Teredo komentáře u knih
Tak to byla pecka. Líbila se mi změna prostředí, kdy se příběh přesunul na moře a mezi piráty. Ale co mě dostalo nejvíc, byl závěr. Tohle jsem rozhodně nečekala a musím uznat, že to přišlo v pravou chvíli, protože už jsem si říkala, že se Mahanovi všechno daří. Jediné, co mě rušilo, bylo dost překlepů, ale to samozřejmě není chyba autora. Hned jdu na další díl, jsem zvědavá, jak bude šamanova cesta pokračovat.
Ještě nikdy jsem snad nečela YA, co by byla něčím podobná této. Samozřejmě, že knížka měla svoje mouchy, ale klady rozhodně převažují. Líbilo se mi, jak autorka zručně smísila dvě kultury (starověký Řím a Blízký východ) a vytvořila nový svět s ojedinělým příběhem a postavami. Eliase jsem si zamilovala, protože i jako jeden z nejlepších nebyl neporazitelný. Laia pro mě byla oříšek, protože i když její přerod z ufňukané holky na odvážnou hrdinku byl pochopitelný a nenásilný, vztah s Eliasem mi oproti tomu násilný přišel. Během knížky nemají moc příležitostí se setkat, přesto pro ni Elias obětuje život (nehledě na to, že se jí svěřuje s něčím, co nikomu neřekl) a přátelství s Helenou. A Helena! Helena byla skvělá. Všechno, co Helena udělala, dávalo smysl a naprosto odpovídalo jejímu charakteru. Helena byla silná, odvážná, chápala, kde je její místo a byla ochotná obětovat, co bylo třeba, a udělala, co se udělat mělo. Necouvla před vlastní přísahou, i když ji to ničilo. Očekávám, že jestli vůbec bude mít tetralogie dobrý konec (pochybuji), tak Elias skončí s Laiou, ale Helena by si to zasloužila mnohem víc.
První kniha sice nedávala smysl, ale mezi hlavními hrdiny bylo tolik vzrušení, že se dobře četla. Druhý díl... to prostě nešlo. Přečetla jsem víc jak polovinu, ale víc jsem prostě nedala, celou dobu se řeší kraviny, postavy se chovají nelogicky jenom, aby se příběh někam posunul (a o příběhu se vlastně vůbec mluvit nedá). Tak hroznou knížku jsem už dlouho nečetla, doporučuji přečíst první díl a u toho skončit.
Na tuto autorku jsem poprvé narazila v nějakých patnácti letech, kdy jsem v knihovně našla její Čarodějku. A i teď po více než deseti letech se k té knize vracím, když si chci přečíst nějakou harlekýnku. St.Bride je vše, co od hrdiny tohoto žánru očekávám - je silný, krásný, bohatý a dokáže svádět celou svou duší. V podstatě je to především on, proč je to moje srdcovka, i když za tu dobu jsem si oblíbila i Kayleigh. Samozřejmě, kniha má svoje mouchy, vše by bylo mnohem jednodušší, kdyby mu prostě chvíli věřila a řekla mu, co se jí v minulosti stalo, ale pak by se mu nemohla bránit, když se jí snaží svést.
Jeptiška, co ani neví, co je onanie, sbalí největšího rebela na škole. Všichni se chovají jako psychopati včetně matky hlavní hrdinky a jejího přítele, co mamce donáší. Zhruba každou třetí stranu si řeknete, že to snad autorka nemyslí vážně. Přesto, že je to naprostá blbost a kniha mohla být minimálně o polovinu kratší, čte se docela dobře a svižně. Jedna z mála výjimek, kde je film lepší nez kniha.
Ze začátku byla kniha zajímavá, ale jakmile se Oscar dostal do tábora, musela jsem se některými částmi vyloženě prokousávat. Objevení magie v našem světě je něco, co si vždycky ráda přečtu, ale budu se opakovat - jakmile se dostal do tábora, jak kdyby se nic moc nedělo. Některé postavy byly vyloženě nesympatické a i Oscar byl chvílemi nejdřív tak, pak tak. Další díl si přečíst neplánuju.
Miluju řeckou mytologii a právě proto dostala kniha víc bodů, než by si zasloužila, protože přiznejme si to, ve výsledku je to celkem o ničem. Hloupé ale je, že kromě jmen vlastně s řeckou mytologií postavy nemají nic společného a knize by jenom prospělo, kdyby autorka zařadila trochu magie. Přesto se kniha četla dobře, nebyly v ní nijak zásadní protiklady, kdy by se postavy chovaly naprosto iracionálně jak tomu u téhle literatury bývá (nebo si aspoň na nic zásadního nevzpomínám).
OBSAHUJE SPOILERY! U Mercy nedokážu být objektivní, protože její svět je jeden z mých neoblíbenějších a jeho konzistance mě nepřestává překvapovat. Jediné, co mi možná nesedělo, je postava Sherwooda - odhalení jeho identity mě trochu zklamalo, ale bude určitě zajímavé sledovat, co se z toho ještě vyvrbí.
Pozor, obsahuje spoilery: Tuhle knížku jsem četla už podruhé, protože jsem chtěla pokračovat s dalšími díly a potřebovala jsem si ji osvěžit. A bavila mě stejně jako poprvé. Nápad duplikantů a operátorů, kteří je řídí, mi přijde fascinujicí a Artefakt mi připomněl, proč miluji scifi. Artefakt vás nenechá vydechnout, stále se něco děje a zřejmě nic se neděje bez důvodu - věřím, že i teroristický útok nebyl jen tak. Smrt Blakea mě zarmoutila, protože z celé Harrisovy jednotky mi byl nejsympatičtější a zároveň i nejlépe popsaný - na rozdíl od ostatních jsem si k němu vytvořila pouto a nebylo mi jedno, co se s ním stane. Právě za plochost zbytku Harrisova týmu ubírám jednu hvězdičku.
Část s Hogbeny se mi líbila mnohem více, než část první, která mi přišla občas zbytečně zdlouhavá.
Neurazilo, nenadchlo. Co jsem pochopila podle komentářů, tak je to nějakým způsobem provázano s počítačovou hrou a možná v tom pro mě vězel ten problém? Autor nás celou dobu napíná, čtenář se snaží číst rychleji a rychleji, aby se co nejdříve dozvěděl tajemství ďáblova ocasu a nakonec... nic. Nakonec vlastně nezjistíme vůbec nic a vše se točí jenom okolo dohadů hlavního hrdiny. Za mě celkem neuspokojivé, i když se kniha četla svižně.
Výborně řemeslně zpracované, všechno sedí a dává smysl, postavy jsou zajímavé, příběh plynule ubíhá, ale za srdce mě to nechytlo. Přesto si myslím, že pro někoho, kdo má rád fantasy typu Pána prstenů, se bude kniha náramně líbit.
Tuhle sérii prostě miluju a líbí se mi na ní úplně všechno. Postavy nejsou ploché, a přestože je jich dost, pořád si pamatujete, kdo je kdo. Nechybí akce a zvraty a příběh má pořád čím překvapit.
Pecka. I druhý díl si udržuje vysokou kvalitu jako díl první. Především situace ohledně Druhých je zajímavá a jsem trochu ráda, že se upustilo od kolonizace vesmíru. Jsem zvědavá, jak to dopadne.
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale pak to byla jedna velká jízda. Rozhodně originální.
Velmi povedené, možná trochu ploché postavy, ale kniha mě velmi bavila.
Tak tohle bych nikdy nečekala. Zvrat z předchozáho dílu dostává úplně nové obrátky a celou dobu nechává čtenáře na pochybách, komu vlastně věřit. Přestože to už vypadá, že je příběh u konce, čeká nás poslední ještě poslední díl a já doufám, že nenechá nic otevřeno (tím myslím žádný z Mahanových nedokončených úkolů).
Mercy je moje srdcovka, jakmile je nový díl, běžím do knihkupectví. A pořád neztrácí grády!
Příběh měl hlavu a patu, Tess byla silná osobnost, která dokázala zastínit i Rothama. Což byla možná právě ta potíž, protože i když titul slibuje, že vévoda nepatří mezi Rychlé šípy, nakonec se celou dobu projevuje jako hodný a velkorysý člověk. A upřímně, mnohem víc dávám přednost temným hrdinům z pera Meaghan Mckinneyové. Navíc mi vadilo časté opakování ať už vět (ponořit se do její hebkosti), tak i vysvětlování vztahů vedlejších postav, které nemají na příběh vůbec žádný vliv (vážně jsem nepotřebovala dvakrát zopakovat, že Tess učila nějaké staré kurtizány). Samozřejmě, kdo hledá knihu o romantice, kde není hlavní hrdinka úplně pitomá a vztah hlavních postav se vyvíjí uvěřitelné a reálně, je tohle určitě ta správná kniha.
PS: Tahle knížka vás naučí nenávidět slovo blizna.
Upřímně jsem vůbec nepochopila, proč byl ten smaragd tak důležitý, když neměl žádnou skutečnou moc. Autorka se ani nenamáhala s vysvětlením, proč ho Aurořin otec ukradl. Zmatená jsem byla i z toho, jak je možné, že může titul přejít na nevlastního bratra, který je neurozeného původu. Navzdory tomu, že McKinney umí popsat muže přesně podle mého gusta, Vashon mě nijak zvlášť neoslovil a Aurora mi především ze začátku lezla na nervy. Většinu knihy se ani nic neděje, protože jsou stále na lodi. McKinney umí rozhodně lepší, tohle je její podprůměr.