Terry11 komentáře u knih

„Nenapadlo vás někdy, že to, co děláte, je nesprávné?“… „Proč by mělo být to, po čem toužím, špatné?...Před dvěma tisíci lety lidé uvažovali a cítili stejně, ale to, co bylo tehdy kulturně přípustné, je nyní nepřijatelné.“

Tato kniha je pro mě špatná od začátku až do konce. Jsem zvyklá číst i při chůzi, takže z její váhy jsem měla křeč v zápěstí. Další křeče, tentokrát v žaludku, jsem měla z její negativity. Všechno je ponuré, počínaje počasím, přes obsah až ke stylu. Ani jedna z postav není sympatická, navíc jsou neuvěřitelné a neživoucí. I vztahy mezi nimi ať už kolegiální, nebo rodinné jsou chladné, nenávistné, v lepším případě lhostejné. Jediný vztah, který snad měl být vřelý, je počat tak krkolomně a tak nepravděpodobně, že rozhodně to ostatní nevyváží, a zdá se, že ani nepřežije první díl.
Když jsem si přečetla, že byla Vraní dívka napsána dvěma muži, maně mě napadlo srovnání s jinou dvojicí, tentokrát ženskou, která spáchala Božského bastarda. Tato postpubertální děvčata zaplnila svůj chabý příběh nespočetnými, několikrát již v minulosti detailně zpracovanými sexuálními scénami. Muži pak dodali druhý extrém – vybrali z různých kriminalistických záznamů nejobludnější brutality a zvrhlosti spáchané na dětech či dětmi a zabalili je do psychoanalytických úvah. Obojí je pro mne vykalkulované a hrůzné, ale mohu-li si vybrat, dám přednost milostnému sexu před násilným. Spravedlivě musím dodat, že stylistika (i lexikum) mužů je o poznání vybranější, ale jak už jsem naznačila výše, je tak odosobněná, strohá a mrazivá, že celý dojem z přečteného jen podtrhuje.
Ano, nejsem cílová skupina, a jak tak čtu některé z předcházejících komentářů, o čtenáře tato kniha nebude mít nouzi. Ale já se do dalších dílů zcela jistě nepustím.
PS. Píší Seveřané i něco jiného než tento druh literatury? Je to snad dané geograficky?

9 07.05.2014

"Mezitím bylo jeho pohlaví nadšené, že má diváky. Ta zatracená věc poskakovala, jako by chtěla naznačit, že by si ráda potřásla s její rukou a spřátelila se."

Mám obrovskou slabost pro stylistiku a způsob humoru této spisovatelky. Má velký smysl pro detaily, věřím jí dokonce myšlení a vnitřní dialogy jejích mužských hrdinů. Jsem ochotna jí proto odpustit i některé melodramatické scény. Tento díl patří mezi ty nejlepší.

8 30.01.2016

"Bylo to jako srovnávat perlivou vodu s francouzským šampusem. Počáteční zamilovanost je vzrušující. Je lehká a bublavá. Takhle umí milovat každý. Ale láska po třech dětech, po rozchodu, poté, co jste si navzájem ublížili a navzájem odpustili, jeden druhého nudili a překvapovali, poté, co jste na sobě viděli to nejhorší i to nejlepší - tak takováhle láska je nepopsatelná. Zasluhovala by si vlastní termín."

Už v předcházející knize autorky jsem byla fascinovaná, jak umí zacházet s napětím. Jak rafinovaně odkrývá minulost, souvislosti, tajemství. Použila stejnou formu vyprávění, tentokrát to jsou tři ženy, které ( každá jinou vypravěčskou formou - er-forma, blog, dopisy psychiatrovi) nejen posouvají děj kupředu, ale vlastně i dozadu. Musím přiznat, že některé pasáže Elizabeth jsem trochu přeskakovala, ne že by byly nudné, ale tolik jsem byla zvědavá, "na co Alice zapomněla". Hodně se mi líbily vtipné komentáře na Frannie blog.
Po zkušenosti s předcházející autorčinou knihou jsem až do konce příběhu byla přesvědčena, že příběh neskončí, jak bych si přála, takže mě ten dvojitý happyend vlastně tak trochu zaskočil.

8 04.05.2015

"Je sama. Nakonec zůstane každý sám. Každý člověk musí zemřít vlastní smrtí. Pro ni teď bude umírání snadné."

Ten závěr byl tak krutý, že se s tím vnitřně nemohu smířit. Jennifer si rozhodně takovýto konec nezasloužila. Proč se na ni andělé tak zlobili, jsem opravdu nepochopila.
Jinak styl autora je velmi čtivý, strhne svým dějem, tématem i charakterem postav. Právnické causy, které se v příběhu řeší, jsou pro nás Čechy velmi zajímavé odlišností soudního systému. Také se mi líbí, že vypravěč nestojí jen za jednou postavou, máme tedy ucelenější pohled na problém. A jak tady někteří píší, že byl děj předvídatelný, pak u mne má autor štěstí. Takový konec jsem rozhodně nečekala. A ani si nepřála.

8 17.01.2015

Naprosto sdílím popis kladů knihy od Makuka, ale zároveň musím dopsat, že se mi rovněž líbilo vylíčení Cormoranova osobního života, možná i víc než samotné řešení vraždy. Nikdy jsem od autorky nic nečetla, tedy, pokoušela jsem se o první díl Harryho, ale nějak jsem se nedostala přes čtvrtinu knihy, a tak jsem to vzdala. V případě Kukačky jsem se začetla okamžitě, cením si její pestré slovní zásoby, náznaků humorných situací, opravdu pěkné stylistiky, složitosti a rozplétání příběhu. Líbí se mi, jak se v průběhu děje vysvětluje i osud samotného hlavního představitele. Oproti jejím severským kolegům není po přečtení knihy člověk v depresi a s pocitem, že se co chvíli někde objeví zohavená mrtvola či psychopatický mladistvý vrah.

8 08.03.2014

...a vůbec mi nevadí, že se zřejmě pan Jirotka nechal inspirovat anglickým spisovatelem J.K.Jeromem. Je to kniha, kterou jsem si před třemi lety zakázala číst, abych ji trochu zapomněla, protože jsem ji už mohla citovat nazpaměť. Větu, že diplomat nikdy o nikom neřekne, že lže..., už používá kdekdo. I politici. Prostě kniha, která udělá dobře na duši.

8 26.10.2013

Tak to je kniha podle mého gusta. Tak trochu mi připomíná Údolí rozhodnutí- obětovat lásku milovaného muže, tou paličatostí hlavní hrdinky udržet plantáž zase Jih proti severu. Líbí se mi, že sledujeme příběh z pohledu více postav, takže se vlastně dovídáme více o jejich osudech. Samozřejmě, že jsem Mary v jejích rozhodnutích nechápala, ale vůbec mi to nevadilo, nemusím se pokaždé s někým ztotožnit, aby se mi kniha líbila. Jsme holt jiná generace v jiném století.

8 13.07.2013

Záměrně jsem.si přečetla 1.a2.díl znova a jsem tak zklamana,že se mi to vlastně ani nechce komentovat.

7 11.06.2022

Před letními prázdninami jsem autorovi slíbila, že si knihu přečtu. A opravdu jsem se k ní 3x vrátila. Pokaždé jsem se protrápila zhruba 30 stránkami textu, bolestně vnímala každou stylistickou nepřesnost či nedokonalost (a že jich je), v duchu opravovala gramatické chyby a přemýšlela, co určitá postava řekla či si jen myslela. A teď se musím omluvit, že dám přednost nesplnění slibu před zbytečnou činností . Protože je tolik krásných knih a tak málo času.

Ja ráno touze řekla jdi,
Snad potká tě, snad uvidí.
Večer přišla, mlčela
A kazdou noc mi umřela.

Kdysi jsem si koupila tento svazek v píseckém antikvariátu. Mam ho v knihovne nadosah a čas od času si v něm listuji či ověřuji, ze si urcitou báseň ještě dobre pamatuji. Je to výběr nádherných básní, skoro každá se mě něčím dotýká. Škoda, že jsem ve škole tehdy poezii tak přehlížela. A přitom jsme měli skvělou profesorku. Asi to chce víc rozumu, aby člověk porozuměl emocim.

7 30.09.2018

"...zahraniční politika té či oné země se neřídí právem či bezprávím. Právo a bezpráví? Jediná říše založená na spravedlnosti je říše boží. Vláda tohoto světa spočívá na naftě. A Arabové mají naftu."

Přečetla jsem si Exodus podruhé především kvůli tomu, že jsem objevila reportážní knihu Půl penny, která vznikla na základě žaloby proti Exodu. Tu vznesl proti spisovateli a vydavatelům dr. Dering, jmenovaný v knize jako jeden z lékařů, kteří chirurgicky experimentovali s vězni.
Samotná kniha pro mne byla velice zajímavá především jako historické téma. Líbilo se mi, že do hlavní časové roviny - vznik státu Izrael (cca 1946-49 ) - byly zahrnuty i osudy jednotlivých hrdinů, takže můžeme sledovat, co se za války dělo s židy v Dánsku, Rusku, Jemenu a především ve varšavském ghettu. Kromě toho se postupně dovídáme i nejstarší dějiny židovstva. Naprosto mě šokovala informace, jak byli po válce vězni z různých koncentračních táborů i nadále internováni v dalších sběrných táborech, tentokrát na Krétě.
Ano, určitě je tato kniha tendenční, však také autor je židovského původu, přesto mi je sympatická a klidně by se autor nemusel snažit ji milostnými motivy beletrizovat, pro mne to byl zcela zbytečný prvek.

7 26.02.2017

"Opouštěli jsme Paříž. Děvčata seděla vpravo, hoši vlevo, sami si tak sedli. Z dívčí sekce se ozývalo žvatlání. Půjčovaly si navzájem jakési plyšové zvířátko. Vydrželo jim to asi půl hodiny. Na sedadlech za mnou seděli dva obrýlení kluci s vysokými čely. jejich rozmluva trvala celou trasu Paříž-Praha. Zcela vážně a ze všech stran rozebírali problém, jestli hovno hoří."

Mám ráda pana Šabacha, jeho humor, styl psaní, příběhy z dětství. Je to nostalgické, tak trochu zaprášené časem malin nezralých.

7 11.10.2016

"Karel a Otto, Karel a Gottfried, Karel a Pat. Zlostně a bezmocně jsem sklepal sníh z bot. Lenz je mrtvý, Karel je pryč a Pat? Oslněnýma očima jsem se zahleděl k nebi, k tomu šedivému, nekonečnému nebi nějakého pomateného boha, který vymyslel život a umírání, aby se pobavil."

Pokaždé, když se mám zamyslet nad pojmem přátelství, vybaví se mi tato kniha. Přátelství bez okázalých gest, beze slov, bez očekávání oplátky.
Remarquovy knihy nečtu jen kvůli obsahu. Jeho poetismy ( pak vešel večer s vůní šeříku), filosofické úvahy, moudra ( Soucit je nejneužitečnější věc na světě, je to rub škodolibosti.), baladické pasáže, humor (hřbitov bifteků), to všechno je v balíčku.
Jen kdyby pokaždé nekončily tak špatně!

7 20.02.2016

"Venkate, řekněte vyšetřovací komisi, že ten svůj hon na čarodějnice musí udělat beze mne. I když se nakonec pokusí hodit vinu na velitelku Lewisovou, jak je jasné od samého počátku, už nyní vám říkám, že to veřejně odsoudím. A nepochybuji, že přesně stejně se zachová zbytek posádky. A kromě toho jim řekněte, že všechny jejich matky jsou od první do poslední děvky. P.S. I sestry."

Mým nejoblíbenějším astronautem byla vždycky Ripley, alias Sigourney Weaver. Ne že by se přečtením Marťana měla o své místo bát, to ne, ale že byl robinsovsky podaný Mark vtipný a sympatický mladý muž, to mu upřít nemohu. Žádné - zůstal jsem tu sám (fňuk), proč zrovna já (fňuk), zas ty hnusný brambory (fňuk fňuk). Jen jsem postrádala aspoň nějakou zmínku o jeho citovém životě.
Humanisticky zaměřený čtenář jako já buď u takové sci-fi musí desítky stran přeskakovat, nebo se knihou prokousávat, aniž řádně všem těm technickým věcem porozumí. Líbilo se mi, že kromě deníkových záznamů a pasáží ze Země použil autor i er-formu, aby si čtenář vychutnal určité části Markovy anabáze i bez jeho optimistického pohledu. Jsem zvědavá, jak se s tím Ridley Scott popere.

7 29.09.2015

Tak ne. Už to čtu třetí měsíc (mezitím šest jiných knih) a nemohu se dostat přes první čtvrtinu. Přitom tam jsou místy fakt zajímavé informace, ale celek mě prostě nebaví. A marně jsem čekala nějaký ten humor. Ale možná je až dál. Třeba se k tomu ještě někdy vrátím...


Vrátila:

"Nejdříve každého přesvědčíme, že má mít vlastní názor, a pak mu ho dáme."
"Přestože na kalendáři se osamoceně chvěl už jen poslední den roku, venku bylo teplo, že by teplo bylo, i kdyby nebyla zima."
"Upadnul do umělého spánku i na zem."

Tak to jsou příklady, jak autor vytváří humor. Od inteligentního sarkasmu po lacinou šmíru. Po přečtení celé knihy se bohužel mé stanovisko nezměnilo. Nejsem nijak prudérní ve věcech sexu, ale tak nějak jsem důvod zpracování těchto scén v knize nepochopila.
Hvězdičky dávám za zajímavé, byť nevyžádané informace a některé vtipné formulace.

7 15.06.2015

Kniha je uvedena citátem "Dají-li vám nalinkovaný papír, pište napříč."
Mnohokrát jsem si na to v životě vzpomněla, nikdy to neudělala.
Blíže neurčená budoucnost, vysoká životní úroveň, trysková auta, mechanická hudba, ale i mechaničtí ohaři a manipulativní telestěny. Lidé přestávají myslet. Požárník Montag ohně nehasí, ale zakládá. Knihy je zakázáno číst i přechovávat. Stará žena je spálena i s knihami, od kterých se nechce odloučit. Montag začíná pochybovat o smyslu své práce. Prozře, dostává se na druhou stranu. Pro knihy i lidstvo skýtá naděje.
Miluju knihy, o to hůře se tato antiutopická vize četla. Láskyplně pohlížím na naši knihovnu a pomalu promýšlím, kam uschovám svůj Kindlík pro dobu nouze.

7 29.05.2014

Mám ve zvyku si do svých knih psát poznámky, stačí smajlík, vykřičník, otazník, podtrhnutí myšlenky nebo hvězdička. Tuto knihu jsem dostala od kamarádky k Vánocům s tím, že mám přece ráda Bretaň! První třetina se hemžila usměvavými smajlíky. Vyprávění plynulo lehce, s nenápadným vtipem, s milým nadhledem a sebeironií. Takřka hladila po duši. Posléze ale došla bretaňská témata, děj se posunul tu do Maroka, tu do Prahy a také do Skotska, ubylo vtipných glos, přibylo nicneříkajících pasáží. Poslední část už je jen přehlídka významných lidí, kteří si v tomto domě pronajali pokoje, jak je nudné se o to starat, jak jsou lidé v Praze a v Paříži zamračení a neochotní, zatímco Bretonce nezdolá žádné počasí a nikdy si nestěžují.
Škoda, škoda, škoda! Možná nemusela být autorka tak netrpělivá, jak se v doslovu sama přiznává, a mohla si počkat na více nosných příběhů, nebo opravdu měla vydat jen sbírku fejetonů, což stejně víceméně Dům v Bretani je.
A nemohu si pomoci, tohle musí ven: Podrobit svou bývalou kolegyni (nejmenuje ji, ale uvede název její knihy) tak perfidní literární kritice, to se snad v těch noblesních kruzích, kde se paní Davouze pohybovala a pohybuje, ani nedělá, ne?

7 30.01.2014

Tato knížka patří k mým nejmilejším. Dostala jsem se k ní zcela náhodou a dodnes si o hlavních postavách přemýšlím. A také o tom, jak by člověk měl bojovat za své štěstí. Jak se míjejí ti, kteří k sobě patří, a jak pak kolikrát musí žít vedle sebe a litovat. Hlavní postava, vypravěč, byl tak neskonale nesobecký, až na to doplatil. Moc dobře psychologicky prokreslené postavy, postavené na pravdivých událostech několika desetiletí amerických dějin.

7 06.08.2013

Až jsem se za autorku někdy styděla...

7 17.07.2013

Anatomie jedné rodiny.
Bych to spíš nazvala já. Pro mne to bylo tak bezútěšné čtení, že jsem si musela dávat přestávky. Naprosto nefunkcni vztahy od samého začátku. Alice a Richard se vzali z kompromisu a podle mě to predznamenalo ostatní dej. Žádná velká láska, všechno se dělá z toho důvodu, že tak to má přece být, děti svými charaktery a chováním také zrovna nenadchnou. Úplně běžný zivot, přesto v příběhu neustále nějaký hrozivy a tizivy podtón. Nic se nepovede, nikdo nevyhoví, žádná společná vrela chvíle. Frustrující čtení. A do toho ten konec nekonec.
Ne, že by se to nečetlo dobře, ale dobře mi po tom není. Už nikdy víc.

6 09.05.2021