Teron komentáře u knih
Od té chvíle, kdy jsem na tenhle krásný a vtipný svazek narazil kdesi v levných knihách, má v mé knhovně čestné místo. Protože napsat pro náctileté vtipný, přístupný a zároveň informačně hodnotný návod, jak nebýt ve společnosti za totálního blba, to je výzva.
Bonusem je skutečnost, že tenhle etiketový rádce není zaměřen jen na lepší společnost, ale hlavně na běžné situace, protože do těch se dostane každý i tehdy, když nejde zrovna do Rudolfina:-)
Jak okomentovat svazek, jehož informace v čase nestárnou? Jak okomentovat něco napsaného tak srozumitelně, že jakékoli přepracování by bylo zásahem do perfektní argumentační harmonie? Jednoduše - doporučením k přečtení všem, kteří si chtějí rozšířit obzory a pochopit, proč jedna z nejhorších vět, jaké můžete zaslechnout, zní: Dobrý den, já jsem z vlády a chci vám pomoct.
V Davidu Allenovi jsem se ztrácel právě z důvodů, které Leo Babauta uvádí v ZTD. A zrovna tenhle svazek má tu kliku, že jsem ho četl jako první v době, kdy jsem s literaturou tohoto typu začínal. Pro začátečníky velmi podnětný, pro pokročilé milé připomenutí, které se vejde všude.
První setkání s jediným skutečným světem a jedna z čtenářských lásek...ať už to byl vyšinutý Dworkin, granáty v kabelce (hodnotím kroniky Corwinovy i Merlinovy), nebo kouzlící programátor, který pomocí Logru servíroval zeleně světélkující pivo. Taková jízda se nezapomíná;-)
MINDFUCK nebo také myšlenkový blok, kterým si sami komplikujeme život. Většinou trochu převlečená rozhodovací paralýza (čím více možností, tím větší muka volby), případně strach z přijetí tehdy, pokud se chystáme jít proti názoru většiny či blízkého okolí.
Plusem v tomto případě je zasazení do historického vývoje (stará společnost s pevnými pravidly proti nové, kde si musíme často nastavit vše sami), mínusem občasné opakování myšlenek.
I tak zůstává ale práce Petry Bockové tím lepším v sekci osobního rozvoje.
Lehce atypická podnikatelská příručka, historie Virgin Group, deník miliardáře, vize i zpověď v jednom. Sir Richard Branson se nesnaží napsat příručku podnikání jako učebnicový text, takže z textu máte krásně uvolněný pocit toho, že si s tímto vizionářem a věčně usměvavým člověkem povídáte někde u táborového ohně při sklence piva, zatímco se griluje maso a kolem houkají sovy.
O to více se pod kůži dostane morálka Virgin Group, osobní postoje Bransona, na kterých je vybudovaná a důvody, proč je tohle obchodní impérium sestávající že 400 firem dlouhodobě na prvních příčkách žebříčku nejoblíbenějších zaměstnavatelů světa.
Nejde tolik proti proudu jako jiné knihy o osobním rozvoji, a není to jen hurá svazek o chvále dobrého nápadu a odhodlání. Je to kompletní příručka mikropodnikání, u které je potřeba tužka a papír na poznámky a ochota věnovat čtení opravdu pozornost.
Vzhledem k tomu, že jsem Atlase četl v originále už před lety a poté, co jsem se prokousal Zdrojem i odbornými pracemi od Objektivismu, byl tenhle svazek vlastně už jen doplnění filosofie, se kterou jsem se seznámil předtím. Ovšem doplněním majestátním, které potřebuje nějakou dobu na strávení.
Tuhle vzpouru nelze plně shrnout několika větami, ani oním "Kdo je John Galt?", které je jejím mottem. Ale možná je trefnější citace ze začátku dokumentu Ayn Rand and The Prophecy of Atlas Shrugged, který ukazuje i dnešní ohlasy na knihu a autorku.
Reportérka: "Paní Randová, máte nějaký komentář ohledně proroctví, které jste učinila v knize Atlas Shrugged?"
Ayn Rand: "Jen to, že se omlouvám, že se to stává skutečností tak přesně."
Nebýt souhry okolností, nikdy bych se nedověděl o tomto náčelníkovi, který málem vybudoval zcela jiné Spojené státy, než známe dneska. Navíc v balení, ve kterém se KODovky zabývají i mapami, ilustracemi uniforem či zbraní a vůbec chtějí podat ucelený obraz doby i příběh.
Další z důkazů, že i naši autoři a autorky fantasy umí psát hutně, vydatně, s myšlenkovým přesahem a bez zbytečných slov. U Jahodového klátila dle Gyty Oggové platí, že ho můžete podávat v misce jako kopeček, ale všichni budou vědět, že to děláte blbě.
Lucku Lukačovičovou můžete číst ve spěchu v autobusu, ale časem zjistíte vy sami, že to děláte blbě. Dejte si večer šálek čaje nebo sklenku vína, věnujte jí čas a nechte ji, ať rozehraje svoje akordy mýtů a archetypů;-)
Třikrát půjčeno z knihovny, poté koupeno a nakonec umístěno v knihovně na čestném místě těch svazků, které mne skutečně oslovily a ovlivnily. Pokud se plácáte v životě a vaše mysl neví, kudy kam, tohle může být jedna z možností cesty sama k sobě a k vlastnímu já.