swon komentáře u knih
Poslední díl vnímám z celé série jako nejlepší, dějem je ale nesmírně krutý, často nespravedlivý, někdy také nepochopitelný a občas též rozvláčný.
Elena mě jako už od začátku vytáčela na každé třetí stránce a je pro mě symbolem sobeckosti.
Lila je jiný příběh - tam nikdy nevíte, jestli je to čarodějnice manipulující vším a všemi okolo nebo naopak hluboce nešťastná žena, k níž je život nemilosrdný od dětství.
Velmi zjednodušeně: po závěrečném díle jsem rozsekaná, něco mě v hlavě tíží a chvilku mi bude trvat, než nad nimi (kým vším ale??) přestanu přemýšlet.
A to jsem si před tím, než jsem vůbec začala sérii číst, říkala - ježkovy oči, co mě tak na příběhu z Itálie může zaujmout...
Říkala jsem si, že přečtu i třetí díl, abych to jaksi měla komplet a věděla, jak to s Lou dopadne.
Musím přiznat, že první třetinu knihy jsem protrpěla a vůbec mě to nebavilo. Poprvé mi ten děj přišel fakt plytký, prostě hloupá červená knihovna.
A pak se to konečně rozjelo, přišly kritické momenty a děj odsýpal a člověk chtěl číst dál a dál.
Ano, pořád to je romantická literatura, ale v případě Jojo Moyes si zachovává poměrně slušnou literární kvalitu a vypravěčskou schopnost.
Nepochybně je to čtivé, člověk se do děje ponoří, ani neví jak. Nejlépe hodnotím příběh Minky v Polsku během války, živoření v ghettu a doslova boj o život v Osvětimi.
Dějová linka ze současnosti byla taky fajn, ale nic co by člověka posadilo na zadek.
Nicméně, nedokážu si odpustit jednu poznámku: to, že bude bývalý nacista na stejném místě v malém americkém městě v Nové Anglii jako jeho oběť z války - to je prostě přitažené za vlasy. Chápu ale, že tím se příběh stává atraktivnější.
Stojí za přečtení, hrůzy, které se děly, je potřeba neustále připomínat.
Naprosto průměrná detektivka, která ničím nevyčnívá z řady. Moje další od Nesba a opět jsem se z toho takříkajíc neposadila na zadek. Nevím, čím to je...Jestli je potřeba ho víc načíst a propracovat se k těm lepším dílům. Anebo je to prostě jen jedná velká nafouknutá bublina a on není zas takový fenomén, jak se o něm všude píše.
Nedokážu odpovědět - dám mu ještě šanci, ale až uplyne nějaká doba.
Už ať je konec října a budu mít konečně možnost se do opravdového Glasraum podívat. Tohle je kniha, u které si přejete, aby neskončila. Aby osudy hrdinů byly popsány podrobněji, protože jsou tak vzrušující a neuvěřitelné, a vy si přejete, aby ještě pokračovaly. Aby se kruh ještě neuzavřel.
Budu se opakovat, ale já mám pro vypravěčský styl J.K.Rowling prostě slabost a nejspíš budu vždy její knihy hodnotit lépe než všechny ostatní.
Ani druhá detektivka o Cormoranu Strikovi mě nezklamala. Opět se mi líbil děj odehrávající se v dnešním Londýně, nicméně prostředí románu mi tak blízké nebylo. O vydavatelích, spisovatelích, literárních agentech a jejich vzájemných vztazích nevím vůbec nic. To ale nebylo na škodu, člověk si trochu rozšířil obzory a může jen přemýšlet nad tím, zda se to aspoň trochu blíží realitě.
Vraha jsem si tentokrát tipla špatně :-) Jen ten jeho motiv mi přišel až moc překombinovaný. I když psychopatovy důvody jsou málokdy racionální.
Doporučuju, těžko se od příběhu odtrhává.
Nesuď knihu podle obalu - to jednoznačně platí u mě v případě této knížky. Z grafické stránky jí podle mě není absolutně co vyčítat. Při koupi v knihkupectví jsem měla radost, když jsem jí začala listovat. Byla v mých očích krásná...
Pak jsem začala číst a celou dobu jsem přemýšlela nad tím, co je ta message celého textu. Aňu Geislerovou obdivuju jako herečku, psaní by ale měla přenechat jiným. Stránky Elle to jednou měsíčně snesou, na plnohodnotnou knihu to nestačí.
Mám ráda knihy, jejichž děj je zasazen do meziválečného Německa. Člověk už přečetl hromady knih o hrůzách v koncentračních táborech, přiznávám ovšem, že i život každodenních Němců je literárně přitažlivým tématem.
Jenže, ono tahle kniha prostě nebyla nijak speciální, zásadně jiná, šokující, tvrdě otevřená. Vypravěčský potenciál jistě měly děsivé nálety spojenců na Hamburk, ty byly náležitě popsány a to bylo vše. Kde je to napětí? Ta tragédie a utrpení? Neříkám, že o tom toužím zvrhle číst, ale právě zde mohla autorka ukázat, jak moc si obyčejní Němci vytrpěli. Nehledě na to, že vždy je nesmírně zajímavou linkou děje plíživý nástup nacistů k moci - i toto téma bylo vykresleno dost povrchně.
Nedokážu přesně popsat, co se mi honí hlavou po přečtení této knihy. Člověk už viděl tolik dokumentů, znal úryvky z dopisů...ale pak to dostat takhle všechno na hromadě. To je jednomu úzko, zle, topí se ve vzteku a nenávisti. A pak se jen dokola ptá, jak to, že to zvěrstvo bylo mezi námi?
Osud Milady Horákové je znám a díkybohu, že můžeme o něm mluvit a diskutovat. Ale především, nezapomeňme na ty tisíce dalších, neznámých, kterým diktatura vzala a zničila život. Jinak by smrt Dr. Milady Horákové byla zbytečná.
Ládík jako vždy nezklamal - častokrát se pousmějete, mnohokrát zasmějete a sem tam něco nahlas předčítáte svému protějšku.
A já už teď bezpečně vím, že pojedu do Talinnu a obytňákem do Rumunska - tak dobré to tam s Ládíkem bylo.
Drobná poznámka na okraj: nesmírně oceňuju papír, na kterém je kniha vytištěná a ilustrace - ty jsou dílem samy o sobě.
Jediná věc, která mě, řekněme, vyváděla z konceptu, byly vložené poznámky k fenoménům či událostem vztahující se k navštívenému místu - nejsou součástí hlavního textu, což mě trochu štvalo. Asi musím najít lepší "čtecí" taktiku :-)
V knize najdete mnoho zajímavých momentů - za určitě nejzajímavější považuju popis předválečné situace v Německu. Nevím, jestli si dnešní čtenář vůbec dokáže představit, jak byli lidé nuceni žít. Kdo se ohnul, kdo šel nadšeně s davem. Já to nedokážu, je mi z toho zle. A to nemusím číst o nacistickém Německu...že ano.
Samozřejmě, že to není kniha faktografická, ale jako návod a zpřístupnění širšímu okruhu lidí, je takový příběh vlastně dokonalá forma.
Nebudu psát rozsáhlý komentář a snažit se o fundovaný rozbor - protože tohle čtenáři poskytne právě tato kniha.
Napadá mě jediné slovo: nejhorší memento pro všechny popírače, zlehčovače a nekritické obdivovatele Ruska (a jemu podobným).
Co bych byla za čtenářku, kdybych se nepustila do tohoto knižního fenoménu?!
No, musím si přiznat, že ze začátku jsem byla hluboce zklamaná, minimálně prvních 50 stran mě vůbec nebavilo a litovala jsem, že jsem si celou tetralogii pořídila.
Pak ovšem nastal zvrat a najednou jsem měla problém knihu odložit. Ferrante má totiž neuvěřitelný talent vykreslit postavy, popsat jejich niterné pocity a vzájemné vztahy a zasadit je do prostředí, ve kterém se děj odehrává.
Nejvyšší hodnocení si nechávám na další díly - něco mi říká, že pět hvězdiček ještě využiju :-)
JK Rowling je snad nejlepší vypravěčka, co znám. To, že jsem generace Harryho Pottera, zde šířeji zmiňovat nebudu. Ona mě ale totálně přesvědčila i jako autorka detektivek. Kniha má hodně stran (to jsem ve čtečce nepoznala :-) ), mně to ale nijak nevadí. U ní by snad i byla škoda, kdyby psala jen krátké novely.
Ostatní čtenáři mají pravdu, že se v tomto díle řeší milostné vztahy. Myslím ovšem, že to ničemu nevadí. Přece i ty hlavní postavy mají být lidskými bytostmi a pokud to nemají být pouhé asexuální objekty děje, není nic špatného na tom dostat do příběhu i tuto dějovou linku a tím ji i okořenit. Člověk totiž napjatě vyhlíží nejen vraha, ale i kam to srdce spadne.
Detektivní zápletka čtenáře do děje vtáhla snadno - škoda jen, že se to celé netočilo trochu déle okolo Westminsteru.
Tak jsem zvědavá, jestli se v dalších dílech neobjeví nějaká řežba kolem brexitu...Pokud by totiž JK Rowling chtěla napsat další sondu o britské společnosti, tohle by bylo určitě nosným tématem.
Tohle me absolutne nebavilo, ale jednou rozectenou knihu proste neumim odlozit...V tomto pripade jsem to ale nejspis mela udelat.
Rozvlacny text, jehoz poselstvi by se s trochou snahy veslo na 10 stran.
Rovnez souhlasim s komentari nize, ze nektere doporucovane metody uklizeni jsou fakt pritazene za vlasy.
A ja tak doufala, ze se doctu figle, jak rychle a efektivne umyt okna :-D
Tohle je opravdu literatura vsedniho dne...konce 18.stoleti. Ta vecna nuda, nekonecne navstevy a plneni vsech spolecenskych ocekavani. Prehnane kvetnata mluva, kdy se nejspis teprve po 20 minutach konverzace dostanete k meritu veci...
Dekuji, ze ziju ve 21.stoleti. Zpusob zivota hrdinek v Rozumu a citu by me totiz jiste zabil :-)
Nemohu se bohužel připojit ke všeobecně sdílenému nadšení z knihy Gejša. Děj se mi často velmi vlekl, čekala jsem zvrat, vyvrcholení...a ten se nedostavil.
Zajímavým prvkem byla jistě naprosto odlišná kultura a myšlení, než známe ze západního světa. A i přesto, že se gejši velmi ohrazují proti tomu, že by byly prostitutkami, nemohu zcela souhlasit. Nebyly jistě těmi, které by postávaly na ulici a lákaly muže do nějaké zaplivané místnosti. Ale troufám si tvrdit, že byly luxusními společnicemi, které své donátory stály hodně peněz. A většina z nich nebyla mladými přitažlivými muži.
Nicméně, za sebe můžu být ráda za to, kde a v jaké době žiju.
Uprimne receno jsem od knihy ocekavala britky a nekorektni britsky humor. A hlavne jsem si myslela, ze se budu chechtat od zacatku do konce. K tomu bohuzel nedoslo.
Nicmene, nekolik opravdu vtipnych momentu v knize najdete, ale doporucuji neocekavat prilis.
Kde bych tak začala...? Od knihy jsem očekávala příliš, ale na to jsem přišla až po jejím dočtení. Překlad je katastrofální! Nepovažuju se za žádného jazykového puristu, ale v tomto případě to je potřeba zmínit. Některé věty nedávaly v češtině vůbec smysl, slovní zásoba překladatelky je velmi omezená vzhledem k tomu, že slova či slovní obraty se neustále opakují. Za to ale Cameron se spoluautorkou nemůžou.
Co se týče obsahové stránky věci: kdyby knížka měla 100 stran, naprosto to bude stačit a možná by to i tak bylo příliš. Vlastně nevím, co jsem si z toho vzala, protože to většinou byly tak jasné věci, že k tomu kniha nebyla potřeba. Jsem typ, co sportuje od dětství a většinou ví, co je fakt hnusné jídlo a že by ho jíst neměl. I když na něj má chuť...A že to je prostě všechno o vůli a disciplíně. A pak témata ženství a fyziologie. OK, pro třináctileté holky dobrý (ty ale nejsou cílovou čtenářskou skupinou). Jenže mně je skoro 30 - o cyklu vím tak 15 let, stejně tak o PMS...Jenže, to ví snad každá žena - i ta, co nesportuje či nejí jen klíčky.
A toliko o knize. Výše zmíněné se opakuje skoro na 300 stranách.
Přijde mi, že za koupi nestojí.
Tak já nevím...Jako někteří zde, jsem se též nechala zlákat reklamou. Známé knihu chválily, a tak mi ji manžel koupil. Nemůžu říct, že by mě jednotlivé osudy nezaujaly, ale prostě mě po přečtení děsně štvalo, že vlastně vůbec nevím, jak kdo dopadl. A musím si prostě domýšlet. Jenže proto já nečtu. Příběh prožívám s hrdinou a jako čtenář si zasloužím, abych se aspoň něco dozvěděla.
A občas jsem se už fakt ztratila, protože jsem si nedokázala spojit všechny vztahy. Možná by z toho byl dobrý seriál, tam bychom se třeba nějakého aspoň "polo-konce" dočkali.