svarnyp komentáře u knih

Silná osobní zpověď přeživšího z Bataclanu, který se snaží, po komiksovém převyprávění událostí, vyrovnat se s následky celého útoku. Nejistoty, strachy a výčitky jsou ve druhé polovině knihy podány formou osobních, jakoby deníkových, poznámek. Ač samotnou kresbu jsem neměl moc rád, její hrubost dobře podtrhovala události, avšak myslím si, že složitý psychický boj představený v čistě textové podobě je hlavní a nejpůsobivější část knihy.

1 20.06.2020

Poutavý příběh odbojové skupiny Tři králové. Pravda, prakticky jen (doslova) ilustruje shrnutí činnosti skupiny z úvodu knihy, avšak dodává detaily a podchycuje atmosféru odboje. Zejména odboj ukazuje jako činnost sítě spolupracovníků a ne jako práci akčních hrdinů z filmů. Bez úvodu jsou jednotlivé akce možná dosti kusé a rozlétané, ale přišlo mi, že to naopak umožňuje zdůraznit hlavní události v odbojové činnosti skupiny.

Myslím, že je skvělé, že autoři explicitně zmíní, co poupravili pro plynulejší příběh. U závěrečných medailonků jen zamrazí, když vidíme, že prakticky celý odboj skončil na popravišti a naopak spolupracovníci Gestapa často mohli v klidu dožít.

3 20.06.2020

Asi souhlasim s ostatnimi recenzemi. Nekdy je dej, resp. postavy, dost nejasne. Pribeh je silny a poutavy, ale asi bych radeji sahl po knizni podobe.

1 07.06.2020

Je skvělé si nejprve veškeré příběhy přečíst a potom se teprve dočíst jak vlastně vznikly. Pohádky jsou vskutku nezvyklé, zajímavé a nejvíc mi připomínaly zenové koany v tom, jak se často náhle utnou a nechají čtenáře dumat nad tím, co to vlastně znamená. Komixová forma krátkým příběhům dodává prostor pro klidnější čtení, ale dokázal bych si představit jejich vydání i ve verzi spíš podoby básnické sbírky.

22.05.2020

Lovecraftovský příběh se skvělou kresbou. Osobně mi však přišlo, že rozložení panelů někdy škodí porozumění děje a že v příběh osvětluje věci, které by měly naopak zůstat skryté, zatímco rozuzlení a poznání ponechává bez vysvětlení.

1 18.05.2020

První, co člověka napadne, je srovnání s Blacksadem. Osobně mám Blacksad raději, jednak kvůli stylu kresby, ale také pro jeho noirový přístup. Wolfgang má čistší kresbu a přišlo mi, že se inspiruje spíš bondovkami. To také činí hrdinu trochu bondovsky komickým, když svou "tajnou" identitu prakticky vždy hned vyzradí. Co je však zajímavé je pozorovat svět, který není světem zvířecích humanoidů (jako Blacksad) ale lidským světem, ve kterém se stalo, že zvířata získala inteligenci lidské úrovně a stala se součástí společnosti. Všechny tři příběhy zkoumají právě pnutí, které z tohoto vzniklo a jsou to zajímavé akční komixy.

18.05.2020

Na rozdíl od původní sbírky Piknik a jiné pohromy obsahuje tato verze jen první dvě povídky. Anglický text je dost těžký, ale o to nádhernější jazyk si čtenář užije. Humor je vlídný a životně absurdní. Také je text dnes již zajímavým výletem do dosti jiné doby a náhledu na svět. Ale stojí za odpočinkové čtení.

1 15.05.2020

Takové malé vyprávění o pár zvláštnostech Islandu. Je zajímavé, nakolik mi tu chybělo hlubší porovnání s domácím prostředím (jako např. v Amerických denících). Kratičké postřehy, které se občas překrývají, jsou dobré odpočinkové čtení.

30.04.2020

Příjemné počtení, které dokáže popostrčit k zamyšlení se nad vlastním pohledem na svět. Paní Ciglerová klade vedle sebe americký a český pohled na svět s přístupem, že není správného řešení, jen jsou různá řešení a každé z nich má své výhody a nevýhody. Komentuje klasické předsudky ohledně Američanů (jsou povrchní, jsou líní ad.) a svou osobní zkušeností se pokouší poukázat jak tomu je ve skutečnosti nebo proč se nám tak mohou zdát.

Čtení, zejména večerní, také zpříjemňuje rozsah jednotlivých kapitol a tedy si je může čtenář dávkovat podle únavy nebo potřeby následné reflexe.

Trochu mě mrzelo, že kniha neprošla jistou deduplikací oproti původním článkům z webu. Tam dávalo smysl fotografie nebo zejména skutečnosti opakovat, neboť se nedalo předpokládat, že byste četli předešlé díly této řady. V knize však takový předpoklad zpravidla platí. Avšak lze říci, že i tím je to ideální odpočinkové čtení, neboť z vhodně nazvaných kapitol se dá zvolit ta, na kterou právě máte chuť.

3 14.04.2020

Myslím, že vhodný komixový úvod do problematiky sexuologie a sexu i s evropocentrickou historickou ukázkou, která ve své podstatě uvozuje a demonstruje, že sex a naše návyky kolem něj se mohou velmi měnit a odkud mnohé naše dnešní předsudky historicky pramení. Myslím, že jako doplnění (či v nějakých smutných případech možná i jako plná náhrada) sexuálního vzdělání je kniha vhodná. Je dost peprná, aby zaujala, zároveň však se zdá být i dost faktická, aby obohatila. Nejpodstatnější je na konci tvrzení o tom, že vlastně vše je dovoleno, pokud oba (či i další) jedinci s tím souhlasí. Alespoň z pohledu sexuologie, jak historická exkurze ukazuje, společnost na to může mít jiný názor.

Myslím, že kniha obsahuje (možná jen překladatelskou) chybu s tvrzení o syfilis mezi Řeky. Co mě také mrzí, že nebyla úplně dotažena do konce úvodní myšlenka, že by se čtenář setkával v jednotlivých obdobích se stejnými lidmi v jaké si spirále návratů a opakování událostí. Kniha obsahuje náznak takové snahy, ale není to tak markantní jako bývalo třeba v seriálu Byl jednou jeden člověk.

06.04.2020

Výtečná kniha o myšlenkách Stephena Hawkinga bez toho, aby byla nesrozumitelná nefyzikům, zanedbávala jeho chybné hypotézy nebo se zbytečně zaplátala do jeho osobního života.

20.03.2020

Přijde mi, že Jonasson píše velmi podobně. Co mi u první jeho knihy přišlo zajímavé a nové, mě teď už tolik nebavilo. Opět se jedná o sérii absurdních scén a ve své podstatě i postav, opět se stane, že Jonasson místo toho, aby zachoval tempo, tak odskočí do vyprávění o osudu právě představované postavy a tím čtenáři přeruší budovanou atmosféru. U některých momentů jsem se pěkné zasmál, ale obecně mi v Zabijákovi přišlo problematické fandit postavám a tím méně mě zajímal jejich osud.

1 09.03.2020

Bohuzel nakonec pro mne prevazila negativa nad pozitivy a dle meho soudu by vyzadovala jeste hodne ladeni. Mozna doplatila na to, ze jsem ji celt hned po Analfabetce, ktera mi obcas stylem prisla podobna ve sve absurdite. Celkove mi vsak prislo, ze kniha nema ujasneno, co a jakym zpusobem chce ctenari sdelit. Casto dochazelo k rozporu mezi tim, co je explicitne popisovano a co se v knize deje. Napr.: ac ma Edvard byt bez emoci, odhazuje mince, ktere mu pripominaji starou lasku. Podobnych rozporu je tam vicero, ktere mi vyslovene kazily zazitek z knihy a to nehovorim o nekterych momentech, ktere me vystrelily z deje (napr. ciste ceska Fabie v zatim neurcitem, avsak spis americkem prostredi). Je to velka skoda nebot napad to byl zajimavy.

22.12.2019

Knihu mohu doporučit všem, kdo mají rádi absurdní humor, který je však Jonassonem umně podáván pomocí konstrukcí, které jsou dosti věrohodné. Připomínalo mi to Paasilinnovu tvorbu s tím rozdílem, že Jonasson v absurditách nepolevuje. Tím však pro mne trochu závěr knihy ztratil na počátečním kouzle. Je to však skvělá kniha i s vhledem jak do Apartheidu, tak do Švédské mentality s příjemným vtipem a stojí za přečtení.

7 13.12.2019

Neotřelé a zajímavé pohádky, které někdy připomínají české pohádky (např. proč je moře slané), ale často jsou tak zvláštní a nezvyklé, že je radost je číst. Občas, pravda, jsem si nebyl jist tím, co je vlastně poselstvím dané pohádky, ale i tak jsou to skvělé pohádky na čtení na dobrou noc u kterých originalita zabaví čtenáře a pohádka uspí posluchače.

5 01.12.2019

Bordel, co myslím vědě i Star Wars spíš škodí než jim prospívá.

Připadalo mi, jako by to bylo jen spojení několika blogových článků neboť nejsou konzistentní stylem, opakují se a nemají ani ucelený koncept či myšlenku. Dokonce ani dělení do částí nedávalo úplně smysl a spíš působilo dojmem, že autoři měli hotové články, které se snažili nacpat do nějakých škatulek až na závěr práce. Můj celkový dojem byl, že kniha potřebovala ještě hodně redakční práce pro uhlazení, ale autoři si řekli, že není třeba a mohou to vydat už v takové polovičaté podobě protože Star Wars fandové si to budou stejně kupovat.

Nejvíce mě na knize štvaly dvě věci. Za prvé mi Star Wars přišlo jako jen chabá záminka nás donutit přečíst špatnou knížku o vědě. Na příklad začnou o astromech droidech a BB8 a přeskočí k průzkumu Marsu. Prakticky doslova udělají: "ve Star Wars epizodě 7 vidíme BB8 a ten se nám líbil, ale víte, kde se ještě používají roboti na písku? Na Marsu." Je to jako špatný telemarketing. Osobně se domnívám, že je to na škodu jak Star Wars tak vědě. Chtěl jsem se dočíst o fyzikálních či inženýrských principech ve Star Wars. Místo toho je zde Star Wars jen záminkou k tomu dát mi polovičatou přednášku o fyzice nebo pár vynálezech. Ani se nesnaží kriticky rozebírat možnosti fungování prvků ve Star Wars, spíš to zahrají do autu na něco triviálně známého (např. blesky Temné síly - věděli jste, že existuje elektrický úhoř? nebo Jedi mind trick - víte, že nás může reklama ovlivňovat?).

Jako druhý mě iritoval nekonzistentní styl odkazování k vědě. Někdy prakticky jen vypíší základní poznatky ze středoškolské fyziky bez pořádné reflexe (Co je to Síla?) a jindy zase začnou vypisovat konkrétní produkty a technologie, které byly v době napsání k dispozici. Na blog či článek, možná vhodný přístup, ale tato kniha by měla ještě chvíli být relevantní a tedy nechápu, proč se nezaměřili na kritickou práci právě z fyzikou či obecnějšími principy (neboť ani jeden z autorů není vědec, tak možná proto, že jim ani sami nerozumí dost dobře). Také skáčí mezi větami jako "Rhyl Phillips kdo pracuje pro firmu X v Y řekl: ..." a "vědci v Německu zjistili, že ...". Třeba to je doopravdy jen blbý telemarketing firem a vědců, které autoři znají. Nebo, spíš, jen špatně a líně sepsaná kniha, která chce zneužívat Star Wars fanoušky.

Doporučuji místo toho Lawrence Krausse a jeho Star Trek a věda. Myslím, že ohodně lépe demonstruje principy fyziky a vědy za využití či hraní si se scifi.

23.11.2019

Hodnotím verzi vydanou nakladatelstvím Maťa.

Asi to nebylo dílo úplně pro mne. Nebýt vysvětlení v doslovu knihy a přihlédnutí k datu překladu, nechápal bych, proč mi kniha tolik nesedla. Zamjatin totiž píše zběsile futuristicky a to mnohdy vede k popisům, ve kterých se ztrácím. Ani nelze říci, že by děj chyběl nebo byl nejasný, spíš je popis natolik emotivní a útržkovitý, že se v něm ztrácím. Někdy mi to přišlo, jako by někdo přepsal slovo od slova komix i se všemi citoslovci. Dějová linka je přitom podobná ostatním knihám podobného ražení - 1984 nebo Brave new world. Je tedy na pováženou zda dnes má smysl ještě My číst a nevzít si raději některou z jiných zmiňovaných klasik.

12.11.2019

Kniha, která mě snad celou dobu náramně bavila. Hodně mi připomněla svým stylem Hlavu 22 - zesměšnění války, ve kterém však je představena i její krutá stránka. Zásadní rozdíl je však v hlavní postavě, kdy Goodbody je prostě trdlo, což o Yossarianovi říci nelze.

9 31.10.2019

Nejsem z oboru, ale shrnutí rad pro práci v grafickém designu mi přišlo přínosné. Kniha je dílem tří autorů a nejspíš vede k hlavní výtce - nekonzistentnosti. Některé rady velmi překrývají nebo opakují. Také se zaměření rad pohybuje od velmi detailních poznámek k InDesignu k obecným radám utopeným v přirovnáních. Kniha mě zajistě obohatila, ale mám pocit, že mohla být o dost více soustředěná, konkrétní a kratší.

14.10.2019

Harfeníci severu jsou nadějným počátkem série od Milady Střítezské. Kniha má své mouchy, ale je poutavá a obsahuje tolik dobrého obsahu, že ji s upozorněním na chyby doporučuji všem fanouškům fantasy.

Děj je inspirovaný Finskem a finskou Kalevalou a celou knihu prostupuje několik motivů, hudba jako magie, konflikt života a smrti, boj řádu s nespoutaností. Děj odpovídá fantasy žánru a eposu, tedy se jedná o velký konflikt s vysokými sázkami, který navazuje na zmiňovanou nedávnou válku mezi Irinií a Ilusií o Severní území. Tempo je svižné v místech kde tak má být a naopak klidné, když i děj je poklidný. V příběhu lze také vidět paralely s reálnými událostmi z naší současnosti. Taktéž postavy jsou příjemně a nezvykle lidské a přirozené, nezapadají do škatulky, ale mohou se zmítat v různých náladách, pochybách či vás překvapit. Nejvíce se mi asi líbilo, že se kniha nebojí ukázat, že hrdinské eposy o válkách vznikají z krvavých, bolestivých, špinavých bojů. Této realističnosti odebírá trochu jasná dobrá a zlá strana, ale knize jako celku to nijak neškodí. Co mě také zaujalo je velká míra lyričnosti v textu, zejména z ní sálá láska k severské přírodě. Podobně je i nezvyklá magie nebo avataři.

Avšak k tomu, abyste si užili toto zajímavé dílo, budete muset překousnout pár nedostatků. Domnívám se, že se jedná spíš o průvodní jevy prvotiny či případně ještě nezkušené autorky, které by v novém přepracovaném vydání nebo dalších dílech již nebyly a na druhý díl se již teď těším. O to více, že děj prvního dílu nekončí klasickým hollywoodským otevřeným koncem, ale hlavní děj se uzavřel a spíš ponechal jen mírná vrátka do budoucna. Ale teď ke zmiňovaným nedostatkům.

Tři věci mne na knize trápily nejvíce. Zejména na začátku jsem zakopával o tři tečky. Jakmile otevřete knihu, tak mě pochopíte. Naštěstí postačí prolistovat další stránky a zjistíte, že není pravidlem knihy, že každá druhá věta bude přerušena či zakončena třemi tečkami. Jakmile se vám podaří převalit balvan přes tento retardér, tak už se bude řítit textem jedna radost.

Ten rychlý spád však byl občas problém, zejména v případech dialogů. Ty jsou dosti nepřehledné a někdy není jasné, kdo co říká a čtenář se musí vracet či, pokud chce vědět kdo je autorem věty, se zastavit a pátrat po autorovi věty. Myslím, že by mi nevadilo, kdyby text nebyl tak hustý a dialogy se častěji rozepsaly na vícero řádků a bylo jasnější, jak se mluvčí střídají. Podobně jsou nepřehldedné některé scény. Zdá se mi, že Milada čtenáři nenabízí dostatečné uvedení do scény, ale hned ho do ní vrhne. Čtenář se následně musí chvíli orientovat, protože na rozdíl od ní neví, co všechno se má dít nebo kde kdo stojí, když mu to nebylo v textu sděleno. Tímto nemyslím bitvy, kde je myslím naopak chaos středověké bitvy bravurně zachycený, nebo podobně zběsilost a snovost šamanských seancí. Občas mi také přišlo, že před čtenářem něco tají a postavy jen svým popisem či dialogem mlží a čtenář jen pozoruje dialog do kterého nebyl plně zasvěcen. Někdy mě to bavilo a přišlo skvělé, někdy mě to naopak velmi štvalo, hlavně když jsem zjistil, že nedojde k žádnému vysvětlení (alespoň v tomto díle a při mém prvním čtení). Ale lze si na to zvyknout a překlenout, jen to omezuje plynulost čtení.

Poslední je moje averze vůči "shodám náhod", které však jsou v románech a obzvláště fantasy často přítomné. To jest pokud se postavy setkají náhodně, avšak ukáže se, že jejich pouto je doopravdy hluboce důležité pro děj či svět a jejich úplně náhodné setkání nedává moc velký smysl. V případě této knihy je to zejména jedna postava a její bratr, kteří se sejdou a přijde mi to až podivně příhodné a není k tomu, domnívám se, dostatečný důvod. Ale tím, že kniha neobsahuje prakticky žádné další Deus ex machina ani podobná setkání, tak mě to moc netrápilo.

V tisku se ještě vyskytlo pár chyb, ale ty jsou v celé knize asi jen tři. Což při délce textu se může jednoduše stát. Tedy až uvidíte tu na první straně, neberte to jako určující.

Celkově tedy jednoznačné doporučení pokud si chcete přečíst fantasy, která přichází s novou směsicí nápadů a motivů, jen se musíte připravit na to, že budete muset pár věcí překousnout.

2 20.04.2019