tereza1198 komentáře u knih
Tak to si to Don zase pekelně zavařil. Může si za to sám, ale má i dost smůly. Říkám si, že dřívější nájemný vrah se i jako hrdina gnómů řítí do pekla závratnou rychlostí. Bloncka mu moc nepomáhá, Spálený muž mu ukusuje duši jako perníček a já se těším na další díl. A každopádně by to příště chtělo víc Adama.
Tak jsem v noci přečetla poslední knihu pana Gemmella a se slzami v očích se rozloučila s jeho světem. Není co dodat. Slunce naposled vyšlo nad Trójou, čas hrdinů skončil a nastal nový čas. Když jsem dočetla myslela jsem na všechny ty příběhy a postavy, které nechal ožít a v duchu jsem mu poděkovala, protože například Legenda je jednou z mých nejoblíbenějších knih. Trója byla skvělý cyklus. Škoda že už další knihy nebudou.
Ale abych parafrázovala slova v knize "David Gemmell je vypravěč a vypravěči nezemřou, dokud se nepřestanou vyprávět jejich příběhy."
Anna je v knize vykreslena jako živoucí dýchající osobnost. Nejistá, mstivá, manipulující i zmanipulovaná, pyšná, krutá a zoufalá. Její rozhodnutí chápeme, i když se s nimi často nedá souhlasit. Zacházení s princeznou Marií bylo otřesné, trvání na popravách také. V knize je krásně popsaný její výstup na vrchol i krvavý pád. K její smůle upřela ambice na despotického a mocného muže, který příliš rychle zapomínal na lásku i přátelství a křivdy domnělé i skutečné trestal smrtí.
Zajímavá kniha pro laiky. Já jsem zde moc nových informací nenašla. Prostě jezte probiotika, kysané zelí a vlákninu. Necpěte se antibiotiky, cukry a sajrajtem. Bakterie je náš kámoš :-)
Takový starší typ romance. Žádné vášnivé trhání živůtků v zahradách. Jinak hezky a čtivě napsané klišé na klišé. Postupné sbližování dvou hrdinů, psychicky zraněná a sympatická hrdinka, muž gentleman (krásný, bohatý, jezdec, šermíř, pisatel dopisů, tanečník a frajer) několik nedorozumění, zlovolný padouch, tajně vyslechnutý hovor, frivolní sestra, přísná leč spravedlivá babička a pohádková rodinka anglických aristokratů. Někdy jsem se tomu musela až smát a to pro mě knihu strhlo do průměru.
Četla jsem hlavně kvůli Greenovi. A byl nejlepší. Ostatní nic moc nebo průměr.
Měla jsem plno teorií a skoro žádná mi nevyšla. Kniha mě velmi překvapila. Vyklubalo se z ní úplně něco jiného než jsem čekala.
Docela nuda. Chování některých postav je dost podivné, někdy totálně nepochopitelné.
Dlouho jsem čekala než jsem se do téhle série mistra Gemmella pustila. Bolelo mě, že to bude poslední výlet do světů, které stvořil. Příběh který nestačil dovyprávět. Dostala jsem skvělou knihu plnou intrik, vášně, lásky a zrady na pozadí bájných i historických postav. Vím, že pokračování bude také skvělé.
Letní příběh vonící medem, přírodou a sexem. Perfektně odpočinkové. Sice musím uznat, že občas jsem měla větší chuť na třípatrový jižanský karamelový dort než na farmáře Lea, ale to knize nijak neubírá. Je jasně předvídatelná jako všechny tyto knihy, ale tam stejně vždycky záleží nejvíc na těch cestičkách, kterými se hrdinové doberou ke šťastnému konci. Moc se mi líbily vedlejší postavy. Hlavně Chad. A moc mě zaujal Oskar ;-)
Tak jsem se během dovolené rychle pročetla od prvního k šestému dílu o Sookie. Jsem tedy v půlce jejích problémů. Musím přiznat, že v duchu jsem hlavní hrdince dala přezdívku Šůkí a už na ni nedokážu myslet jinak. Tímto se té nebohé servírce omlouvám.
Jako mnoho dalších jsem ovlivněna seriálem a tak si některé postavy, prostě představuji jinak než v knize.
Celkově se mi série zatím moc líbí. Šůkí stejně jako její kolegyně z jiné knižní série Anita Blake má plno problémů. Obě jsou pořád v obležení různých mužů a v ohrožení života. Obě se s tím perou, jak umí. Takže spokojenost. Knihy jsou odpočinkové, čtivé a na nic si nehrají. Zatím mě to pořád baví.
První setkání s autorem a musím uznat, že bylo velmi příjemné. Nejsem velký znalec detektivek a tak mě autor často dostal. Dobře vykreslená atmosféra příběhů i postavy. Jako u každé povídkové knihy - něco Vám sedí víc a něco méně, ale celkově hodnotím knihu nadprůměrně, protože jsem párkrát skutečně valila oči.
John Taylor v bílém trenčkotu stojí proti světlu, aby zachránil temnotu a Noční stranu pro ty, co ji potřebují. Pronásledován přáteli i nepřáteli. Jeho zlá pověst mu tentokrát spíš uškodila a on si užívá poslední noc svobody trochu krvavě a netradičně. Hezké zakončení příběhu. Mnoho postav se ještě naposledy ukáže, aby Johnovi popřála nebo ho zkusila bodnout do zad. Sbohem, Johne....
Líbila by se mi kniha o bratrech Zapomnění. To je opravdu dynamické duo - někdy trio. A je jedno, že je jeden z nich mrtvý.
Potěšily mě odkazy na další série - hlavně Droodi, které mám ráda a jejich série u nás nikdy nevyšla celá. Snad k nám celá jejich série propadne nejbližším časovým skluzem.
A tak John Taylor a jeho milá drahá polovička Suzie Brokovnice musí zase nakopat pár legend. John má naštěstí v jedné ruce Excalibrus, v druhé pytlík pepře a může vyrazit na tažení po Noční straně a dalších dimenzích.
John se opět řítí Noční stranou. V kapse pár špinavých triků a hromadu dochucovadel. Tentokrát jsem se začetla poměrně pomalu a některé pasáže nudily. Pak to ale nabralo obrátky. Mnoho věcí se vysvětlilo, některé příběhy se uzavřely a na konci zůstal otazník, jak to bude dál.
Dávám této knize čtyři hvězdy. Stejně jako předchozí 100 dnů štěstí. Musím říct, že předchozí knihu pocitově hodnotím trochu výš. Přišla mi uvěřitelnější. V knize Máš mě vůbec rád? je všechno co od autora očekáváme... jistá melancholie, popis života s prarodiči, geniální obchůdek Klábosení, silné emoce a v určité chvíli jistá bezvýchodnost. Potěšilo mě setkání se starými známými, protože teď víme, jak dopadli. Na druhou stanu mě zklamal celkový boj s depresí, protože to nepůsobilo skutečně. Nemůžete ji mít a najednou být v pohodě. V reálu je to o hodně složitější, těžší a zoufalejší.
Dělalo mi problém se začíst. Prvních sto stran jsem cítila rozmrzelost. Knihu jsem našla doma a vrhla se na ni v rámci Knižní výzvy. A vytrvala jsem a když jsem si zvykla na sloh, tak jsem se královsky bavila. Jsem ráda, že jsem knihu neodložila a stejně jako pan Vejvara vytrvala a společně jsme došli šťastného konce. Hned bych teď vyrazila do Besedy na tanec.
Je to literatura faktu. Suchá a faktografická. Cesty a situace se často opakují, protože je to pravdivý příběh a ne dobrodružný román. Když jsem to takhle brala, dostala jsem přesně to, co jsem čekala a moc se mi to líbilo.
Letní tajemství, lehké čtení. Taková jednohubka na zimní večery, kdy si chcete užít trochu toho Mexika. Přečetla jsem, líbilo se mi to a zapomenu to.
Líbila se mi jen první povídka. Ostatní mě docela zklamali. To musí být Vánoce, když se rodiče servou ve frontě na domečky :-)