Terry11 komentáře u knih

Faktem zůstává, že jsem se přihlásila a řekla, že lidský osud je tak zjevně vystaven slepé zuřivosti náhody, že spoléhat se na Boha, Ježíše a Ducha svatého, který je navíc zcela nadbytečnou entitou, dobrou jen k tomu, aby se vytvořila trojice, jež je jak známo vznešenější než pouhý binom otec-syn, je totéž jako sbírat kartičky s fotbalisty, zatímco město hoří v plamenech pekelných."

Další z italských autorů, kteří mě velmi oslovili. Navíc 60.léta znám leda tak z italských komediálních filmů, takže popis života na periferii Neapole (vidět ho a zemřít) mě doslova dostala. Velmi vyhraněné charaktery dvou děvčátek, později dívek a žen se svými odlišnými , takřka protichůdnými nejen postoji, ale životy, je popsán tak živě, poutavě a realisticky, že sedíte a přemýšlíte, jak jste mohli mít Itálii za úžasné místo k žití. Ta bída, špína, sociální rozdíly! Čtu už čtvrtý díl a pořád se mi mění sympatie k dívkám, vždy každá náhle udělá něco, co mě šokuje, jde proti její mentalitě, prostě mě naprosto zmate. Je to zvláštní kniha, jen co ji dočtu, vrhnu se na její filmové zpracování, prý je povedené.

4 21.04.2020

Myslím, že jsem v životě nepřečetla rozsáhlejší knihu. Naštěstí je doba koronavirová, kdy člověk nemusí chodit do kina, divadla, do vinárny, takže ušetří nejen peníze, ale i čas na čtení.
Tato kniha se vleče, jsou tam části, které by se určitě daly napsat stručněji, ale já si to nespravedlivě k ostatním románům náruživě užívám. Baví mě sledovat, jak Claire objevuje penicilin, jak se Roger pere se svým stigmatem, jak se vraci Ian. Prostě hltám každou stránku z těch 1580, protože to je prostě literatura, která mě baví a ke které se budu celoživotně vracet.

3 21.04.2020

"Svět se vždycky řídil jenom jedním pravidlem- kdo má moc, má peníze a pravdu - a na tom nezmění nic ani hesla vylepená ve všech výlohách."

Má třetí kniha od autorky, také velmi čtivá, ale už pro mne nemá ten moment překvapení jak-je-to-úžasné jako u Hany. Je to takové odpozorované, všechno hrdinům věřím, nikde nic neskřípe. Tak nějak to pěkně plyne. Ale prostě mi tam něco chybí. Osobitější autorský styl, trochu víc humoru, nějaké zvraty? Jsou autoři, u nichž s netrpělivostí čekám na každé další jejich dílo a mezitím si ty předcházející knihy neustále připomínám. To u této autorky bohužel nemám.

4 21.04.2020

Přečetla jsem. Nečekala jsem klenot, taky nepřišel. Předvídatelné od samého začátku, u hlavního hrdiny mě zaujalo jeho "obrácení Ferdyše Pištory", holka od začátku kladná jak jeden díl magnetu. Takže hvězdičku navíc za to, že jsem si načetla informace o Albánii, která hrála hlavní roli i ve Vrtěti psem. Nějak na ni mají spadeno :-).

21.04.2020

"Ve snu Žofie vidí, jak země všechno polyká, stejně tak jako teď vagony polykají vytěžené uhlí. Za ohromného rachotu se karwinské domy bortí a propadají pod povrch, aby vyplnily vyrubanou prázdnotu. Nahoře zůstává jen holá země , šedivá a nehostinná. A uprostřed té apokalyptické planiny se tyčí starý kostel, ale je jakýsi divný, jako by se zešikmil. Šikmý kostel! "


Kdybych nevěděla, že je to má současnice, nepoznala bych, že nejde o autorku 19.století. Mám ráda literaturu tohoto období, knihu jsem přečetla relativně rychle, ale musím se přiznat, že mě moc netěšilo ji číst. Možná, že je to momentálním karanténním obdobím, ale celý neutěšený obsah románu mi na náladě zrovna nepřidal. Je v něm tak málo pozitivního, tolik zmařených nadějí, žádná východiska z beznaděje. Za celou dobu jsem se ani nepousmála. Jen se bála, jaká pohroma zase přijde. Ano, zajímavé a dobře zpracované téma, stylisticky dobré, i když autorský styl tam výrazný není.

6 21.04.2020

Nedávno jsem si náhodně na tuto knihu vzpomněla. Jako malá holka jsem ji několikrát četla, moc se mi líbila, dodnes si vzpomínám na jeskyni, kde byly oranžové keře a rostliny, pes boxer 3 archeologove a dívka. Hned se půjdu podívat, jestli ji v půdní knihovně nenajdu. Nějak mě zasáhla nostalgie ☺.

3 03.09.2019

Naprosto mě uchvátila nejen obsahem, ale i kompozici povídka Sladký víkend.

1 10.07.2019

...No, říká se, že blázni a filosofové mají vždycky pravdu. proto se blázni zavírají a filosofové nechápou...


už to samozřejmě nebyla taková pecka jako předcházející první díl, protože ten měl obrovské téma, ale i toto pokračování mě zaujalo. Jojo má schopnost utvořit děj pomocí epizodních postav, líbí se mi lehká ironie, s níž vypráví i ty tragické chvíle, Louisa mě baví svým nesmyslem pro oblékání, který ovšem tvoří její podstatu.

4 10.07.2019

Tentokrát lehce zklamaná. A to jsem se tak těšila (smutný smajlík). Dokonce jsem se přistihla, že myslím při četbě na něco jiného. Ale no tak!

3 10.07.2019

...Máš pravdu, Sarah, nebyla to jenom bezvýznamná aférka. A nešlo jenom o pár dní: šlo o celý život. Všechno, co jsi ohledně nás dvou prožívala, jsem prožíval taky. Ale měla bys mi přestat psát. Já nejsem ten, za koho mě považuješ. Nebo možná jsem ten, za koho mě nepovažuješ.

Panebože, tohle je průšvih. Strašný průšvih. Eddie...


Něčím mi neseděl styl vypravování autorky. Příběh se tak nějak vlekl, že jsem raději koukala na Wimbledon, což obvykle stíhám obojí. Příčina "netelefonování" mi pak přišla málo dostačující, takhle se dospělí lidé myslím nechovají.

2 10.07.2019

...Zeptala se Ruby: "Chtěla bys přestat chodit do medových včelek a být každý den doma s maminkou?" Ruby se na ni podívala, jako když chtěla dobrůtku a dostala syrovou mrkev. "Ne, děkuji," odpověděla naprosto zřetelně. Takže tím byl tento způsob pokání zamítnut...

Kniha má složitou kompozici. Nejenže se často mění vypravěč, ještě se střídají časové roviny, takže doporučuji číst v co nejkratších intervalech, jinak budete mít v hlavě galimatyáš jako já. Každopádně opět funguje to, co Liane dokonale ovládá, totiž umění čtenáře napínat až do samotného konce. I když ta pointa pak ani tomu napětí neodpovídá. Tentokrát mě zaujalo téma , co všechno můžeme žádat ve jménu přátelství.

5 10.07.2019

"...Zapomněla jsem, že když Američané někoho pozvou k sobě domů, myslí to doopravdy. Ne jako v Anglii, kde vás někdo pozve, ale kdybyste to náhodou přijali, okamžitě pro jistotu emigruje."

Nejvíc se mi na tomto díle líbilo, že se odehrává na mém milovaném Manhattanu. Vyprávění bylo zajímavé, místy proložené vtipnými dialogy, ale i nečekanými zvraty. Jojo určitě umí dramatizovat děj, někdy trochu předvídatelně. Vyprávění je proloženo dopisy, maily a smskami, takže i po stránce formální jde o pestrý výběr. Přesto doufám, že co se týče této série, jde o poslední díl.

3 10.07.2019

Kdo ještě čte Řezáče poté, co se tak zkompromitoval svými budovatelskými romány? Já. Seděla jsem u babičky na půdě a prohrabávala se tam knihami, které jsem měla roztřídit. Zdálo se to býti hračkou. Než jsem jen tak letmo nakoukla do jedné knihy. Ten samý den jsem ji dokončila, na rozdíl od úklidu těch knih.
Karel Kukla je poznamenán svým ne zrovna šťastným dětstvím, zvláště pak jednou epizodou, která ho už ovlivní na celý život - je svědkem, jak lidé pronásledují na dvoře potkana. Posléze ho zabijí a jeden z nich zamává mrtvým potkanem chlapci před obličejem. Karel se z toho zhroutí a po zbytek života v sobě nosí hrůzu před fyzickou silou. Snaží se tuhle slabinu skrývat podvody, intrikami, lhaním. Jeho život se smrskne na to, aby se mstil za své komplexy z mládí, což vede k tomu, že ubližuje všem ve svém okolí.
Dobře napsaný psychologický román, je vám po něm tak, že rádi sáhnete i po Padesátce, kde ten Christián dopadl přece jen o trochu lépe.

6 10.05.2019

Ford byl krajně rozrušen.
"Arthure, to je fantastický! Sebrala nás loď poháněná nekonečnou nepravděpodobností! To je neuvěřitelný! Už dřív jsem o tom slyšel nějaký drby. Oficiální místa sice všechno popřela, ale tady vidíš, že to dokázali! Postavili loď na nekonečnou nepravděpodobnost! Arthure, to je...Arthure? Co se děje? "
"Forde! Venku čeká nekonečný počet opic, které s námi chtějí debatovat o novém nastudování Hamleta."

Tak to bývá, když má člověk příliš velká očekávání.
Tuto knihu jsem si chtěla přečíst už asi 5 let a pořád to nějak odkládala. Měla mít přesně to, co u knih vyhledávám: humor, fantazii, sci-fi prvky. No tak mi řekněte, proč to nezafungovalo? (Po) usmála jsem se asi 3 krát, zbytek textu se takřka nudila. Četla jsem ji předlouhých 7 dní a během toho týdne vykonala spoustu činností, které bych jinak odkládala na dobu neurčitou , což u mě znamená, až nebudu mít co číst. Tak nevím.

6 10.05.2019

"Být připravený na válku je jedno z nejúčinnějších způsobů, jak zachovat mír."


Kniha se opravdu pěkně čte, nezasvěcený člověk se leccos dozví i ze zákulisí sportu, o rivalitě spoluhráček, o nutné spolupráci s tiskem, o machinacích managementu. Salino zaklínadlo "prdí, smrdí, hemeroidy" mě fakt bavilo a mnohdy nečekaně rozesmálo tak, že jsem vyprskla vodu na vedle stojící kamarádku v tramvaji. Za co ale musím strhnout velkou hvězdu, je závěrečná erotická část knihy, která se bohužel zcela nečekaně neobešla bez stydkých pysků (proboha jak já nesnáším tyhle explicitní termíny!) a podobných výrazů, které se k dosavadnímu vyznění knihy vůbec nehodily. To ať se klíďo píďo objevuje u sraček typu Božský bastard. Tady to bylo naprosto zbytečné.

2 10.05.2019

Před letními prázdninami jsem autorovi slíbila, že si knihu přečtu. A opravdu jsem se k ní 3x vrátila. Pokaždé jsem se protrápila zhruba 30 stránkami textu, bolestně vnímala každou stylistickou nepřesnost či nedokonalost (a že jich je), v duchu opravovala gramatické chyby a přemýšlela, co určitá postava řekla či si jen myslela. A teď se musím omluvit, že dám přednost nesplnění slibu před zbytečnou činností . Protože je tolik krásných knih a tak málo času.

Určitě zajímavý námět, autorka oplývá fantazií, hlavní postava je zajímavá, jsem zvedava, kdo bude ten, který se stane jejím přítelem. Držím palce kapitánovi. Ten je velmi tajemný.

6 26.02.2019

Tak já nevím. Rozhodně zajímavý a originalni námět. Také pěkná stylistika, sympatické postavy. Kapitán mě moc zajímá, je tajemný, doufám, že se i nadále bude příběh okolo něj točit. Ale. Je zde spousta informací, ktere mi přijdou zbytečně, zvláště tedy ty technického rázu. Ubírají na ději, ten je upozaděn. Jako kdyby si jej autorka šetřila na další díly. Uvidíme.

2 26.02.2019

Vic než detektivku jsem knihu vnimala jako informace o vztahu Dánů ke Grónsku. Překvapil mě až samotný závěr příběhu.

2 24.10.2018

Normálně by mě fakt, že kniha vznikla až poté, co byl napsán scénář, dost odradil. Ale znala jsem film i jiné takto napsané knihy Jaromiry Kolarové, takže jsem si dilko užila i v pisemne podobě. No a co!

6 30.09.2018