Temný snílek
komentáře u knih
Čtvero ročních dob
Izumi Šikibu
Krásná japonská poezie ve formě básní tanka. Autorka neměla lehký život, zažila mnoho ztrát i okamžiků štěstí, a přesně tyto emoce její básně obsahují. Dokázala zachytit život, lásku, bolesti, melancholie i štěstí, které převedla do slov. Nádherné básně z přírody, které ukazují momenty z lidského života v dávných dobách. Kniha je doplněna o krásné a jednoduché ilustrace, které podtrhují sílu slov básní. Skutečně krásný zážitek.
"Kéž by zavítal milý
k nám na zahradu
jen tak se brouzdat
letním kvítím
co všude roste halabala."
"Jednou se vyspíš
a překvapí tě
podzim
jako dnes ráno
když zadul vítr."
"Stále je pod mrakem
a zdá se, že mlha nasáklá
smutkem podzimu
zvedá se
přímo v mém srdci."
Město vidím...
Daniela Hodrová
Kniha „Město vidím...“ je velmi zvláštní, ale zároveň nezapomenutelná. Je to básnická próza plná poetiky a síly slov. Autorka si pohrává s jazykem a přináší čtenáři výjimečný zážitek. Jde o glosy, nebo možná i maličko o autorčin deník, protože je tam spousta jejích vzpomínek, zážitků, představ i odkazy na její knihy. Co se stalo, když psala román Théta? Chápu, že tohle nemusí oslovit každého, protože každé slovo v této knize má sílu a magii, nutí čtenáře k přemýšlení nad textem.
Někomu se může všechno v této knize zdát jako shluk nesouvisejících věcí, ale když se soustředíte a zvyknete si na autorčin styl psaní (který je velmi čtivý), tak zjistíte, že všechno nějak souvisí se vším.
Praha... Co je to? Město plné turistů... místa událostí historie... velké osobnosti dějin zdravící slavné umělce a spisovatele... legendy a báje... pamětihodnosti... město, které ožívá ve vzpomínkách lidí... místa, kde se otiskly osudy lidí... Co je tedy Praha?
A na tohle autorka odpovídá v krátkých textech, protože Praha je její domov, kde vyrůstala a žije. Město se ty dlouhé roky měnilo a vyvíjelo. Ještě stále se při pohledu na žižkovskou televizní věž podivuje, kde se tam ta věc vzala. Minulost se zde protkává s přítomností. Historické osobnosti kráčejí v ulicích města a hledí do budoucnosti, kolem se proplétají ožívající legendy a podivují se nad osudy lidí. Praha toho od počátku vzniku zažila již mnoho, králové se střídali na Hradě a každý člověk po sobě zanechává nějakou stopu.
A přesně taková je kniha „Město vidím...“, zachycuje mnohé vrstvy světa. Autorka píše slova, ve kterých se mísí vzpomínky, zážitky, různé sny a představy, minulost, báje i legendy, historie, české osobnosti promlouvají... Vidíme známá i neznámá místa Prahy, které jsou její součástí, stejně jako historické události v nimi spjaté. A to vše (a ještě mnohem víc) je napsané čtivě a nádherným jazykem.
Kniha mi přinesla opravdu nezapomenutelný literární zážitek a ráda v budoucnu sáhnu i po dalších autorčiných dílech. Určitě si chci přečíst románovou trilogii „Trýznivé město“, na které se v této knize hodně odkazovalo a ještě „Točivé věty“, které dostaly cenu Magnesie Litera v roce 2016 jako Kniha roku. Ale na druhou stranu říkám, že tohle rozhodně není pro každého čtenáře.
Nezkrotná lady
Denise Lynn
Je to „Harlekýnka“, takže nikdo nemůže očekávat propracovaný děj, ale určité napětí tam je. Někdo vážně usiluje Avelyn o život, ale ta to nechce vidět, protože má o sobě nízké mínění. Jako nemanželské dítě vyrůstala s matkou v malé vesnici ve velmi chudých poměrech, protože lord Brandr vyhodil těhotnou služku a dál se o ni nestaral. Ale po matčině smrti se najednou objevil a odvezl Avelyn na svůj hrad, kde se stala nedobrovolným hostem. Je to jen žena, takže patří svému otci, který s ní může nakládat podle své libosti. Ale co sleduje dohodnutým manželstvím se starým lordem Bolkem. Jenže Avelyn se nehodlá jen tak vzdát a uprchla. Chce si svůj osud určit sama... Což se jí vlastně splní, protože po setkání s lordem Elrikem je k němu přitahována. Elrik je rytíř zocelený v mnoha bitvách, navíc patří k Vlkům, legendární skupině vojáků krále Davida, takže se ho obvykle všichni bojí. Tak proč z něj Avelyn nemá strach? Vlastně se s ním cítí v bezpečí, ale jaký bude manžel? V pozadí děje se totiž ukrývá nebezpečí, Avelyn se někdo už dvakrát pokusil zabít. Ale kdo by po téhle dívce mohl jít? Dokáže ji Elrik ochránit, i když si to ona nepřeje? A najdou k sobě cestu, nebo jejich manželství skončí nezdarem?
Jedná se o lehkou romantiku, ale je tam pár zajímavých detailů, které mi udělaly radost. Sbližování dvou hlavních postav je někdy úsměvné, ale příjemně pobaví. Je to oddychovka, která se příjemně čte a krásně se u ní čtenářky odpočinou. Prostě pohodová kniha, která sice nemusí každému vyhovovat, ale já mám ráda tyhle jednoduché romance.
Nejhorší z rytířů
Joanne Rock
Je to „harlekýnka“, takže jde o lehkou romantiku, která se příjemně čte a nikdo od ní nesmí očekávat nic velkého. Jiskření mezi Arabellou a Tristanem je zábavné a kniha na mě celkově působila velmi svěže.
Z historie Českého království se toho moc nedozvíme, ale nějaké ty dvorní drby hezky zamíchají kartami. Ženy to v té době neměly moc jednoduché, ale rytíři také ne, hlavně když si nějaká vypočítavá mrcha usmyslela, že si rytíře vezme a dokázala ho zdiskreditovat, aby to vypadalo, že je s ním těhotná. Naštěstí je v tomhle příběhu jedna léčitelka, která umí poznat pokročilé těhotenství. A tak o napínavé scény není nouze. :-)
Ale určité napěti tu vážně je, protože je otázkou, kdo může jít po nemanželské dceři bezvýznamného šlechtice. Proč by někdo chtěl Arabellu unést? To se na konci knihy dozvíme a je to trochu překvapení. Ale je to romantika, takže se ozve zvonec a Arabella s Tristanem si padnou do náruče (i do postele).
Umění vytvářet vzpomínky - Jak si užít a zapamatovat šťastné okamžiky
Meik Wiking
Meik Wiking své čtenáře už naučil, jak si vytvořit šťastnější život i prostor kolem sebe. A nyní přináší způsoby, jak si utřídit myšlenky, a jak se vzpomínkami pracovat, abychom si šťastné chvíle zapamatovali a mohli si na ně vzpomenout.
Opět se opírá o mnoho různých výzkumů, ale data z nich umí podat zaživně. Přikládá různé příklady i své vlastní vzpomínky. Někomu to může vadit, protože by se tahle kniha mohla nazvat autobiografickou, jako by si v ní autor třídil vlastní vzpomínky. Ale mě osobně to bavilo.
Dozvěděla jsem se mnoho faktů o paměti, lidské mysli, i tom, že vzpomínky jsou nestálé a snadno ovlivnitelné, protože se časem obalují jinými zážitky. Také jsem zjistila, že nezáleží na tom, kde člověk žije, protože například v seznamu nejčastějších vzpomínek na dětství, jsem se v mnoha bodech našla.
Tahle kniha je zvláštní, nevím, kam ji zařadit, protože je trochu psychologická, maličko i filozofická, a možná pomůže v osobním rozvoji. Já si ji užila, bylo to pěkné čtení a ráda ji zařadím do své knihovny k předchozím knihám tohoto autora.
"Pro mě hezký život - naplněný, bohatý - znamená život, který má na jednu stranu smysl, na druhou přináší potěšení. Když vám nabízí spokojenost v přítomnosti, naděje do budoucnosti a smíření s minulostí. Štěstí není chod sestávající z jedné suroviny."
"Jedna z nejpodstatnějších věcí, které jsem při psaní této knihy pochopil, je, jak jsou vpomínky úchvatné. Nejenže díky nim můžeme cestovat do minulosti, hledět do budoucnosti a vyhodnotit, jak se právě cítíme, umožňují nám zároveň navázat kontakt se sebou samotným v průběhu času a spojit se s dalšími lidmi. Vzpomínky ovšem mohou být i břemenem na našich bedrech. Ne každá vzpomínka je radostná."
Příběhy víly Březinky
Lenka Vydrová
Příběhy víly Březinky jsou nádhernou knihou, z které na vás dýchne kouzlo lesní přírody.
Jednotlivé příběhy jsou krátké a naplněné láskou k přírodě. Zachycují momenty ze života zvířat a různé části koloběhu v přírodě. Děti se jistě dozví mnoho zajímavostí o lese a jeho obyvatelích.
Čtení jsem si užila, děj je v mnoha ohledech poučný, někdy napínavý a psaný příjemným tempem. Krásný zážitek.
"Láska je ta nejmocnější síla na světě, a když ji v sobě objevíme a rozdáváme ji dál, dělá to svět okolo nás krásnější."
Rembrandt – Příběh kočky
Darko Macner
Kniha Rembrandt - Příběh kočky je pro všechny milovníky koček tou pravou knihou, která je zahřeje u srdce, stejně jako se to stalo mě během čtení.
Kniha svým příběhem dokazuje, že láska mezi člověkem jeho kočkou může být velmi silná a překonat mnohé překážky. Děj je jednoduchý, ale detaily jsou propracované, a tak nám odhaluje život jednoho kocoura. Kniha se mi četla velmi snadno, některé postavy jsem si oblíbila, jiné mi příliš sympatické nebyly, ale to už patří k životu. Příběh uběhl rychle a napjatě jsem prožívala různé příhody kocoura Rembrandta. Konec přišel až příliš rychle, klidně bych si chtěla knihu užívat déle.
Šťastný život mezi řádky
Michaël Uras
Tak tady jsem sáhla vedle. Už dlouho se mi nestalo, abych uvažovala, že knihu odložím nedočtenou. No, nakonec jsem ji dočetla a jsem ráda, že vše tak nějak dobře dopadlo a já mohu knihu zaklapnout. Nechci nikoho odrazovat, jistě si tahle kniha čtenáře najde, ale druhým dechem dodávám, že takhle otravného chlapa jsem v knize ještě nepotkala.
Jeď dál!
Austin Kleon
Líbí se mi všestrannost rad, že se kniha dá aplikovat na různé tvoření. Sice je psána pro psavce, tedy spisovatele, blogery, básníky i umělce, ale využít ji může každý. Je tu mnoho dobře mířených rad do života, protože kreativita není jen umění, ale také způsob vyjadřování sebe samotných. Bez fantazie a tvoření by se život stal dosti chudým a nudným.
Tma mezi hvězdami
Atticus (p)
Básně jsou skromné a minimalistické, a přesto mají sílu i citlivost. Někdy jde možná jen o zachycení myšlenky, jindy vyjádření pocitů, ale vždy je to krása. Ve verších se člověk velmi často najde, jako by autor psal o životě samotném. Láska, mír, harmonie, krása, smutek, ztráta… a mnohé jiné emoce jsou ukryty ve slovech.
Netvrdím, že každému budou básně vyhovovat. Někdo má jiný vkus, takže to zkuste a myslím, že neprohloupíte. Domnívám se, že Atticus má na to, aby oslovil i čtenáře, kteří obvykle poezii nečtou.
Stela a 16 huskyů
Tereza Pařízková
Krásná kniha pro děti, které mají rády zvířata a přírodu.
Růže v zimě
Kathleen E. Woodiwiss
Četla jsem již několikrát a ráda se k ní vracím. Je to nenáročná romantika, která potěší.
Smrt pana fotografa
Dana Kovaľová
Smrt pana fotografa je lehčí oddychová detektivka, která ovšem dokáže pobavit a podle mého názoru stojí za pozornost.
Šťastní lidé čtou a pijou kávu
Agnès Martin-Lugand
Přiznám se, že mě kniha zaujala jak názvem, tak nádhernou obálku. Čekala jsem něco jako úžasný Levandulový pokoj, ale tahle kniha je o dost jiná a vlastně dost průměrná romance pro ženy. No, prostě jsem od příběhu čekala něco víc hlubšího a procítěnějšího, ale zase to není vůbec špatné počtení, jen taková lehká oddychovka.
Soví příběh
Kamila Ulčová
Dobrodružný příběh pro děti, kde se zákeřní Šedáci rozhodli zničit dobro. Jen odvážné dětské srdce, které neztratilo víru v kouzelný svět, může svět zachránit tím, že se vydá na nebezpečnou cestu a musí být ochotné se pro dobro ve světě i obětovat. Může se Jája postavit zlu? Naštěstí není sama, na noční obloze přilétají Soví strážci…
Knihu jsem si zamilovala, i když už dávno nejsem dítě. Krásné ilustrace doplňují úžasný příběh.
Šepotání
A.G. Howard (p)
Do knihy jsem se pustila vlastně jen proto, že jsem na ní četla dost recenzí, které slibovali úžasné počtení, tak jsem na vlastní oči chtěla vidět to něco výjimečného. No, asi jsem slepá, ale kniha mě nikterak nenadchla. Kdyby se autorka více věnovala fantasy linii a co nejvíc ostříhala ten nudný a stereotypní milostný trojúhelník, tak by udělala líp.
Šepotání není špatná kniha, jako lehká oddychovka je obstojný průměr a občas se u ní čtenář pobavíte, ale nic extra to také není.
Nejsem si ani jistá, zda se pustím do druhého dílu, protože mě to k dalšímu čtení příliš neláká. Příběh totiž skončil velkým happyendem, takže kdyby další pokračovaná nebylo, tak mi to vůbec nevadí. To se mnohem raději vrátím do dětských let a přečtu si původní Alenku, protože ta má vážně úžasný příběh plný fantazie.
Artyčoková srdíčka
Sita Brahmachari
Konečně kniha pro mládež, která má hloubku a není jen povrchová. Artyčoková srdíčka dokážou chytnout za srdce čtenářek a ty rády prožijí děj společně s postavami.
Rozlet Gemmy Hardyové
Margot Livesey
Rozlet Gemmy Hardyové je napsaná na motiv Jany Eyrové a příběh také plyne podle jejího dějového schématu, i když se tu najde několik odlišností, takže je čtení maličko překvapivé, tedy alespoň v pár momentech. Například závěr je až trochu pohádkový.
Kdo četl Jane Eyre, tak zase příliš překvapen nebude, jelikož je kniha vážně hodně jako přes kopírák. Změnila se doba, ale předsudky jsou stále stejné, až se nechce zdát, že se příběh odehrává v 60. letech 20. století.
Kniha se čte velmi snadno a příliš se nevleče, přesto mi přišla jednodušší než Jane Eyrová, která je překrásně napsaná a dobře propracovaná. Tohle je spíše oddychové čtení s romantikou a těžkým životem hlavní postavy. Dá se předvídat, že nakonec se všechno v lepší obrátí.
Příjemné romantické počtení, které jistě potěší příznivce Jane Eyrové, ale srovnávat se to nedá. Netvrdím, že je kniha špatná, to vůbec ne. Je čtivá a užijete si hlubší příběh i romantiku, ale na předlohu jí něco chybí.
