Svářeč komentáře u knih
Svého času se mi Velké problémy v malém Vietnamu opravdu hodně nelíbily a já na Kotletovu tvorbu v podstatě úplně zanevřel. Po letech jsem se rozhodl dát postavě vyšetřovatele nadpřirozených událostí a entit Tomáše Koska další šanci a ejhle, ono to byl docela fajn! Jsem přesvědčen, že za to může formát kratších povídek, který Koskovým příběhům sedí víc. Velké problémy v malém Vietnamu se šíleně vlekly, tady jsou ty příběhy dlouhé tak akorát. Navíc je fajn i to časté střídání prostředí. Co mi pořád není úplně po chuti a působí to spíše úsměvně, je neustálá přítomnost sexu a erotiky, ale aspoň to dává trochu v příběhu smysl tím, s jakým bohem je hlavní hrdina spojen. Co mi také vadilo byl nedostatek odkazů na události předchozích dílů a nepřipomenutí reálií světa - jako čtenář, který se k sérii vrátil snad po deseti letech, jsem se dost ztrácel.
Oproti předchozímu dílu v mých očích již naprosto dokonalé, jízda od začátku do konce. Černokněžník není tak rozmáchlý jako Bohatýr, ani tak pevně uchycený do daných dobových reálií jako Kapitán Báthory nebo Stein & Barbarič, spíše je to prostě čistokrevná fantasy rubačka, ale přitom to má svoji duši, vynikající postavy, člověk nemá pocit, že by četl něco úplně triviálního. Nemohu si pomoci, od doby původního vydání Červenák vyspěl, posunul se, ale tahle trilogie je pro mne jeho vrcholem. Třetí díl, do kterého se okamžitě pouštím, už na tom snad nic nezmění.
Podle mě jedna z nejlepších zeměploch vůbec. Ani na druhé čtení to absolutně nic neztratilo... Příběh je vymyšlený takřka geniálně, kapitána Sama Elánia mám asi ze všech postav zeměplochy nejraději, nejdůležitější ale je, že se autorovi pomohlo dokonale skloubit vážná témata a humor. To první vás vážně donutí k zamyšlení, to druhé je opět dokonalé, jako v každé zeměploše. Takže 5* jako vyšitých :)
Efektivně brutální. Tohle by se zfilmovat určitě nedalo. Mělo by to přístupnost tak +60.
Peklíčko je bezva, postavy taky, ovšem je fakt, že to mohlo být tak o stovku stran kratší...
Tak tohle se hned po přečtení zařadilo na první příčku mého TOP 10 žebříčku. Tentokrát jsem si před přečtením přečetl různé diskuze, takže jsem čekal historický román, kde jsou fantasy prvky jen aby se neřeklo a přesně to jsem také dostal. Nejdřív jsem si říkal, že je to moc dlouhé a ke konci mě to už nebude bavit, ale po dočtení jsem litoval, že to není dvakrát delší. Prostě nově přibylé postavy jsou buď pořádní sympaťáci, nebo praví záporáci. Obě dějové linie plynou jako po másle a po jejich spojení se to čte ještě líp. Nemám co vytknout.
Nic lepšího jsem už dlouho nečetl. Opravdu. Naprosto dokonalý mix severské detektivky, hororu a fantasy. Příběh mě naprosto pohltil, přečetl jsem to jedním dechem, až mi ani nepřišlo, že to má přes pětset stran. Od začátku navíc sledujeme dvě dějové linie, které se docela svižně střídají, takže se to fakt čte úplně samo a musím říct, že už dlouho jsem u knihy nebyl v takovém napětí, jak to asi skončí, co autor vymyslí, jak se ty dvě zcela nesouvisející linie nakonec protnou. Marně přemýšlím co vytknout. Snad jen, že ze začátku přecijen chvíli trvá, než se do toho dostanete, ale jak vás tahle kniha jednou chytí, už vás nepustí. A jedna ze závěrečných point je přecijen docela průhledná, skutečná Sevedova identita je vcelku jasná už od začátku. Ale to jsou maličkosti, kvůli nimž nehodlám snižovat hodnocení. Jinak je ta kniha opravdu dokonalá.
Klasický Heteša, jen místo chlapa je tentokrát hlavním hrdinou ženská. Jinak to má ale všechny tradiční propriety Hetešovi tvorby - hlavní hrdina, resp. hrdinka vržená do soukolí masivní konspirace, přetechnizované prostředí (místo cyberpunkového Baltimore tentokrát vesmírná stanice), spousta hlášek, akce a sexu (toho posledního na můj vkus až trochu moc), až příliš inteligentní AI (kolikrát již tento námět Heteša zpracoval?). Detektivkou bych se to nazvat neodvážil, jelikož hrdinka v podstatě žádnou detektivní práci neodvádí. Jen skáče z průseru do průseru a k odhalování nových skutečností a stop dochází v podstatě náhodou skrz blbost hlavních padouchů. I tak je to ale zábavná věc, na poměry Heteši slušný nadstandard. Bohužel nechybí typický nešvar Hetešovi tvorby - rychlý a nepříliš povedený konec.
Přetechnizované Baltimore budoucnosti a spiknutí, do jehož středu je vržen bezradný hrdina, který si kolem prstu omotává ženy se stejnou lehkostí, s jakou skáče z jednoho průšvihu do druhého. Tohle shrnutí sedí na 90 % Hetešovi tvorby a tahle kniha není vyjímkou. Jasně, pořád je to relativně čtivě napsané, ale sebevykrádání vlastní tvorby už tady začíná být trochu neúnosné, viz. koncept "několika levelů" města, kdy nahoře je normální svět, dole žije spodina a úplně dole je skoro až mytické podsvětí, který byl dle mého názoru mnohem lépe zpracován v Sex, drogy a Cyb'n'roll. Prakticky totožná zápletka s mimozemšťany už byla také zpracována v Tahle Chvíle není poslední (nebo to bylo Nezkoušej na mě zapomenout? Už mi to začíná splývat). Ostatní neduhy Hetešovi tvorby, např. fakt, že se postavy místy chovají jako naprostí blbci (přičemž to nemá být jejich charakterovým rysem), pak o to více bijí do očí. Takže sice jako oddechovka na zabití času OK, ale další totožnou knihu už bych asi nepotřeboval.
K Hetešovým knihám se obtížně vymýšlí obsáhlejší komentáře, než že je to prostě klasickej Heteša :) Tahle kniha má poměrně zajímavý námět, kdy jsou přinuceny spolupracovat dvě nadpřirozené entity - umělá inteligence a astrální svět - aby vyřešili malér a pokud možno přitom neprozradili svou existenci lidem. Jenže tento nápad zůstal do značné míry nevytěžen, protože v jádru je to prostě klasická hetešovka. Hrdina, který jde od nakládačky k nakládečce, postupně si skládá střípky a kam přijde, tam mu kolem krku skáčou krásné ženy. Konec opět poněkud antiklimatický, ale aspoň dává smysl. Bavilo mě to, ale nic světeborného, prostě klasický Heteša :)
Sbírka tří provázáných povídek zpracovaných poněkud neobvyklým formátem – všechny mají stejného hlavního hrdinu, který však ani v jedné z povídek není vypravěčem. Úvodní příběh – Vražda v transpolárním expresu – je asi nejslabší. Oproti své předloze je sice méně předvídatelný, nicméně ani tak není zápletka bůhvíjak zajímavá, navíc prostředí transantarktického tunelu příliš zajímavé není. S dalšími dvěma příběhy to ale jde postupně nahoru, poslední, odehrávající se v Londýně je asi nejlepší – zejména díky nejzajímavějším hlavním hrdinům. Trochu mi ale nebylo pochuti, že z Herberta Smithe-Powella, který v prvních dvou povídkách působí jako největší borec, je najednou nedůvtipný jouda. Jinak ale bez výtek, Medek se opět projevil jako mistr v navození správné atmosféry (v tomto případě se zdráhám říci dobové), klidně bych si dal druhý díl.
Dvojka Báthoryho oproti jedničce prodělala zhruba stejný vývoj jako Dračí carevna proti Ocelovému žezlu. Je více dobrodružná, méně historická a více fantasy. To je v pořádku, trochu nelibě jsem ale přijal jinou změnu: prostředí. Ten Orient mě až tak neláká, Evropa mi přijde zajímavější. Jinak ale v pohodě, je to čtivé, vedlejší postavy jsou zajímavé, nikde to nedrhne, Červenák ostatně není žádný amatér. Nejvážnější výtku tak směřuji k hlavní postavě, která podle mě trochu ztratila tvář a charakter, nějak jsem se do Báthoryho nedokázal vžít, zajímavější mi přišly ty vedlejší. Kornel je zatím z Červenákových hrdinů nejslabší... Snad se to v trojce zlepší. Takže když to zprůměruji, ty čtyři hvězdy jsou akorát.
Poplavu tak trochu proti proudu, mně se první díl líbil o něco víc než druhý. Dvojka je kvalitativně na stejné, ne-li vyšší úrovni. Dobrý děj, výtečné postavy, autorova bohatá fantazie a úchvatné finále. Bohužel, čekal jsem něco ve stylu první dílu, čili něco přesně mezi fantasy a historickým románem. Ne že by to bylo špatně, ale prvních asi 150 - 200 stránek jsem si neužil tolik, jako kdybych od začátku čekal čistokrevnou fantasy plnou běsů a akce...
Po strašlivých Velkých problémech v malém Vietnamu jsem již nečekal, že by mě Kotleta ještě bavil, nicméně ze SPADu se nakonec vyklubal jeho jednoznačně nejlepší román. Předně musím říct, že v porovnání s jeho předchozími knihami působí SPAD překvapivě disciplinovaně. Kotleta se nepokouší o humor za každou cenu, svými rádoby vtipnými přirovnáními a hláškami šetří, akční scény jsou docela sporadické, úsporné, přehledně popsané a vždy posouvají příběh dopředu. Ano, tahle kniha opravdu disponuje něčím, co lze označit jako „příběh“, byť směšně jednoduchý, není to jen sled jakž takž navazujících akčních a erotických scén (a teď jsem si uvědomil, že žádný sex se snad v knize ani nevyskytuje, což je po předchozích Kotletových knihách, kde jím nešetřil, příjemné osvěžení). Postavy jsou živé a sympatické, prostředí je správně depresivní a dobře popsané (jen jsem se vůbec neorientoval v cestě hlavních hrdinů, pokud by mi někdo do diskuze napsal, po které řece se to hlavní hrdinové vlastně plavili, byl bych vděčný). Upřímně řečeno, tahle kniha se natolik vymyká tomu, co jsem od Kotlety dosud přečetl, že mi ta teorie o více lidech píšících pod jedním pseudonymem nepřipadá až tak neuvěřitelná. Pokud to tak je, tak prosím odstavte toho břídila, co je zodpovědný za Velké problémy v malém Vietnamu, a autora SPADu naopak připoutejte k počítači bez připojení k internetu. Od tohoto Kotlety si rád přečtu víc.
Po rozmáchlejším Zlatě Arkony zase trochu komornější a přímočařejší příběh. Musím říct, že mě to bavilo o něco více. Zatímco ze Zlata Arkony jsem měl pocit jisté rutiny, tady zase bylo vidět, že to autora opravdu baví. Osobně mám trochu takový pocit, že to dřív měla být povídka nebo novela a teprve později z toho autor udělal román, protože zejména v první polovině se nachází několik ne úplně nutných dějových odboček (což ale nevidím nutně jako zápor), nicméně na zábavnosti to knize nijak neubírá. V poslední třetině pak přijde zajímavý zvrat, který jsem opravdu nečekal. Jinak v čem je Červenák tradičně mistr je navození dobové atmosféry, troufám si říci, že tohle u nás žadný jiný autor neumí líp - těsně před touto knihou jsem četl Vlčici a děti noci od Žemličky, co se odehrává v podobném prostředí, a ten rozdíl je nebetyčný.
Velmi povedená kniha, evidentně napsaná s obrovskou chutí a zápalem, která mi sedla do nálady jako již dlouho nic. Historickou fantasy mám rád, ale je to dost ošemetný žánr, protože když se autorovi nepodaří zachytit duch oné doby a místa, kniha nestojí za nic. Což se tady naštěstí nestalo, autorka se evidentně vyzná a starý londýnský most na papíře žije vlastním životem :) Kromě toho má kniha velmi sympatické, i když trochu ploché postavy a velice chytře vystavěný a poutavý příběh - několik samostatných povídek, propojených hlavní dějovou linií, která postupně vyplouvá na povrch. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo nevyužití některých vedlejších motivů, které jsou v knize načrtnuty, ale to je pouze detail. Jinak ještě stojí za zmínku povedené zpracování knihy - skvělé ilustrace, mapky, nádherná obálka, pevná vazba.
Logické pokračování prvního dílu, a to i z hlediska stylu a kvality. Takže komu se líbila jednička, ten se může směle pustit i do tohoto. Potěší mírné nastavení mytologie a světa, ale zároveň autor neztrácí čas nějakými dlouhými vysvětlovačkami. V doslovu se v tomto ohledu autor i omlouvá, že spousta věcí zůstává nevysvětlena, ale mě to tak vyhovovalo - prostě víme jen to, co ví i hlavní hrdina.
S vyjímkou titulní novely se jedná o povídky staršího data, které již vyšly jinde. Podle názvu si matně vzpomínám, že jsem některé z nich mnoho let zpátky četl, ale to je tak vše, co si o nich pamatuji, takže z mého pohledu by klidně mohlo jít o zbrusu novou knihu. Bylo fajn se po letech vrátit k hrdinům, jejichž příběhy před mnoha lety patřily mezi vůbec mé první zkušenosti s česko/slovenskou fantasy. Co se týče samotných povídek, jedná se spíše o jednoduché, nekomplikované kusy s přímočarým dějem, opravdu nelze čekat nějaké zvraty. Jak už to u Červenáka bývá vždy, hlavní devizou knihy je perfektní dobová atmosféra. Nicméně při srovnání s aktuálními autorovými díly je poznat, že se za ty roky již posunul a dnes již je jinde.
Klasický Heteša - poněkud šovinistický hrdina (tentokrát ale překvapivě nedůvtipný) uprostřed masivního spiknutí, spousta hlášek, pěkných žen (které se hrdina pokouší sbalit) a akce. Už mi Hetešovi knihy začínají poněkud splývat, protože většina z nich je opravdu jak přes kopírák. Ale co naplat, Heteša umí psát velmi zábavně, takže i když už mám pocit, že již po několikáte čtu tu samou knihu, pořád se u toho bavím. Bohužel ale nechybí i další častý nešvar Hetešovi tvorby - nepovedený a uspěchaný konec, který je tentokrát opravdu hodně špatný a nelogický a za který musím jít s hodnocením hodně dolů. U mnoha Hetešových knih mi přijde, jako by autor měl dobrý námět, ale už jaksi netušil, kam chce příběh vlastně dovést.
Volné pokračování Kukaččích mláďat, ve kterém se opět setkáme s většinou známých hrdinů. Oproti předchozí knize jde o spíše komorní, „epizodní“ příběh, ve kterém se nestane příliš podstatného (myslím z dlouhodobého hlediska) a na konci knihy jsou hlavní hrdinové v téměř stejné situaci jako na začátku. Jinak je to klasický Šlechta, má to pomalejší rozjezd, ale jak se do toho začtete, nejde se od toho odtrhnout. Detektivní zápletka není nijak zvlášť složitá, ale aspoň je srozumitelná a máme možnost si dávat dvě a dvě dohromady společně s hrdiny. Oceňuji, že jsou v knize stručně vysvětleny i relevantní události z předchozích knih, přecijen i jako fanoušek Šlechty si už spoustu věci nepamatuji a kniha je takto vhodná i pro „prvočtenáře“ (jen opět nechápu, proč na konci chybí chronologie Pohraničí, jaká byla u některých starších knih).
Popravdě ani nevím, proč jsem si tuhle knihu kupoval, scifi tohoto typu normálně moc nemusím. A kdybych si nejdřív přečetl kometáře tady nebo na Legii, ani bych se na ni v regálu nepodíval. Každopádně o to víc jsem překvapen, jak se mi Příchod noci líbil. Postavy jsou sympatické, nápad docela zajímavý a líčení světa po zatmění taky docela uvěřitelné (i když O. Neff to ve své Tmě podle mě zvládl o něco lépe - byť jsou ty dvě knihy jen těžko porovnatelné, především díky rozdílnému charakteru katastrofy). Problém jsem však měl s prostřední částí, které trochu chybí spád, ten příběh přešlapuje na místě. Navíc mě docela překvapilo, že postavy občas hovoří o soumraku nebo svítaní, přestože mají v podstatě permanentní den. Nicméně - nevím, jaká je povídka, nečetl jsem ji, tahle kniha mě však velmi bavila. 75%