáhlejší počteníčko – ale i tak je tahle encyklopedie prostě super.

2 11.10.2020

Jako budoucí rodič mám o čem přemýšlet. Opět zajímá a uvěřitelná myšlenka. Musí se nechat, že Elsberg si umí vybírat z vážných témat nepříliš vzdálené budoucnost a napsat o tom poutavě knihu. Informace a nápady má super. Horší už je to s dějovou linkou a rozvojem postav... chybí takové to dotáhnutí a občas jsem se mezi těmi jmény ztrácel. Nejpoutavější mi přišla ta část, ve které si Helen s Gregem nechají od doktora nabídnout dítě na zakázku. Jde vidět, že pan spisovatel má v sobě ostříleného obchodníka. Teď mínusy.
Nepochopil jsem tu vraždu na samém začátku a ze školky pro super děti se dalo vytěžit víc, řekl bych. Stejně tak mi nesedli super schopnosti a přeinformovanost dětiček – tohle jsem moc nežral. Závěrečná část na letišti se nudně táhla; jako by autor netušil, jak to celé ukončit. Kdyby to nezachránil ten epilog (což byla za mě trefa do černého), dal bych možná pouhé dvě hvězdičky. Blackout byl o trochu lepší. Určitě ale s autorem nekončím, protože jeho sci-fi/nesci-fi myšlenky, mě prostě baví.

2 24.06.2020

Hartl už asi zřejmě svůj Malý pražský erotikon nikdy nepřekoná. Fajn byla i jeho prvotina, ale erotikon je prostě parádní. Tenkrát jsem si řekl: ,,Sakra, tak tohle je jásný nástupce našeho MISTRA. A Viewegh nebude mít co žrát!" Samozřejmě žertuji. Ten už má nejplodnější období za sebou. Ale teď k Okamžikům Štěstí. Přestože jsem muž, příběh Veroniky mě bavil o něco víc. Příběh jsem vstřebal jako povedenou audioknihu; bylo to v práci na překážkách během krize Covid 19, takže nezapomenu. Příjemně to se sluchátky v uších uteklo. Nicméně se bojím toho, že kdyby to nebylo ve formě poslechu, knihu možná po půlce odložím. Nevím, nevím, zda se někdy pustím do Nejlepšího víkendu. Snad raději počkám na další knihu.

2 19.05.2020

Zkusil jsem a nenadchlo mě to. Nikdy jsem první tři knihy nečetl, ale podle recenzí se musí jednat o maximální pecku... V budoucnosti uvidíme. Nicméně jsem byl zvědavý, jak bude fungovat takhle kniha, protože tady máme téměř neznámého spisovatele, jenž se úspěšně přízivuje na zesnulém, mnohem slavnějším kolegovi. Úplně neznalý v Milénium nejsem (znám filmy), a tak jsem to četl jako samostatný titul - snad detektivku. A bylo to bohužel neslaný , nemastný. V půlce knihy jsem měl pocit, že se snad spisovatel inspiroval příběhem o muži se železnou maskou, nebo co a zrefreshoval to. Další knihu od toho autora už asi číst nebudu, ale alespoň se kouknu na film: Dívka v pavoučí sítí. Tím ušetřím čas, který můžu investovat do lepší knihy.

2 27.03.2020

Byl jsem zvědavý, kdo vlastně stojí za dnes již legendárním Trainspottingem (samozřejmě tím myslím ten skvělý film, knihu jsem nečetl). A tak jsem zkusil tuhle novější knihu. Mám z toho rozporuplné pocity. Občas zmatek, nýmand jeden vedle druhého. Na styl psaní jsem si musel zvyknout a občas se mi ten styl i silně protivil. Na druhou stranu mě to obohatilo slovně. Psát se dá opravdu jednoduše, zbrkle a s hrubkami. Jo, učo jo, jo, jo, určo. Takže až opět narazím na další feťácký eskapády od Irvina Welshe, nebudu se bránit, ale úplně v rauši z toho asi nebudu. Jo,jo, určo, jo!

2 12.12.2019

Nejsem přesvědčen o tom, že bych věřil, ale žijeme v Evropě, v Křesťanském světě, takže nejsem k náboženství zcela lhostejný. Myslel jsem si, že mě to nadchne, ale bohužel nestalo se. Příliš mnoho postav, příliš mnoho ticha a modliteb. Čekal jsem, že mě to vtáhne - podobně jako film Dva papežove, který vřele doporučuji. Tohle jsme bohužel nedočetl.

1 02.04.2024

Autorův styl vyprávění mi zase tak úplně nesedl. Tak třeba příště. Až dobře napsaný doslov mi lehce otevřel oči a donutil mě změnit na pana spisovatele názor. Stránky zaváněly puritánstvím a přehnanou cudností. Byla to holt jiná výchova a mladí lidé neměli tak zkaženou morálku. Četl jsem o chtíči mladého muže, který má problém s předčasnou ejakulací. Vskutku to chlapec neměl snadné. Zamiloval se do nesprávné ženy – do frigidní, nerozhodné a nedospělé ženy, jež toužila pouze po jediném, a to foukat do trombónu (Na rozdíl od pana ženicha v tom nevěsta bohužel nespatřovala žádný erotický význam).
Celá ta postelová scéna mi připomněla obsáhlejší článek z časopisu Bravo... Moje poprvé. Na Chesilské pláži je nudný příběh, v němž figurují dva nudní, mladí lidé, kteří se snad raději ani neměli potkat. Přesně takhle by vypadalo jejich manželství - jako jedna velká nuda - naštěstí pro ně ta malá postelová nehoda ukončila jejich trápení. Opravdu netradiční romance.
Myšlenku jsem v tom nakonec přeci jen nalezl. Občas prostě k sobě dva lidé zkrátka nepatří a můžou se snažit sebevíc. Tu ženskou myšlenku jsem asi úplně neprohlédl, nicméně z mužského pohledu bych to shrnul následovně... Je vskutku neuvěřitelné, co my chlapi všechno strpíme pro jeden večerní šťouch.

1 31.05.2021

Už si ani nevzpomínám, co mě na těch Mistových knihách kdysi tak moc bavilo. Občas mi přijde, že se autor ráno probudil a řekl si: ,,Dneska musím napsat další kapitolu. Jenže o čem by to mělo být? Hmm, co třeba o čemkoliv. A napíšu to bez ladu a skladu. Časová přímka – co to je? Nač to?"
Viewegh je prostě rozený fejetonista - v tom tkví jeho síla. A přesně takhle jsem vnímal tuto knihu. Byla to fajn oddechovka od všech těch zapeklitých detektivek, kde si čtenář musí pamatovat jména, minulost postav, místo děje atd. Jelikož vím, že už pan Mistr asi nic lepšího nenapíše (a upřímně mě to moc mrzí, neboť jeho styl psaní musíte buďto milovat, nebo nenávidět), o to dám lepší hodnocení, neboť komentáře k jeho novějším dílům...

1 30.07.2020

Už je to hodně dávno, co jsem knihu četl. Jedná se ale o skutečný horror. Na svou dobu napsané střídmě, ale čtivě. Nechybí fakta a zajímavosti z mladí, které nenápadně vyplňují krutou osobnost Dahmera. Jestli vás už omrzeli dokola opakující se komerčně vydávané detektivky, sáhněte po příběhu kanibala a nekrofila z Milwaukee. O to víc, pokud se o dané téma zajímáte o trochu víc, bude vás knížka bavit a přečtete ji rychle. Perfektní zpestření a doplnění informací, které z televizních krimi dokumentů jen tak nenačerpáte. Na závěr - nenechte se odlákat směšným obalem.

1 24.06.2020

Otáčím stránku za stránkou a čekám. Čekám, že to začne být konečně napínavé, jenže ono se nic neděje. A o tom je celá knížka. Ty postavy pro mě absolutně nic neznamenaly. Chtělo by to ještě o takových sto stránek navrch, aby se toho víc vysvětlilo. Na druhou stranu si nejsem jistý, zda bych pak knihu vůbec dočetl. Čekal jsem příběh ve stylu F. Forsytha, nebo snad dokonce S. Larssona – alespoň tak to hlásá reklama a vydavatel. Jestli byl tohle bestseller v Německu... No nic. Za mě je tahle kniha jenom pouhá past na spotřebitele/čtenáře, co čeká akční krimi nářez. Poctivá propagace strohé obálky a lehce zapamatovatelného názvu. Tenhle plavec ale plaval v hodně tichých vodách.
Jako plus na mě působilo střídání er a ich formy plus střídání minulého času s přítomným – tohle autor zvládl dobře.

1 26.04.2020

Tohle bylo jako láska na první pohled. První kniha od mistra Forsytha. Kvalitní čtení pro všechny chlapy, co se zajímají o válečné konflikty a historii. Část o tunelových krysách byla neskutečně klaustrofobická a hororově vylíčená. Nikdy předtím jsem se tak nezajímal o válku v Jugoslávii a její důvody vzplanutí. A hlavní hrdina? I Rambo by mu mohl závidět. Léta zkušeností udělají v životě hodně a to samé platí i pro pana spisovatele.

1 27.12.2019