svetlana3914 komentáře u knih
Docela dlouho mi trvalo než jsem poskladala, co bych chtela o knížce říct, protože hodnotit poezii nejde, buď vás osloví anebo ne, tak snad mi autor odpustí následující kostrbatý komentář.
Už když knihu prvně vezmete do ruky, zaujme vás kvalitou papíru a ilustracemi, které knihu provází. Pro někoho je to možná podradne, ale já mám rada knihy, když jsou nové, tak aby i papir byl kvalitni, jeho vůně dotváří atmosféru, když si u hrnku dobre kávy vezmete do ruky i skvělou knihu, ano, trochu klišé, ale co už….
Poezie je zvláštní dáma, pokud vás zaujme, tak s ni splynete, básně vám utkvi v hlavě, aniž byste si je musely pracně biflovat, jednoduše tam zůstanou, vynoří se necekane třeba při procházce se psem v noci, najednou se vám vybaví báseň “Ticho, je to presne tak, jak to autor popisuje, všude v noci až hmatatelné ticho a jste tam sami.
Ještě za dob studia na filozofické fakultě byl člověk zvyklý, ze díla autorů rozebíral a analyzoval, současnost nabízí ovšem jednu skvělou věc, pokud je autor milý člověk se smyslem pro humor, což autor teto knihy je, tak se ho můžete zeptat, jak některé veci myslel, co tím chtěl říct?! A víte, co vám řekne: “ Nehloubejte nad tím příliš, jen to vnímejte, není nutné vse analyzovat! A to je presne ono, nechci knihu analyzovat ani rozebírat, ani to neumím, chci jen říct, ze mě oslovila jako i předchozí díla autora, ze se k ni rada vracím a ze mi v některých situacích, co mě teď potkaly, se vybavil ten ci onen verš.
Chci poděkovat autorovi, ze píše a aby v tom pokračoval!
Knížka se čte, jak se říká, jedním dechem. Vtáhne vas do dětství autora, dovoli vám nahlédnout do života a her děti na Valašsku.
Mne obrovský zaujalo, jak se autor zajima o přírodu a jaký vřelý vztah měli s hajným, některé veci jsem ani nevěděla.
Další veci, co mě v knize zaujalo byl popis vztahu mezi lidma, napr. vážená osoba místní lékař, jak se staral o chude lidi, nikoho neodmitl a každému poskytl pomoc, placeni odmítl s tím, ze to zaplatí někdo bohatší.
Knihu vřele doporučuji přečíst a autorovi dekuji za napsani.
Když se mi dostala autorova kniha do ruky, tak jsem ji považovala za humorné dílko, které přečtu a pošlu dal, jenže ……kniha mě překvapila svou hloubkou, prokreslenim postav, velice neotřelým humorem, ničím se nepodbizela, nevnucovala žádný názor, spíše nutila zamyslet se nad některými věcmi, kterým jsme bezne vystaveni, ale nemame možnost mít takový vhled do situace, dokud nám není podána v písemné formě. Nedokázala jsem ji přečíst najednou, tzv. prehrkat, protože po přečtení některých povídek, jsem knihu odložila, potřebovala jsem se nad popisovanou situaci zamyslet, vzit se do ni a procítít to spolu s hrdiny oné povídky.
Knihu vřele doporučuji, nemůžu ji přirovnat k té či oné, je svá, každý si tam najde svoje tema, myšlenku, pocit.
Po přečtení Bezceleru jsem si sehnala i další knihy autora, jeho tvorba mě oslovila.
Kniha mě zaujala především obsahem, mám rada literaturu, která v člověku něco zanechá, nutí přemýšlet.
Příběhy vychází z běžného života, kde se ukazuje kauzalita námi bezne prozivanych situaci, které takto sepsane, nám ukazuji pohled z mnoha úhlu, ať už jak to vnímá okolí anebo hlavní hrdina.
První knihu, kterou jsem od Erika Decima četla, byl Bezceler. Čekala jsem, ze to bude rekreační čtení, které přečtu a pošlu dal, jenže kniha překvapila a má své místo v mě knihovně jiste.
Muzu.Ale nechci mě popravdě zaujala o něco víc, skladbou příběhu, sbírkou básni.
Musím zmínit i nadherne autorské kresby, které kniha obsahuje.
Některé příběhy a básně zaujali i mou 8 letou dceru.
Musím zkusit sehnat i jiné knihy tohoto autora. Vřele doporučuji si knihu přečíst!