Tatsume komentáře u knih
Hezká oddychová kniha na téma bojová umění. Příběhy jsou psány velmi hezky, laskavě, skoro až jako pohádky. Je to docela hezká kompilace, trochu se nesoucí v duchu toho, že každý mistr bojového umění je sice jenom člověk, ale dřív, nebo později se z něj stane legenda a vypráví se o jeho skoro až nadlidských schopnostech. Osobně si myslím, že je to kniha přístupná nejen dospělým, ale i menším dětem.
První díl je vlastně tak nějak uprostřed děje, s odkazy bo minulosti, která musí být teprve odhalena. Mnoho věcí je nejasných a bude (snad) vysvětleno v dalších dílech. Vztahy mezi postavami také nejsou na první pohled jasné. Přesto bych to nebrala jako vyložené neativum. Zatím mi sorie připadá jako lehký horor vhodný pro lidi, co se občas rádi bojí, ale nemají žaludek na echt strašidelné počiny.
Na tuhle knížku jsem narazila náhodou v Levných knihách, stála celých 60 korun. Tenkrát jsem zrovna přemýšlela, co všichni na tom Kyosakim vidí, tak jsem to vzala jako příležitost se s autorem "seznámit". Ano, v knížce jsem se dočetla několik hodně zajímavých myšlenek, ale nic převratně nového. Mám pocit, že všechno už tu jednou bylo. Víc mne zaujal příběh Emi, než Roberta.
Přečteno v rámci knižní výzvy. Docela jsem se u knihy bavila, lepší kritiku společnosti, navíc pojatou s tak velkoryse laskavým humorem, jsem dlouho nečetla. Vůbec jsme se od té doby nezměnili, kniha je stále aktuální. Myslí, že kdyby pan Čapek viděl, co se děje dneska ve světě, asi by se chytil za hlavu a propukl v zoufalý smích, jako já při čtení téhle knihy...
Jedna z knih k diplomce, jedna z těch trochu náročnějších na porozumění...
Knihu jsem koupila ve slevě, jakožto vadný kus s obrácenou vazbou. Číst knihu na veřejnosti a po očku sledovat reakce lidí okolo byla neskonalá bžunda...
Mno, knihu jsem dostala jako dárek. Proč ne, tenhle typ čtení považuju za oddechovou záležitost, zabaví a čte se celkem snadno. Autorka zvládá skoubit kultivované vyjadřování s humorem a drobnými narážkami, nikoliv ale přehanými.
Co mě ale dost popudilo: že kniha s názvem Tajemná místa Česka, která má 384, až do strany 176 pojednává jen o Praze (to je skoro polovina knihy). Pak následuje téměř 80 stran o Středních Čechách, hlavně o místech bezprostředně přiléhajících k Praze. Zbytek republiky je zmíněn jen tak letem světem. Vzhledem k tomuto poměru bych snad knihu nazvala spíše Tajemná místa Prahy a zajímavosti z Česka, to by bylo přesnější...
V porovnání s dřívějšími knihami autorky je to "slabý odvar".
Knihu mi doporučila kolegyně, jakožto velmi napínavou a hodnou přečtení. Kdybych se nerozhodla podílet se na čtenářcké výzvě, nejspíš bych ji vůbec nečetla. Ze začátku mne vůbec nebavila a přemýšlela jsem, že ji odložím, pak jsem ji chvíli četla jedním dechem, pak mi začala vadit hlavní hrdinka. Nakonec je dojem z knihy spíše pozitivní, asi přečtu i druhý díl, nemám ráda otevřené konce...
Kniha mi byla doporučena jakožto zábavná. Mno, moc jsem se nesmála, ve spoustě věcí má autor pravdu...
Doporučuji všem, kteří mají rádi válečnou literaturu, a speciálně válku ve Vietnamu. Psáno z pohledu Američanů i Vietnamců (resp. Číňanů...)
Velmi, velmi, velmi hutné téma, a velmi, velmi, velmi smutná historie, která se ve školách neučí. Mám problém tuhle knihu dočíst. Ne, že by bylo její zpracování náročné, naopak, je velmi srozumitelná. A možná v tom je ten háček, vzhledem k tomu, o čem se tam píše...
Průlomové dílo na téma nastolování agendy, detailně seznamuje čtenáře s tím, jak média (zejména zpravodajská) ovlivňují své diváky. Taktéž podává přehled o historickém vývoji výzkumu toho tématu a srozumitelným způsobem popisuje základní teze, kterými se výzkum této problematiky řídí. Ač se jedná o odborné dílo, kniha je čtivá a přístupná i laickému čtenáři. Doporučuji každému, koho toto téma zajímá.
Co dodat, prostě humor Terryho Ptratchetta a ilustrace Paula Kidbyho - zážitek zaručen.
Měla jsem o knize trochu jinou představu - čekala jsem zen, jak jej znám např. z publikací Henriho Brunela, akorát zaměřeno na kočky. To jsem ale nenašla. Nicméně to není vada - Konec konců zen není jen v písmu, ale ve všem, a tak jsem si s chutí prošla ilustrace v ní obsažené.
Celkem slušně pojatá exkurze do světa japonské moderní kultury pro lidi, kteří o tomto tématu nemají moc ponětí a chtěli by se o něm něco dozvědět. Eseje jsou pojaty jako odborné texty, nicméně jsou přístupné i laikovi a jsou čtivé.
Osobně jako negativgum vnímám občas zbytečně dlouhé výčty děl, ze kterých jsem chvílemi měla pocit, že se autor dané eseje snaží za každou cenu dokázat, že jich zná hodně, a že si to nevycucal z prstu.
Velmi se mi líbil slovníček na konci knihy.
Knihu jsem četla už před nějakou dobrou, po návštěvě výstavy Šangri-La (kde ku podivu o knize není ani zmínka, a přitom právě tato kniha jméno Šangri-La učinila známým v západní kultuře) a docela se mi zalíbila.
Přehledný a srozumitelný úvod do výzkumu nastolování agendy, z velké části přístupný i laikovi. Empirická část ověřuje platnost hlavních hypotéz.
Co se orientu týče, před Čínou dávám přednost Japonsku. Nicméně příběh mne dokázal strhnout a do knihy jsem se zažrala tak, jak do žádné už dlouho. Děj má spád, nejsou v něm hluchá a nudná místa, kniha se čte skoro sama.
Absolutně úžasná knížka, kterou jsem doslova hltala od začátku až do konce. Hodně se zajímám o Japoskou kulturu a tohle mi pomoholo ji pochopit, i když mi toho pořád hodně uniká.
Nádherná kniha nejen o gejšách jako takových, ale také o jejich životě a jejich postavení ve společnosti. Doporučuji každému, kdo se zajímá o Japonsko a jeho kulturu, mně to velmi pomohlo pochopit některé věci, které mi dosud unikaly.