svarnyp komentáře u knih
Přišlo mi, že je to klasický kyberpunkový román, ozvláštněný o čínskou perspektivu a v českém vydání pokažený překladem.
Překládat sci-fi musí být velmi obtížné, neboť kromě umělecké stránky práce je zde často mnoho technických pojmů nebo autorových novotvarů. Naštěstí kniha dle tiráže měla čtyři osoby, které na to mohly dohlédnout. Přesto se v tomto vydání bohužel nepodařilo ohlídat ani celkem běžné pojmy. Např. plastikový není česky to samé jako plastový, ba o pár stránek později je z plastikového pytle správně plastový pytel. Ukazuje to na chybné překládání nejspíše z anglického jazyka s jejich plastic bag. Je to velká škoda neboť začátek knihy mě vtáhl a vskutku zaujal. Celá atmosféra se však rozplynula, když jsem se nahlas rozesmál u překladu "degrees of freedom" jako "stupně svobody" (správně se označuje jako "stupně volnosti", ostatně stačilo někomu ze čtyř zodpovědných lidí se zarazit a zahledat "degrees of freedom robotika pojem").
Navíc jsem byl zmatený z vyznačení přímé řeči, které bylo někdy kurzívou, ač ta se také používala pro vnitřní monolog. Podobně mě v knize rušily detaily, které někdy byly uvedeny pomocí poznámek pod čarou, ale vlastně nijak nepomáhaly ději a poslání knihy, či děj by byl stejný bez daných zmínek a odboček. Ostatně byl to i častý styl autora, odskočit si od děje k nějaké, původně nijak neuvedené, odbočce do minulosti, která měla jen sloužit k vysvětlení následujícího děje. Připomínalo mi to zapomnětlivého vypravěče, který si vzpomene v průběhu výpravy, že zapomněl podstatné skutečnosti uvést, a tedy posluchač by pointu nepochopil. Tedy to "zachrání" tím, že děj přeruší pro dlouhé vysvětlování.
Nakonec mi ani mnoho prvků románu nepřišlo nijak novátorskými a zvláštními. Možná je to tím, že jsem již kyberpunku trochu načetl a zároveň slyšel něco o tom, jak funguje světový trh s recyklací.
Pokud byste tedy nutně chtěli čínskou literaturu zkoumat z pohledu kyberpunku, potom dobrá, Ostrov si přečtěte. Pokud však netrváte na kyberpunku, potom raději sáhněte po Liu Cixinovi a jeho Třech tělesech.
Sbírka povídek vybraná a komentovaná Asimovem, která obsahuje velmi širokou škálu stylů i autorů sci-fi a v tomto vydání je také doprovázena vědeckými otázkami k tématu dané povídky. Osobně jsem rozpětí a zejména neotřelost témat v této sbírce ocenil nejvíce. Jistou třešničkou na dortu je potom zábavnost některých povídek, když očividně minuly technologický vývoj (což není divu). Občas mě i některé technologie zarazily a musel jsem se zamyslet, co to vlastně je.
Z knihy mam nakonec smisene pocity. Na jednu stranu pekne ukazuje osudy ceskoslovenskeho exilu po roce 1948 a zejmena cesty skrz uprchlicke tabory.
Avsak obcas mi prislo, ze kontext deje je uvedeny az prilis zkratkovite a nekdo, kdo se o tema nezajima, z toho bude spis zmaten. Ac bych zase pochvalil, ze se kniha snazi otrit prakticky o vsechny problemy (od vysidleni Nemcu, az po ruzne politicke nazory mezi exulanty z vychodni Evropy). Sam jsem potom byl nekdy mirne zmaten z nekterych skoku mezi scenami, kdy kresba postav nebyla jasna a chvili jsem patral, kdo vlastne hovori. Zejmena mi vsak prisly slabe rozhovory. Misty mi prisly bud zkratkovite a nejasne a jindy zase byly az podezrele expozicni. V podstate by mi nevadilo, kdyby to cele bylo prave delsi a mene zkratkovite.
Už dlouho jsem necečetl takto příjemně čtivou a lidskou knížku. Výtečný příběh cesty maminky se synem a hledáním cesty do jeho Aspergerovské mysli prošpikovaný humornými situacemi (v retrospektivě a z pohledu čtenáře).
Celkem srozumitelně bude čtení této knihy v dnešní době místy minimálně nezvyklé kvůli tomu, že původně vznikla v době před elektronické, avšak emaily i další pořadače jsou již uvedeny a hlavně, základní principy GTD jsou ve své podstatě nezávislé na přesné implementaci. Myslím, že by místo neuškodilo knize zkrácení, avšak mnoho textu je věnováno jasným příkladům nebo možnostem, jak systém upravit pro sebe a to jen pomůže tomu dostat GTD do praxe. I když systém organizace práce, který používám se v některých ohledech od GTD liší, mnoho nápadů z původního GTD vychází a GTD s jeho sběrným seznamem a pravidelnými kontrolami zapsaných úkolů je jádrem mnoha metodik dodnes. Co by mi chybělo je nějaký jasný pár bodový plán na implementaci, který by byl někde uveden třebas na konci knihy s tím, že by člověk nemusel číst příklady dokud by je nepotřeboval.
Kvalitní komix s historickou tématikou, avšak osobně mi nesedlo ani to mírné fantastično. A zejména u Čertova rypáku jsem nepochopil význam zakončení.
Mohu ji doporučit pokud vás toto téma zajímá, neboť autor je jednoznačně ve výjimečném postavení s hlubokými znalostmi z teologie i vědy, avšak má některé zásadní nedostatky. Hlavní linka knihy se zdá být o tom, že se mohou přírodní vědy učit od teologie a naopak, a jedná se o jakousi obhajobu teologie proti útokům ateistů jako je Dawkins. Přijde mi však, že místo toho, aby kniha jasně a pro laika srozumitelně uvedla příklady takových poučení, tak se brzy ponoří do detailů a často se i sama dopouští chyb a nepřesností, které vytýká.
Je sympatické, že kniha "nechává Římu co mu patří", a tedy se nesnaží tvrdit, že Bible obsahuje vědecká fakta, a bojovat s vědou podobně jako moderní kreacionisté. Avšak o to méně chápu mnohé snahy okopávat nesmyslně historické poznatky z vědy jako ukázky toho, jak je věda omezená (např. atak na klasický darwinismus, že přehlížel evoluční úlohu symbiózy), nebo absolutní ignorování zásadního rozdílu mezi metodami vědy a teologie v ověřování. Je to o to smutnější, že autor daný rozdíl v závěru knihy sám uvádí - teologie nemá experimenty, jen výsledek in eschato, na konci věků. Avšak v tom je právě ten problém.
Kniha také, díky teologické lince předpokládám, přehlíží jakékoliv otázky na vznik Bible a na to, jak se Bible vyvíjela, a že se jedná tedy o lidmi utvořený text (zejména kvůli tomu, že se kniha snaží držet toho, že věda nějakým způsobem svět modeluje).
Sám autor připouští, že v tomto díle se jedná jen o začátek velkého projektu a jeho dialog má být nejen mezi křesťanskou teologií, ale obecně náboženstvími. Přesto mi přijde, že by taková práce byla spíše pro religionistu než pro křesťanského teologa, neboť příklady poučení se z teologie působí dojmem, jako že křesťané mají vlhed do něčeho, co ateisté (a tedy i jiná vyznání) nevidí.
Ve své podstatě mě kniha přesvědčila o třech věcech. Věda je složitá a nakonec je také jen počinem lidí se vším, co to s sebou nese. Křesťanská teologie je zajímavý a hluboký obor s dlouhou historií a mnoha fascinujícími tématy. Avšak z toho, jak byla popsána, tak na mě působí jako zapálená diskuze fandů jakéhokoliv uměleckého díla (viz diskuze o kánonu ve Star Wars, Pánu Prstenů atp.).
Komiksova lahoda se zajimavym dejem, vtipem a hromadou skrytych pomrkavani na ctenare.
Nemám dost detailní znalost o Irsku, abych posoudil, nakolik je antologie dobrým obrazem irských dějin. Avšak obraz národa, který se nikdy nevzdal i přes stovky let trvající okupaci je fascinující. Celé generace zvyklé na to, že je správné bojovat za Irsko.
Motiv většiny povídek je stejný a tedy může časem omrzet. Byla by však škoda přestat číst. Některé povídky před koncem se totiž vydají trochu jiným směrem a ukazují ještě komplexnější obraz. Bohužel některé povíkdy mi nepřišly až tak silné nebo zmatečné.
Výborná je také práce pana Skoumala, který uvádí nejen medailonky autorů, ale také krátkou historii Irska a irské literární tvorby.
Šílená jízda je asi spojení, které mě první napadne s touto steampunkovou slovenskou zběsilostí. Na můj vkus je tam moc obskurního sexu, ale ono je tam všeho moc - násilí, testosteronu, humoru, sexu, labužnických výtvorů, historických postav... Musel jsem se mnohdy obdivovat jazyku, obratům a vtipům nebo narážkám na mnoho věcí (věřím, že jsem většinu úplně minul).
Bohužel se mi kniha celkově zdála velmi předvídatelná a někdy mi přišlo, že jsou postavy násilím vedeny nějakým směrem v zájmu děje místo toho, aby to působilo přirozeně. Jako by sami postavy znaly vyústění knihy nebo sami četly s vámi knihu a tedy znaly veškeré informace. Ano, kniha poskytuje několiv zajímavých vhledů do toho, jaké mohlo být žít v Londýně za druhé světové války, ale jinak mi to přišlo jako slabý akční román (o detektivnce nelze hovořit, neboť role jsou celkem jasné hned od prvního setkání se s postavami).
Bohužel v této sbírce jsou i jiné a, dle mého soudu slabší povídky, avšak "Já, legenda" je dle mého názoru výborná a stojí za přečtení. Přidanou hodnotou je dnes i to, že povídky jsou scifi psané v padesátých letech. Avšak často mi přišlo, že závěr povídky je zbrklý a nejasný, nejspíš ve snaze o větší volnost výkladu.
Uchvacující kniha s tím, jak se jí daří pololyricky představit krajinu a události, které jsou ve své podstatě hodně kruté a drsné s takovým kouzlem, že po dočtení se vlastně člověku začne po Želarech stýskat. Občas se kniha obtížněji četla, hlavně však asi již nezvyklým způsobem dělení přímé řeči, avšak celkový dojem a ochotu se do Želar vrátit mi to nezkazilo.
Osobně jsem nečetl upřímnější výpověď o tom, jak vypadá válka. Pravda, neboť se jedná o zážitky z padesátých let, není vše detailní a hlavně vyladěné jako v akčním románu, avšak jedná se o autentické zážitky a překvapivě s dosti konkrétními příhodami, které se panu Knihařovi zapsali do paměti. Přidanou hodnotou je potom historický úvod a také komentáře od Ladislava Kudrny. Myslím, že to je výborná kniha ukazující poutavý životní osud v dobách komunismu.
Taková příjmená kniha o přírodě, která se však nebojí těch méně líbezných stránek. Přesto v přírodě nalézá krásu. Paradoxně mi přišly poetičtější prozaické části textu než samotné básně, ale přiznám se, že nejsem moc básnicky založený.
Zajímavý koncept, kdy jsou představeny různé prácovní pozice. Je vždy představena stručně historie, poté je uvedena jakási pohádka ilustrující danou práci i s několika vybranými klíčovými slovy z oboru. Pohádka je pak následována slovníčkem a popisem toho, jak se člověk může do dané práce dostat a jaké předpoklady by měl splnit. Myslím, že obecná myšlenka projektu, zejména neboť je určena pro děti na základní škole, je myslím dobrá. Jen ony příběhy jsou vskutku dosti pohádkovité a osobně bych upřednostňoval přesnější popis o čem daná práce je. Zejména mi vadily případy Deus Ex Machina a také popisy, které se mi zdálo, že neodpovídají samotné práci, spíš představě o práci (např. programátor mi přišel dost přitažený za vlasy). Velice se mi však líbil úvod a postoj autora, že každé povolání je hodnotné a i tak jsou všechny profese prezentované.
Nevím, co bych tomu mohl vytknout. Myslím, že to je povedené převyprávění, ač jsem ještě původní Eddu nečetl.
Bohužel musím opět říci, že nechápu na koho autoři při této práci mysleli. Kniha je někdy zbytečně složitá, někdy naopak lehká, často se místo vědeckého vysvětlení nějakého jevu ve světě Harryho Pottera jedná jen o shrnutí pár stávajících prací ve vědě. Myslím, že základní myšlenka je skvělá, jen provedení mi přišlo jako jednoduchá snaha přiživit se známé značce.
Skvělá práce autorů, která myslím poskytuje objektivní vhled do justice procesů padesátých let. Každý z osmi představených příběhů podává jiný úhel pohledu na politické procesy padesátých let, avšak nedočkavému čtenáři doporučuji přečíst si výtečný úvod, který shrnuje fungování tehdejší justice.
I když je kniha o právu a nebojí se vrhnout na čtenáře množství paragrafů, ale díky tomu i laik může prohlédnout do světa právníků. Autoři se nebojí i toho popravdě napsat, které odsouzení bylo, dle tehdejších zákonů v pořádku. Třešničkou na dortu je, že i díky této práci se dočkala i jedna odsouzená rehabilitace (až v roce 2014 (sic!)).
Ach ta vytecna hravost a prijemna originalita Haji kamaradu me dostala. Mohu jedine doporucit tyto kratke pohadky s poucenim si precist, i kdyz jste dospeli.