TerkaM komentáře u knih
Série Znovu je lepší, to bez debaty. Zde je bohužel děj rozepsaný do tří dílů, což je škoda. Zároveň to trochu kazí fakt, že pokud jste začali číst tak, jak byla kniha vydávaná v Česku, dost pravděpodobně z toho nebudete mít takový prožitek - pokud tedy nemáte vskutku bravurní paměť. Já si teda mnohem víc oblíbila pár Ember a Wren, mnohem víc než Ruby a Jamese, jejichž příběh byl moc roztahaný.
Možná kdyby je Mona Kasten nechala spolu hned od konce druhého dílu s tím, že by řešení celé situace vymysleli spolu, hodnotila bych jejich příběh lépe. Nicméně rozumím tomu, že závěrečné rozuzlení by nemohla udělat tak, jak jej udělala... ale zase by v dalších dílech mohla věnovat více prostoru dalším dvěma párům, jimž se přes příběh Ruby a Jamese nedostalo za mě tolik prostoru.
Pokud tedy s Monou Kasten začínáte, doporučila bych vám začít sérií Znovu a až poté se pusťte do téhle, nejsem si jistá, zdali byste měli chuť si po tomhle přečíst její zdařilejší sérii.
Je to jednohubka, o tom žádná, ale zároveň je to neskutečně silná knížka. Ze všech tří knížek, co jsem od autorky četla, mi právě tahle připadala nejosobnější, z autorky jsem zde cítila nejvíc. Takže za sebe doporučuji, pokud máte rádi moderní poezii.
Byl to moc milý vánoční příběh, asi si ho klidně ráda někdy zopakuji, autorka měla velmi zajímavý nápad udělat právě 10 rande naslepo, kdy si hlavní hrdinka protějšek nemohla vybrat sama. Jen možná jako mladší bych tu knížku docenila ještě víc...
Tahle kniha se čte sama. Do příběhu Serže se ponoříte ani nevíte jak a ač vám v mnoha momentech bude připadat na hlavu, stejně vás to bude bavit. Je to syrový příběh jednoho IT technika, který po nocích hraje počítačové hry s lidmi, se kterými se nikdy předtím neviděl. Úplně bych neřekla, že jde o YA knihu. Thriller možná, ale s young adult to podle mě nemá moc společného. Každopádně mě to bavilo a ve výsledku mě to ke konci i překvapilo, takže za sebe můžu doporučit k přečtení dál. :) (Navíc je podle mě tahle kniha super i jako knižní štafeta)
Knížka, kterou přečtete za jedno odpoledne - tak by se dala charakterizovat novinka od Lucie a Nicole Ehrenbergerových. A mně se to líbilo. Nebyla to asi nějaká duchaplná literatura, ale jde o knížku, kde nám dvě sestry vyprávějí o tom, jaká byla jejich blogovací cesta a kam až se díky blogu dostaly. A taky jak se tam dostaly.
Nesleduji je nijak dlouho, nemám za sebou všechny jejich videa z YouTube, takže pro mě tato kniha byla velice příjemným vhledem do jejich minulosti. A nevím proč, ale když Lucka psala o tom, jak pracovala v Americe, tak nějak jsem si myslela, že to psala Nicole... mám ji spojenou jako tu dobrodružnější, takže jsem byla ráda, že vedle číslování stránek byla i iniciála, která upozornila na to, kdo psal kapitolu, kterou mám právě před sebou. :)
Líbilo se mi i to, že kniha upozornila na problematiku blogování/vlogování ve smyslu spoluprací. Zkrátka a dobře - žádná věc, kterou ve spolupráci člověk dostane zdarma, není nikdy úplně zdarma.
Není to úplně světoborná literatura, ale pro fanoušky Přátel nutnost - jen teda musíte počítat s tím, že kniha nevzešla z pera žádného z autorů seriálu (a ani ji nenapsal nikdo z herců), ale napsala ji fanynka, která měla to štěstí a mohla udělat i nějaký ten rozhovor se svými oblíbenci. A ano, jsou tam autorčiny názory; věci, které jí úplně nepřišly dobré... pořád je to něčí subjektivní názor. Každopádně i tak je v knize dost zajímavostí o seriálu, o nichž jste třeba nevěděli. :)
Bylo fajn čtení, ale zaručeně to nebyla nejlepší kniha, kterou jsem tento rok četla. Nicméně jsem si moc ráda přečetla o tom, jak vypadá takové netradiční povolání francouzského funebráka.
Tohle bylo vážně skvělé! Líbilo se mi, že to neztratilo kvalitu těch předchozích dílů a že je to následovalo. Jasně, není to žádný duchaplný příběh, ze kterého si sednete na zadek. Zato je to ale hrozně milý romantický příběh Petera a Lary Jean a toho, jestli jejich vztah ustojí všechna úskalí, která ho čekají.
Asi bych tuhle sérii mohla číst klidně až do důchodu. Uvědomuji si, že by mi vůbec nevadilo, kdyby tahle série měla daleko víc dílů - celkem dost by mě zajímal Lařin život na univerzitě. Jsem si docela dost dobře jistá, že by mě autorka dokázala rozesmát i rozbrečet i v dalších potencionálních dílech ze série.
Já vlastně ani nečekala, že budu u této série brečet, ale nějak se to ve mně nahrnulo a já ke konci brečela jako želva. Hrozně mě mrzí, že už to nadobro skončilo a že si už žádný nový díl s Larou Jean a Peterem nepřečtu. Ale to je život. Něco končí, něco jiného začíná a já pevně věřím v to, že autorka zase přijde s nějakou takovou milou sérií, po třech dílech jsme zdá se všichni přesvědčení, že umí hodně dobře psát.
Po dočtení Falešného románu jsem se samozřejmě musela vrhnout i na druhý díl - Falešný sňatek. Zajímalo mě, jak to nakonec dopadne a koho si naše slavná Ema vezme. Jestli si zvolí domluvený sňatek, nebo něco, z čeho jí buší srdce. Alberta nebo Filipa. Každopádně musím říct, že mě hned na začátku autorka překvapila totožností Filipa, což jsem teda absolutně nečekala. A neřeknu vám to, nechci vás připravit o překvapení.
Vážně mě to bavilo. A dokonce můžu říct, že mnohem víc než první díl. Ema už tak úplně není tou rozmazlenou zmlsanou slečinkou, která chce jen peníze a pohodlí. Pořád to chce, to ano, ale zároveň si začíná uvědomovat, že je na světě možná přece jen něco důležitějšího. Nebo to tak připadalo alespoň mně.
Za sebe bych si moc přála ještě jeden díl. Pokračování toho, co se stalo na konci druhého dílu. Ale předpokládám, že tohle už asi neklapne. Každopádně hodnotím stoprocentně pěti hvězdičkami. Tady to prostě nejde jinak. :)
Tahle knížka byla jednoznačně pecka. Vážně neskutečně mě bavila a těm postavám jsem fandila - doufala jsem, že se Amy probere. Přála jsem Jacobovi, aby už byl šťastný, ale zároveň mi přišlo milé, že za Amy chodil, že na ni stále myslel. Vlastně byl do té doby, než se objevila Alex, jediným jejím pojítkem s vnějším světem, což je vlastně i trochu smutné.
Pachatele jsem neodhalila ještě pár stran před koncem. Autorka mě nechávala v napětí až do samotného rozuzlení. Mezi začátkem čtení a jejím dočtením, byl určitý časový rozestup, takže možná v tomhle to bylo a pravděpodobně kvůli tomuhle jsem si ani jako člověka, který Amy ublížil, nespojila právě tuhle osobu. Ale líbilo se mi to, fakt že jo a už se nesmírně těším, až si přečtu další knihu od této autorky, protože tahle se četla jedním dechem.
No, a já mám splněno. Mám dočteny tři obrovské resty a teď se konečně můžu vrhnout na nejnovější knihu Dana Browna. :)
Jednoduše pecka, jinak to říct nejde! :) Každopádně se mnohem víc rozepíšu v recenzi. :)
Je to vážně, vážně skvělá kniha. Moc se mi líbila. Sice bylo klišé snad na každém kroku, ale bylo to napsané tak skvěle, že mi to ani za mák nevadilo a už si brousím zuby na druhý díl. Už se k němu musím dostat! Chci vědět, jak příběh Elly bude pokračovat. :)
Po přečtení prvního dílu jsem váhala, jestli si chci přečíst i druhý díl, ale musím říct, že jsem ráda, že jsem se do něj doopravdy pustila - chytl mě od začátku a nepustil až do konce a já se u čtení Plísně výborně bavila. Navíc už jsem měla jakýs takýs přehled a už jsem nebyla čtenářem, kterého autorka učí plavat v příběhu tím, že ho hodí do vody, už jsem o tom příběhu i něco věděla... :) A co jsem nevěděla, to mi Siri Pettersen v Plísni řekla. :)
Páni! Tak ten konec neskutečně překvapil! Vážně jsem ani trochu nečekala, že Laura se nemůže dostat ze hřbitova kvůli tomuhle.
Obecně jsem nečekala, že to bude tak, jak to dopadlo a celou dobu jsem nad řešením uvažovala - no těším se na pokračování, to každopádně, ale až později. :) V každém případě byl ten konec suprový! A nejen on, ale i celá kniha mě bavila a smála jsem se u ní - hlavně inteligenci brunetky, ex manželce pana generálního, ta byla přímo k popukání.
Laura byla též naivní, ale vzhledem k tomu, že byla mladá... navzdory té naivitě mi připadalo, že to má v hlavě víc srovnané než brunetka/zlatokopka s její kamarádkou.
Myslím, že vám knihu s klidným svědomím mohu doporučit. S Laurou, s Radimem, s panem Kebulkou, s profesorkou Mrkvičkovou ani s panem generálním se rozhodně nudit nebudete. :)
Oddechovka, co říct víc? Nicméně moc krásná oddechovka. A já se už velmi těším, až se dostanu k dalším knihám od Colleen Hooverové. :)
Čtyři hvězdičky, pět by bylo moc. Nicméně si to před jakousi recenzí na blogu musím všechno nějak utřídit v hlavě... líbily se mi ilustrace, to, že to de facto skončilo podle mých představ a že jsem se s mou nesympatií vůči Edovi nepletla, jelikož to, co Min provedl, bylo zatraceně odporné.
I když to asi fakt nebylo nic zvláštního, takový tuctový romantický příběh, jen od konce. Tedy s tím, že se čtenář důvod rozchodu dozvěděl až na závěr, což vůbec nebylo špatné a alespoň se člověk měl "na co těšit". Min mi bylo líto, bláznivě se do něj zamilovala a on ji zradil, přestože v jednom kuse tvrdil, jak ji miluje. Asi se nedozvíme, jak dlouho to byla pravda a i kdyby ano, ve vztahu má být upřímnost.
Proč dávám čtyři hvězdičky? Protože kdyby mě to opravdu bavilo, přečtu to za chvilku, nehledě na to, co bych musela zrovna udělat doma. A týden mi na takovou oddechovku přijde opravdu dost. Zřejmě jsem se na ni podvědomě nikdy netěšila.
Krásné. Nemám slov. Vážně povedené dílo a všechny úryvky ze Shakespeara se do knihy dokonale hodily a líbila se mi i podobnost s jedním Shakespearovým dílem, tím pádem bych rozhodně neřekla, že to nemá se Shakespearem nic společného, jak jsem zde na Databázi četla poměrně negativní komentář...
Opravdu to bylo parádní a ačkoli je mi jasné, jak to dopadne, velmi ráda si přečtu i druhý a třetí díl. :) A samozřejmě mě i rozbrečela - jsem fakt ráda, že jsem zrovna byla v kupéčku sama. :)
A mimochodem, ze všech zemí, kde byla Láska podle Shakespeara vydána, máme právě my nejkrásnější obálku. :)
Tohle je neskutečně krásná knížka odehrávající se v Paříži, která je mým nejoblíbenějším městem. Přímo kouzelný příběh se sympatickou zápletkou. Tušila jsem, že za tím bude ta jedna osoba, ale o její skutečné zainteresovanosti jsem si mohla nechat jenom zdát. V každém případě je to moc krásný příběh o jednom majiteli starého artového kina, jeho lásce k ženě, která do onoho kina chodí a neblahého zasažení ruky osudu. Recenze již brzy v záložkách. :)
Původně jsem od této knihy nic neočekávala - možná to, že se zasměji, že u čtení nebudu sedět jako socha a jen znuděně otáčet stránky, což se mi nakonec povedlo a já jsem nadšená. První novela o hlavním hrdinovi s přezdívkou Kuře mě příliš neoslovila, ale když jsem ji dočetla a začala číst o vysokoškolákovi Borisovi, četla jsem prakticky jako uhranutá. Jeho příběh z období normalizace mě bavil stonásobně víc, soucítila jsem s ním, s jeho problémy... a přála jsem mu, aby se na něj konečně usmálo štěstí.
Byl to příběh o tom, jak se normálnímu člověku může postavit do cesty absurdní systém a lidé, kteří v něm hledají jakýsi únik od vlastní méněcennosti. Ke konci jsem měla chvilkami nutkání se rozbrečet, což se nakonec nestalo, přesto kdybych to nezmínila, patrně bych si připadala, že něco zamlčuji. Přestože Borisův příběh skončil otevřeně, asi si každý dokážeme představit, jak by pokračoval dál, takže v tomhle nevidím žádnou vadu.
Mně se kniha opravdu líbila a jistě se k ní někdy zase vrátím. Pokud máte rádi příběhy z tohoto období, jsem si jistá, že vás kniha zaujme právě svou čtivostí a tím, že je srozumitelná.
Mohla bych říct něco jiného, než že jsem se do Harryho Pottera i ve svých skoro jednadvaceti letech zamilovala? Vážně. To dokazuje, že je to kniha pro všechny věkové kategorie a konkrétně tohle ilustrované vydání bylo senzační. O to intenzivněji jsem se do knihy začetla. :) Jsem hrozně ráda, že jsem si poprvé Harryho přečetla v tomhle vydání. :)