tereza1198 komentáře u knih
Z tria Vondruška, Niedl a Hrdlička mi poslední jmenovaný sedí nejvíc. U Vondrušky pořád všichni chtějí souložit s panošem Otou a i když mám ráda Niedlova Tase z Boru, tak je to až moc neporazitelný superhrdina.
Podrychtář Václav je normální chlap s hubatou ženou a mnoha povinnostmi. Postavy a prostředí Prahy je neuvěřitelně živé. Člověk tu dobu úplně cítí. Čtu na přeskáčku a musím uznat, že další díly se mi líbily více, ale pořád je to paráda. Kdo má rád historii určitě neprohloupí.
Kvalitní historický příběh z období předhusitské Prahy, kde nechybí oheň, vražda, pivo, banda biřiců, manželské souboje o sukno a pár nedorozumění. Skvěle vykreslené charaktery a prostředí středověké Prahy. Perfektní a hned si dám máz piva a šup na další díl.
Ztratilo to magii a překvapení prvního dílu. Recyklace nad recyklaci. Úplně se bojím kolik knih o kavárně ještě autor napíše. Škoda.
Dívku do třinácti let vychovává jedna žena a pak ji vrátí původní rodině. Bez pořádného vysvětlení, bez rozloučení. A to všechno v dívce zanechá citovou díru, která už se nikdy nezaplní. Lásku finanční podporou nenahradíte. V původní chudé rodině to také skřípe. Kniha je dost syrová a předkládá mnoho otázek na které se nedá odpovědět.
Nuda, otravné. Hlavní hrdinka je nesympatická nána. Nejsem schopná s ní soucítit i přes její tragédii.
Dopisy ztraceným a Na co slova nestačí byly o něco lepší. Ale pořád jde o nadprůměrnou knihu. příběh se opět dotýká silných témat a problémů. Tentokrát jde hlavně o chyby dospělých, které se podepisují na dětech.
Tak mám trochu jiné představy o litaratuře pro děti. Tady jsou zběsilé útěky, mrtví, morální dilema, vraždy, odboj a okupace. Kniha mě absotně vtáhla do děje. Přečetla jsem ji za dva dny a celou dobu jsem byla na útěku z Vangem. První polovina knihy se mi líbila víc, později jí trochu dochází dech a náhod už je trochu moc. Ale pořád je to skvělá, čtivá, dobrodružná, nadprůměrná kniha
Já si vždycky říkala, že archeologové minulého století byly často vykradači hrobek. Rychle s věcmi na trakaře a šup pryč. Ani Indiana Jones mě nepřesvědčil. Kniha byla zajímavá a celkem věrohodná. Popis drancování historického bohatství byl docela přesný. Chamtivost a hnus. Kniha nutí se dost zamyslet. Protože co je v historii pravda a co jen dobře vymyšlená lež?
Kolik divných plánů vzniklo ve večerních hodinách v hospodě? A kolik se jich opravdu uskutečnilo? Tři nepřipravení kluci v rozpadajícím se taxíku se rozhodnout jet z Londýna do Austrálie. Přes Rusko, Finsko,Tibet, Čínu, Irák, Indii, Laos a hromadu dalších zemí. Proč? Protože žádný taxík nejede nejkratší trasou. Bez dostatku peněz a vybavení si razí cestu. Vyhoštění, ruské vězení, podezření ze špionáže, muž co sexuálně obtěžoval jejich taxík, alkohol, přátelé, odpadající části auta, nemoci. To všechno je na cestě potká a ještě mnohem víc. Opravdová jízda.
Absolutní pecka. Bylo to jako se dívat na dobrý film. Atmosféra, kresba, příběh. Postavy byly živoucí a nečernobílé. Filmový průmysl dostatečně zkažený a všechno prostupoval všudypřítomný strach. Jedním slovem skvělé.
V této knize byla kriminální zápletka, lékařské zákroky a téměř žádné sexy scény. Takže oproti ostatním docela změna. Ethan jako cvičený zabiják a agent byl perfektní. A i v ohrožení smrti se dokázal květnatě vyjadřovat a mluvit o citech. Garrett naopak byla vždycky praktická. Moc se mi to líbilo. A Wes jako vedlejší postava byl k sežrání. Knihu o něm už jsem četla, takže vím, že i na něco čeká láska.
Docela nuda. Děj celkem o ničem. Daisy poměrně nesympatická a sebedestruktivní povaha. Nejlepší byla Camilla, ale ta zase nepatřila mezi muzikanty. Tu dobu jsem z knihy necítila. Raději si příště něco přečtu o skutečné kapele.
Seběhlo se to tak rychle. Přišlo mi, že chybí nějaké hlubší budování vztahu. A úplně jsem nepochopila, co ten dokonalý sexy bohatý dědic na Pandoře vidí. Velmi se mi líbilo setkání s rodiči. Čekanky byla moje oblíbená série. Prostě nenáročná červená knihovna, kterou občas potřebuje každá čtenářka, která si chce odpočinout.
Na knihu mě nalákal výborný seriál, který vznikl podle zmíněné knihy. Takže jsem postavy viděla vykreslené jako v seriálu. Po krátkém úvodu jsme zataženi do děje a úplně pohlceni New Yorkem roku 1896. Z knihy úplně cítíte špínu slumů i lak na dřevo v sálonech smetánky. Vraždy jsou poměrně nechutné a popsané tak, že mi vstávaly vlasy na hlavě. Občas kniha zabředne do moc podrobného technického vysvětlování, ale to mi nevadilo. Za mě nadprůměr a moc jsem se bavila.
I když se pokaždé nesetkáme se slečnou Marplovou, tak povídky stojí za to. Některé mě sice tolik nebavily, ale kvalita převažuje. Překvapilo mě, že se Agatha věnovala i strašidelnějsím věcem a tématům.
Tak já ani nevím, kde začít. Knihu jsem začala číst a odložila ji. Byla jsem úplně zhnusená. Samé Kulti kadí, všichni kadí, mysli na to že kadí. Tohle rozhodně nebylo pro mě.
A pak jsem se ke knize vrátila, protože jsem v mobilu zrovna žádnou jinou e- knihu neměla. A stal se zázrak. Fekálního humoru ubylo a vyloupla se skvělá, romantická kniha. Už dlouho jsem se u žádné romantiky tak nebavila. Našla jsem si cestu k oběma hrdinům a četla do noci, abych se dozvěděla, jak to dopadne. Takže bych byla ráda za vynechání řečí o biologických pochodech a mírné zkrácení. Chápu, že se lidi dají tím začátkem odradit, ale já jsem ráda, že jsem nakonec četla dál.
Woody Allen je veličina. Je vtipný, neurotický, chaotický a nebojí se to přiznat. Celý život dělá to, co ho baví a dokáže to neuvěřitelně dobře. Jeho život nebyl vždy růžový a on nám ho předkládá ze svého pohledu, aby jsme si udělali obrázek sami. Ber nebo nech být. Já jsem knihu četla se zaujetím, občas se smála a jindy mi bylo smutno a to asi autor zamýšlel. Jsem opravdu ráda, že jsem na knihu narazila. Teď jen dohnat ty filmy.
V knize se vlastně nic neděje. Seznamujeme se s trojicí žen z rozdílného prostředí, které spojí práce pro vládu. Jejich nábor byl zajímavý. Luštění kódů jsme se ale moc nedočkali. Řeší se vztahy a válka je v knize téměř nepřítomná. Děvčata si prohlíží město, cpou se, pijí kávu s hromadou smetany. Ke konci začíná trochu přituhovat a děj je useknut ve chvíli, kdy se něco zajímavého začne dít. Přečtu si další díl, protože mě zajímá, jak si holky poradí v probíhající válce.
To je jako když doma ukazuji fotky z dovolené. Já tam byla a při pohledu na fotky znovu vidím to místo, cítím slunce. Rodina vidí jen místa, které vypadají jako pozadí na monitoru. A občas tam stojím já. Tahle kniha je stejná. Autorka to bere letem světem, mluví o pocitech a místech, ale já se na to dokážu docela naladit . Dokážu se vžít do jejích pocitů. Znám ten pocit okouzlení i hrůzy v úplně cizí zemi. Kniha je napsaná zmateně, občas nevím ke komu mluví, ale chápu, že autorka není spisovatelka. Taky toho láskování by mohla ubrat. Na moje cynické srdce to působí falešně. Ale kniha je pěkná a jsem ráda, že jsem ji přečetla.
Stein, Barbarič a Jaroš tentokrát v rodném Steinově městě. Stein přijíždí v rodinné záležitosti a ani tu cestu nemá klidnou. V Plzni věci naberou rychlý spád. Naši hrdinnové musí bojovat s nepřáteli na všech příčkách společenského žebříčku. Nechybí temné podzemí, sveřepí nepřátelé, záhada zamčeného pokoje a nějaké ty orgie, které šokují i Barbariče. Plíží se pod městem opravdu démon prahnoucí po lidské krvi? Zvládnou to naši vyšetřovatelé bez ztráty krve vlastní?