Swissman
komentáře u knih
Kruhy na vode
Dominik Dán
Tak jsme se po nějaké době zase vrátili do devadesátek. Musím říct, že začátek knihy se rozjížděl velmi pozvolna. Kniha je trochu jiná, než bývá běžné. Není tu žádná vražda, která by se vyšetřovala. Naopak sledujeme jak se naše parta kriminalistů snaží dalšímu vraždění zabránit. No, ale nebyl by to Dominik Dán, aby se v knize nakonec pár mrtvol přeci jen neobjevilo. Oceňuji zpětné připomenutí děje a postav z předchozích knih, neboť od jejich vydání už je to opravdu hodně let.
Ve výslužbě
Martin Goffa
Goffa opět dokazuje, že kniha s dobrým příběhem nemusí mít 300 stránek. Jako u všech sérií tohoto autora nemám problém se ztotožnit s hlavní postavou. Příběh reálný, čtivě napsaný. Jen škoda, odfláknuté práce na korekturách. Na můj vkus tam těch chybek bylo docela dost.
Něha Himálaje
Petr Jan Juračka
Čtivě a upřímně napsaná kniha. Oceňuji, že autor umí přiznat svoje chyby. Samozřejmě nechybí nádherné fotky, jak je u Petra zvykem. A doslov manželky je vtipný, krásný, upřímný a smutný zároveň.
Poslední sbohem
Tim Weaver
Weaver nezklame, to je jasný. Jeho série s Rakerem je sázka na jistotu. Ale musím ho extra pochválit, jak se mu povedlo přirozeně zopakovat události z předchozích knih, aby se u toho pravidelný čtenář nenudil a nepravidelný nebyl ztracen. V této knize se uzavřely všechny otazníky z minulosti. Až se bojím, že by se klidně mohlo jednat o konec série. Ale to by byla škoda!
Noc plná lží
Dominik Dán
Další vydařená kniha. Opět skvěle vymyšlený příběh, kde nic nedrhne ani nekulhá. Pokud máte rádi antihrdiny a věříte tomu, že i záporné postavy se mohou občas zachovat kladně, tak tady si přijdete na své. Za mě jeden z nejlepších dílů.
Konečne normálna vražda
Dominik Dán
Kniha volně navazuje na Reminiscenci. Kdyby se opět ubralo na trapných pokusech, jak se vyvlíknout z roboty, nemělo by to chybu. Takhle už mě hlavní postavy svým přístupem dokážou natolik otrávit, že knihu odkládám a ve čtení pokračuju až další den. Už je to fakt ohraný. Hlavní případ je krásně zamotanej, Chosé s Richardem ho v řádu dnů rozplétaj, a jako bonus se vyšetří i tři roky stará vražda. Po detektivní stránce paráda.
Reminiscence
Dominik Dán
Tak tahle Dánovka mě bavila úplně celá od první až do poslední stránky. Po dlouhé době se autor oprostil od ohraných výmluv, proč se pánům kriminalistům nechce pracovat a bylo to ku prospěchu věci. Příběh plyne kupředu, čtenář se stále dozvídá něco nového. Stopy do sebe pomalu zapadají a konec je dobře vybalancován, aby nezapadl do jednoho velkého klišé.
Vražda jako společenská událost
Dušan Taragel
Jo, já jsem cílovka. Humor je vyhnaný místy až do krajnosti. Ale krásně. Autor si s textem pohrál a musel strávit spoustu času na rešerších (i těch falešných).
Vymýšlení až cimrmanovsky trefných jmen některých postav, a pointy některých "historických" příběhů, muselo dát strašnou práci. Rozdělení knihy na dvě části mi trochu kazilo dojem, protože jsem pořád listoval tam a zpět, ale jinak to nejde.
Stín železné opony
Petr Hugo Šlik
Trochu to připomíná "Po stopách ztraceného syna" z Klárova, ale je znát, že oproti knihám z Klárova je tato určena starším čtenářům. Jinak je to opět paráda. Čtivý příběh psaný ich formou, pár ilustrací (klárovské se mi líbily víc), a opět mapka na vnitřním přebalu knihy. A téma železné opony je dobrá volba!
Muž vdaných žen
Alex Walló (p)
Mě to bavilo. Knih o vztahových peripetiích jsou sice tuny, ale takhle napsaných jich zase moc není. Ten kdo ví, jaké další pseudonymy se skrývají pod tímto pseudonymem, tak nepochybuje, že kniha bude čtivá a děj před očima ubíhat jako film. A přesně tak to bylo. Změna žánru byla fajn. Hlavní postava není zrovna žádný detektivní lumen jako Miko, ani drsňák jako Lars. Prostě jen další obyčejný chlap, který to sice se ženami umí, ale to ještě neznamená, že si nemůže občas nabít hubu. A kdo bude namítat, že takhle to v opravdovým životě nechodí, tak bacha. Já se v jednom příběhu našel ;-)
Doskočiště Protektorát
Jitka Neradová
Kniha nabízí spoustu informací, které většina populace vůbec neví. Je dobře, že takové knihy vycházejí! Nicméně, je to týden, co jsem knihu dočetl a z těch osmadvaceti jmen si už zase pamatuju jen pár. A nejspíš ty, co jsem znal už předtím ;-) Je znát, že autorem je člověk s profesí pedagoga - kniha byla zajímavá a čtivě napsaná. Jen to moralizování nad osudem zapomenutých hrdinů nemuselo být v úplně každé kapitole.
Nářek drozda
Tim Weaver
(SPOILER) Zamotaný případ a několik dějových rovin s několika postavami vyžaduje pozorného čtenáře. Od knihy se mi vyloženě nechtělo odcházet. Ale co ten otevřený konec?! Ty nesnáším, protože do dalšího dílu zapomenu spoustu detailů případu a pak tápu a musím se vracet ke knihovně. A že toho tady bude. Návaznost na "Ztracené střípky", průser s Healym a kdo ví, zda to bude všechno. Trošku se nám z Weavera stává Dominik Dán ;-) Ale jinak super čtivé, přečteno za víkend.
Až na ten konec dobrý
Pavel Tomeš
Celá kniha by se dala zkrátit. Jen ten konec naopak natáhnout, možná úplně předělat. Ale v názvu píšou, že konec je špatnej, tak na co si vlastně štěžuju, že jo. Kniha mě měla pobavit a ukrátit dlouhou chvíli. A to splnila na výbornou. Většinou to bylo úsměvné, někde dotažené ad absurdum, a u jedné scény jsem se opravdu od srdce nahlas zasmál.
Nejlepší detektivní povídky roku 2022
* antologie
Pobaví Čekanová s Revilákovou. Nezklame čtivá Trpková. Poctivou procedurálku předvede Hrůša. A zajímavý konec nabídne Žáčková. Zbytek mi prošuměl hlavou.
Na zabití
Peter Swanson
Miluju antihrdiny. A tady jich je víc. A já jim fandil. Litoval je. Chápal i nechápal, tušil i předvídal, nechal se překvapit a nakonec jsem knihu zavřel s křivým úsměvem na rtech. Jasně, je to žánrovka, a existují knihy s hlubším posláním, ale mně stačí to poselství, které kniha předává: Nikdy nepodceňujte svou drahou polovičku.
Máš na hlavě zahrádku, řekli moji rozkošní spolužáci
Vladimír Škutina
Poprvé jsem knihu četl v devadesátých letech, když jsem chodil na základku. Pak v roce 2005 v prvním zaměstnání. A naposledy letos. A pokaždé mi ta kniha dala něco jiného. Čtení pro všechny generace, jež pojednává o úplně jiné generaci, než jsem já. Ten kdo umí takto vyprávět o životě, má povinnost být spisovatelem.
Biblické příběhy pro nevěřící děti
Martin Vopěnka
Knihu jsem rozečetl před rokem a odložil, protože mě ani stručná verze biblických příběhů nebavila. Nedovedu si vůbec představit, že bych četl klasickou bibli. Letos dočteno při nemoci, kdy se kromě čtení nedalo dělat nic jiného. Ano, účel to splní, budete něco málo o tématu vědět, ale jinak je to dost o ničem. A ty ilustrace jsou vyloženě strašný.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Tohle by měla být povinná literatura, aby lidi věděli, co mají dělat při záchraně lidského života. A taky jak se chovat k těm, kteří to zachraňování mají v popisu práce. Stejně jako v knize s panem Marešem, i tady jsou dobře pokládané otázky a pan Dvořák umí dobře odpovídat. Děkuji autorovi za jeho tvorbu a těším se na další knihu.
Záhada dračího klíče
Petr Hugo Šlik
Poslední příběh z Klárova pro všechny malé dobrodruhy. Trochu mě mrzí, že další díly již nebudou, ale končit se má v nejlepším. Budu se již opakovat s pochvalou ilustrací, ale mě tenhle styl kresby strašně baví. Jsem zvědav, jak se bude kniha líbit synovi, dostane ji na Vánoce. Za mě opět super čtení.
Po stopách ztraceného syna
Petr Hugo Šlik
Teda ten člověk, co vymýšlí anotace ke knihám z této série, by měl jít dělat něco jiného. Kniha je velmi zajímavá, příběh nás se synem bavil a je úplně o něčem jiném, než si budete dle názvu a anotace myslet. Opět krásné ilustrace a opět mapa na vnitřní straně vazby. A na zadní straně je ještě jedna, úplně nová. Doporučuji.
