Svářeč komentáře u knih
První třetina dosti nuda (no, zas taková ne, Ringo přeci jen psát umí), ve druhé se to začne slibně rozjíždět, ve třetí je to neustávající jízda, která vám nedovolí se od knihy odtrhnout, i na záchod si ji budete brát... Co se týče toho fyzikálního balastu, je fakt, že je ho vážně hodně, a pokud nemáte doktorát z fyziky, jen těžko ho trochu víc pochopíte. Co se mi ale líbí je, že to vypadá docela reálně, o čemž se nás taky Travis Taylor snaží přesvědčit ve slovu závěrem.
Po výtečném Zrodu hordy velké zklamání a dokonalá ukázka toho, jak se dá špatným zpracováním pohřbít skvělý příběh. V první třetině sledujeme Arthasovo dospívání a jeho lásku s Jainou Proudmoore. Absence zápletky je však znát až příliš. Když už se děj rozběhne, uhání kupředu závratnou rychlostí a nedává čtenáři šanci vydechnout. Autorka se křečovitě drží herního příběhu, který je však uzpůsoben potřebám hratelnosti hry. Například: Když v mrazivé pustině uprostřed ničeho narazíte na žoldáky, ve hře se nad tím ani nepozastavíte, v knize to ale bije do očí. Chybu ale udělal už Blizzard, když zadal Christie Golden maximální rozsah. Příběh Warcraftu III (části jehož příběhu je tato kniha adaptací) je tak bohatý a rozvětvený, že zpracovat ho kvalitně na třech stovkách stran snad ani nejde. Spousta důležitých událostí je shrnuta v jednom souvětí a velké bitvy pak na několika stranách, přičemž ta nejvelkolepější část je sfouknuta jednou větou. A co je epická fantasy bez epických bitev? Překlad OK, ale co má proboha znamenat to přechylování ženských jmen? Jaina Proudmoorová nebo Sylvanas Windrunnerová trhá uši...
Povedená klasická fantasy, to hlavní víceméně řekl Snop. Sympaticky na mě působilo, že družina nešla zlikvidovat veškeré Zlo a porazit Temného pána, jen varovat Spojená Falthská království před hrozícím nebezpečím. Celé to pak působí tak nějak realističtěji a sympatičtěji. Co musím hlavně ocenit je úžasný svět, který se autorovi fakt povedl, škoda jen těch úmorných popisů krajiny, které sice dobře navozují atmosféru, ale když se to přežene, tak je problém prokousat se o těch pár stran dál. Těším se na další díly...
Spokojenost. Jen se nemohu ubránit pocitu, že je to násilím roztažená povídka. Ovšem v historii se autor fakt vyzná...
Teda to je ale blbost! Být fyzikem, tak bych tomu musel dát minimálně brak, nicméně naštěstí fyzik nejsem... Takto jsem si mohl vychutnat parádní akční jízdu, která vám nedovolí ani na chvíli vydechnout. Přečteno za dva dny. Vážně, takhle jsem se už dlouho nepobavil, některé věci jsou sice mírně postavené na hlavu, ale... :-)
Předchozí Warcrafty se mi li líbily (i když je to už nějaká ta doba), takže jsem předpokládal, že nebude problém ani se Zrodem Hordy. Ovšem jeho kvalita překvapila i mě. Vážně, tohle je fakt perfektní epická fantasy, tak jak ji máme rádi. Plno bitev, krve, sympatických hrdinů, k tomu zkušená Christie Golden, která si to pohlídala a veškerý potenciál knihy bezezbytku využila. Pokud máte epickou fantasy rádi, je tahle kniha pro vás povinnost (znalost Warcraftu není vůbec nutná), pokud proti ní nic nemáte, zkuste to, Zrod hordy patří v tomto žánru mezi špičku.
Vládci močálu dost klamou tělem, tváří se totiž jako temná fantasy plná bojů a krve, ve skutečnosti se však jedná o sice temný, ale spíše komorní příběh se zaměřením na postavy, jejich vztahy a jednání. Akce se taky dočkáte, není ale hlavní složkou příběhu, na nějakou krev si nechte zajít krev, ne že by v knize nebyly žádné morbidnosti, jsou ale odbyté jednou větou, žádné naturalistické popisy... Ze začátku je sice důležité dávat docela pozor, ale jinak se to čte jedna báseň. Dobrá kniha. Doporučuje devět z deseti vládců močálu.
Hodně zajímavý román, který dost tratí ve třetím příběhu, který působí jako doslova vystřihnutý z jiné knihy. Jinak ale povedený román, je vidět, že si autor dal práci s nastudováním indiánských reálií, obzvláště co se mytologie týče.
Moje první seznámení s panem Neffem a zpočátku spíše zklamání. Měl by to být horror, ale strach nevzbuzuje vůbec, je vidět, že pan Neff nemá s tímto žánrem zkušenosti. Každopádně pokud se zuby nehty prohlodáte přes nezáživný počátek, čeká na vás docela zajímavá hostina. Pod zdánlivě laciným a konzumním zevnějškem najdete mnoho zajímavých témat k zamyšlení. Každopádně mě kniha navnadila na další Neffovu tvorbu, Tušení podrazu už tuším na svém nočním stolku.
Tak po komentářích na Fantasyplanet jsem čekal nějaký průšvih, ale přitom je to docela zábavná odpočinková kniha. Nic světoborného, za pár dní na to asi zapomenu, ale času stráveného s knihou nelituji. Postavy mi přirostly k srdci, jen mi vadilo dost nerozumné používání magie (střelíme tam pár telekinetických střel a je hotovo), díky které se hrdinové dostali z nejedné bryndy. Ze začátku v pohodě, ale jak už se to opakuje poněkolikáté, začne to být celkem otravné.
Ještě že komentáře nemusí být objektivní, protože já teď nebudu objektivní ani trochu. Sotva jsem totiž přečetl pár stran, došlo mi, že nemá cenu číst dál, protože tahle kniha je prostě odpad. Když pomineme celkovou primitivnost těch příběhů, tak je hlavním důvodem hlavně to, že v téhle knize se nachází humor, kterému se nejen nesměju, ale ještě jím i opovrhuju jako nanejvýš trapným. Nemůžu vyloučit, že někdo jiný se tomu zasměje, já ale rozhodně ne. Nemůžu vyloučit, že jak bych se se zatnutými zuby a žaludkem zajištěným záklopkou prokousával dál, možná by se to vylepšilo. Ale jak jsem touhle změtí písmenek namátkou listoval dál, můžu říct, že velice pravděpodobně ne.
Povedené zakončení série. Stejně jako druhý díl i Paní z peřejí trochu přitvrzuje. Dočkáme se více akce, i celý příběh jako by vyzníval trochu temněji, přitom je poetika předchozích dílů zachována.
Pokud Card v něčem opravdu vyniká, tak je to vyprávění. I přes spoustu filozofických rozmluv se kniha čte lehce a necelých 250 stran uteče jako voda. Některé části knihy jsou navíc vyprávěny z pohledu Alvina a mají takový zvláštní dětský nadhled. Je škoda, že ke konci knihy těchto částí ubývá. O výjimečnosti této knihy navíc hovoří i fakt, že normálně knihy plné filozofických rozmluv moc nemusím, Sedmého syna jsem ale doslova zhltnul. Čtyři hvězdy dávám proto, že pět by mohlo být trochu unáhlené. Uvidím, co další díl.
Divná kniha. Autor jakoby se pokoušel o druhého Malého prince, ale vůbec se mu to nedaří. Hravé, básnivé a nudné. Chápu z jakého důvodu se to některým lidem tak líbí, ale ze stejného důvodu se to nelíbí mě. Po pěkném Zlatém kříži velice studená sprcha a teď váhám, zda jít do Nepohádky.
"Jen další klasická fantasy..." - Ale po hodně dobrá. Je to sice zoufale neoriginální, v jedná části se Gaider "inspiroval" Tolkienem trochu moc, ale jinak se jedná o příjemný čtivý příběh plný bojů, lásky, zrady, hořkosti atd. Jen je škoda, že Gaider vysloveně kašle na nějaké vykreslování světa a z (prý) parádní atmosféry hry do knihy proniká velmi málo. Je to škoda, stačilo ten svět jen víc popsat, trocha toho zeměpisu a dějepisu by mi nevadila. A taky mi opravdu hodně vadilo občas trochu nelogické chování postav. Například Loghain hned zezačátku nabídne Marikovi pomocnou ruku a pak ho najednou chce chladnokrevně zabít, jakoby se nechumelilo. Ale jak jsem již řekl, čtivá kniha, která má sice k dokonalosti daleko, ale příznivce klasické hrdinské fantasy a hráče DA určitě nezklame. Ostatní ale osloví jen těžko.
Jedno z příjemných překvapení roku 2009, Popravdě, čekal jsem další plagiát Tolkiena a ejhle! Známý pocit "tohle jsem už jsem někde četl" se dostavil jen jednou, a to během pobytu hlavních hrdinů v táboře lesní rasy. Jednou z předností knihy je drsný a propracovaný svět, jehož syrovost je ještě umocněna téměř úplnou absencí magie. Knize ubírám hvězdu z ryze subjektivních důvodů. Autor ze začátku mezi dějovými liniemi přebíhal dost nerovnoměrně a taky mě štve, když si nějaký autor vymyslí další napodobeninu elfů, místo aby prostě použil elfy samotné. Můžete je pojmenovat třeba hotentoti, ale každý vidí, že to jsou prostě elfové.
Oproti prvnímu dílu trochu horší, ale pořád nadprůměrné. Škoda, že občas některé postavy jakoby zmizí z děje a pak se najednou zničehonic objeví, když se to autorce hodí. Mnohé postavy působí lehce zbytečně, takže když odejdou, nevíte jestli se ještě vrátí. Taky tomu chybí někdo jako Falxius z prvního dílu, zkrátka pořádně tragická postava. Dále to má typický rys druhých dílů trilogií, což znamená, že působí jako pouhý most mezi začátkem a koncem. Za zápor bych taky označil krátký rozsah, protože to znamená, že kniha obsahuje méně nádherných ilustrací Jany Šouflové než v prvním díle :) Ale abych jen nekritizoval, není to sice čtivo do MHD, musíte neustále dávat pozor, přesto se to čte velmi lehce. Darín má skvělou temnou atmosféru a vše dotváří autorčin bohatý a poetický jazyk.
Klasická dobrodružná akční fantasy. Máme tu draka a hrdinu se kterým se můžeme ztotožnit. Předmětem je putování, jehož cílem je dopadnou zlého záporáka. Jak jsem řekl, klasická fantasy. Ale pěkná a zábavná. Kniha mě strhla a hlavní hrdiny jsem si rychle oblíbil. Děj pěkně odsýpal, nebylo nouze o dramatické situace. Prostě klasické znaky komerční fantasy, spolu s neoriginálností a klišovitým happyendem. Každopádně hlavní účel to splnilo na výbornou - pobavilo.
Dost zajimavá knížka. Pojednává sice jen o jedné bitvě, ale celé je to napsané tak poutavě, že si té absence nějakého koherentního děje ani nevšimnete. Délka je tak akorát a knihu jsem přečetl téměř na jeden zátah. Česko jako světová velmoc sice vyvolá na tváři usměv, ale řekl bych, že to je taky účel. Menší výhrady mám akorát k epilogu, kde se nachází pár klišé a český patriotismus je tady dovedený trochu do extrému.
Teda nic moc. Postavy mě nijak nezaujaly, stejně jako příběh. Atmosféra žádná, nemá to žádný nápad. První krátká povídka ještě ujde, ale v hlavní novele je již bolestivě zřejmé, že tato kniha prostě nemá čím zaujmout.