tereza1198 komentáře u knih
Příběh slečny Marplové, který se mi zatím líbil nejméně. Všechno bylo dobré, ale mě nesedlo přesunutí hrdinky z anglického venkova na tropický ostrov. Já si tam tu starou dámu nedovedla představit. Ale i v ostrovním ráji bují zločin a tak se tam slečna určitě nenudila. To mají všichni amatérští i profesionální detektivové společné - nikdy si neužijí dovolenou v klidu.
V této knize je slečna Marplová trochu upozaděná. Funguje spíš jako mentorka vyšetřujícího detektiva, sbírá střípky informací a nechává se mírně komandovat svojí ošetřovatelkou. Je to už dáma v letech a oči už nemá jako dřív. Ale stejně jako rozplétá svoji vlnu, rozplete i tuhle záhadu. Moc se mi to líbilo. Zajímalo by mě kolik v této knize má slečna Marplová let. Jak o ní všichni pořád mluví jako o stařičké venkovské dámě.
Scarlett není nejsympatičtější postava. Je sebestředná, marnivá a občas vysloveně otravná. Jižanská dáma, která byla vychována k plesům, slušnosti a řízení velkého domu. Pak přijde válka a přerod v tvrdou a chladnou ženu, která má na starosti přežití svoje a celé své rodiny. Občas dost popisné, ale líbilo se mi to. Těším se na druhý díl.
Předchozí dva díly pro mě tak nějak ztratily kouzlo. Tenhle díl to napravil. Všechny čtyři příběhy se mi líbily, zabrnkaly na melancholickou strunu. Zmizelo opakovaní pravidel a příběh to tak nějak odlehčilo. Hezké "snad" rozloučení.
Trochu mi to připomnělo Na Plechárně od Steinbecka. Všechny ty postavy, zákony podsvětí, věční tuláci po státech. Rychle nabyl, lehce pozbyl. Poctivě se tam neživí nikdo, ale poctiví k sobě jsou až na krev. Autor v patnácti opustil otce a stal se tulákem. Brzy se seznámil se zločinem, vězením a smrtí. Ale v podání autora to všechno působí svobodněji a úžasněji než jeho pozdější život řadového a slušného občana.
(SPOILER) Autor má tak rád detektivky Agathy Christie, že mnoho jejích postupů vykrádá. Sněhem odříznuté místo, vánice, skupina podezřelých, vražda, knihovna a staré křivdy. Nemá to ale žádný náboj, pořádný spád. Líbily se mi ty poznámky směrem k čtenáři. Byla to novinka, ale to bylo všechno. Celé mi to přišlo překombinované a hlavně jsem poznala vraha téměř okamžitě. Já totiž čtu Agathu Christie a tak jsem zápletku poznala.
Tenhle díl byl dobrý a napínavý až do konce. Pachatele známe velmi brzy a je to stoprocentní humusák. Zajímala by mě opravdová povaha Angličanů,protože v knize jsou většinou arogantní a hádají se s policií o malichernosti. Eriku jsem nemusela, ale postupně jí přicházím na chuť. Není to špatná osobnost, je jen až bolestivě přímočará
(SPOILER) Kniha mi přišla do poloviny skvělá. Pak to začalo trošičku skřípat a dočetla jsem ji ze setrvačnosti. Nebudeme si nalhávat, že svět takový nebyl a vlastně je takový pořád. Elizabeth byla v mnoha ohledech skvělá, ale jindy byla úplně mimo. Třeba jak se divila, že ostatní děti nečtou. Jako vědkyně by si určitě přečetla něco o vývoji a schopnostech dítěte. Pes byl hrdina, génius, vyhledávač min a chůva. Calvina a jeho veslaře jsem milovala. Kupodivu mi k srdci nejvíc přirostli Walter s Harriet, kteří oba byly vedlejší postavy. Kniha byla dobrá, ale občas se příliš tlačilo na pilu, moc náhod a konečné rozzuzlení bylo moc pohádkové. Kmotřička víla v akci.
Knihu jsem se pokoušela poslouchat jako audioknihu. Bolestivě nudný Krampol zničil celou knihu po patnácti minutách poslechu. Tak jsem si dala nějaký čas pauzu a pak se vrátila k papírové verzi. Je to nostalgické vyprávění stárnoucí legendy. Skvělý a milovaný herec, ale jako vypravěč nic moc. Většina jmen mi nic neříkala a bylo to takové utahané. Ale dozvíme se, že začátky byly těžké, o tom že tíhl spíše ke komedii a že se nevyspal s Bardotkou, i když se asi dost snažil. Celkově dost průměr, ale jsem ráda, že jsem nakoukla do jeho životních osudů.
Říkám si, jestli bych vydržela něco takové. Ale jak se znám, tak ne. Malý prostor, nedostatek soukromí, ani špetka nějaké civilizované vymoženosti. Klobouk dolů.
Je to fikce, ale já bych tolik chtěla vidět Evelyniny filmy. I ty její partnery. Hlavní hrdinka není kladná postava a ví to o sobě. Bez skrupulí nám vypráví svůj životní příběh. Moc se mi to líbilo. Výborně se to četlo
10 000 kilometrů to není. Kniha končí v půlce na hranici Bolívie. Bylo to dobře napsaná a opravdu čtivé. Kniha napsaná bez servítků a tak jak to opravdu je. Takže když autor letí balónem nad plání Nazca, tak to odbyde jednou větou. Ale kde všude dostal průjem se dozvíme vždycky. Tím nechci knihu srážet, líbila se mi a určitě si přečtu i ty další.
Trochu mě zarazila autorova osobnost. Pořád obchází předpisy, leze kam nemá a hrozí mu zmrzačení, stěžuje si na evropskou společnost a tak. Asi se v životě potkal s dost zvláštními lidmi, protože ten pocit odcizení, materialismus bez citu, blbnutí s Instagramem a podobné věci na které si pořád stěžuje, já vůbec nepociťuji a ani neznám někoho, kdo by to řešil. V přátelství věřím spíš na kvalitu než kvantitu. Takže autorovi přeji, aby našel někoho, kdo mu pomůže změnit názor na lidstvo k lepšímu. A mnoho dalších kilometrů
Tentokrát nás vyšetřování zavede do Prešpurku. Tři vyšetřovatelé se opět zapletou do složitých vztahů ve městě, v podhradí i na šlechtických sídlech. Z těch pěti knih, které jsem ze série četla, se mi tento díl líbil nejméně. Chyběl tomu pořádný náboj. Pořád je to ale nadprůměrné čtení v rámci žánru a já se brzy vrhnu na další díly.
Kniha se mi líbila. Tohle glosování kulturních rozdílů je vždycky zajímavé. Docela jsem se nasmála. Dozvíte se něco o zimě, čaji, svíčkách, skořici, vysmívání se Švédsku a sledování seriálu Vikingové. Snad to všechno je dost hygge
První setkání s partou vyšetřovatelů. 27 díl série. Takže se nedivím, že jsem v tom měla bordel a netušila, kdo je kdo. Ale bylo to výborně napsané a já se pokusím dostat k dalším dílům a vezmu to pěkně od začátku.
Já tuhle knihu s přestávkami četla tři roky. Takže velký rekord. Je to tím, že kniha mi přišla skvělá, ale zároveň náročná. Tolik jmen, míst, intrik a sebevražd. Nechtěla jsem čtení uspěchat a opravdu všechno poctivě dočíst. První část, kde hrdina dospívá mě tolik nezaujala, část kde se prokousává hierarchií nahoru byla úžasná, poslední část byla hlavně o bitvách a strategiích (a nebýt dovolené a rýžových polí kolem, tak to snad nikdy nedočtu). Tuhle poslední část bych brala o kapku kratší.
Japonská mentalita je o oddanosti. Žijete pro pána, válčíte a když padne, tak se zabijete. Samurajové píšou básně a pak páchají seppuku s celými rodinami. Pro Evropana dost zvláštní čtení. Pořád jsem si říkala, že se divím, že vůbec nějací Japonci zbyli.
Společně s Verši psané na vodu (které hodnotím trochu lépe) je to básnický literární skvost. Úplně mě dojímá, že autoři těch krásných textů je napsali před tisíci lety a pořád k nám promlouvají. Co jen zbyde po člověku? Dílo mám sešité a přepsané na stroji, takže vlastně netuším, které vydání se mi dostalo do ruky. Moc hezké
Tuhle knihu jsem četla kvůli výzvě. A bylo to zdlouhavé a nudilo mě to. Náboženský fanatismus, samé zatracení, šikana. Tam snad nikdo nebyl normální. Obyčejné holky přeci v kruhu neřvou a nehází na jinou holku věci (nebo jsem vždycky měla štěstí na normální lidi). Ale já být Carrie, tak z toho také zešílím. Konec byl šílený. A člověk si říká, jak málo stačilo, aby Carrie zažila životní obrat a měla lepší život. Chudáci nevinné oběti.
Celkově váhám s hodnocením. Příběh se mi zdál dost naivní. Ale na druhou stranu jde o prvotinu, je to o mých milovaných lodích a pirátů není nikdy dost. Být mladší, tak jsem z knihu úplně uchvácená.
(SPOILER) Začátek se mi líbil moc, pak už se hodně věcí opakovalo a některé části mě vysloveně nudily. Detailní popisy bitev, zrady, ctižádost Iulie. Nějak jsem si k postavám nedokázala vytvořit vztah. To kniha Já, Claudius mě vtáhla tisíckrát víc.
Také mi chyběl mi doslov, jak jednotlivé osoby dopadly. Protože tohle všechno, aby založila novou dynastii a dostala k moci svého manžela a své syny, asi za tolik obětí nestálo. Její syn Lucius Septimius Bassianus alias Caracalla se nestal nejpopulárnějším císařem Říma