svarnyp komentáře u knih
Kniha, která mě snad celou dobu náramně bavila. Hodně mi připomněla svým stylem Hlavu 22 - zesměšnění války, ve kterém však je představena i její krutá stránka. Zásadní rozdíl je však v hlavní postavě, kdy Goodbody je prostě trdlo, což o Yossarianovi říci nelze.
Knihu mohu doporučit všem, kdo mají rádi absurdní humor, který je však Jonassonem umně podáván pomocí konstrukcí, které jsou dosti věrohodné. Připomínalo mi to Paasilinnovu tvorbu s tím rozdílem, že Jonasson v absurditách nepolevuje. Tím však pro mne trochu závěr knihy ztratil na počátečním kouzle. Je to však skvělá kniha i s vhledem jak do Apartheidu, tak do Švédské mentality s příjemným vtipem a stojí za přečtení.
Neotřelé a zajímavé pohádky, které někdy připomínají české pohádky (např. proč je moře slané), ale často jsou tak zvláštní a nezvyklé, že je radost je číst. Občas, pravda, jsem si nebyl jist tím, co je vlastně poselstvím dané pohádky, ale i tak jsou to skvělé pohádky na čtení na dobrou noc u kterých originalita zabaví čtenáře a pohádka uspí posluchače.
Šílená jízda je asi spojení, které mě první napadne s touto steampunkovou slovenskou zběsilostí. Na můj vkus je tam moc obskurního sexu, ale ono je tam všeho moc - násilí, testosteronu, humoru, sexu, labužnických výtvorů, historických postav... Musel jsem se mnohdy obdivovat jazyku, obratům a vtipům nebo narážkám na mnoho věcí (věřím, že jsem většinu úplně minul).
Uchvacující kniha s tím, jak se jí daří pololyricky představit krajinu a události, které jsou ve své podstatě hodně kruté a drsné s takovým kouzlem, že po dočtení se vlastně člověku začne po Želarech stýskat. Občas se kniha obtížněji četla, hlavně však asi již nezvyklým způsobem dělení přímé řeči, avšak celkový dojem a ochotu se do Želar vrátit mi to nezkazilo.
Přišlo mi, že je to klasický kyberpunkový román, ozvláštněný o čínskou perspektivu a v českém vydání pokažený překladem.
Překládat sci-fi musí být velmi obtížné, neboť kromě umělecké stránky práce je zde často mnoho technických pojmů nebo autorových novotvarů. Naštěstí kniha dle tiráže měla čtyři osoby, které na to mohly dohlédnout. Přesto se v tomto vydání bohužel nepodařilo ohlídat ani celkem běžné pojmy. Např. plastikový není česky to samé jako plastový, ba o pár stránek později je z plastikového pytle správně plastový pytel. Ukazuje to na chybné překládání nejspíše z anglického jazyka s jejich plastic bag. Je to velká škoda neboť začátek knihy mě vtáhl a vskutku zaujal. Celá atmosféra se však rozplynula, když jsem se nahlas rozesmál u překladu "degrees of freedom" jako "stupně svobody" (správně se označuje jako "stupně volnosti", ostatně stačilo někomu ze čtyř zodpovědných lidí se zarazit a zahledat "degrees of freedom robotika pojem").
Navíc jsem byl zmatený z vyznačení přímé řeči, které bylo někdy kurzívou, ač ta se také používala pro vnitřní monolog. Podobně mě v knize rušily detaily, které někdy byly uvedeny pomocí poznámek pod čarou, ale vlastně nijak nepomáhaly ději a poslání knihy, či děj by byl stejný bez daných zmínek a odboček. Ostatně byl to i častý styl autora, odskočit si od děje k nějaké, původně nijak neuvedené, odbočce do minulosti, která měla jen sloužit k vysvětlení následujícího děje. Připomínalo mi to zapomnětlivého vypravěče, který si vzpomene v průběhu výpravy, že zapomněl podstatné skutečnosti uvést, a tedy posluchač by pointu nepochopil. Tedy to "zachrání" tím, že děj přeruší pro dlouhé vysvětlování.
Nakonec mi ani mnoho prvků románu nepřišlo nijak novátorskými a zvláštními. Možná je to tím, že jsem již kyberpunku trochu načetl a zároveň slyšel něco o tom, jak funguje světový trh s recyklací.
Pokud byste tedy nutně chtěli čínskou literaturu zkoumat z pohledu kyberpunku, potom dobrá, Ostrov si přečtěte. Pokud však netrváte na kyberpunku, potom raději sáhněte po Liu Cixinovi a jeho Třech tělesech.
Kvalitní komix s historickou tématikou, avšak osobně mi nesedlo ani to mírné fantastično. A zejména u Čertova rypáku jsem nepochopil význam zakončení.
Poutavý příběh odbojové skupiny Tři králové. Pravda, prakticky jen (doslova) ilustruje shrnutí činnosti skupiny z úvodu knihy, avšak dodává detaily a podchycuje atmosféru odboje. Zejména odboj ukazuje jako činnost sítě spolupracovníků a ne jako práci akčních hrdinů z filmů. Bez úvodu jsou jednotlivé akce možná dosti kusé a rozlétané, ale přišlo mi, že to naopak umožňuje zdůraznit hlavní události v odbojové činnosti skupiny.
Myslím, že je skvělé, že autoři explicitně zmíní, co poupravili pro plynulejší příběh. U závěrečných medailonků jen zamrazí, když vidíme, že prakticky celý odboj skončil na popravišti a naopak spolupracovníci Gestapa často mohli v klidu dožít.
Příjemné počtení, které dokáže popostrčit k zamyšlení se nad vlastním pohledem na svět. Paní Ciglerová klade vedle sebe americký a český pohled na svět s přístupem, že není správného řešení, jen jsou různá řešení a každé z nich má své výhody a nevýhody. Komentuje klasické předsudky ohledně Američanů (jsou povrchní, jsou líní ad.) a svou osobní zkušeností se pokouší poukázat jak tomu je ve skutečnosti nebo proč se nám tak mohou zdát.
Čtení, zejména večerní, také zpříjemňuje rozsah jednotlivých kapitol a tedy si je může čtenář dávkovat podle únavy nebo potřeby následné reflexe.
Trochu mě mrzelo, že kniha neprošla jistou deduplikací oproti původním článkům z webu. Tam dávalo smysl fotografie nebo zejména skutečnosti opakovat, neboť se nedalo předpokládat, že byste četli předešlé díly této řady. V knize však takový předpoklad zpravidla platí. Avšak lze říci, že i tím je to ideální odpočinkové čtení, neboť z vhodně nazvaných kapitol se dá zvolit ta, na kterou právě máte chuť.
Už dlouho jsem necečetl takto příjemně čtivou a lidskou knížku. Výtečný příběh cesty maminky se synem a hledáním cesty do jeho Aspergerovské mysli prošpikovaný humornými situacemi (v retrospektivě a z pohledu čtenáře).
Harfeníci severu jsou nadějným počátkem série od Milady Střítezské. Kniha má své mouchy, ale je poutavá a obsahuje tolik dobrého obsahu, že ji s upozorněním na chyby doporučuji všem fanouškům fantasy.
Děj je inspirovaný Finskem a finskou Kalevalou a celou knihu prostupuje několik motivů, hudba jako magie, konflikt života a smrti, boj řádu s nespoutaností. Děj odpovídá fantasy žánru a eposu, tedy se jedná o velký konflikt s vysokými sázkami, který navazuje na zmiňovanou nedávnou válku mezi Irinií a Ilusií o Severní území. Tempo je svižné v místech kde tak má být a naopak klidné, když i děj je poklidný. V příběhu lze také vidět paralely s reálnými událostmi z naší současnosti. Taktéž postavy jsou příjemně a nezvykle lidské a přirozené, nezapadají do škatulky, ale mohou se zmítat v různých náladách, pochybách či vás překvapit. Nejvíce se mi asi líbilo, že se kniha nebojí ukázat, že hrdinské eposy o válkách vznikají z krvavých, bolestivých, špinavých bojů. Této realističnosti odebírá trochu jasná dobrá a zlá strana, ale knize jako celku to nijak neškodí. Co mě také zaujalo je velká míra lyričnosti v textu, zejména z ní sálá láska k severské přírodě. Podobně je i nezvyklá magie nebo avataři.
Avšak k tomu, abyste si užili toto zajímavé dílo, budete muset překousnout pár nedostatků. Domnívám se, že se jedná spíš o průvodní jevy prvotiny či případně ještě nezkušené autorky, které by v novém přepracovaném vydání nebo dalších dílech již nebyly a na druhý díl se již teď těším. O to více, že děj prvního dílu nekončí klasickým hollywoodským otevřeným koncem, ale hlavní děj se uzavřel a spíš ponechal jen mírná vrátka do budoucna. Ale teď ke zmiňovaným nedostatkům.
Tři věci mne na knize trápily nejvíce. Zejména na začátku jsem zakopával o tři tečky. Jakmile otevřete knihu, tak mě pochopíte. Naštěstí postačí prolistovat další stránky a zjistíte, že není pravidlem knihy, že každá druhá věta bude přerušena či zakončena třemi tečkami. Jakmile se vám podaří převalit balvan přes tento retardér, tak už se bude řítit textem jedna radost.
Ten rychlý spád však byl občas problém, zejména v případech dialogů. Ty jsou dosti nepřehledné a někdy není jasné, kdo co říká a čtenář se musí vracet či, pokud chce vědět kdo je autorem věty, se zastavit a pátrat po autorovi věty. Myslím, že by mi nevadilo, kdyby text nebyl tak hustý a dialogy se častěji rozepsaly na vícero řádků a bylo jasnější, jak se mluvčí střídají. Podobně jsou nepřehldedné některé scény. Zdá se mi, že Milada čtenáři nenabízí dostatečné uvedení do scény, ale hned ho do ní vrhne. Čtenář se následně musí chvíli orientovat, protože na rozdíl od ní neví, co všechno se má dít nebo kde kdo stojí, když mu to nebylo v textu sděleno. Tímto nemyslím bitvy, kde je myslím naopak chaos středověké bitvy bravurně zachycený, nebo podobně zběsilost a snovost šamanských seancí. Občas mi také přišlo, že před čtenářem něco tají a postavy jen svým popisem či dialogem mlží a čtenář jen pozoruje dialog do kterého nebyl plně zasvěcen. Někdy mě to bavilo a přišlo skvělé, někdy mě to naopak velmi štvalo, hlavně když jsem zjistil, že nedojde k žádnému vysvětlení (alespoň v tomto díle a při mém prvním čtení). Ale lze si na to zvyknout a překlenout, jen to omezuje plynulost čtení.
Poslední je moje averze vůči "shodám náhod", které však jsou v románech a obzvláště fantasy často přítomné. To jest pokud se postavy setkají náhodně, avšak ukáže se, že jejich pouto je doopravdy hluboce důležité pro děj či svět a jejich úplně náhodné setkání nedává moc velký smysl. V případě této knihy je to zejména jedna postava a její bratr, kteří se sejdou a přijde mi to až podivně příhodné a není k tomu, domnívám se, dostatečný důvod. Ale tím, že kniha neobsahuje prakticky žádné další Deus ex machina ani podobná setkání, tak mě to moc netrápilo.
V tisku se ještě vyskytlo pár chyb, ale ty jsou v celé knize asi jen tři. Což při délce textu se může jednoduše stát. Tedy až uvidíte tu na první straně, neberte to jako určující.
Celkově tedy jednoznačné doporučení pokud si chcete přečíst fantasy, která přichází s novou směsicí nápadů a motivů, jen se musíte připravit na to, že budete muset pár věcí překousnout.
Sbírka povídek vybraná a komentovaná Asimovem, která obsahuje velmi širokou škálu stylů i autorů sci-fi a v tomto vydání je také doprovázena vědeckými otázkami k tématu dané povídky. Osobně jsem rozpětí a zejména neotřelost témat v této sbírce ocenil nejvíce. Jistou třešničkou na dortu je potom zábavnost některých povídek, když očividně minuly technologický vývoj (což není divu). Občas mě i některé technologie zarazily a musel jsem se zamyslet, co to vlastně je.
Komiksova lahoda se zajimavym dejem, vtipem a hromadou skrytych pomrkavani na ctenare.
Bohužel se mi kniha celkově zdála velmi předvídatelná a někdy mi přišlo, že jsou postavy násilím vedeny nějakým směrem v zájmu děje místo toho, aby to působilo přirozeně. Jako by sami postavy znaly vyústění knihy nebo sami četly s vámi knihu a tedy znaly veškeré informace. Ano, kniha poskytuje několiv zajímavých vhledů do toho, jaké mohlo být žít v Londýně za druhé světové války, ale jinak mi to přišlo jako slabý akční román (o detektivnce nelze hovořit, neboť role jsou celkem jasné hned od prvního setkání se s postavami).
Bohužel v této sbírce jsou i jiné a, dle mého soudu slabší povídky, avšak "Já, legenda" je dle mého názoru výborná a stojí za přečtení. Přidanou hodnotou je dnes i to, že povídky jsou scifi psané v padesátých letech. Avšak často mi přišlo, že závěr povídky je zbrklý a nejasný, nejspíš ve snaze o větší volnost výkladu.
Nevím, co bych tomu mohl vytknout. Myslím, že to je povedené převyprávění, ač jsem ještě původní Eddu nečetl.
Bohužel musím opět říci, že nechápu na koho autoři při této práci mysleli. Kniha je někdy zbytečně složitá, někdy naopak lehká, často se místo vědeckého vysvětlení nějakého jevu ve světě Harryho Pottera jedná jen o shrnutí pár stávajících prací ve vědě. Myslím, že základní myšlenka je skvělá, jen provedení mi přišlo jako jednoduchá snaha přiživit se známé značce.
Skvělá práce autorů, která myslím poskytuje objektivní vhled do justice procesů padesátých let. Každý z osmi představených příběhů podává jiný úhel pohledu na politické procesy padesátých let, avšak nedočkavému čtenáři doporučuji přečíst si výtečný úvod, který shrnuje fungování tehdejší justice.
I když je kniha o právu a nebojí se vrhnout na čtenáře množství paragrafů, ale díky tomu i laik může prohlédnout do světa právníků. Autoři se nebojí i toho popravdě napsat, které odsouzení bylo, dle tehdejších zákonů v pořádku. Třešničkou na dortu je, že i díky této práci se dočkala i jedna odsouzená rehabilitace (až v roce 2014 (sic!)).
Silná osobní zpověď přeživšího z Bataclanu, který se snaží, po komiksovém převyprávění událostí, vyrovnat se s následky celého útoku. Nejistoty, strachy a výčitky jsou ve druhé polovině knihy podány formou osobních, jakoby deníkových, poznámek. Ač samotnou kresbu jsem neměl moc rád, její hrubost dobře podtrhovala události, avšak myslím si, že složitý psychický boj představený v čistě textové podobě je hlavní a nejpůsobivější část knihy.
Asi souhlasim s ostatnimi recenzemi. Nekdy je dej, resp. postavy, dost nejasne. Pribeh je silny a poutavy, ale asi bych radeji sahl po knizni podobe.