Svamburger komentáře u knih
Nejsem přesvědčen o tom, že bych věřil, ale žijeme v Evropě, v Křesťanském světě, takže nejsem k náboženství zcela lhostejný. Myslel jsem si, že mě to nadchne, ale bohužel nestalo se. Příliš mnoho postav, příliš mnoho ticha a modliteb. Čekal jsem, že mě to vtáhne - podobně jako film Dva papežove, který vřele doporučuji. Tohle jsme bohužel nedočetl.
Dokumentární série: Legendy kriminalistiky, seriály Devadesátky a Případy prvního oddělení = pan Josef Mareš. Vše už asi ke knize napsali čtenáři níže. Ja zkusím svůj názor ve stručnosti podat jinak. Kdybych byl mladší a pohrávál si s myšlenkou, zda nastoupit k policii, nebo raději tu svou heroickou představu rychle zahnat, nejspíš by po přečtení této knihy zvítězila odvaha a přihlášku bych podal. Poslední dobou vyšlo velké množství knih s tématikou True Crime (Ted Bundy, Ramirez) či seriál (Dahmer), který se snaží nahlédnout do života těch nejhorších vrahů a monster. Proto je moc dobře, že svůj příběh mohla taky odvyprávet ta druhá strana. Můžeme jen děkovat za to, že máme kolem sebe takové správné chlapy s takovým mozkem a zkušenostmi - ano zkušenostmi, které není nutno panu vyšetřovateli závidět, neboť takové zkušenosti vycházejí z hodně ošklivých zážitků a děsivych scén, o kterých si raději jen přečtu v teple domova, než abych je musel prožívat na vlastní kůži kvůli úspěšné kariéře a živobytí. Ano, je mi jasné, že tahla práce se jen kvůli penězům dělat nedá. Proto ještě jednou velké díky všem správným poldům, co na ulici chytají všechny ty dárebaky.
Elsberg má dobré myšlenky. Kdo četl Blackout či Helix ví, že je místy i vizionař, ale za mě neumí vytvořit slušnou zápletku. Příběh předvídatelny a nudný, akce nijaka. Zabijáci jsou banda amatérů, co nedokáží včas zmáčknout spoušť. Těch několik čmaranic o farmářich jistě svět nezachrání. Asi s panem spisovatlem končím. Chválím trefnou obálku nákladní lodi napěchovanou k prasknutí.
Pecka! Zbožňuji to. Fotky z dětství, z osobního života, z natáčení (někdy i dokonce Sly ukázal víc než by měl). Škoda jen, že vyprávění končí s filmem Rocky V. Za tu dobu samozřejmě Sly pokračoval ve své zářivé kariéře, takže kniha/ časopis už působí zastarale. Opravdu doufám, že Sly sepíše své paměti stejně tak poutavě, jako jeho největší rival Arnie. Jakože Total Recall už vyšel a za mě super počtení - takže teď by mohla vyjít kniha s opravdu ostrým názvem: Eye of the tiger... Příhodné, že?
Ten, kdo viděl (dnes již legendární) filmové zpracování prvního románu, mi dá jistě za pravdu, že kniha filmu nesahá ani po kotníky a je v ní dost věcí jinak. Hlavně samotný Forrest je jiný. Doporučuji zkouknout dokument o natáčení toho skvělého filmu. Samotní tvůrci v něm přiznávají, že kniha W. Grooma není moc dobrá a bylo zapotřebí scénář několikrát přepisovat, ba dokonce úplně překopat. Ani samotný Winston, kterému tu šanci dali, nedokázal vytvořit přijatelný scénář a tak byl nakonec nahrazen jiným scénáristou.
Co se tím vlastně snažím říct? Vím, že první knihu nikdy číst nebudu, protože bych se předem pouštěl do otrávneho a nudného obrácení popsaných stranek. Ten původní, knižní Forrest je prostě jiný. Rozhodně není tak sympatický, dětinsky naivní, a hlavně není slušný - tenhle Gump je buran s odporným slovníkem.
Ještě než jsem stihl shlédnout ten dokument, sáhl jsem po pokračování Gump a Co, a rozhodně jsem čekal humornou a dojemnou jízdu- zkrátka něco, co čeká na zfilmování. Vždyť je to sakra Forrest Gump, co si kráčí americkou historii. Jenže ouvej! Hodně věcí je jinak. S Jenny je to jinak, poručík Dan je jinej a malej Forrest... o něm se snad radši ani nebudu rozepisovat.
Přijde mi, že tahle kniha byla napsaná na truc. Jakože si pan spisovatel řekl: „Nezajímá mě, že mou úžasnou postavu filmaři znásilnili a mě kopli před natáčením do zadku. Že měl film nakonec takový úspěch...výborně! Fajn! Já to ale vidím jinak. Napíšu co nejrychleji pokračování svého hrdiny, kterého Já, Winston Groom, rodák z Alabamy, vidím takhle. To já ho přivedl na svět a jeho další osudy odvypravim Já i bez těch všech pijavic z Hollywoodu. Samozřejmě doufám, že si lidi knihu koupí a mě to hodí nějakej ten dolar navíc."
Takže takhle to cítím já, jako čtenář.
Možná je to tím, že se tentokrát příběh a samotné vyšetřovaní odehrávalo mimo New York a zkrátka mi ty temné, smrtí zapáchající a nebezpečné ulice a opuštěné továrny velkoměsta chyběly, nebo to snad bude tím, že už je to můj pátý Deaver. Nezaměnitelný rukopis autora mi proto není neznámý. Postava chlapce Hmyzáka je rozhodně zajímavá a matoucí až do samého závěru. Celý příběh je vlastně jedna dlouhá honička v lesích a mokřadech buranské Ameriky - na můj vkus hodně rozvleklá honička, do které jsem se nemohl správně začíst. Sachsová má prostě neskutečnou kliku a Rhyme je polobůh, co ví snad úplně všechno a dokáže vidět skrze zdi. Moc mi to tentokrát nehrálo.
Nicméně konečné rozuzlení se mi líbilo a sedlo mi to – neměl jsem sebemenší problém to panu spisovateli sežrat i s navijákem. Konečně se vysvětlila motivace všech zúčastněných. Menší mínus – soudní proces se Sachsovou – to už jsem opravdu kroutil hlavou. Za mě asi PROZATÍM nejslabší Deaver.
Málokdy čtu knihu dvakrát, ale u téhle bych klidně udělal výjimku. Za mě zábavné čtení o skupince neškodných pozorovatelů. Varování pro všechny milovníky milování se v přírodě. Nikdy nevíš, kdo ti zrovna kouká na tvůj nahej zadek. A nebo ještě hůř - kdo ti na něj sahá.
Irving zasazený do českého prostředí za doby "rudých" se bohužel nekonal. Záměr to nejspíš nebyl, nicméně fakt, že se svým oblíbeným románopiscem spisovatelka inspirovala tam cítit bylo (alespoň takový jsem měl pocit). Nějak jsem se nedokázal začíst a nudil jsem se. Román Hana je kvalitou a určitou hloubkou o několik úrovni jinde a je jen dobře, že tenhle Hotýlek napsala spisovatelka před svou osudovou knihou, protože jinak by to byl velký sešup dolů. Určitě ale nad paní Mornštajnovou nelámu hůl a pokud se mi čirou náhodou v knihovně objeví její další kniha, určitě se ji nebudu bát otevřít. Dám tomu šanci. Bohužel, moje očekávaní budou ale vysoká.
Autorův styl vyprávění mi zase tak úplně nesedl. Tak třeba příště. Až dobře napsaný doslov mi lehce otevřel oči a donutil mě změnit na pana spisovatele názor. Stránky zaváněly puritánstvím a přehnanou cudností. Byla to holt jiná výchova a mladí lidé neměli tak zkaženou morálku. Četl jsem o chtíči mladého muže, který má problém s předčasnou ejakulací. Vskutku to chlapec neměl snadné. Zamiloval se do nesprávné ženy – do frigidní, nerozhodné a nedospělé ženy, jež toužila pouze po jediném, a to foukat do trombónu (Na rozdíl od pana ženicha v tom nevěsta bohužel nespatřovala žádný erotický význam).
Celá ta postelová scéna mi připomněla obsáhlejší článek z časopisu Bravo... Moje poprvé. Na Chesilské pláži je nudný příběh, v němž figurují dva nudní, mladí lidé, kteří se snad raději ani neměli potkat. Přesně takhle by vypadalo jejich manželství - jako jedna velká nuda - naštěstí pro ně ta malá postelová nehoda ukončila jejich trápení. Opravdu netradiční romance.
Myšlenku jsem v tom nakonec přeci jen nalezl. Občas prostě k sobě dva lidé zkrátka nepatří a můžou se snažit sebevíc. Tu ženskou myšlenku jsem asi úplně neprohlédl, nicméně z mužského pohledu bych to shrnul následovně... Je vskutku neuvěřitelné, co my chlapi všechno strpíme pro jeden večerní šťouch.
Začátek vypadal velice slibně, jenže pak se začalo točit kolem politiky, a hlavně kolem našeho bývalého pana prezidenta. Z každým dalším přečtenym fejetonem mi pomalu docházela trpělivost. Je to jako se vracet do minulosti kvůli ničemu... Tentokrát nebudu ani hodnotit.
Asi to hodnocení uživatelů/čtenářů chápu. Je převážně slabší. A ano, Mlčení jehňátek to opravdu není. Ta kniha by si zasloužila být o takových sedmdesát stránek delší. Neškodilo by více detailních popisů a ubral bych vedlejší postavy, které se pletou. Možná že si pan Harris spletl psaní knihy se scénářem, neboť přesně tak to na mě občas působilo. Hlavní záporák si zasloužil zkrátka víc – jenže pak by si sice kladná, ale nevýrazná Cari s papouškem na svém rameni (alespoň u mě), sotva škrtla. Hans-Peter měl potenciál. Úchýlák jedna báseň. Začal jsem mu fandit – bohužel se toho o něm čtenář dozví jen žalostně málo. Samotný příběh je takový jalový, nicméně se dobře čte. Po únavně dlouhé a nezáživné detektivce od jiného autora, to pro mě bylo příjemné osvěžení, které jsem si s radostí vychutnal.
Měl jsem štěstí, že jsem na film z roku 2015 naprosto zapomněl. Já jsem snad tu děsnou nudu musel prospat od začátku do konce. Absolutně se mi to vykouřilo z hlavy. Takže jsem sáhl po knize... A zažil jsem něco nečekaného. Jen velmi zřídka čtu knihy, které již byly zfilmovány. Přijde mi to jako ztráta času, neboť znám příběh, závěr jakbysmet a postavám z knihy jsou přiděleny (většinou) známé tváře.
Tady jsem nic takového neprožíval. Rozhodně super čtení, které nenudí. Jsou propracované, tragické a nelze s nimi necítit. Krom toho je to taková detektivka/ ne-detektivka. Vyobrazení stalinistického Ruska je prostě mrazivě dobré. Ta tíseň, bezmoc a udavačství na Vás ze stránek zkrátka dýchá; mrazí z toho až v zádech. Na pohodlném a vyhřátém gauči v blízkosti kamen, se takové příběhy čtou sami.
Pokud čekáte nervy drásající skutečný příběh o dnes již neblaze proslulém sériovém vrahovi, tak Vás čeká zklamání. Tady se mohla propagace, nakladatelství, či snad dokonce autor, trochu krotit.
Jinak jako příběh funguje dobře – snad jen na prapodivný, těžce uvěřitelný závěr. Lev Děmidov a jeho partnerka nemají chybu. Uvidíme, zda se mi do ruky dostane nějaké to pokračování. Nebránil bych se tomu.
Mnoho pravdivého, a hlavně trefného už zde bylo napsáno v jiných komentářích (a že jich tu na tuto kniho není málo). Byl jsem prostě zvědavý, jak královna literárního nebe píše. Nikdy předtím jsem od Rowlingové nic nečetl a Harrymu P. nijak zvlášť nefandím, což je můj problém. Takže paní spisovatelka začala psát pro dospělé...Fajn!
Vyklubala se z toho elegantní, nenásilná, nabubřelá a unavená detektivka. Bohužel. Byla to ta nejnudnější detektivka jakou jsem prozatím četl. To se jako opravdu sedmdesát procent vyšetřovaní odehrává v londýnských hospodách? Výslechy svědků a podezřelých u piva. Hlavní hrdina neustále fňuká, že ho bolí noha (Oukej, tohle jsem ještě chápal). Co jsem ale nechápal, byl ten vnitřní pláč nad rozchodem a tady mě otravovala ta jeho rodinná křivda. Pachatele jsem odhadl naprosto správně.
Špatná kniha to ale rozhodně není (i když je setsakramentsky dlouhá). Rowlingová psát umí; ta se prodávat bude vždycky. Tohle detektivní duo bych doporučil ženám. Já raději zůstanu u ponurých detektivek, kde lehce vyšinutý, depresemi zkoušený vyšetřovatel, chytá krvelačnou bestii ve špinavých ulicích.
Nedočteno a navždy odloženo. Jako Obermanová, možná ještě ta Formanová... to se ještě dalo číst, ale tohle už ne. Myslím si, že paní Nesvadbová je sympatická, pěkná a inteligentní ženská, co má jiskru v oku, a která vždy věděla, co od života chce. Nicméně to z ní ještě nedělá dobrou spisovatelku.
Onehdy jsem byl vyslán ženou do lékárny, abych tam koupil (respektive si nechal poradit) kojeneckou výživu pro našeho novopečeného synka, kterého po tom, co jsme měli doma, neustále bolelo bříško. Mrzutý a těsně před zavíračkou, jsem vstoupil dovnitř lékárny. Absolutně jsme nerozuměl tomu, co po mně moje žena vlastně chce – holt chlap, ke všemu stará škola. Měl jsem ale štěstí. Ujaly se mě hned dvě mladé a sympatické lékárnice. Ochotně přecházely od jednoho regálu s umělým mlékem ke druhému a snažily se přijít na to, co by bylo pro mého synka asi tak nejlepší. Obě děvčata jsem za ten krátký okamžik stihl minimálně dvakrát obsouložit; trvalo to sotva deset, možná patnáct vteřin. A to jsem si uvědomil až poté, co ve mně ten příběh dozrál.
Takže jo! Povídka číslo dvě. Tohle se Vieweghovi povedlo, protože my muži, takový opravdu jsme a nemůžeme si pomoct. Mistr opět ukázal, že se umí převtělit do ženy.
První povídka se mi líbila o něco méně jak ta druhá. Ale i tak... Humorná, sprostá, zvláštní. Jak sakra přišel hlavní hrdina na to, kdo je jeho skutečný otec a kde ho má hledat? Tyhle otázky jsem jednoduše přešel a dál se jimi nezabýval. Asi mi to jen uniklo.
Jelikož jsem knihu vstřebával ve formě audioknihy (mimochodem perfektní přednes Martiny Krátké), povídky jsem si opravdu užil.
Hodnocení: Jedna z těch lepších knih – z těch novějších, samozřejmě. Jen ten epilog mezi autorem a nakladatelem si mohl Mistr odpustit. To, že si sype popel na hlavu za svůj styl psaní, kritiku a vulgarismy, na mě působilo afektovaně a uměle...Třebaže to pan spisovatel myslel upřímně, tak bohužel. Na spisovatelském Olympu je nesmírně těžké se udržet, ale za mě ok.
Ono se to vcelku dobře četlo. Žádné velké rozepisování postav, žádná velká psychologie a příběh (který není ničím výjimečný) hezky rychle odsýpá. První vražda, druhá vražda a najednou jste na konci knihy. Na místo činu přijíždí detektivka, o které vlastně vůbec nic nevíte a je vám nějak tak ukradená. Výslech hostů z hotelu. Jednoho po druhém si bere na kobereček, aby zjistila pravdu. Bum! Konec zvonec. Alespoň z padesáti procent jsem uhádl pachatele – Zvláštní věta, že? Nicméně je to tak. Manželé odvedle se mi líbili o dost víc. Bohužel si myslím, že bez tak obrovské reklamní podpory by se autorka v tom dnešním tvrdém knižním světě zase až tak moc nechytala. Ale thrillery pro ženy mám rád. Dobře se čtou – a to platí i o této knize. Třeba zkusím další knihu paní spisovatelky, uvidíme. Psát umí. Ale tahle kniha... Přečíst, pobavit, nepřekvapit, zapomenout.
Fascinující jak jsou ty povídky staré. O to víc fascinující je fakt, že i dnes dokážou čtenáře zaujmout a to zrovna nemusí být fanoušek děsivých příběhů či Sci-fi. E.A. Poe je průkopníkem hororového žánru a je zcela jasné, že z jeho povídek čerpali další velikáni – jak spisovatelé, tak filmaři. Jáma a kyvadlo – není kam uniknout a k tomu rafinovaná past... že by předchůdce zvráceného SAW? Zombie kocour – nepřipomíná vám to Řhbitov zvířátek? Nebo tlukoucí srdce schované pod parketami – že by se tím inspiroval mladý Clive Barker a vypůjčil si nápad do svého dnes již legendárního Hellraiseru? Že by to tak nebylo? Občas stačí jen malička inspirace a když to ten autor v sobě má, může se mu podařit napsat perfektní dílo. Já to zkrátka v těch povídkách od Poa vidím a to je napsal začátkem devatenáctého století. Klobouk dolů.
Chronologicky zpracovaná encyklopedie, kde má každý padouch jednu stránku. K němu se váže stručný text a pár fotografii či ilustrací. Některé osoby mi přišly lehce kontroverzní a nařčení z tyranie, je možná příliš. I když... člověk, co rozpoutá válku (třeba i z dobrého úmyslu) si asi opravdu takové označení zaslouží. Válka nemá vítězů, pouze poražených. Viz Napoleon Bonaparte.
Mám takový dojem, že je kniha primárně určená pro odrostlejší děti a mládež. Vždyť já sám jsem ji dostal od tety, asi tak, když mi bylo dvanáct let. Bohužel! Je potřeba, aby děti věděly, že svět umí být i krutý a že mezi námi nežijí pouze hodní lidé. Nicméně, kniha mě dokáže zaujmout, už jako dospělého, i dnes.
Moje první kniha od Kariky a určitě ne poslední. Na tuzemského autora (Slovák/Čech, to je jedno) velká paráda. Gangsterka ze Slovenka? – upřímně jsem se dočtení pouštěl z obavami. Naštěstí se žádná vykrádačka Kmotra nekonala. Musím pochválit absenci akčních scén či přestřelek v temných uličkách – tohle prostě do našeho kraje nepatří, nebo to spíš nefunguje.
Tenhle styl psaní mi zkrátka sedí. Žádný uhlazený styl, žádná zastaralá slova, která už se ani nepoužívají. Pryč s romantikou! Jednoduchost, údernost. Jak Karika popisoval, tak jsem si představoval. Viděl jsem perfektní, drsný film s kvalitním hereckým obsazením... ovšem nezfilmovatelný. Proč? To jistě všichni, co jsme knihu se zatajeným dechem četli, dobře víme. Že někdo kritizuje přemíru násilí v knize? Hmm, tak si dejte raději Rowlingovou nebo podobně. Tohle je zkrátka drsný, surový příběh o tom, jak se dá ze dna vyškrábat hodně vysoko, anebo to vzít opačným směrem a spadnout do úplných ho..n. Ani jedna z hlavních či vedlejších postav si nemůže získat vaše sympatie; na druhou stranu jim v jejich snažení nelze nefandit. Jasný, postava Denisy je tu tak trochu na víc. Těžko říct, zda ji Michal nutně potřeboval ke svému vývoji. Bez této ženské postavy by byla knížka asi tak o šedesát stránek chudší... a určitě i nudnější. Právě děj kolem Denisy je skutečný, explicitní kolotoč bolesti a ponížení.
Není všechno zlato co se třpytí. Tady máte malou ukázku toho, co dnes frčí na Instagramu za lži. Krásné, sexy dívky v plavkách, co neustále cestují a mají se jako v pohádce. Kupují si luxusní oblečení a šperky. Náš život pak vypadá tak trochu nudně. Určitě jim to nedotují pouze fanoušci. Jistě za tím stojí hodiny tvrdé dřiny – třeba podobné, jakou zažívala Denisa.
Že je pro nějaké čtenáře příběh těžko uvěřitelný? Nesouhlasím. Nedávno objednaná vražda novináře Kuciaka a jeho přítelkyně, je smutnou ukázkou toho, že je cosi zkaženého ve státě slovenském.
Není to můj první Klíma, nicméně se trochu se obávám, že bude můj poslední. Ale snad ne. Tohle mi vůbec nesedlo. První povídka zvláštní. Druhý příběh – nemám páru, o čem to vlastně bylo. A třetí jsem už ani nedočetl. Chápu, že v šedesátých letech se tolik lidi na televizi nekoukali, a tak se tisklo, co se dalo. Myslím si, že v dnešní době by se něco podobného k rukám nakladatele zřejmě ani nedostalo. Nechci pana Klímu urážet – to ani omylem. Vím, že je to přemýšlivý a uznávaný autor, co se v době komunismu asi párkrát musel zapotit.