tereza1198 komentáře u knih
Pod slupkou příšerné semetriky se skrývá srdce ze zlata. Tedy možná. Přišlo mi, že Britt-Marie je pořád semetrika, jen zaměřila svoji super schopnost být super otravná na úřady. Bydlet bych vedle ní nechtěla. Ostatní postavy mi přišly lepší. Celý fotbalový tým, rodiče bez práce, co dělají, co mohou, Osoba, muž co pěstuje květiny pro ženu....
Britt-Marie je jen takový vedlejší element. Kniha hezká. Za přečtení určitě stojí.
Čekala jsem psychologickou bitku mezi dvěma osobnostmi na palubě lodi uprostřed oceánu. Dívka z vyšší společnosti, co se snaží získat výhodu nad svým drsným únoscem všemi prostředky. Dostala jsem díl telenovely Láska a pomsta. Dlouhé popisy pláží, chuti manga, mazání kokosovým olejem a opakování toho, jak to únosci sekne v košili na tělo a jaké břišáky má. Hezky napsané. Romantika s trochou té akce. Už dlouho jsem nečetla nic, co by tak moc neodpovídalo anotaci na obálce. To varování je směšné a asi jde o marketingový tah. Nebo nejsem vyzrálý čtenář, ale přezrálý čtenář.
Kniha se mi líbila víc než předchozí Růže z Yorku. Alžběta byla strašně bezmocná. Vězení, plození dětí a odporná tchýně. Moc radosti si v životě neužila. Její stoická odevzdanost mě ničila. Já bych asi někoho zabila nožem na dopisy nebo vyskočila z okna. Nemám tu správnou středověkou výchovu. Tudorovci se nakonec udrželi tři generace. Ukazuje to, že na trůnu, který je kluzký krví se těžko drží.
Dávám čtyři, protože některé části byly geniální a navnadilo mě to na přečtení dalších dílů. Jiné scény se dost vlečou. Ale chápu, že kluk odkojený řekou Londýna si v krizové situaci musí sednou a dát si čaj o páté s kondenzovaným mlékem. Občas přehnaně popisné, ale já mám prostě městskou fantasy ráda. Myslím, že svět plný starých magických zákoutí se nejvíc hodí do Prahy a Londýna.
Pár střípku ze života Alice aneb jak se s pár poznámkami pod čarou dá vykouzlit životní příběh nadané ošklivky, co popadla příležitost za pačesy. Moc hezký román, ale tu její milou a nezákeřnou stránku jsem jí tolik nežrala. Postavu jsem si příliš neoblíbila. Líto mi bylo hlavně Plantagenetů. Tolik úmrtí v rodině během pár let. A to nemluvím o neblahé budoucnosti malého prince Richarda. Ale zase ho čeká nesmrtelný osud Shakespearovy postavy...
Opravdu by mě zajímalo, jestli si Vilém Dobyvatel získal srdce paní Matyldy tím, že ji zmlátil do bezvědomí. Část už jsem znala z knihy Císařovna Matylda. Velmi se mi to líbilo. Miliony zdrojů a odkazů.
Čtenář se musí hluboce sklonit, protože tahle kniha je autorčina prvotina a je skvělá. A jsem ráda, že mě ještě čeká mnoho setkání s panen Poirotem.
Rose byla taková válkou nedotčená holčička. V Americe měla hezký život, ale touha zapojit se, ji poslala do Anglie k přepravním letadlům. I tady je tak trochu mimo. Myslím, že na ty strašné hrůzy války moc nevěřila. Vnitřně nechápala, že lidi by mohli být tak strašně zlí a prožít tak hrozné věci. A pak se vrací z Francie, kapsy narvané čokoládou a udělá rozhodnutí, které jí změní celý život. Život v Ravensbrücku, vyrovnávání se s hrůznými zážitky, nová přátelství, které mohou skončit každou minutu kulkou nebo v plynu. Zbývá jen sedm měsíců do konce války, ale sedm měsíců v pekle je strašně dlouhá doba.
Zajímavá je i část po válce, kdy vám dojde, že některá vaše část už navždy zůstane v koncentračním táboře a začít znovu žít stojí nemalou odvahu. Další příběhy na které by se nemělo zapomenout.
Čekala jsem atmosferickou vyšetřující jízdu v starém dobrém Londýně. Něco ve stylu seriálu Ripper street. A dostala jsem nudu. Mělo to světlejší chvilky, ale jinak mi přišlo, že se policisté bezcílně potácí uličkami a chovají se jako blbci.
Jerry býval dobrým policistou, ale spáchal nejtěžší hřích: sejmul zakomplexovaného kolegu. A pak drogy zabili ženu, kterou miloval...
Docela jízda. New chrome bylo dobře vykreslené. Jen mi pořád vrtalo hlavou, že se Jerry tak dobře adaptoval v dolních levelech. Kde vzal všechny ty podzemní kontakt, kámoše a drogové dealery. Přeci jen je bývalý policista z vyššího levelu.
Knihu jsem přečetla v knihovně, když jsem čekala až mi přinesou můj balíček čtiva na doma. Moc hezké.
Kniha o ženském světě. Mateřství, výchově a životních kompromisech. Možná když se stanete matkou, tak mnoho získáte, ale spoustu ztratíte. Jako bezdětná to nemohu posoudit.
Já úplně nevím komu fandit. Miina svobodomyslnost mi lezla na nervy. Chápu ji, ale tahat dceru po celé zemi a nedopřát ji pořádný domov ani přátelství. A pak ta druhá - paní Richardsonová - která si hýčká zuby nehty svůj dokonalý svět a odmítá si připustit, že ten svět tak dokonalý není. Ta radši nemluvila s dětmi, aby si o nich nezničila iluze. "Vše, co jsme si nikdy neřekli" se mi líbilo víc. Tady byla moc velká kumulace příběhů a telenovelových kliček typu (zaslechl jsem něco za dveřmi, viděl jsem náhodou něco, co jsem neměl, všichni se míjejí, když spolu potřebují mluvit a tak).
Zvláštní, odehrává se v podivném bezčasí, mluvící zvířata, cesta k vodě. Co se odehrálo a co ne? Těžko říct. Etta a Otto jsou skvělý pár. Podivné, melancholické, hezké...
Docela zábava, ale příběhy mi přijdou na jedno brdo. Chybí tomu jiskra.
Johna Constantina jsem znala z filmu a seriálu. V komiksu se nám představila trochu jiná osoba. Tak nějak víc zlá a perverznější. Neříkám, že se mi to nelíbilo, jen jsem čekala něco trochu jiného a byla překvapena, co všechno tam bylo. Určitě si přečtu něco dalšího. Třeba Bažináče.
Tady nám bylo nastraženo několik chytáků a já se opět nechala obalamutit. Vždycky když Hercule odhalí vraha, tak jsem ve stejném šoku jako ti nevinní lidé, co si musí v salónu poslechnout rozuzlení. Ze mě detektiv asi nikdy nebude, ale ráda je sleduji při práci.
Když přijdou na Johna těžký časy, tak trpí všichni. Ta kresba se mi opravdu nelíbí. Všichni vypadají jako karikatury.
Chceš- li spáchat sérii vražd, nepiš o tom monsieur Poirotovi. Opět skvělá detektivka.
Celkem nuda. Některá zajímavá témata jsou jen nakousnutá a kolem jiných se točí otázky pořád dokola. O církvi celkem nic nevím, neznám jediného opravdu věřícího člověka a proto jsem byla zvědavá. Nakonec je to kniha o chlapovi v letech, který povídá o svém zajímavém povolání a věcech ze života. Zajímavé povolání to je, protože není běžné. Působil na mě jako takový kulturní referent z fary. Vyprávění o semináři a jeho rigiditě mě docela vyděsilo. Stejně jako popis církve v Polsku. Jsem docela ráda, že to tady nemáme.
Tohle je hodně známý příběh, takže jsem věděla, kdo je vrah. Vůbec to nezkazilo tu potěchu ze čtení. Zasněžená krajina, uvízlý vlak a jeden ledově studený pasažér. Skvělá detektivní práce, pár šokujících odhalení a záhada se vyřešila. Pan Poirot případ dovedl do konce nejlepším možným způsobem.