Syllvanium
komentáře u knih

Jediná kniha v mém životě, kterou jsem nepřečetla až do dob dospělosti, ale kterou jsem zároveň znala slovo od slova celý svůj život. To se asi stává, když vám ji předčítají den co den, dvakrát až třikrát denně, až do věku šesti let - především proto, že to byl jediný způsob, jak mě donutit sedět nehnutě u stolu, uhranutě poslouchat a u toho něco sníst. :) Po mém nástupu do školy se oba díly této legendární výpravy "záhadně" ztratily.
Dodnes jeden z rodičů odchází z místnosti, když na tuto pohádku dojde řeč. Psychická újma byla tedy značná, čímž si knížečka (i s prvním dílem) dle mého názoru zasluhuje pomyslnou hvězdu navíc.


Jediná kniha v mém životě, kterou jsem nepřečetla až do dob dospělosti, ale kterou jsem zároveň znala slovo od slova celý svůj život. To se asi stává, když vám ji předčítají den co den, dvakrát až třikrát denně, až do věku šesti let - především proto, že to byl jediný způsob, jak mě donutit sedět nehnutě u stolu, uhranutě poslouchat a u toho něco sníst. :) Po mém nástupu do školy se oba díly této legendární výpravy "záhadně" ztratily.
Dodnes jeden z rodičů odchází z místnosti, když na tuto pohádku dojde řeč. Psychická újma byla tedy značná, čímž si knížečka (i s druhým dílem) dle mého názoru zasluhuje pomyslnou hvězdu navíc.


"Kdo to neví, každý slyš,
já jsem hrozná velká myš,
co uvidím, seberu,
všecko tady sežeru!"
Kniha z dětství mého dědečka, četl z ní mé matce a nakonec i svým dvěma vnučkám. Není to tak dávno, co mi ji dal do úschovy, protože matka by ji pro její stav zajisté vyhodila. Kniha, která prošla rukama tří generací je dnes už jen chatrný svazek, s potrhaným hřbetem a volně vloženými listy, ale přesto si nedokážu představit, že bych se jí měla vzdát. Všechny pohádky jsem v necelých šesti letech znala nazpaměť a i dnes se k ní velmi ráda vracím.


Krásné a milé příběhy nejen pro děti.
Nalezeno po dlouhých letech při úklidu sklepa, a i teď mě okouzlují nádherné ilustrace, které barvitě vystihují křehkost kouzelného světa víl a skřítků.


Revidovaná vysokoškolská skripta, obsahující dva svazky - textovou část a ukázky. Opět vydané po revizi v r.2017, tedy v současnosti nejde o nesehnatelný kus. Velmi praktické čtivo pro každého zvědavce, který si vlastně není jistý, co ty klikyháky na těch starých lejstrech znamenají, pro odborné zájemce a luštitele z povolání nutnost.


Výborné pojetí! Nejraději bych přidala další hvězdu za osten ironie, která se v ilustracích ukrývá všem na očích, ale musím si vystačit s pěti hvězdami a důrazným doporučením všem.


Velice příjemná jednohubka gotického rázu. Pro milovníky upírských žánrů mohu jen doporučit, osobně mě nejvíc bavilo vnitřní srovnání s Interview s upírem, co se pojetí vztahu vypravěčky a Carmilly týče.
Dvě hvězdy strhávám za český překlad. Jako pardón, možná (spíš určitě) jsem hnidopich, ale výraz "v pohodě", ať už užitý v přímé či nepřímé řeč, v gotickém románu prostě nepřekousnu.


Tohle duo opět prokázalo, že spolupráce je dobrý nápad, který skvěle funguje. Drsná jednohubka v brilantním podání. V jednoduchosti je krása.
Ano, cena českého vydání je na útlost publikace astronomická, ale to je daň za vydávání takových jmen, jako je Jodorowsky a Mœbius v našich přizdisráčských končinách, prominete-li ten výraz. Ať si každý rozhodne, zda mu za to tahle dvojka stojí.
Pozn. pod čarou: Veškeré negativní recenze na stránkách knihkupectví pocházejí od lidí, kteří očekávali, že jde o komix o kočkách. Nutno dodat, že se poučili - tou bolestivější cestou.


Knihu jsem náhodou vyhrabala u dědečka v knihovně poté, co jsem bezcílně pátrala po literatuře zamřené na umělecké kritiky. Tento svazek mě příjemně překvapil. Představil mi Fillu jako oduševnělého pozorovatele a kritika umění, který má co říct, a umí to říct.


Sehnáno v Levných knihách za směšnou cenu, a vzhledem k poměru ceny a kvality musím říct, že to byl dobrý úlovek. Osvěžující nahlédnutí na dějiny umění lehce populárně naučnou formou.


Fascinující polemika podána tou nejméně stravitelnou formou, na jakou jsem zatím kdy narazila.
Autor se vyžívá ve nadbytečném užívání metafor a připodobnění, vkládá je do dlouhých souvětí a pranic mu nevadí, že smysl věty se jaksi ztratil - dost možná i v překladu, kterýžto byl hrdinským pokusem přivést Didi-Hubermana do českého prostředí, avšak pokusem nevydařeným. Většinový čtenář, který se prokouše prvními stránkami úvodu, povětšinou knihu s křikem vyhodí z okna. Kdo vytrvá, dočká se zajímavě rozvinuté myšlenky o (ne)kontinuitě umění a paměti jako základního nosiče tvorby. Ale vytrvat je téměř herkulovský úkol. Byli jste varování.
Jedna hvězda odebraná za těžkopádný překlad, druhá za autorovu nechuť psát srozumitelně (či srozumitelně pro smrtelníka pobývajícího mimo francouzské prostředí postmodernistického filozofického proudu - a když už si z vás kvůli vašemu psanému projevu tropí šoufky i na domácí půdě, tak je asi třeba pozměnit přístup).


Druhý díl nezbytného počinu v českém dějepise umění. Pochopitelně by snesl dodatky, třináct let je dlouhá doba, ale na kvalitě mu to neubírá.


Příjemně pojaté seznámení s tématikou smrti napříč historií. Vhodné jako úvod do problematiky. Doporučuji přečíst tento titul a pak navázat na rozsáhlejší variantu Philippa Arièse, která poskytne mnohonásobně širší rozhled a hlubší rozbor.


Přečteno před mnoha lety, výborně jsem se u toho bavila. Bohužel, zapůjčeno bůhvíkomu, a knihu jsem už nikdy neviděla. Kdekoliv tenhle paskvilní skvost skončil, věřím, že baví i nadále.


Druhý díl "Dějin v datech", skutečně praktická přehledovka k vytvoření širšího rozhledu. Vhodné pro studenty i laické zájemce o historii.


Knížečka v krátkých kapitolách přibližuje osobnost profesora Miloše Stehlíka jako významného historika umění, památkáře a pedagoga, ale také jako sběratele umění, mecenáše i básníka. Psáno jeho blízkými kolegy a přáteli, text je milou vzpomínkou na tohoto výjimečného muže.


Útlá knížečka, mapující aktivity Centra raně středověkých studií do roku 2016. Čtenáře stručně seznamuje mimo jiné se studijními cestami studentů, s děním na vědeckých konferencích či vznikem periodika Convivium.


Right in the kokoro. :D
Jakožto kočkomil se u této knihy vždy skvěle bavím. Košišta nikdy nezklame a vždy mi zvedne náladu.
(A narozdíl od Simon's Cat, kde si každou chvíli říkám, že kočka, která zobrazené věci provádí, je zcela nepochybně stvoření koncentrovaného zla, u této knihy se neustále culím, a říkám si, jaké jsou kočky slaďoučká a roztomiloučká stvoření, které rády maršmeláky.)
