Talys komentáře u knih
Neohrožená Agnieszka se učí poznávat hloubku svého nadání na okraji temného Hvozdu, který mi něčím připomněl Holdstockův les mytág. Je nebezpečný a zároveň láká a kdo se jednou vydal za jeho hranice, bude se vracet už napořád. No, a k tomu samozřejmě spousta toho řinčení zbraní, udatných bojovníků a škodících hlupců a náznak milostného vzplanutí... fajn koktejl.
Lehce mrazivé čtení s náčrtem možných důsledků odříznutí od civilizace. Pokud myšleno jako první díl série, budu se docela těšit na další díl. Jestli to tak není, škoda těch několika zajímavě otevřených témat...
Kniha je velkolepou sbírkou různých klišé z romantických románů, lze velmi snadno vytušit, jak se bude příběh odvíjet. Druhý díl si vypůjčím jen proto, abych zjistila, jestli jsem dobře odhadla vyústění.
Poetické a kruté, o nezničitelném lidství a moci slov. Zlodějka knih ... jsem ráda, že jsem ji přečetla a zároveň nevím, jestli ji někdy budu mít sílu číst znovu.
Krásný jazyk, mísení velmi "světských" a spirituálních témat. Realistický popis škály pocitů člověka, který je odhodlán postarat se do poslední chvíle o matku trpící demencí, to vše podáno s nadhledem a sarkastickým humorem. Jen ten konec vyznívá trochu do ztracena...
Líbí se mi prolnutí dvou světů, kontrast přirozeného a "umělého" světa lidí, ale na druhou stranu je chvílemi obtížnější orientovat se, kdo zrovna kope v čím týmu. První díl se mi četl daleko lépe, ale druhý mě daleko více "zaháčkoval" a já se nemůžu dočkat rozuzlení.
Tahle knížka člověka přiměje zamyslet se nad tím, jaký život žije, co je důležité a co ne. Paní Svatošová je bezesporu silná, ale zároveň laskavá, moudrá a pokorná žena.
Přečteno za jedno odpoledne, mile ulítlé a zároveň vážné. Ačkoliv autor Paulovými ústy vypráví o zásadních tématech, které "lesbičan" žijící v LGB komunitě musí řešit, odlehčeným tónem, pod povrchem se skrývá smutek a strach z opuštění.
S většinou postav knihy bych se přátelit nechtěla. Dobře vykreslený styl života vyšších vrstev, kde svědomí občas bývá neslušným slovem, zbytečnou přítěží. Jazykově květnaté, ovšem z úst sedmnáctileté hlavní hrdinky poněkud nevěrohodné.
Moje první "kingovka", v půlce (doufejme) životní pouti. A ... asi jsem čekala víc - tedy čekala jsem, že se budu bát, a ono nic. Je to dobře napsané, má to spád, udržuje to jednoho v napětí, ale toť vše. Poradíte něco jiného, v čem není duchařina v podobě upírů a jiných podsvětních bytostí?
Poctivý kus novinářské práce, ale nečekala jsem, že půjde víceméně o přehlídku různých duševních poruch a závislostí. Palec nahoru za předposlední rozhovor a části rozhovoru posledního.
Nakonec láska je jediné, na čem záleží. Milovali jste dost? Román o různých podobách lásky.
Pěkný příběh, i když žádný thriller. Děj proplétá přítomnost a minulost, dává čtenáři ochutnat atmosféru londýnského morového roku, umožňuje mu nahlédnout do života tehdejší židovské evropské diaspory. A nadto si ještě užije krásných jazykových obratů v překladu Zory Freiové. O jednu hvězdičku méně kvůli tomu, že pro čtenáře méně obeznámené se základy evropské novověké filosofie to může být poněkud komplikované čtení.
Krásné podobenství o tom, jak lze osobnostně dozrát na základě hluboké bolesti. Poselství, že Bůh je jeden bez ohledu na to, kolik jmen má.
Kniha o zraněných citech a smíření, životě, smrti a důstojném umírání.
Nedočetla jsem ani do poloviny - možná jsem knihu nevzala do ruky v ten správný čas, ale popis trápení dětských psychiatrických pacientů pro mě byl "silné kafe".
Odpočinková četba, ale fakt mi vadí kostrbatý překlad:-((