Talys komentáře u knih
Erskinová v plné parádě, tentokrát s využitím rodinné historie.
Přečteno za jedno odpoledne, je to dobře napsané a ten, kdo hledá, svoje si v tom najde. Za mě se to hodně veze na módní vlně "být sám sebou" a "poznat své pravé já", na což člověk v současné době narazí téměř všude, kam se podívá. Příběh je téměř neuvěřitelně nekomplikovaný, červená knihovna v ezo provedení. Mám ráda knihy s psychoterapeutickou tématikou, ale tentokrát jsem sáhla vedle.
Křehké, milé a dojemné. Láska může zraňovat, a je jedno, koho člověk miluje - jen když nezapadá do mainstreamu, může to být o to komplikovanější.
Přečteno jedním dechem. Moc se mi líbí, jak si autorka poradila s tradičními tématy, jako je svět andělů a lidí, svět stojící na pokraji zkázy a dilematu mezi láskou a odpovědností. Mrzí mě jedině to, že na další díl si budu muset počkat.
Já asi na ty duchařiny fakt nejsem. Vydržela jsem číst do konce, jen abych zjistila, kdo je ten agresivní duch.
Šablonovitý děj, hlavní hrdinka se místo na šestnáct chová jako dvanáctiletá holka a mluví jako kniha, překlad je místy dost hrozný a hlavní hrdina je od začátku dost čitelná osoba. Jediné, co má potenciál je téma morálního dilematu v souvislosti s výjiměčnými schopnostmi, což hrdinka řeší jen teoreticky, v praxi s nimi nakládá dost sobecky.
Klasická oddychovka k vodě, přemýšlet se u ní opravdu nemusí. "Jak být sama sebou" prosřednictvím 365 receptů na každý den.
Krásná kombinace ruského folkloru a fantasy. Těším se na další díl.
Jak to jen říct ... emočně intenzivní, místy těžko uvěřitelné, celkově hysterický podtón. Nic, k čemu bych se chtěla znovu vracet.
Do vlaku v otevřeném vagonu, s těmi všemi vstupy okolo, to docela funguje.
Realistický pohled do světa homosexuálů žijících ve společnosti plné předsudků. Láska je láska, nezáleží na tom, zda ji člověk pociťuje k osobě opačného či stejného pohlaví. Vášeň, něha, žárlivost a posledlost si nevybírají. Všechno se dá vybojovat a zvládnout. Kromě smrti.
no jo, no ... škoda, že je Marika taková superhrdinka, jeji neteř víla, sociální pracovnice a babička potvory. A ten rytíř na bílém kole... :-))
To tedy byla jízda, téměř se od toho nedalo odejít. Kniha je plná emocí - bezmoc, strach, veliký hněv, ale i naději a soucit ve světě, kde se chyby neodpouští a život jednotlivce bez rodiny má nulovou hodnotu, pokud neumí něco výjimečného, a tak životy mnohých končí ještě dříve než měly možnost vůbec začít. "Měli jste víc než patnáct let na to, abyste dokázali, co ve vás je, a neudělali jste to. Neobviňujte svět z vlastních mizerných rozhodnutí."
Příjemné, klidně plynoucí čtení. Výstižný popis charakteru jednotlivých postav, nechybí trocha ironie a nadsázky.
Každý z členů rodiny má nějaké trápení. O tom, jaké to je, ocitnete-li se v ne-komunikaci se svými blízkými a je třeba být hodně protivná, aby člověka někdo uslyšel - i když to nejdříve je někdo, kdo do rodiny vůbec nepatří.
Začetla jsem se do prvních kapitol, pak už jsem dočítala jen ze setrvačnosti. Lisbeth je pro mě žena z kategorie superžen, těžko věřitelná postava...
Díky za tuhle knihu! Měl by si ji přečíst každý, kdo pracuje v oblasti sociálně právní ochrany dětí, aby se předešlo zbytečným, třeba i dobře míněným chybám!
Kniha o tom, jaký je rozdíl mezi mít a být, bolestných zážitcích, které mohou ovlivnit celý život i o tom, že nikdy není pozdě na změnu. Těším se na další díly.
Letní atmosféra na italském venkově a právě se rodící silný cit. Jemné a silné zároveň.
Zákulisí britského NHS popsané s břitkým humorem a zároveň s trochou trpkosti a rozčarováním. Kde končí hranice odpovědnosti přetížených lékařů a sester?