Terry11 komentáře u knih

Protože to byla kniha, na kterou jsem dostala referát ve třeťáku na gymplu, moc se mi do ní samozřejmě nechtělo, takže jsem to nakonec četla v noci na referát. A byla jsem překvapena, jak se mi libila. Kvůli Výzvě jsem si ji přečetla znovu. A dokonce jsem konečně pochopila postoj Slávky, orlí křídla pana Hlubiny i to, proč je dílo řazené do impresionismu.

1 30.09.2018

Ja ráno touze řekla jdi,
Snad potká tě, snad uvidí.
Večer přišla, mlčela
A kazdou noc mi umřela.

Kdysi jsem si koupila tento svazek v píseckém antikvariátu. Mam ho v knihovne nadosah a čas od času si v něm listuji či ověřuji, ze si urcitou báseň ještě dobre pamatuji. Je to výběr nádherných básní, skoro každá se mě něčím dotýká. Škoda, že jsem ve škole tehdy poezii tak přehlížela. A přitom jsme měli skvělou profesorku. Asi to chce víc rozumu, aby člověk porozuměl emocim.

7 30.09.2018

Hrabala člověk musi mít rád, aby ho četl . A ja ho ráda mám, i když jsem se k němu dostala přes filmy.
Občas si říkám , kde pořád ty různé historky bral. Asi uměl dobře pozorovat dění okolo sebe, naslouchat lidem okolo sebe, no a potom už stačí jen trocha té fikce. A samozřejmě hodně talentu.

1 30.09.2018

Adventni balada z Beskyd odehravajici se retrospektivni metodou za jediny horecnaty den.

3 30.09.2018

... A tolik jsem se na ni tešila!
Nu, asi už jsem velká holka, protože toho prostě pro mne bylo málo . Málo dynamiky, málo dramaticnosti, hlavni postava málo sympaticka a hrdina málo hrdinný. Autorka málo originalni jak v tématu, tak ve stylistice. Čeho bylo přehršel, to byla rozvláčnost, naprosto nudné a ničim zajímavé pasáže, určitá nelogičnost charakterů.

1 30.09.2018

No jo, to jsou ty její romance! Oč sofistikovanější je "Smrtící série", o to lehčí četbu přinášejí tyto dobrodružné a zamilované příběhy. Vsunout to mezi dvě seriózní knihy to není zas tak špatné. Zvlášť když mám pro Noru slabost.

3 14.08.2018

Jestliže čtete 44. díl nějaké série, už vás opravdu nenapadá nic, co byste dosud neokomentovali. Některé díly jsou o fous slabší, jinými jste opět a opět nadšeni. U mě se to většinou odvíjí také od toho, jak dalece se tentokrát pohádají Eva s Rouarkem, co sarkastického utrousí má oblíbená Peabodyová, co vyvede crazy Mavis. Prostě se vždycky mám celý rok na co těšit.

2 14.08.2018

Příjemný příběh novodobých robinsonů okořeněný "zakázanou" láskou.

2 14.08.2018

"...Přestal existovat vesmír a čas. Byli jen dva lidé, které na okamžik svedl osud, bolest a touha. Aby se po zbytek života stali oběťmi této chvíle."

Nu, tak tato kniha, která zdaleka není jen o radosti, štěstí a pohodě, mě pohladila po duši. Baladický příběh o těžkém životě venkovských lidí zasazený do slovenského prostředí podhorské přírody je především o lidech. Vztahy mezi nimi jsou zde alfou omegou vyprávění. Charaktery postav jsou jasně načrtnuty, nejsou černobílé, člověk má pro jejich konání či názory většinou pochopení. Bojí se společně s nimi, aby nebylo prozrazeno víc, než je zapotřebí, a neranilo to jejich blízké. Napsáno s takovou laskavostí, jakou jsem naposled pociťovala u Glattauerova "Není zač". Moderní stylistika, která není založena na dlouhých popisných pasážích, a přesto si čtenář umí dokonale představit celou scenérii příběhu.
Aach, prostě aach.

"...Nadšeně si maringotku fotil, a kdybychom ho tam nechali, asi by u ní onanoval dodnes. Bohužel jsme ho tam nenechali. I nadále jsem musel při chůzi čumět na jeho natřásající se vyhublý zadek - což byla zatím největší hrůza, jakou jsem na Tribeči viděl."

Už dlouho jsem si chtěla přečíst nějakou moderní knihu slovenských sousedů a tahle se mi při četbě recenze docela zamlouvala. No. Čekala jsem nějaké to napětí, strach, tajemno a pořád nic. Občas se objevilo trochu humoru (viz ukázka), takže to stačilo na to, abych se příběhem prokousala až k samému nepřekvapivému závěru. Zato jsem ale vyzkoušela všech svých sedm slovenských přátel z geografie. Jen jeden znal Tribeč.

3 14.08.2018

A zase rok čekat :-(. Co kdyby Nora Roberts přestala psát jednoduché romance a nechala psát Robb brilantní kriminálky o Evě Dallas?

2 30.07.2018

"Petr je s Klárou na večeři a pak u ní doma, když je s ní, je to tak silné, že prostě nemůže cítit nic jiného než lásku a radost, že je s ní. I když Petr trochu zaměňuje sex za lásku. Samozřejmě, láska následuje. "

Musela jsem té strohé originální stylistice přijít na chuť. Autorka často píše dlouhá souvětí, trochu mi tím připomíná Hrabala, ale nemá jeho květnaté vyjadřování, žádný Pepin. Děj na mě působí jako ramínko, na které by se měly navěšet nějaké ty šatičky či kalhoty, ale místo toho tam přijde další věšák. Je to, jak kdyby někdo převyprávěl rozsáhlý román. Ale přesto se mi to docela líbilo. Každopádně si přečtu i Zmizet.

2 16.05.2018

Opět jsem přečetla, tentokrát kvůli Výzvě. Tato sbírka se objevuje v knížce Bleděmodře pruhovaný, kde ji zmiňuje hlavní hrdinka a vlastně díky tomu jsem se k sbírce dostala.

Miluju Stmívání, líbí se mi Hostitel. No, Specialistka bude výjimkou. Ano, přečetla, a byla to bichle, ale nadšená nejsem. Tak jako uměla autorka Harryho přesedlat na kvalitní detektivku, tak se to Stephenii nepovedlo. Je mi to moc líto, ale je to tak. A z lásky ke Stmívání nebudu autorku kritizovat.

1 05.03.2018

Jako jeden z kladů této knihy musím přiznat to, že jsem si otevřela wikipedii a začetla se do dějin Ruska první čtvrtiny 20. let. Z knihy jsem totiž moc moudrá nebyla. Byla plná různých postav,popisů prostředí, situací, dlouhých přebujelých dialogů, milostný motiv, který byl tak výrazný ve filmu, se tady úplně vytrácí. Závěr, kdy Živago už jen přežívá s Marinou, jsem dočítala jen silou vůle. Pro mne další ukázka toho, jak někdy filmové zpracování může knize pomoct.

1 03.03.2018

"Neměla jste někdy pocit, že my, policajti, pracujeme pro mrtvé? Když se nad tím zamyslím, tak našimi skutečnými zákazníky jsou oni. Jim skládáme účty. V noci nás pronásledují, když nenajdeme vraha. To mi často vyčítala žena: ´Lidé, se kterými trávíš nejvíc času, jsou mrtví. Nikdy nejsi na straně živých.´Vlastně se moc nemýlila."

Mě vlastně nejvíc na této knize bavilo to, že se děj odehrává v New Yorku. Zatrhávala jsem si pasáže, kam se určitě budu muset podívat, až pojedu okolo ( :-) ), děj mi přišel nepravděpodobný, překombinovaný, úplně se v něm ztrácel ten kriminální prvek.

2 23.02.2018

"Tady, pod hrudní kostí," radil mi. "Rychle a čistě. Ale je k tomu zabití zapotřebí síla. Podříznout krk je snadnější, ale daleko špinavější."
Sklonila jsem se a zvedla nabízenou dýku ze země.
"Žádný problém, ty nafoukaný bastarde," odsekla jsem. Zašklebil se od ucha k uchu.
"Sassenach?"
Naklonila jsem hlavu na stranu a dýku stále svírala v ruce.
"Co?"
"Zemřu jako šťastný muž."

Rozhodně tu musím souhlasit, že už jsem dlouho nečetla tak mizerný překlad. Některé věty vůbec nedávají smysl. A přeložit Sassenach jako Sassenachová, no to je snad výsměch!
Jinak je to kniha zajímavá, napadlo mě, že možná autorka vzala nápad z knihy Dům na pobřeží od Daphne du Maurier, kde se rovněž hrdina dostává ve Skotsku do minulosti, tam ale zásluhou jisté drogy. První díl se mi líbil nejvíc, pozdější děj už mi připomínal Angeliku a dávala jsem přednost ději v současnosti. Když jsem zjistila, že je natočen seriál, už se ani nebudu snažit o další četbu a počkám si na fešáka Sama v televizi. Protože kniha není lepší.

3 23.02.2018

"Přijít o život není to nejhorší, co se může člověku stát. Nejhorší je ztratit to, pro co žijete."

Jestliže mi hlavní hrdina nejen svými hygienickými návyky a projevy připadá nechutný, je něco špatně. Nesedne mi ani vyšetřování případů, je to tak nějak rozvleklé, prostě nevím, co by mě přinutilo vzít do ruky pátý díl.

2 30.12.2017

"Někdy bývají laskavost a láska pro diváka stejně obtížné jako násilí. Někdy, když přihlížíte zvenčí a sledujete dva sehrané lidi, je to jako scéna z filmového hororu - taková ta věc, od které se toužíte odvrátit, zapomenout na ni, zaplašit ji ze vzpomínek - zvlášť když se chystáte strávit den v posteli a čekají vás hodiny samoty ve tmě."

Nový díl Milenců přináší další příděl vtipných jazykových obratů (...jeho laťka sexuálních partnerů byla tak nízká, že se o účast mohly ucházet i vysavače a sem tam nějaký výfuk od auta.), originálních přirovnání (Kdyby byl králův tón ještě sušší, usazoval by se z něj na nábytku prach.) i všeobecných mouder ( Nemůžeme si vybrat, do koho se zamilujeme, a pokoušet se rozmlouvat si emoce, je recept na nezdar.) Navíc tu hraje neobvyklou roli můj úchylný oblíbenec Vishous. A tak skončím obligátní větou - proboha zase až za rok!

3 30.12.2017

"Ať to jsou děti, anebo muži, vždy bychom měly obětovat jen tolik, kolik uneseme bez újmy na své duši."

Přečetla jsem v rámci Čtenářské výzvy. Bylo to rychlé, jednoduché, zábavné. Spisovatelka nám nedává příliš prostoru použít vlastní fantazii, vše jasně zformuluje, vysvětlí a přežvýká. A to mi asi vadilo nejvíc. Příběh je prostý, opravdu jde jen o vztahy, ale ty jsou popsány sympaticky, reálně, uvěřitelně. Líbí se mi rovněž (ten tak trochu vykonstruovaný) otevřený konec.

30.12.2017