Terva komentáře u knih

Asijský kontinent
byl v minulosti
a je i v současnosti
protkán odkazy na přítomnost
bohů cestujících vesmírem.

Poslední dvě knihy, které jsem od Hartwiga Hausdorfa četl, se ve velké míře věnují Asii, respektive nejvíc Číně a okolí. Není moc spisovatelů nebo, chcete-li astroarcheologů, kteří měli možnost v této zemi bádat a fotit. Tak že spousta informací v této knize je úplně nových nebo málo publikovaných. Proto jsem s nadšením tuto informační knihu přijal a těšil se na obsah a nové poznatky. A opravdu jsem nebyl zklamán, naopak jsem byl velmi nadšen. Informace zde uložené nejsou sice moc podpořené důkazy, ale spekulace i pojem výkladů jsou přijatelné a uvěřitelné. Tak že až na nějaké aspekty ke konci knihy jsem byl celkem spokojenř.

Citát: Člověk raději zapomene na to, co si nelze vysvětlit, aby si nemusel příliš namáhat obrazotvornost.

Jedna věc mi tu moc neseděla. Jedná se o stará Čínská léčitelství a praktiky, jako třeba akupunktura a podobné léčitelství. Pan spisovatel tyto dovednosti připisuje mimozemšťanům, kteří jej starým mudrcům v Číně předali. No, já bych to zas tak nehrotil. Podle mého na to prostě přišli časem oni sami. Vždyť přece žili s přírodou v souladu, znali své tělo, jeho možnosti a uměli ho i léčit. K tomu přeci nepotřebují mimozemšťany. A dalším takovým záporem je fakt, že poslední část knihy se opět zaobírá únosy UFO a výpovědí, tak zvaných svědků. Tohle už je ohraná písnička. Já na únosy mimozemšťany věřím, ale nemusím o tom číst v každé publikaci. Únosy jsou po celém světě stejné. Jen se mění jména účastníků.

Malá ochutnávka:
Byla to jediná střela, nabitá veškerou silou univerza. Bíle žhnoucí sloup kouře a plamenů, tak jasný jako deset tisíc sluncí stoupal v celém svém lesku. Byla to neznámá zbraň, železný hromový kyj, obrovský posel smrti, jenž v popel proměnil celý rod Vrišnů a Anhakraslů. Mrtvoly byly spálené tak, že nebyly k poznání, vlasy a nehty jim slezly a ptáci se zbarvili doběla.
(Toto není popis situace v Hirošimě ve dnech po šestém srpnu 1945, to je tisíce let stará zpráva o ničivé zbrani jménem Agneya ve staroindickém národním eposu Mahábhárata.)

Ovšem, co jsem přivítal je skutečnost, že se tu pan spisovatel zmínil o dvou Indických knihách Mahábhárata a Rámajána. Mám doma obě, sice už v modernějším hávu, ale i tak jsem u čtení doslova slintal. To, co se v těchto velmi starých knihám odehrává, to je prostě bomba. A někdy doslova. Lidé starověku tam lítají ve strojích, navštěvují vesmírná města na našem orbitě a používají smrtící zbraně na atomové bázi. Jo, tenkrát se to všechno mlátilo mezi sebou. Naše civilizace už se k tomu také pomalu blíží. Jak se tak říká: historie se neustále opakuje.
Pro milovníky záhad vřele doporučuji.

Citát: Vše povstalo z draka.

116 22.04.2023

Vodnář / 2. únor
Životní princip:
Prosazování vlastních nápadů
si žádá důvtip, dovednosti
a organizovanou činnost.

Tohle je zvláštní kniha. Její obsah je rozdělen na 365 dní. Na každé straně najdete datum a ten, kdo se v té době narodil si zde může přečíst něco o sobě. Pozor není to věštírna, něco, co by vám prozradilo budoucnost, je to jen snaha vystihnout vaší povahu. Obsah se dá velmi těžko hodnotit, protože já vlastně hodnotím jen datum mého narození. U ostatních tak nějak můžu jen spekulovat. Samozřejmě, že jsem si vybral pár svých známých a podíval se na jejich rysy a vlastnosti, ale vlastní povahu si musí každý ohodnotit sám.

Citát: Beran / 10. duben Životní princip: Člověk potřebuje solidaritu, protože odkázán sám na sebe nemůže čelit nepostižitelnosti bytí.

Víte, těch lidských vlastností není zas tak moc. Tak že jsem projížděl další a další datumy, a ze zvědavosti je pročítal. Dá se říct, že některé vlastnosti se hodně opakují, ale smíchány z jiným, pak vzniká různá škála na různé lidi. Číst celou knihu asi nemá smysl, člověk by v tom lehce zabloudil. A tak nezbývá jen čekat na někoho, kdo má zájem se něco dozvědět o svých vlastnostech, rysech a životních principech, a já mu to v knize vyhledám. Pokud máte někdo zájem, napište své datum nebo datum přítele/kyně, nebo nepřítele/kyně, já to vyhledám a pošlu vám to. Ale opakuji, není to věštění budoucnosti, je to výpis vlastností, cílů a principů.

Citát: Panna / 1. září Životní princip: Rozvíjet vlastní individualitu ve svém nitru, ale neprovokovat tím ostatní.

Na mě to vyšlo skoro na 80% Jenže i ten zbytek bych mohl na sebe klidně aplikovat, pokud bych se asi hodně snažil. Všechno má nějaký hlubší smysl – všechno, co se děje, je nutné k tomu, aby se něco mohlo změnit. Ale vesměs se to do mě trefilo. Rozesmál mě ale pokus vystihnout můj hlavní rys. Tím prý je snaha zachovat si klid . . . do prdele, to je kec. To je těch 10%, které se do mě netrefili. Dalších 10% si nechám pro sebe.
Jednou z mých „vlastností“ je vracet se do minulosti k těm dobrým věcem. Maj pravdu, já se vrátím :-)

Citát: Kozoroh / 24. prosince Životní princip: Každý by se měl podřídit společným normám – vlastní výjimka potvrzuje pravidlo.

116 14.02.2023

„Za hodinu se vynoříme
ze subprostoru.
Teď je ten správný čas
na doušek tvé
oblíbené whisky.“

Tohle je zatím nejlepší příběh, co jsem v této sérii četl. Možná jsem to už u některého příběhu napsal, ale zde je opět další velmi povedený dobrodružství. Od začátku je to plné akce, napětí, honiček a překvapení. Pár věcí se opakuje, tak jako vždy u těchto příběhů. Avšak, Jean-Pierre Garen tu působí jako vyměněný, děj v knize má jinou šablonu, než je čtenář zvyklej. Tohle dobrodružství se mi moc a moc líbilo. Takové příběhy můžu číst do nekonečna.

Malá ochutnávka:
Ve zpětném zrcátku zahlédl transvozidlo svých pronásledovatelů, které se neúprosně zvětšovalo. Mark nechápal, proč ho ti muži chtějí zabít. Čtvrt hodiny před tím, když nastupoval do vozu, zahlédl náhle hlaveň laserové pistole, která na něj mířila. Instinktivně se vrhl stranou a zabránil tomu, aby ho paprsek zasáhl do čela. Unikl sice jisté smrti, ale jeho protivník ho druhou ranou zasáhl do ramene . . .

Má to tak trochu stejný začátek jako Lágr vyděděnců, akorát je to delší začátek. Dokonce tu vystupují i některé Amazonky, pokud si na ně pamatujete. Ženy, co nemají rády muže, ale s robotem to klidně daj. Pak se děj přesune na jinou planetu. Tam se odehraje klasická bitva s piráty. Ale na planetě poznáme tři nové mimozemské druhy a kupodivu dva z nich jsou inteligentní a navážou s lidmi kontakt. Mark Stone se opět předvede svými telepatickými schopnostmi, Ray zase ukáže, že je dobrý stratég. Jednoduché, krátké, povedené – doporučuji.

Citát: Na neznámé planetě by člověk nikdy neměl dát na první dojem.

116 10.02.2023

„Ze všech pacientů
jich už asi tisícovka
nedokáže přijímat
normální stravu.
Zatím dostávají nitrožilní.“

Šestnáctý díl v této druhé Ghúlské sérii je asi o třect stran nadupanější než předcházející knihy. Těšil jsem se tak na větší akce a více dobrodružství. A to se mi také dostalo. Více prostoru zde tak dostává samozřejmě Kaneki. Furutovo „rozpoutané peklo“ možná jediný Kaneki dokáže zastavit. Jenže je kolem toho dost mrtvol, a to se mnohým nebude líbit.

Citát: Jestli to tak půjde dál, všichni obyvatelé 23. okrsku se pravděpodobně promění v ghúly.

Mám rád kresbu, kdy je pohled na nějaké město, vedený z dálky. Vlastně hned takovou „fotografii“ můžete vidět v první kapitole #165 Tenký led. Tak jsem se hned na začátku pokochal, uklidnil duši i mozek a hlad, a připravil se na další ghúlský masakr. Páni, další perfektní jízda. Ale asi nejvíc jsem si užil kapitolu #170 nazvanou Evoluce a hvězdy. A možná je to i klíčový příběh v celém svazku. Jenže konec přijde až na konci. „Jablko?“ Rozhodně za plný počet. Celá série byla perfektní.

Citát: Dovol mi vychutnat si ten pocit, že žiju.

116 24.01.2023

Na světě není vůbec nic pohádkového.
Všechno, co se zdá být divem,
má ve skutečnosti docela určitý,
reálný základ.
Maxim Gorkij (1869 - 1936)

Další přečtená kniha tohoto záhadologa a dobrodruha mi vlastně nedala skoro nic nového. Zato mi připomněla spousty věcí o kterých jsem již četl v knihách Erika fon Dänikena. Je to vlastně takový doplňující dokument ke všem těm záhadám, kterým se oba spisovatelé zaobírají. A protože věřím na mimozemšťany, tak jsem si i tuto knihu užíval. Nehledě na to že pan Hartwig Hausdorf mistra astroarcheologa Dänikena dost často zmiňuje, je tu i tak velice znepokojujících objevů. Teorie o nich jsou ale spíše jen teoriemi, nic není zodpovězeno. A to je dobře, protože tak maj záhady na čtenáře působit.

Malá ochutnávka:
. . . v říjnu 2000 zveřejnilo Greenpeace žádost o patent na vytváření hybridních bytostí z člověka a vepře. EPÚ* se hájila s tím, že žádost firem Stem Cell Science a Biotransplant byla z eticky motivovaných důvodů zamítnuta . . . Ale ve spisech, které byly ekologické organizaci předloženy, žádný odkaz na podobné stanovisko patentového úřadu vůči firmám není. Naopak: úřad firmy několikrát vyzval, aby zaplatily splatné poplatky za povolení.

*EPÚ – Evropský Patentový Úřad.

Nejmrazivější a nejděsivější je tak vlastně téma klonování. A tím nemyslím klonování jako ve starověku, ale v dnešní současnosti. Že už vlastně existuje několik patentů na klonování lidí se zvířaty, to jsem opravdu nevěděl. Greenpeace v tom má docela jasno – tohle nesmíte povolit!!! Avšak, zase je to pohled do dávné historie, kdy po naší planetě chodili tvorové s lidskými znaky, ale zvířecími tvary. Kentauři, hadí lidé, lidé s ptačími hlavami a zvířata klonovaní mezi sebou. A protože se minulost opakuje, přijde i tohle.

Citát: Pravděpodobnost, že jsme v průběhu téměř čtyři miliardy let trvající historie života na naší Zemi měli návštěvu z vesmíru, je velmi vysoká . . . Dr. Johannes Fierbach (1956 - 1999)

Další velice zajímavý článek najdete na straně 87. Nese název: Jak se stali z hyen gepardi? Tady už i nějaké ty důkazy jsou a celkem věrohodné. A o čem, že tento článek je? Inu, to už je jen na vás, abyste si jej přečetli. Pár užitečných informací jsem dostal, připomenul si minulost a pohlédl jsem trochu do budoucnosti. Pro milovníky mimozemšťanů, historie a záhad vřele doporučuji. Hartwing Hausdorf dokáže vyprávět, stupňovat napětí a sem tam dodá i nové skutečnosti. Určitě se pustím do další jeho knihy.

Citát: Svět je plný nevyřešených hádanek a některé z nich jsou podivnější, než si dovedete představit.
Charles Fort (1874 - 1932)

116 03.01.2023

„Spřátelit se s Riedlem!“
Zjistit,
kde je jeho laboratoř.“
„Dobře se to říká,
ale jak to splnit?“

Zatím co jsme se v předešlém déle zúčastnili perfektní špionážní akce poblíž Varšavy, odehrává se tento díl v Berlíně. Otázkou jsou jaderné zbraně, a jak Němci pokročili v tomto vývoji. Tady jsem se musel pousmát, Kloss zde dostává úkol a úplně jednoduchou náhodou se mu to povede. Ale ta náhoda byla opravdu šťastná až neuvěřitelná. Scénář to tu trochu nahrál. Tak že napínavý a hrůzný příběh, ale není to za plný počet hvězd.

Citát: Z alkoholika se snadno něco vytáhne.

116 02.01.2023

„Anders
se zkrátka změnil...
V jeho nitru
se usadila bouře,
musíte ho hlídat“.

„Odkud se ti tvorové berou?“

Vždycky se bojím odnoží v sérii. V jakékoliv sérii. Děj se dostává úplně někam jinam a čtenář netuší, co mu přinese. Tento svazek přinesl na úvod jiného kreslíře. V tomto případě je to Max Fiumara. A musím přiznat, že mě uhranula celostránková kresba hned na počátku první kapitoly. Varvara je tam krásně démonická. A po dočtení příběhu jsem musel uznat, že se mi jeho kresba líbí i celkově. Naštěstí měl na starosti barvu náš známej Dave Steward, tak že po vizuální stránce je tohle velmi povedené.

Citát: Bylo mnohem snazší Hellboyi, tě hlídat, když před tebe stačilo postavit mísu lívanců a byl na hodinu pokoj. A co myslíš, že se stane, až zjistěj, že mý cíga skončili v tvý kapse?

Ano, zde se vyskytuje Hellboy. Ale ještě jako malej červenej nezbeda. Píše se totiž rok 1948. Od lívanců se dostal až ke kouření. Ale jsou mu teprve čtyři roky. Hodně prostoru tu dostává i Varvara, a kdo ví kolik jí je vůbec let... Obsahově je to sice časovými údaji trochu rozházené, ale je to napínavé, krvavé a zajímavé. O největší vzrušení se stará Simon Anders a krásu tomu dodává „fešanda“ doktorka Anna Rieuová. Tohle jsem si prostě užíval.

Citát: Nemyslím, že ty bytosti jsou mimozemšťané. Pocházejí ze Země. Jen to není naše Země.

116 14.06.2022

„Začínám si myslet,
že legendy o tom,
že je Země dutá,
jsou pravdivé.“
(Dutozem)

Komentáře k povídkám také zde:
https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/u-p-v-o-dutozem-a-dalsi-povidky-7045

Velmi dlouho mi trvalo, než jsem se rozhodl i pro tuto sérii. Hellboye mám načteného a když připočítám zatím dva díly samostatné série Abe Sapien je Ú.P.V.O.* další možnou zastávkou v tomto skvělém Hellboyovském světě. Jenže, ouha, než jsem se rozkoukal, už je patnáct knih a další se brzy objeví. Tak že dost velká investice, která se ale určitě vyplatí.

Malá ochutnávka*:
Ú.P.V.O. - Úřad Paranormálního Výzkumu a Obrany. Sídlem v Fairfieldu, Connecticut. Úřad byl založen roku 1944 zesnulým profesorem Trevorem Bruttenholmem a mezinárodní skupinou vědců, jako odpověď na nacistické (a později sovětské) okultní pokusy. V současnosti má za úkol sledovat, zkoumat a shromažďovat nadpřirozené jevy po celém světě

Čtyři povídky v tomto svazku nás postupně seznamují se členy týmu ÚPVO. Zabloudíme do hlubin země, mozku, utkáme se z vědou a žraloky. Po dočtení budete mít celkem slušnou představu o tom, kdo všechno v týmu je, jak se chová a jaké má schopnosti. Také se tu letmo dotkneme Humra Johnsona. Tohle je však postava, kterou nemusím – nikdy mi nějak nesedla.

Citát: Humr ví skoro o všem, co se kde děje. (Zabiják v mé lebce)

Na konci knihy najdete ještě Skicář, kde se můžete pokochat tvorbou Mike Mignoli a Ryana Sooka, v čase, kdy se tato dvojice rozhodla spolupracovat na nové podobě Hyperborejského podsvětí. Komentáře ke všem čtyřem povídkám najdete v sekci „Část díla“. Při čtení této sbírky jsem poslouchal Pink Floyd a jejich nejgeniálnější dílo „The Wall“.

Citát: Byl jsi poslán nazpět z nebe, abys pomáhal ztraceným duším najít jejich cestu, ne aby ses stal vrahem! (Bubny mrtvých)

116 13.03.2022

„Chci, aby sis vzpomněl
na tvář té dívky,
která byla rukojmím
tvé zvrácené touhy
hrát šachy“.

Zničením něčeho špatného dobro nevznikne.

Jim Terry se vrhnul do něčeho skoro až neočekávaného. Napsat další Vránu, která by byla plnohodnotnou konkurentkou původního příběhu – no, to je snad nemyslitelné. Mě však zlákalo to prostředí ve kterém se příběh odehrává. Umožňuje větší přísun krve, násilí a lásky. Což mě přesvědčilo hned na několika prvních stránkách tohoto komiksového příběhu s názvem Götterdämmerung! Na vnitřním přebalu této knihy je malý slovníček, pro ty, kteří nevládnou Německým jazykem a nebo se nezajímají o Druhou světovou válku.

Malá ochutnávka:
VRÁNA:
Ach, agresivita se stupňuje.
Tyhle spící vojáky necháme zvolna propéct až na věčnost.
Jejich přikrývky jsou jako chladné příkrovy hrobů, pod kterými čeká Peklo.

Musím uznat, že kresba je nádherná. Ty brutální scény jsou prostě boží. Pár krásných celostránkových maleb prostě potěší. Bohům žel, je však obsah tohoto příběhu až moc fádní. Nemá to hloubku, ani žádný cit. Jen snad jeden cíl. Nesmrtelný šílenec, popoháněný Vraníma „kecama“ prostě jen zabíjí, masakruje a...a to je vlastně všechno. Žádné odpočinkové básně, jako v první Vráně, kdy jste si mezi kapitolama mohli trochu odpočinout, žádná hlubší myšlenka....NIC.

Citát: Nyní nastává dlouhá temná noc mé duše.

Tak že skoro jediné, co jsem si z tohoto příběhu odnesl je vědomí, že já šachy moc hrát neumím a nikdy jsem snad nikoho ani neporazil. V tomto příběhu to bylo jedno a za Soumraku bohů se tu hrají šachy jen o smrt. Ale přesto jsem z toho vykřesal nějakou tu kladnou myšlenku a tím je odčinění lidí, kteří se dostali do koncentračních táborů. A i když se to možná za Druhé světové války nestalo, tady dostali všichni naději.

Citát: V současné době je skvělé být Němcem.

116 04.01.2022

„Vmísí se do davu
a požírají lidské maso.
Vypadají jako lidé.
Avšak
lidé to nejsou“

Zcela klasické pokračování předchozí série. Poznáváme sice nové lidi, ale jsem neustále v kontaktu se starou partou. Děj se lehce posunul a ghúlové již nejsou tak moc zranitelní. Maj i silnější organizaci. Lehký nádech detektivky ale se spoustou krve nás nenechává na pochybách, že i v této „RE“ sérii bude spousty mrtvol a napětí. Ta ideologie, ten vzor je stejný, jak v první sérii, ale i tak je to akční, plné soubojů a překvapení.

Malá ochutnávka:
...SASAKI - Nejdůležitější je vycvičit nové inspektory, stejně schopné jako Arima. A tvoji Quinxové se pro ÚPG* mohou stát světlem budoucnosti.
...AKIRA - „Na to, abys vychoval inspektory, kteří Arimu překonají...ho napřed budeš muset překonat ty sám“.

Nemusím moc obličeje ve kterých se skoro ztrácím a tak mě v tomto příběhu nejvíce zaujala kresba na straně..hmm...manga není číslovaná a tak jen odhadem..na straně čtrnáct(?) Jedná se o pohled na ulici s restaurací NAWATA. Je tam spousty krásných věcí, například křesla před obchody, nebo ty balkony plné detailů. Být to v barvě byl by z toho krásný obraz.
Asi nejvíc mě rozesmála situace s bestiálním vrčením, nahlášeným jako útok ghúla. Nakonec se ukázalo, že to byl jen toulavý pejsek. Ale pěkně na*raný, protože mu někdo vlezl do jeho teritoria.

Citát: Jen počkej, usmažím si tvoje vnitřnosti.

*Úřad pro Potírání Ghúlů.

116 18.12.2021

„Stůjte, policie!
Křikl jsem na základě přesvědčení,
že se jednou dočkám dne,
kdy bude mít taková výzva
kýžený účinek.“

Falešná hodnota je přesně to, jak se to jmenuje. Kniha má naprosto falešnou hodnotu. Je to příběh prodlužovaný, který má spoustu odboček a k hlavnímu tématu se dostává jen málo kdy. Nebavilo mě furt odbočování od tématu. Hlavně rodinné záležitosti. Příkladem tak je párty u řeky, které mi připadalo už spíš jako romantická červená knihovna. U tohoto příběhu jsem se šíleně nudil.

Citát: Potíž s vychytáváním chyb spočívá v tom, že chyby chytí vás.

Další věc, která mě skoro až odrazovala od čtení je moc velká nenávist pana spisovatele k bílé rase. Hnědí jsou elegáni a bílej člověk je převážně tlustý, málo inteligentní a špatně oblečený. Musel jsem se zasmát černochovi v Death metalové vestě. To už bylo opravdu přehnané. A podiv konstábla nad tím, že v Anglické firmě uprostřed Londýna pracuje 94% bílejch. Další rasistická narážka. S knihami pana spisovatele Aaronovitche končím.

Citát: Je mnohem a mnohem snažší lhát, když říkáte pravdu.

Pokud se do něj pustíte, mohu vřele doporučit prvních sedm knih ze série „Řeky Londýna“. To se dalo číst, byla to zábava, napětí a celkem i sranda. Další knihy od tohoto spisovatele padají do balastu, který se místo příběhu zajímá spíš o barvu pleti. Falešná hodnota je velmi nudnou knihou a vlastně mě už ani nepřekvapil konec tohoto příběhu. Ani mu nebudu dávat žluté motýlky, možná by mu vadila jejich barva. Dostane jen čínské...pardon, červené hvězdy. Tedy, oprava, jen jednu.

Citát: Unavení lidé nevykonávají náležitě svou práci.

116 29.10.2021

Ty a to tvoje:
„Věřím v Ricka Grimese“
Kvůli tobě to zní,
jako bych Negana
zastavil úplně sám.

Obsahuje sešity #127 - #132 ze série The Walking Dead

Je po válce. Tedy mezi živýma lidma. Ale s těmi mrtváky, kousači, smraďochy a kdoví jaké je ještě pojmenování pro živí mrtví, ještě ne. Tady to stále pokračuje. A mrtvejch neubývá. Je však čas získávat vlastní zdroje potravin a hlavně naučit se zase řemesla. I Carl má své cíle. Negan je pěkně uloženej v „chládku“ a tak se zdá, že život konečně nabírá smysl a nehrozí žádné nebezpečí. Jenže vždycky, když už se zdá, že je vše na nejlepší cestě kek lidu...něco se stane.

Citát: Všechno to vychází. Brzo bude trh. Nemusíme se skrývat a bojovat... stavíme, tvoříme. Život je fajn.

Kresba je stále perfektní. Dokonce už člověk po takové době nemá moc problém rozeznat různé obličeje. Prostě se v tom čtenář neztrácí. Obsahově je tento svazek šesti sešitů celkem klidný, bez větší krve a je to vlastně jen o životě. Jen s posledním sešitem přichází šepot. A už jsme zase v tom. Když to vypadá na pohodu vždycky se něco posere, jak by řekl Negan.

Malá ochutnávka:
Víš, z čeho bys měl bejt nadšenej? Tihle lidi se naučili, jak nahánět obrovské skupiny smraďochů jako stáda dobytka. To znamená, že maj domov, kterej stojí za ochranu. Možná jsme našli to, co jsme hledali.

Opět jsem vybral několik citátů a vložil je tvůrci na jeho profil. Už se tam v těch citátech začínám ztrácet a to je ještě asi deset knih do samotného konce. Při čtení jsem poslouchal klasiku Iron Maiden a jejich studiová alba Killers (81) a The Number of the Beast (82)

Citát: Občas jsme zaslechli ten ŠEPOT a já měl strach.

116 15.07.2021

„Po třetím panáku jsem se konečně
zase začínal cítit tak nějak normálně,
přirozeně, jako bych nebyl nikde
v pitomém počítačovém systému,
ale v reálném světě“.

Vzhledem k tomu, že Cybrain je rozdělen do čtyř knih, je název „Spousta času na smrt“, celkem výstižný. Po přečtení několika příběhů od pana Heteši jsem si tak nějak zvykl, že střední pasáže bývají nejslabší. Je v nich prostě moc slov, které vás nikam nezavedou a někdy mám pocit, že se prostě jedná jen o zdržování před finální jízdou. Toto je kniha první a tak se zatím „hluchých“ pasáží nemusíte obávat. Hlavní hrdina si na nic nehraje, naopak je závislí na třech dalších postavách a je mu jasné, že bez nich do svého cíle nedojde.

Citát: Po pampeliškách zbytečně nešlapejte. Jsou živé a děsně potom piští.

Jenže cesta počítačovou sítí není jednoduchá a na každém kroku se objevuje nějaká překážka. Postavy jsou evidovány jako virus a cestou je neustále něco napadá. Chce to spousty improvizace a také trochu toho štěstí. Není tu moc humoru, ani toho ironického, ale je to šíleně akční a zemře spousta bitů, virů a další havěti, která se vám potuluje v počítači. Je to vlastně zvláštní pohled do nitra internetové sítě. Možná bude mít někdo problémy se s tím vypořádat a furt to bude „přenášet“ do normálního světa (mě se to také na začátku příběhu stávalo), ale nakonec to poberete, zkomprimujete a adaptujete na svůj mozek.

Malá ochutnávka:
Sestra byla příjemná a před takovými šedesáti lety mohla být možná i hezká. Teď ale měla šedivé naondulované vlasy, vrásčité ruce a zapadlé oči, a vůbec bych se nedivil, kdyby někde v rohu místnosti měla odloženou kosu. Nemocniční pokoj neměl žádná okna a silně připomínal interiér kosmické lodi z Červeného trpaslíka.

Je fakt, že absence sexu v příběhu jej trochu tlumí. Pokud to bude chtít někdo natočit, chce to opravdu přidat ten sex. Pár hezkých holek se tam v té síti najde. Jen je trochu popostrčit, přeformátovat, možná sem tam něco přidat a … jo, to by šlo. Určitě to nebude problém a mistr se s tím v dalších kapitolách vypořádá po svém. Určité náznaky tu jsou. Například taková Katalyn, velice svérázná podivná „žena“ by po vstupu do jiného síťového patra mohla být adeptkou na … no, ne zrovna na sex, ale na příjemné posezení. Rozhodně se mi to četlo rychle, bavilo mě to a už se těším na další dobrodružství.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Svět se najednou smrsknul na vlak do stanice DELETE.

116 25.04.2021

Hej,
vy špinavý zombáci!
Čerství maso
přímo tady!!
Pojďte si kousnout!

Obsahuje komiksové sešity #49 - #53 ze série The Walking Dead.

První dva tři sešity jsou věnovány Carlovi a Rickovi. Po útoku na věznici, která tím pádem již přestala být jejich domovem, se z nich stanou uprchlíci. Situace s třemi zombíky a Carlem vyústí v mrazivou zpověď. Dramatická změna v Carlově, a posléze i v Rickově, mysli je to nejlepší, co nám tvůrci v tomto svazku dali.

Malá ochutnávka:
RICK – Co to tam děláš?
CARL – Čtu si. Předtím mě čtení nikdy nebavilo, knih jsem se skoro nedotk. Už je to dlouho, ale možná mě to bude brát i víc než videohry. Vážně mě to baví. Škoda, že jsem tehdy nečetl víc...

Poslední dva sešity začínají trochu poukazovat na nový směr, novou možnou cestu a taky dá hlavním aktérům jakousi naději na lepší život. Ale znáte to, v tomto světě, světe plném živých mrtvých, není nikdy nic jisté. Alespoň ne déle, než by si kdo přál. Na scéně se objevuje Eugen. A dá lidem další cíl. Rozhodně opět velmi povedený svazek. Při čtení jsem poslouchal českou super skupinu Gaia Mesihah a jejich Ocean z roku 2005.

Citát: S chytrejma sráčema se to má tak, že občas když něco říkaj, připadaj hloupejm sráčům jako šílený sráči.

116 28.03.2021

„Michonne, tys ho zabila?“
„Zabila?“
„Koho jako?“
„Nevím, o čem to mluvíš.“
„Pojďme prostě domů“

Obsahuje sešity The Walking Dead #31 - #36

Všichni vědí, že venku to je kruté. Lidé se srocují do kolonií, každý si vybírá místo, které chrání před ostatními. Rick a Michonne už to poznali na vlastní kůži. Jejich utrpení však není u konce. Guvernér je nadále nedobrovolně vězní. Mrazivé prostředí, souboje mezi lidmi, která se odehrávají na dosah kousáků a záchrana v nedohlednu.

Malá ochutnávka:
Vzpomínáte, když to všechno začínalo? Jasně, že ano, vždyť to ještě není ani rok. Sice mi to připadá jak desítky let, ale je to sotva … kolik … sedm měsíců? Když to tehdy začalo, úřady vytvářely ta „útočiště“, vzpomínáte? Nemocnice, kostely, školy – všem řekli, ať tam jdou, že tam bude snazší zajistit bezpečí. To bylo ještě před tím, že tuhle ideu opustili a poslali nás do velkoměst......

Dramatické a opět krvavé. Michonne a její souboj se samurajským mečem, to bylo v pohodě. Ale její „mučící“ scény jsou dost brutální a nedoporučuji slabším povahám. I mě z toho bylo trochu šoufl. Další svazek sešitů Živí mrtví jsem si rozhodně užíval. Při čtení jsem poslouchal skupinu Korpiklaani a jejich, zatím poslední, studiové album s názvem „Jylhä“. Jylhä v překladu znamená „Zlostný“ nebo také „Zuřivý“. Tak že, tak trochu tématický poslech. Oboje stálo za to.

Citát: Zatím byl klid, ale to nikdy nevydrží.

116 12.02.2021

„Mám k tomu plánu
dvě připomínky, šéfe.
Za prvé, je na hovno.
Za druhé, je na hovno.
Teoreticky je to jen jedna připomínka“.

U paní Sněgoňové jsem vždycky na vážkách. Už její první kniha „Krev pro rusalku“, byla sice zajímavá, ale se spoustou opsaných věcí z jiných knih. A hlavně podobný námět měl již jeden natočený seriál. A například její třetí knihu „Město v oblacích“ jsem vynechal. Svým obsahem a úvodní kresbou dost připomíná příběh Alana Campbella „Zjizvená noc“.

Malá ochutnávka:
Pár civilních obyvatel Namathé ležel kousek od pterodaktyla, muž s rozervaným hrudníkem, jako by se z něj nedávno vyklubal vetřelec, žena s prokousnutým krkem a utrženou rukou. Tou druhou i po smrti svírala mužovu.

Amanda, druhá kniha ze série „Legie“ mě možná trochu překvapila. Bylo to svižné, sem tam vtipné a rychle se to četlo. Bohužel ani tady se paní spisovatelka nevyhnula některým frázím, které jsem už četl v jiných příbězích. Tou největší vadou jsou výroky převzaté od mistra Kotlety. Nejvíce mi vadí sprostá slova, která jsou mnohdy vložena do vět, kam se nehodí. Vlastně už ani neplní svůj účel a jen parafrázují styl, kterým se pan K. proslavil.

Citát: Po měsících Giuseppeho kuchyně bych jedl i chlazené opičí mozečky a polévku s očními bulvami.

Příběh se dostal přesně do těch situací, které jsem tušil. Nová parta se řítí vesmírem a přijímá úkoly a sem tam zničí nějakého toho vetřelčího protivníka. Svým obsahem tak série začíná připomínat jinou sérii a tím je Charity od spisovatele Wolfganga Hohlbeina. Série Charity byla napsána někdy v letech 1995 až 1998. Nic nového pod slunce, nebo ve Vesmíru. Ale je to hezky Česky napsané a i když pro mě spíše průměr, myslím, že spoustě nenáročných čtenářů se to bude líbit.
Tři Hetešovo motýlci ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Viděl jsem holku se šesti kozama.

116 12.02.2021

„Držte na paměti
o kolik jsme rychlejší než oni.
Prostě se nenechávejte obklíčit.
Když to bude zlý
– zdrhejte“.

Obsahuje sešity The Walking Dead #13 - #18

Hned od začátku je to maso. Sekyry a kladiva jen lítaj vzduchem, černobílá krev stříká až na „kameru“ (čtenáře) a všude se válí mrtví mrtví. Boj o svobodné a bezpečné místo není procházka růžovým sadem. Ale co oceňuji nejvíc, je humor. Tedy, on je to spíše takový ironicky černý humor, ale dá se u něj zasmát. Narazíte na něj dost často a neběhat tam stále zombíci, je to asi furt jen o humoru. Jenže, práce čeká. Tak dost srandy. Jo, a myslím, že teď už jim opravdu můžeme říkat „zombíci“ a necítit se trapně.

Malá ochutnávka:
HOARRMMMHUNNGGHHH!
?????
Andreo! Makej zpátky do karavanu a přines další střelivo!
Já to říkal. Sračky.
Rozhodně si to přivolal. Miř jim na hlavu, každý náboj se počítá.
Nezklamu tě, trenére.
BLAM! BLAM! THUNKK!
Přestává se mi to líbit, chlapče. Je jich prostě moc.

Jenže zlé přebije to dobré. Věznice plná zásob jídla se zdá jako dobré řešení, ale je tu spousty překážek. Dokonce dojde na jednu situaci, která všechny vyvede z míry. Zjistí se při tom jeden zásadní fakt, že i když někdo umře, není to zas tak jisté. No, prostě problémy se kupí a je jich víc než těch vyřešených. Kresba opět unikátní, a ač černá na bílém, stále je na co koukat. Okna jsou plná detailů a obličeje není problém rozeznat. Tento svazek se opět velmi povedl. Není co řešit, za pět. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát:: Dáme se do práce. Čeká nás spousta pálení.

116 08.01.2021

Myslím, že je Harley dobrý člověk,
jen se spoustou problémů.
Anebo je to naprostá psychopatka
s kouskem dobra v těle.
(Rodinné kruhy)

Zatím, co se hlavní linie stále žene vpřed, opět poznáme několik osobnějších příběhů. Základem je vyšetřování kanibalismu do které byla zapletena zástupkyně starosti Berkowitzová a vedlejšími liniemi jsou například rodiče Harley Quinnové, kteří jí poctí svou návštěvou. Trojdílná část nese název Rodinné kruhy a moc mě to neoslovilo. Jen třetí sešit v tomto příběhu se mi trochu líbil a to proto, že se v něm konečně začalo něco dít.

Citát: Svatá prostoto, čím vším si ten tvůj ubohý bobr prošel? (Rodinné kruhy)

Další příběh je ten, podle nějž je pojmenován celý tento svazek šesti sešitů. Tedy Překvápko. Příběh je rozdělený do dvou sešitů. Nebýt Poison Ivy a jejího zeleného čarování, stal by se tento příběh jen pouhým průměrem. Díky Ivy je to za čtyři. Mám tu zelenou jedovatou holku vážně rád.

Citát: Nesnáším neprůstřelný zbroje! Je to podvod! Pokud je teda nepoužívám já. Pak je to stylová a perfektní módní volba. (Překvápko)

Jenže po těchto skoro průměrných příbězích následuje ještě větší zhoršení. Následující příběh „Paní svého panství“ je toho důkazem Zde došlo ke změně kreslíře a tentokrát i scénáristy. To je přesně ten čas začít uvažovat o tom, proč to hlavní tvůrce přestává bavit a svou práci nechají dělat někoho jiného. Pak se do příběhu začínají mísit aspekty, které jsou nečekané, rušivé a mnohdy jsou i v rozporu s hlavní příběhovou linií. To je samozřejmě tvůrcům jasné, ale počítají s tím, že když už si to někdo začal kupovat, pojede setrvačností a bude jim skákat na lep.

Citát: Haló, vydavatelství DC? Sežeňte mi k telefonu tu Connerovou nebo Palmiottiho! (Paní svého panství)

Následují příběhy patřící do mini-speciální série k výročí pětadvaceti let od vydání prvního sešitu Harley Quinnové. Jsou čtyři, ale řeknu vám jejich hodnota klesá od tří až po odpad. Střídají se na nich kreslíři i scénáristi a je to hrůza hrůzoucí. Nejhorší je příběh nazvaný „Tam kdesi v zeleni“. V sekci povídky u této knihy si můžete přečíst mé názory na všechny příběhy v tomto svazku.

Citát: Jak dojde na lámání chleba, tyhle lidi se sežerou navzájem. (Tam kdesi v zeleni)

116 23.11.2020

Na vaší planetě si dělejte, co chcete,
ale s takovými móresy
máte vstup do vesmíru
zakázaný do odvolání.
(Velký test)

Ano, pan Kotleta má pravdu. Já patřím mezi tu skupinu, co nesnáší elektronické knihy. A nečtu je ani zadarmo. Sice jsem si Válkotvůrce během C-19, kdy jej Epocha poskytla e-bookfree, stáhnul, ale hrozilo, že je nikdy číst nebudu. Na papíru je zkrátka něco cosi solidního, neměnného. Naštěstí po covidové krizi vyšli Válkotvůrci knižně. No a teď, po dočtení si s nimi konečně můžu podložit ten klavír, jak to pan Kotleta navrhuje v úvodu této sbírky.

Citát: Zasekli se tramvaje. Neotvíraj se. (Vypnutí)

Ke všem povídkám je přidán malý dovětek formou epilogu a vysvětlení, proč a jak a nač. Dozvíte se některé detailní pohnutky, které třeba vedli k napsání té a té povídky, zjistíte, která byla první a nebo, která je nejnovější. Prostě další vyčerpávající informace, pro ty, kteří to buď maj rádi a nebo to vyžadují. Čtení je tu tedy spousty.

Citát: Naše tajemství nesměli ostatní bohové znát. (V pomerančové zahradě)

Z některých povídek se dá vytušit, že se pan spisovatel buď bojí stáří a bude se ho snažit oddálit a nebo nemá rád důchodce a tím svým vtipným humorem se jim vlastně vysmívá. Příběhy z Planety důchodců Penzion jsou zde hojněji zastoupené, než jiné. Až mám pocit, že napsat celou knihu na toto téma by nemusel být zas tak špatný nápad. Kdo by ještě ve sto pěti letech nechtěl být aktivní a na důchod se cítit příliš mladý, že jo?

Citát: A pak, když je vám sto pět, tak konečně můžete do řádnýho důchodu. (Důchod)

Dá se v podstatě říci, že první polovina povídek, tedy devět kusů jsou dobré až parádní. Jejich hodnocení se motalo na čtyřech až pěti hvězdách. Druhá půlka je již trochu slabší, dokonce jsem tam hodnotil a jen dvěmi hvězdami. Nejlepší povídkou v tomto svazku bych označil „Výjimečný trest“, má dobré téma a perfektní pointu. Nejhorší povídka pro mne byla ta poslední. Je podle ní dokonce pojmenovaná i celá sbírka. Válkotvůrce je zároveň i nejdelší povídkou v tomto svazku. Mě nesedla.

Citát: Může začít den hůř než kocovinou a hovorem z blbcem? (Válkotvůrce)

Ke všem osmnácti povídkám jsem napsal krátké komentáře, přidal nějakou tu malou ochutnávku nebo citát, v některých případech i obojí. Všechny jsem doplnil i samostatným hodnocením. Vše najdete v sekci „povídky“ u této knihy a nebo na mém profilu a to zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Je fakt, že jsou to vesměs velmi povedené povídky. Málokdy se sejde v jednom svazku tolik vyrovnaných příběhů. K zamyšlení nás však vede fakt, že se pan Kotleta chlubí, že mu některé povídky schválil i sám bůh Jiří Kulhánek. Já bych možná myšlenku trochu rozvinul a zamyslel se nad tím, proč ho ještě pan Kyša vězní ve svém sklepě někde v Bruntále. A zároveň se ptám, nenapsal některé povídky i sám zavřený? Za pár sucharů a kozí mlíko, by to byla dobrá výslužka.

Citát: Zítra změním svět. (Genetický zločinec)

116 07.07.2020

Podřadnější lidé si cvičí sokoly, aby za ně lovili,
a koně, aby je vozili.
Ale jenom Vikingští hrdinové
mají odvahu zkrotit
ta nejdivočejší a nejnebezpečnější stvoření na světě.

Možná si říkáte, proč jsem se do toho pustil. To je dobrá otázka. A odpověď na to zní: Já vůbec nevím. Prostě se mi tady na mém stole, na malou chvilku, objevil BOX s nápisem: Jak vycvičit draka 1-4. Jen jsem tak nahlídnul...a začal číst. A přestal až na konci čtvrté knihy. Čte se to velmi rychle. Příběh je natisknutý tááákhle velkýýým písmem, protkán pravidly, poznámkami o dracích a kresbami jak draků tak Vikingů.

Citát: Chystám se vlézt do sluje plné lidožravých plazů, přivázaný k osmi totálním maniakům.

Pominu-li velké písmo, musím říci, že nejvíc mě rozesmáli kresby. Paní spisovatelka vše dělá pro menší věkovou kategorii a tak tomu i její obrázky odpovídají. Upřímně – někdy jsem se smíchem za břicho popadal. Ale pozor, sám bych nic takového nedokázal nakreslit, tak opatrně s tím souzením. Asi nejoriginálněji na kresbách vypadá Hltan Říh, pitomec zodpovědný za zasvěcení a chytání draků. Tahle postava je až strašidelná s těmi svými vousisky. Brrrr...

Malá ochutnávka:
...a tak, aby se na tato úchvatná stvoření nezapomnělo, vám budu vyprávět tenhle pravdivý příběh ze svého dětství.
Nepatřil jsem k tomu druhu kluků, co dokážou vycvičit draka pouhým nadzvednutím obočí. Nebyl jsem zrovna rozený rek. Musel jsem na tom tvrdě pracovat......

No, než jsem se nadál, byl jsem na konci a vedle sebe box s ještě dalšími třemi příběhy. A protože je deštivá sobota, nevidím problém v tom, pokračovat v lovu draků. Postavy jsou mrzuté i přísné, ale ve své podstatě jsou všichni Vikingové veselé kopy a tudíž je příběh protkán humorem a vtipnými poznámkami. Jo a taky strašnými a krvelačnými draky, kteří se neostýchají kousnout....nebo vás vožužlat.

Citát: No to mi vylej vilejše!

116 11.05.2020