tereza1198 komentáře u knih
Na té asijské literatuře opravdu něco je. Ta vztahová hierarchie, všechny ty nevyřčené věci, jiný náhled na život. Někdy opravdu musíme něco nebo někoho ztratit, aby jsme pochopili, jak velká ta ztráta je.
Z popisu zabijačky jsem dostala hlad. Jinak mě to moc nebavilo.
Hemingway zde působí rozháraně, téměř slabošsky. Chlap který podléhá rychle svým citům, ženy podléhají jemu a on je miluje, opouští a všichni se s tím musí nějak vyrovnat. Hadley tiše kapituluje, Fife šílí, Martha byla nestálá a Mary to vydržela až do hořkého konce. Nejvíc sympatií si u mě získala Hadley. Ta s ním žila, když byli chudí a věřila v něj. Ona jediná ho nikomu neukradla. I když mám pocit, že jako chlap za moc nestál.
Osudy těchto dam Hollywoodu byly zajímavé a dozvěděla jsem se i něco nového. Ale nesedl mi styl, jakým to bylo napsané. Chápu, že se autor snažil vystihnout atmosféru města, ale často ty jeho věty působí jako snůška nenavazujících blábolů.
Měla jsem jisté tušení, určité pochybnosti a pak mě tradičně čekal šok. Prokletý cikánský revír.
Hrdinný a marný boj několika generací mužů, kteří sledovali jak se jejich svět mění v popel. Občas krajně bolestivé čtení.
Kniha se pořád dokola zabývá různými závislostmi, sexem, sebezpytováním, církevními dogmaty a tím jak se dostat nebo naopak vyhrabat ze špíny města. Moje vina je, že jsem čekala něco černě vtipně ironického ve stylu filmu Sbal prachy a vypadni a dostala jsem jen tesknivý příběh několika Irů, co se všichni řítí do záhuby. Občas velmi poeticky napsané, ale příběh se plácá od ničeho k ničemu jako hlavní postavy.
V knize byly části, které se mi velmi líbily, písně vyvolaly dojetí a vůbec jsem těm ženám fandila. Je moc krásně napsaná. Některé pasáže jsou velmi poetické i v hrůze války. Problém je že všechny dopisy a deníky jsou psané stejně. Nikdy jen podle textu nepoznáte pisatele. V knize Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů to bylo lepší. Tam se psaly dopisy s chybami a ukazovaly i na původ a vzdělání pisatele. To mi tady chybí. Taky mi vadilo, že kniha se odehrává na krátkém časovém úseku. Chtěla bych vědět, jak to s nimi dopadlo a jestli jejich chlapci přežili válku.
Kniha byla taková slaďoučká limonáda. Nečekala jsem nic víc než červenou knihovnu v romantickém prostředí, ale tohle bylo opravdu moc. Série klišé zápletek. Příběh by se nemohl odehrát ani s přivřením obou očí. Nepřesnosti o japonské kultuře mě fyzicky bolely. Mám pocit, že si autorka téměř nic nenastudovala a jen potřebovala nějaké exotické prostředí. A taky by mě zajímalo proč o sobě hrdinka pořád mluví před ostatními v ženském rodu, když předstírá, že je chlapec (už jsem se myla....) atd. Není to úplně špatná kniha, ale nesedla mi.
Pořád jsem čekala, kdy se dostaví ten knižní zážitek, který z Hany dělá nejlépe hodnocenou knihu. Příběh je silný a emotivní, ale druhá světová válka vyždímá emoce téměř vždy. I když toto období nevyhledávám, četla jsem pár podobných knih z války (např. Zlodějka knih, Vypravěčka, Život za životem...) a všechny ve mě vyvolaly větší emoce než tato kniha. Musím přiznat, že kniha na mě celkově působí poněkud ploše.
Tahle kniha mě dostala. Donutila mě k přemýšlení a vyvolala pocit iracionálního strachu. Kniha je plná teorií a jejich pro a proti. Nic nám nepodsouvá, jen nabízí různé alternativy toho, co se v těch osudných dnech mohlo stát. Všudypřítomné poznámky a vysvětlivky mi vůbec nevadily. Někoho technický popis autobusů a raket nezajímá a pro někoho to jsou skvělá doplňující fakta. Takže dávám i přes určité výhrady pět hvězd, protože teď už nikdy nevyjedu ani a běžky.
Tohle mě nebavilo. Plno popisů, milion postav, těžkopádné rozjezdy příběhů. Pořád jsem trpěla pocitem dezorientace.
Chladnokrevný ničema je spíš horkokrevný hrdina. Doba se mění a průmysl začíná vítězit nad starými venkovskými pořádky. A naši hrdinové se s tím musí popasovat, stejně jako se vzájemným a společensky nevhodným jiskřením. Proto se zbavme černého sukna na oknech Eversby Priory a fanděme lásce.
Tohle je jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla. Těch 619 stran nahuštěného textu mi nevadilo, ale působilo to na mě nudně a nezáživně. Mít to do 400 stran, tak bych pokračovala. Takhle končím a říkám si, že to jednou možná zkusím znovu.
Éire si jako země vytrpěla své a její lid také. Pod nadvládou Angličanů se nedařilo nikdy nikomu. Takže chápu proč je Irové, Skotové (doplň jakýkoliv národ kolonií), tak nesnáší. Prožívala jsem bezmoc, soucit, bolest a vztek společně s hlavními hrdiny knihy.
Další důkaz toho, jak krutě se dokáže chovat člověk k jinému člověku. A spravedlnost nikde. Zneužité a mučené cizím národem a pošpiněné svým vlastním. Ani jsem knihu nechtěla dočítat, ale udělala jsem to, protože tenhle skutečný příběh by neměl zapadnout. Je mi z toho špatně. Víc mě zaujal obsah než forma, protože prolínání linií na mě působilo násilně a vyhazovalo mě z děje.
Velcí hrdinové a hrdinky ostrova, tulení ženy, skřítci, války a příběhy z kterých přímo čiší kouzlo Skotska. Skotové jsou drsná cháska a život na ostrově Sky musel a musí být těžký a plný dřiny. Kniha se rychle a hezky čte.
První díl těchto zajímavých historických faktů byl lepší. Ten druhý je na můj vkus až moc o ohlodávání těl, podivných vraždách a obětovaných ovcích.
Viděla jsem film a na knihu jsem se dlouho chystala. S osobních důvodů jsem to roky odkládala. Nakonec mě k tomu dokopala čtenářská výzva. Bylo to temné a bolestivé čtení o krutých poválečných časech. Vzpomněla jsem si na svého dědu, který byl tři měsíce v lesích, kde hledali podobné zbytky armád. Na vyprávění pratety, která nachytala německého vojáka, jak jim krade koně (naštěstí vzal rychle koně a roha). Chudáci všichni ti lidé na samotách bez pomoci. Skvělá kniha. Ale jedno přečtení stačilo.