Tatopulos
komentáře u knih

Je to dobrá práce. Ale mám autorovi za zlé, že na konci této knihy se ptá, zda to velké riziko, které na sebe TGM vzal stálo zato, když se republika za 20 let po vzniku rozpadla. (Jelikož díky mírovým smlouvám nebyly pojistky proti tomu, aby Německo nemohlo znovu zbrojit, západ se nepostavil za ČSR aj.) Autor má zajisté klást provokativní otázky, ale dá se to taky od něj chápat jako facka 1. a 2. odboji a TGM samotnému, což je podivný paradox, jestliže je Masaryk velkým právě proto, že umožnil vznik Československa po 300 letech habsburské poroby. (Možná je to tím, že staré teokraticko-aristokratické Rakousko je dneska nekriticky uctívané, zvláště válečník "starý Procházka") Chtěl tím snad Kosatík říct, že mělo radši zůstat C. K. mocnářství a měli jsme se nechat poněmčit ? (Nelíbily se mi ilustrace, měly být satirické, ale připadaly mi dětinské, jednoduché a prostoduché. Kosatík měl raději přiložit nějaké fotografie TGM, třeba dosud nezveřejněné. Připomínaly ilustrace Josefa Čapka, ale na rozdíl od Čapka tyto jsou hloupoučké)


Vrchní dezinformátor, nejulhanější ukrajinský premiér šíří svoje dezinformace

Skvělá detektivka, napětí do poslední stránky knihy.


Asi 2/3 románu jsou velice čtivé, ale asi od 90 strany to čtivé být přestává ani to nevyzní reálně.


Můj oblíbený a veliký politik vzpomíná na druhou světovou válku. Neuvěřitelné, jak tyto události čtivě podal. Vztahy se spojenci s Churchilem, Edenem, Roosveltem a Benešem. Vztah k Vichy. Člověk by si měl zakázat spát, aby to mohl dočíst. Těším se na Paměti W. S. Churchilla.
Na těchto pamětech je také silné to, že De Gaulle prosazoval především zájmy Francie a nikoli jiných mocností. A co naši politici (například pan Signál či paní Svetříková) čí zájmy prosazují ?


Okouzlení duchem probíhá na každé stránce této půvabné knihy.


Dosti jednostranná kniha, jak "učí" historie- dějiny jsou komplikovanější než jsme ochotni přiznat.


Vynikající detektivka, ve které nemůžete fandit hlavnímu slizkému antihrdinovi. Dá se v tomto románě vůbec někomu fandit ? Skvělý konec


Po slabé Veselé Vdově příjemné překvapení. Moc se mi líbila postava Cyrila Borna. Neffovi se podařilo na 260 stranách zobrazit období končícího Rakouska-Uherska, první republiky, druhé republiky a protentokrátu. Už to samozřejmě nejsou Sňatky ani Císařské fialky, ale určitě se k pátému dílu vrátím. Za zmínku stojí třeba debaty postav a úvahy o ruské revoluci, teroru a o Stalinovi. Je tam mnoho provokativních myšlenek, které lze číst z mnoha pohledů a různě chápat. Právě ta nejednoznačnost a volnost pohledu je na posledním dílu sympatická a odkazuje na mnohoznačnost prvních dvou vynikajících částí.


Vynikající psychologický popis, rozhodně lepší než nepovedený Bertolucciho film. Až na výjimky je vždy lepší kniha než film. (Výjimky, kdy bylo lepší filmové zpracování než kniha- Muž z vysokého zámku od Dicka a Ďáblova past od Vláčila, Soukromá vichřice)


Souboj idealismu a materialismu, přičemž se idealista Hump a materialista Mořský vlk pořád k sobě přibližují a přitahují jako jing a jang.
Vlk Larsen mi byl místy bližší než Hump ! London se na vlka nedívá stereotypně, ale má pro něho sympatie.
Jen mi vadila poslední asi třetina románu ta byla zbytečná rozvleklá a už nic nového nepřinesla, jenom kecání o lásce.
Od Londona doporučuju- Martin Eden, Železná pata, Tulák po hvězdách


Ocelové město a Vynález zkázy jsou mé nejoblíbenější verneovky. Nejsou tam tak nudné popisy, nudný děj a dinosauři jako v knize Cesta do středu země.


Vynikající historická práce. Je zmíněn i odbojář Smudek, který se za protektorátu prostřílel přes hranice. Brandes se tu hodně věnuje komunistickému i nekomunistickému odboji. Ukazuje tu, že komunistický odboj fungoval i před nacistickým vpádem do SSSR v červnu 1941.


Pokračování Vzestupu a pádu středních vrstev se mi líbilo více. Další z knih, ke které se rád vracím. Dvojka mě zaujala víc, protože se tolik nesoustředí na typy- jednorozměrný člověk, člověk jako automat, Baumanův Tulák, Zevloun. Keller opět navazuje na předchozí knihu-ambivalentnost středních vrstev v jednotlivých státech, v Británii jsou tyto vrstvy brány jako zastánci status quo, ve Francii jsou spíš dynamičtější, zasazují se o změny díky Francouzské revoluci. Obecně jsou tyto vrstvy oportunistické, nejednoznačné ve svých postojích, není vždy jednoduché rozlišit, kdo do nich patří. Kdo je vlastně zástupce nižších horních vrstev nebo vrstev středních. Zajímavý je text o statusové panice v posledních letech Výmarské republiky, kdo volil Hitlera. Je tady také zmínka o drobných středních, kteří mají mentalitu spíše dělnickou. Srovnávací kapitola mezi dělníky a bílými límečky. I když se mluvilo v šedesátých letech o tzv. beztřídní společnosti, dělníci nebyli tolik integrování ve středních vrstvách, zůstala jim mentalita nižších vrstev, nebyli tak nadšeni pro kariéru jako vrstvy střední.


Brilantní biografie přibližující původní Buddhovo učení a lehce se dotýká Bondyho Útěchy z ontologie


Bondyho útoky na agnosticismus jsou poměrně vypjaté, ale chvílemi se mi zdálo, že je Bondyho kritika agnosticismu v defenzivě.
Další z knih, která změnila můj pohled na svět..


Heleme se, "západ" má taky disidenty ? A já myslel, že je existoval jenom jeden povolený disident..... A není tato kniha ruská propaganda ? Nato by se měla podívat Česká televize, politická strana a.s.
Skvělé úvahy o anarchismu a denacifikaci USA, Rousseauovi. Se vším nemusím souhlasit, ale za zamyšlení to rozhodně stojí. Hlavně k jakým ideálům by jsme mohli směřovat. A jaké vlastně máme tržní ideály ?


Kvalitní sociálně-kritický román od jednoho z tzv. mladých rozhněvaných mužů


Shakespearovský zážitek, už vím, co tolik inspirovalo Nietzscheho. "Štěstěna se na něj jenom culí. " Vzhůru za dalším Shakespearovským dobrodružstvím.
