Terva komentáře u knih

Největší objev jsme
učinili třetího dne . . .
A to, co jsme našli,
mělo nám všem
přinést zatracení.

Bojím se všeho, co byl a je, schopen Mike Mignola (čti: Miňola), vložit do Hellboy Univerza. Takový Humr Johnson, to mě bude trvat strašně dlouho, než si ho koupím. A to dost možná ani nikdy nekoupím. Nějaký čas také uvažuji nad Sletgehammerem 44 toho se strašně obávám. Na výročí padesáté knihy vydané ve společnosti Comics Centrum jsem si pořídil Frankensteina v podzemí a tři Lovce čarodějnic. Tyto čtyři příběhy rozhodnou o osudu dalších knih v Hellboy Univerzum bez Hellboye. Jako první jsem vzal do ruky Lovce čarodějnic: Ve službách andělů. Uvidíme nakolik mě sir Edward Grey osloví.

Citát: Jelikož se vám lékařskými postupy nepodařilo nalézt jakékoliv přirozené příčiny smrti, nezbývá nám, než se uchýlit k příčinám nadpřirozeným.

Začnu kresbou. Ben Stenbeck nekreslí špatně. Dokonce takové skoro gotické barvy (Dave Steward) jsou krásně temné, přesně tak, aby vykreslovali ponurý příběh tohoto komiksu. Jediná věc, která mi trochu vadila, jsou až moc dlouhé dialogy. Nevadí, že jsou, spíš vadí, že zabírají podstatné části komiksových oken. Tak že si tu kresbu moc neužijete, protože je zakrytá slovy. Klidně bych ty rozhovory zkrátil na půlku. Myslím, že by to každý pochopil, a užíval si kresby a barvy. Ale jedná se o komiks, tak i dialog nějaký prostě musí být.

Citát: Navrať toho tvora opět jeho kostem. Navrať vzduch jeho plicím. Krev jeho žilám. . .

Obsahově se to zas tak od příběhů s Hellboyem neliší. Akorát se vše odehrává o hodně dřív, než se zde, na naší Zemi, Hellboy objevil. Tento příběh se odehrává někdy kolem roku 1879. Ovšem, je to Mike Mignola, a tak těch stejných aspektů je v příběhu požehnaně. Ovšem, co mě osobně uhranulo byla cesta Greye za Kapitánem v nočním Londýně. Hlavně ty pouliční šlapky, který chtěli sira Edwarda vobšťastnit. Trochu převzaté Z pekla. Ale rozhodně ne obšlehnuté, jen jakási vzpomínka, když už jsem v té Anglii. Tajuplné, krvavé (někdy bez krve) a temné.

Citát: Cožpak jsem mohl vystřelit na stařeny bez varování? (Vražedný pokus)

V tomto svazku také najdete Skicář s komentáři autorů a dvě povídky. První, Vražedný pokus nám na pár stránkách vysvětluje fakt, proč je Edward Grey nazýván Lovcem čarodějnic a jak přišel k rytířskému stavu a oslovení Sir Edward Grey. Druhá povídka nese název Pohřeb Kateřiny Bakerové. Povídka je smutná a zároveň ironicky veselá. Obě povídky jsou velmi krátké, ale o to víc výstižné. Obsahy, komentáře, názory a hodnocení k těmto povídkám najdete v sekci Části díla u této knihy a to zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/lovec-carodejnic-ve-sluzbach-andelu-385897

Citát: Jaký bych to byl otec, kdybych jí tu teď nechal? (Pohřeb Kateřiny Bakerové)

111 03.06.2023

"Experiment byl sabotován.
Došlo k výbuchu.
Holland a jeho chemická polévka
skončili v bažině,
která se rozkládá kolem laboratoře."

Mě se strašně líbila první kniha v sérii Swamp Thing, co u nás v šestidílné sáze, vydala společnost Crew. Respektive se mi nejvíce líbil první svazek s klasickým názvem Bažináč. Hlavně proto, že to byl jediný svazek vydaný černobíle. Měl prostě své nádherné bažinové, černobílé, kouzlo. Tohle vydání v sérii DC č.59 Bažináč Kniha první, je totiž skoro to samé. Vlastně je to úplně to samé až na dvě výjimky. Za prvé: Tento svazek obsahuje sešity #21 až # 27. Kdežto to od Crwe obsahuje i svazek #28 s názvem Pohřeb. Za druhé: Tento svazek je kolorovaný. Což je zase vítr na mou bažinu. V komentáři k dílu od nakladatelství Crew jsem jasně napsal, že se mi to líbí hlavně proto, že to není barevné.

Citát: Myslím, že přišel čas ověřit si vaší totožnost.

Takto může tedy čtenář posoudit, co je lepší. Zda barva nebo nekolorizovat. Já osobně však musím uznat, že některé, převážně celostránkové kresby, když jsou vybarvené, vypadají pěkně. Tak že jsem si příběh tak nějak znovu užíval v barevném spektru. Naštěstí tu ještě není moc plášťů a zamračených tváří z dílny DC a tak se to dá s klidem označit za původní bažinové dílo. Bažináč si má starosti s bažinou a svou milou a zatím ho svět nějak moc nezajímá. Na konci této knihy najdete všech sedm barevných obálek ke všem číslům.

Citát: Aleku, jsi nejláskyplnější, nejněžnější a nejlidštější člověk . . .

Na úplném konci je ještě malá komiksová povídka #92 Vzhůru z močálu. Toto dílo #92, které vyšlo v listopadu 1972 bylo zasazené do 70. let dvacátého století, nikoli na konec 19. století, a vypráví se v něm příběh vědce Aleka Hollanda, nikoli Alexe Olsena. Alex Olsen byl tak jedním z předchůdců Aleka Hollanda. Alex Olsen ještě bojuje za zelené údolí a bažinu. Alek Holland se pak vydává na cestu superhrdiny. Taky v tom máte trošku zmatek? No, Alan Moore to nijak zvlášť neřeší, hlavně, že dostal Bažínáče tam, kam potřeboval. Komentář k povídce najdete v sekci Části díla u této knihy.

Citát: Chci tu žít navždy. Chci zápasit s aligátory, obracet se v bahně a chci žít!

111 29.03.2023

"Zmizela.
Odešla.
Opustila nás.
A tak jsme i my
opustili svět lidí."

Vyloženě mám rád gotický kresby a je jasné, že titulní stránka, respektive přebal této knihy se mi moc líbí. Lebka, muchomůrky a motýl prostě nejlepší přebal v této sérii. Ostatně kresba v celé sérii je skoro gotická. Zpočátku si na ní musíte zvyknout a pak už nemáte žádné zábrany. Přestanete si plést obličeje a tím začnete vnímat děj. Komiksová okna jsou plné postav s takovým nejasným pozadím. Je tu hodně povedených celostránkových kreseb u kterých se můžete pozastavit a kochat se jimi. Ta kresba na přebalu knihy je alternativní obálkou čtvrtého sešitu v tomto svazku. A najdete ho také ve skicáři na konci knihy. Ostatně vedle této kresby je hned na vedlejším listě další nádherný obraz. Na úplném konci najdete Galerii obálek ze všech vydaných knih.

Citát: Trochu s tím pohneme, jo. Mám i jinou práci.

Obsahově už mě to zas tak nebere. Berenika si své splnila v předcházející sérii a tak se tyto dvě dodělané knihy jen snaží něco jakoby posunout dál v ději. Dostanem se o deset led do budoucnosti, abychom si jako nemysleli, že se na Harrow County úplně vykašlala. Ale asi i tvůrci si uvědomili, že se jedná o umělé, a možná i zbytečné, natahování a tak jsou naštěstí zaznamenány jen dva příběhy. Asi bych si stejně už další příběh nekoupil, protože se mi zdělení zdá totálně vyčerpané. Báseň skončila a refrén by se už neměl opakovat. Návrat do Pochmurného kraje pro mě tak zůstal jen průměrným dílem. Lesbická podstata děje mě nebere a ta velká změna v Bereničině chování mě mate.

Citát: Mohly byste si to cicmání a cukrování nechat na jindy!?!?!

111 27.03.2023

"Okolní sféry se
od kataklyzmatického setkání
temnoty a světla mírně změnily.
Musím to území prohlédnout,
zda je všechno v pořádku."

"Co vy? Kam půjdete?"

Musím přiznat, že podle toho, jak se situace kolem Bažináče vyvíjí, měl jsem skoro strach tuto knihu rozbalit a otevřít. A i po rozbalení mě celkem dlouho trvalo, než jsem knihu otevřel. Pro mě klesající hodnocení od prvního perfektního dílu až po ten, zatím poslední a nejhorší, s názvem Hejno vran. Dával jsem čím dál tím méně hvězd, protože jsem byl čím dál víc zklamaný. Tak že teď mám před sebou, zatím stále zavřenou, knihu a hledám nějaký důvod ji otevřít. Ale jo, otevřu jí, protože už jsem jí rozbalil z toho izolujícího igelitového obalu, čímž jsem zničil alespoň půlku její hodnoty. Když už jsem to udělal, proč nespáchat další krok.

Citát: To je skandál! Takhle se vede zásvětí?!

Ne, ne a ne! To nejde. Ty kašpaři v červených, modrých, černých a dalších hábitech se vůbec k Bažináčovi nehodí. Cos to, milí a vážený Alane Moore, provedl! A pak ještě Gotham. Já to město díky jedné postavě prostě nesnáším. Někdy mám chuť do Gothamu vlítnout jako superpadouch a všechno to tam podpálit. A teď tam pan scénárista pošle i Bažináče. Obsahově mi vůbec nesedla kapitola třetí Zahrada pozemských slastí. Jako odpůrce Batmana jsem měl úplně zelené osypky s červenýma růžema. Já vím, je to moje chyba. Určitě si říkáte proč ku*va čteš knihy s Batmanem, když ho nesnášíš!? A já odpovídám, protože jsem netušil, že se Bažináč vydá tímto směrem! Avšak mě trochu uklidnilo, že Bažináč v Gothamu trošku řádí a získá i respekt.

Citát: Nechce se mi věřit, že za tohle vše je odpovědný jen jeden tvor.

Ale abych nebyl jen stále negativní, musím pochválit nějaké kresby. Například ta na straně 13 druhého sešitu nazvaného Přirozené důsledky, je nádherná. Je to celostránková kresba, která by se klidně dala zarámovat a pověsit na zeď. Chvilku jsem se u ní kochal. Nakreslili jí Rick Veitch a Alfredo Alcala. A i v následující kapitole je jedna nádherná celostránková kresba. Jenže upřímně, to je asi tak všechno. Ostatní kresby žvýkačkového tipu jsou prostě jen průměrem a někdy ani to ne. Pro mě opět jen za dvě hvězdy. Milovníci DC nechť si jednu hvězdu přidají.

Citát: V základech města bůh bažiny zaslechne její hlas a své jméno . . .

111 12.03.2023

„Nenechali mě být člověkem,
a já se stal netvorem.
Jenže oni mě nenechali
být netvorem,
a tak jsem se stal rostlinou.“

„Jmenoval se Alec Holland.“

Bažináče jsem četl už před patnácti lety. Dokonce jsem nějaký čas i knihu vlastnil. Poté jsem jí někomu daroval, protože v té době mi ještě komiksy nešly k srdci. Časem se všechno to bahno záporu proti kreslenému příběhu změnilo, zetlelo. Pak přišla doba komiksů. A já zjistil, že první Bažináč už se prodává asi za pět stovek. Naštěstí jsem na něj narazil v jednom zapadlém antikvariátě a knihu získal za pouhé dvě stovky. Přebal je celkem ve slušném stavu, kniha neporušená, nic z ní neteče, netleje ani na ní není plíseň. A je snad jen jednou čtená. Tak že hurá do bažin . . .

Citát: Kytku člověk nezabije, když jí prostřelí hlavu.

Zvláštní a nádherná černobílá kresba vás doprovází celým příběhem. Pak už je jen a jen na čtenáři, aby si v mysli sám dobarvoval obrazy. Dodávat v tichosti barvy všem těm rostlinám, postavám a celému prostředí, to je to, co mě na nebarevných komiksech strašně baví. Někdy mám chuť vzít fixu a začít si to barvit. Ale nikdy to neudělám, nemohu kazit dílo někoho jiného. Tak že si to jen užívám. Zajímavě jsou pojatá komiksová okna. Nemají, jakoby žádný řád, každé okno je jiné. Mnohdy je text napsaný přímo do obrazu, někdy je vložena hranatá bublina. Tohle všechno má vliv na výsledný design celého příběhu. Kladný vliv, nutno dodat.

Citát: Podívej, on zakořenil! Zakořenil v bažině!

A scénář? Mě osobně se námět, kdy se z člověka stane rostlina, strašně líbí. Je originální. Neznám moc takových postav. Asi tou nejbližší je Groot od Marvelu. Jenže, ten se tak prostě narodil nebo vyrostl. Tak že Holland od DC je v tom vlastně (až na jednoho doktora na jehož jméno si zatím nemohu vzpomenout) sám. Osobně se mi líbil jak starší film Man Thing (2005), který moc lidé nepobrali, tak i seriál (2019), který také nemá zas tak moc velké odezvy. Ptám se, co proti tomu lidé mají? Tak že jsem věděl do čeho jdu a nelituju. Chodící hromada plísně, lišejníků a plevele prostě u mne vede vesele. „A myslíte, že poteče krev? Nevím, nevím, jestli poteče. Na krvi nesejde . . . “ Bláto, výpary a mouchy mě bohatě stačí. A taky déšť, jsem rád, když prší. Perfektní příběh. „Je to zcela jedlé.“

Citát: Mé . . . buňky zpívají totéž co buňky trávy. Já jsem rostlina.

111 10.02.2023

Himmlerův rozkaz zní:
„Ani krok zpět,
válčit do
posledního
muže!“

Březen 1945

Zase je tu velmi dlouhý psaný úvod. Aby byl čtenář informován o ději, je tohle prostě nutné. Události jsou rychlejší, konec války se blíží. Sovětská i Polská vojska postupují závratnou rychlostí. I zde, opět, zapracuje štěstěna a velká náhoda. Ale už jsem zvyklej, tak mě to nepřekvapuje. Jinak by ten příběh snad ani nemohl fungovat. Kapitán Kloss zde riskoval život, ale ještě není konec.


Citát: Je to provokace nebo návrh ke spolupráci? Co mu mám odpovědět?

111 11.01.2023

„Nejhorší
na tom je,
že Artuš
nám brzy
zaklepe na dveře.“

Tedy řeknu vám, nějak mě to od začátku nebralo. Ano, čekám na finální souboj, ale první i druhá kapitola – nic moc. Krom souboje s vílami (víly jsou mrchy!) a dalšího rozbitého auta to bylo celkem nezajímavé. Ve druhé kapitole mi to připadalo úplně chaotické. Nějak jsem nechápal, kdo proti komu bojuje. Myslel jsem, že jen lidi proti monstrům, ale byly tam i jiné souboje. Prostě zmatek v Británii.

Citát: Cítím tu krev Anglosasů.

Dokonce jsou tu i použité jiné barvy, než v předcházejících knihách. Nějak tu bylo moc světloučkých teplých barev, jako je fialová, žlutá, vyblitá zelená, kdy máte pocit, že v tom byla i mrkev. Dokonce i Merlinovo vousy vypadají jak růžová cukrová vata. Jako ne, že by tyto barvy už v příběhu dříve nebyly. Ale tady jich je nějak moc. Navíc na mě začaly působit negativně ty tečky v obrazcích. Vím, že už v předešlém ději tam byly, ale teď jich je víc a působí rušivě. Inu, když se vám příběh nelíbí, hledáte chyby všude.

Citát: Ne každá dcera přeje své matce smrt.

A abych napsal pravdu i ten děj už je trošku přehnaný. Jakoby tvůrci už nevěděli, jak to zakončit a místo toho do příběhu vpouští čím dál neuvěřitelnější legendy. Prostě chaos. V mém věku by člověk neměl vypadat jako pitomec, ale tolik Artušů? No, to jsem z toho pitomec. Babča i Duncan už tak dobře nehláškují a já jsem z toto rozporuplný. Ne, zakončení příběhu je jen průměr. Čekal jsem něco víc úchvatného, nezmatečného a přehledného. 50% Úplně se bojím dalšího pokračování.

Citát: Tohle je návod k zabíjení netvorů pro pitomce?

111 03.01.2023

„Neříkal jsem,
že se chci zabít,
jen,
že chci být
schopen zemřít.“

„Čas . . . je zvláštní věc.“

Vždycky se bojím rozpracovaných projektů u kterých vůbec nikdo nemá tušení, zda budou pokračovat a když už jo, tak jak dlouho jim to vydrží. Ale jako fanda filmových rolí Keanu Reevese jsem byl zvědav jak si počínal v komiksovém světě. Možná je to lepší, než začít točit podřadné béčkové filmy. Ale až čas ukáže, zda se vydal správnou cestou. V pokračování mého komentáře zjistíte, že mě se ta jeho cesta moc nezdá. Ale věřím, že se najde spousta milovníků brutálních scén a potoků krve.

Malá ochutnávka:
„Takhle nemůžeme dál žít.“
Ale co zmůžeme? Nejsme dost silní a nemáme zbraně ani prostředky . . .
„Ale máme bohy, ke kterým se naši předkové modlili ještě v jeskyni. . . a já se k nim modlím stále“
Co tedy navrhuješ?
„Navrhuju požádat je o zbraň.“

Úvodní kapitola je jeden obrovský masakr. Berserkr je v akci a divák, tedy čtenář, musí hned na začátku příběhu pochopit, že je mu opravdu všechno jedno a jde přes mrtvoly. Krev stříkala ze stránek a já si někdy musel protřít oči, abych tu akci vůbec viděl. Druhá kapitola dává příběhu ten hlubší smysl, který jsem od komiksu očekával. Ukáže nám tu cestu, kdy a jak to všechno začalo. A pak jsem zjistil, že je tam ještě víc krve, než v kapitole první. . . Osobně se přiznávám, že v příběhu mi vadila ta spousta krve a masakrů. Tak že jsem se rozhodl, že tuto sérii nemusím. Vlastně mě to skoro nebavilo.

Citát: Otec řekl, že nikdo nesmí přežít.

111 06.12.2022

„Opravdu se nemůžeme pokládat
za „korunu veškerého tvorstva“
a rovněž jsme nikdy nebyli
jedinými čekateli na vzdělání
a inteligenci pod naším Sluncem.“

Při čtené této působivé knihy jsem narazil na jeden základní fakt. Pan Hartwig Hausdorf se dost často obrací na fakta, která dal do oběhu švýcarský astroarcheolog Erich von Däniken. Což není na dané věci nic špatného, ale i tak jsem očekával, zda se pan Hausdorf pustí do něčeho svého, osobitého. A přeci jsem se dočkal. Nic proti panu Dänikenovi, ale jeho práce mám načtené a hledal jsem něco trochu jiného, něco, co nekopíruje jiné badalete.

Citát: Technický potenciál není nasazován k blahu lidstva, nýbrž za účelem stále dokonalejšího masového vyvražďování.

Ale i v této velmi povedené publikaci jsem našel spoustu nových a mě málo známých skutečností. Jednou z nich jsou informace o hoře Molpir. Pokud nevíte, nevadí, prozradím. Jedná se o archeologické naleziště u hory Molpír, kousek od vesnice Smolenice na Slovensku. Že se v této knize bude probírat i tohle, to bylo pro mě překvapení a obrovské plus pro pana cestovatele/spisovatele Hartwiga Hausdorfa. To, co se tam děje nebudu popisovat a nechám to na samotných čtenářích. Těm, které to zajímá doporučím tuto knihu ve které najdete i odkazy na jiné zdroje o hoře Molpír.

Malá ochutnávka:
Vraťme se však k našemu anglickému vynálezci Searlovi. Jako do jisté míry „vedlejší produkt“ létajícího disku, zvanému také SEG (Searl Effect Generator) vyvinul také ruční generátor na výrobu elektrického proudu pro soukromou domácí potřebu. Jako použití zaručuje nezávislost na komerčních dodávkách elektrické energie. To ovšem bylo podle všeho velkým trnem v oku některým temným mocnostem. ...A tak „Impérium vrátilo úder“.

Další věcí je život a skutky Johna Roye Roberta Searla. Nebudu moc prozrazovat, ale tento člověk „kdysi dávno“ mimo jiné, dokázal vytvořit magnetický přístroj/zdroj pro získávání elektřiny na bydlení bez nutnosti odběru od elektrárny. Zajímavostí je, že když na to tenkrát elektrárna přišla, chtěla po něm doplatek za X let, co od nich elektřinu nebral!!!!!!! A to samé je třeba dnes s těmi, co mají vlastní vodní studnu. Musejí platit poplatky za vodu, kterou jim dodává příroda sama. To je prostě demokracie a svoboda.

Citát: To, co nesmí existovat, prostě a jednoduše neexistuje.

Jako celek je tato kniha velmi poučná se spoustou doplňujících informací k různým událostem. Je tu i spousta odkazů na jiné zdroje. Na konci knihy je i malý rozhovor z již zmíněným Erichem von Dänikenem. A ve střední části této knihy najdete i fotografickou dokumentaci. Není sice moc obsáhlá, ale i to málo postačí a uspokojí. A zvláštností a zajímavostí je fakt, že jsem z této knihy vybral docela dost citátů a skoro všechny jsou od pana spisovatele a nejsou přebrané od jiných. S touto knihou jsem velmi spokojen a určitě se pustím do jiných knih od tohoto spisovatele.

Citát: Lidská fantazie zdaleka nestačí na to, aby si představila doslova neomezené možnosti hypercivilizací.

111 05.11.2022

„Kdyby se ten dopis
dostal do ruky cenzorům,
okamžitě mě pošlou
do koncentráku“
(Adolf Kamil).

Jsem zjistil, že doma nemám žádné komiksy na čtení. Tedy, to, co jsem ještě nečetl. A z knihovny na mě vykoukla tato bichle. Druhá část Zprávy pro Adolfa. První byla pro mou maličkost průměrnou záležitostí a tak jsem dvojku zatím odložil na neurčito. A jak to tak vypadá, právě nastal její čas. Čas ponořit se opět do doby a života tří Adolfů, jejichž osudy jsou zde zdokumentovány a vyobrazeny. Jedná se vlastně o pokračování první knihy. Ta byla zakončena kapitolou č.17. Zde tady logicky začínáme č.18

Malá ochutnávka:
KAUFMANN – Norsteine, je mi fuk, že jsi virtuóz. Pro mě jsi horší špína než šváb!
NORSTEIN – V pořádku. Mně švábi nevadí. Vždyť jsou to hodná stvoření. To jen lidé si je oškliví. A ti švábi tu zůstanou i poté, co lidstvo vymizí.
KAUFMANN – Nech si ty historky! A dělej, jak říkám. Zahraj Mozartův pochod. Jestli mě neposlechneš popravím tě.
NORSTEIN – Nezahraju. Rád vám ale zahraju „Smuteční pochod pro diktátora.“

Je velmi zajímavé sledovat osudy těchto tří Adolfů. Avšak mě osobně se strašně líbí jednání Adolfa Kaufmanna. Tato postava je jasným důkazem toho, jak dokáže mysl vstřebávat informace a jak si, mnohdy, (mylně?), s nimi dokáže poradit. Kaufmann se stále více propadá do pekla. Jeho fanatismus je stále větší a tvrdší. Byl jsem zvědav, kam ho to dostane. To samozřejmě nenapíšu, abych neprozradil část děje. Adolf Kamil si také zahrává s osudem a jeho Elize je toho důkazem. Jejich setkání jsou balzámem pro duši i když někdy doprovázená strachem o život.

Citát: Jsi statečný chlapec a pýcha naší germánské mládeže. (Adolf Hitler)

Adolf Hitler by tu mohl být brán jako naprostý devastátor, diktátor a likvidátor. Ale i tady jsou některé jeho činy zajímavé. Hlavně logické postupy, které ho k činům vedou. Některé jeho pasáže jsou drsné. Jako celek mi to však nějak moc nepasovalo. Ano, dočetl jsem se zvědavostí svou vlastní, ale na plný počet to rozhodně není. Mohu polemizovat s obsahem a osudy, ale nemůžu mít negaci na naprosto nádhernou kresbu. Osamu Tezuka prostě umí (uměl) a je vidět, že si s tímto příběhem dal velkou práci.

Citát: Připravils mě o člověka, kterého jsem miloval nejvíc na světě! (Adolf Kaufmann)

111 28.09.2022

Ubohá vdovičko,
nejsi hodna jména
svého zesnulého
manžela.
To byl úctyhodný protivník.

Henry Baltimore se vzdal lidskosti, kdežto já jsem obyčejný člověk.

Po nepříliš úchvatném konci série Lord Baltimore, se tvůrci v čele s Mike Mignolou rozhodli, že po chlapovi musí přijít žena. Dokonce vdova, po Baltimorovo smrti, Sofie. Po otevření této knihy jsem postřehnul několik faktů. Scénáristi jsou stejní, dokonce i vrchní barvířka Michelle Madsenová zůstala, ale.... kresbu má nějaká Bridgit Connellová. Hmmm... Asi i donutila Michell aby jí udělala víc zářivějších barviček, protože spolu s jednoduchou tvorbou rámečků je tohle skoro klasický žvýkačkový výtvor. Prostě to vypadá lacině a vynuceně.

Malá ochutnávka:
Nechápejte to špatně, Rigo.
Vím, že ta vaše banda kouzelníků, okultistů a odpadlých kněží napomáhá čelit rostoucí hrozbě nacizmu.
Je to sice obdivuhodné a potřebné, obzvlášť vzhledem k čím dál většímu počtu čarodějek, které se přidávají v Sudetech k Hexenkorps a pomáhají Meissnerově armádě...
...dokázala jsem si poradit už s mnoha nástrahami tohoto světa a nemám zájem, aby mi tlupa náboženských odpadlíků a čarodějnických diletantů do něčeho mluvila.

A hned na začátku jsem byl lehce znechucen a odrazen. Létající oči? To jako fakt? Vždyť se to tam vůbec nehodilo! A pak to začalo...lesba, další normalizační povinnost v dnešní době, Kdo nejde s námi, jde proti nám? Tak že končím, knihu jsem nedočetl, a někomu jí věnuji. Tento příběh je prostě příliš propagační a snaží se naznačovat minulost, která taková nemohla být, ať si mám představivost velkou jako trám.

Citát: Probodneš mě kopím a ještě se tím bavíš?

-NEHODNOCENO-

„Svět se mění,
samý kouzla,
příšery
a kletby“.
(Příběh pátý)

Už se opět stalo to, co já zrovna moc dvakrát nemusím. Tento svazek obsahuje totiž pět příběhů a na každém pracoval jiný kreslíř. Dostanete tak škálu různých „výtvorů“ a je jen na vás, který se vám bude líbit a který ne. Ve své podstatě jsem příběhy hodnotil hodně kladně a na různý styl kresby a barev jsem si zvykl. Je to dáno hlavně tím, že příběhy jsou krátké a tak vás například kresba, která vám nesedí, nebude dlouho „strašit“.

Citát: Již brzy nás tento mrtvý člověk dovede do nebe. (Příběh čtvrtý)

Ani se mi moc nechce rozepisovat různé příběhy. Dva jsou perfektní, jak obsahově, tak i kresbou, dva jsou dobrý a jeden mi moc nesedl. A pokud vás zajímá, které příběhy kam patří, podívejte se do složky „části díla“ u této knihy.

Citát: Citát: Nevyplazuj na mě jazyk, nebo o něj přijdeš. (Příběh první)

111 08.05.2022

„Nezdá se vám,
že reagujete trochu přehnaně?
Jestli vážně
o nic nejde,
tak proč se rozčilujete?“

Jděte se všichni bodnout! (Benjamin Daimio)

Příběh obsahově opět navazuje na předešlé dobrodružství. Roger už je pohřben, ale na jeho místo je přijata nová „Konzultantka“. Je to Panya. Kdo netuší, musí si hold přečíst předešlé knihy. Ale časem to určitě vyzradím. Do tohoto komentáře se to ještě nehodí. Rozhodně je to ale velmi zajímavá osoba.

Citát: Jsem na světě už víc než tři tisíce let, proboha! To se mám třást před nějakým virem?

Tento příběh je hodně o osobnostech. Poznáváme „noční můry“ snad všech agentů. V zimním a novém sídle Ú.P.V.O. začíná být celkem horko. Malé cameo tu dostane i Humr Johnson. Dramatickou část pak čtenář dostane na samotném konci. Vše je opět nádherně a magicky nakreslené. Scénář opět dobrodružný, plný napětí, překvapení a krve.

Citát: Smrtí vědomí nezaniká.

111 09.04.2022

„V tom případě
jí může nejvíc pomoci
právě ta osoba,
která jí nejvíc
nenávidí.“

Kaneki se snaží, ale není to lehké. Chce spojit lidi s ghúly. Ale Jednooký král neustále naráží na překážky. Pár pěkných soubojů, klasická kresba a opět bravůrní scénář. Obálka se také povedla. Je trochu brutálnější, a v obsahu této knihy zjistíte proč tomu tak je. Brutální první kapitola vás nenechá na pochybách, že tohle bude maso.

Citát: Žili jsme jen pro spravedlnost a takhle jsme dopadli.

Zase jsem v příběhu našel několik kreseb, které mě oslovily. Například pohled na město na straně 115. Jakoby takovéto kresby do tohoto světa ani nepatřily. Jsou skoro jako fotografie, a oproti těm, mnohdy až dětským postavičkám a obličejům, působí uhrančivě. Mám rád kresby a fotky domů i sídlišť, stromů a vše, co k tomu patří. Pak otočíte na další stranu, uvidíte Kanekiho a furt máte pocit, že do toho světa nepatří, nebo se tam nehodí. Další povedený díl.

Citát: Já jsem tady šéf!!!!!!

111 22.02.2022

„...nebál jsem se vraha,
bál jsem se magie,
uvědomil jsem si postupně.
Proč?
To jsem nevěděl.“

Tento příběh není tak poutavý, jako třeba Bakly či Koniáš. Co mi vlastně moc vadilo na příběhu je obsah alkoholu. Až na stranu cca 110 se neustále chlastá. Pivo, režná, ořechovka, koňak a šampaňské. Chlastu tady tečou proudy. A vlastně děj ani nějak nespěchá kupředu. Někdy jsem měl pocit, že hlavní hrdina se motá na jednom místě a moc přemýšlí. Příběh se sice rychle čte, ale nějak moc zásadních věcí se tu neděje.

Citát: Panák před obědem je stejně dobrej, jako panák po obědě.

Na straně 262 jsem se poprvé od srdce zasmál. Ale nejedná se oděj v příběhu, ale autorovu poznámku pod čarou: „Alkohol škodí zdraví. Tento příběh není propagací konzumace alkoholu!“ Fakt brzy. To už jsem byl ožralej jako prase a moc jsem na řádky a písmena v nich neviděl :-) Musím však dodat, že v poslední třetině možná až čtvrtině příběhu se už konečně něco děje. A pak přijde konec a čtenář musí čekat na další knihu v sérii.

Malá ochutnávka:
Až při parkování vozu před naším domem jsem si uvědomil, že jsem celý den nic nejedl a žaludek mi svírají křeče. Doma samozřejmně nic k jídlu nebylo, ale jít do restaurace v oblečení, ve kterém jsem celý den tahal bedny, chodil po ulicích a zabíjel lidi, se mi moc nechtělo......

Mě osobně tato military protknutá podivnou magií moc nesedla. Magie je zde dost složitá a ani pan spisovatel i s hlavním hrdinou se jí nepokouší moc rozumět. Prostě tady je, je zlá a nesnažte se jí pochopit. Ani protivník není nějak zvláště popsán, vlastně skoro vůbec a do Pustin se aktéři v tomto příběhu moc nepouští. Mám už doma druhou knihu a určitě se do ní pustím. Budu předpokládat, že se příběh hne dál a konečně se něco dozvím. Dva a půl Hetešáků bude stačit.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Netušil jsem, že se dají fetovat žáby, ale v těchhle věcech jsem se moc nevyznal, stačil mi alkohol a tabák.

111 01.02.2022

Mám radši pivo
než tebe!
U něj mi nevadí,
když je studený
jak psí čumák!

Pohltí tě... … chlad.

Přesně jak píše, v „Předmluvě“, Paul Tobin – ta obálka je hrůzostrašná, odpuzující a šílená (myslím tu původní, ne ty ve speciální edici pro slabší povahy :-) :-) :-)) to nám nikdo nevydá. Nakonec vydal, ale i mě vstávají nechutí chlupy na těle při pohledu na prst projíždějící dásní až k oku. „Obálka od Juana Ferreyra, pojďte se kouknout“. A bojte se toho, co najdete uvnitř příběhu. Věřte, že Jack Čipera nebo Obrtlík vás dokáží pokaždé překvapit. Tak jako své oběti.

Malá ochutnávka:
Jmenuju se Jack. Čipera Jack. Právě jsem šel okolo, když vtom mi zakručelo v břiše.
...„Šel kolem? Vždyť ses protáhnul skrz mříž!“
Všichni někdy máme hlad, no ne? A všichni si musíme jídlo pěkně vyčenichat. Když dostaneme hlad, je to k nevydržení, že jo?
...„Tys vyšplhal po tý zdi?“

Na straně 95 mě uhranula jedna scéna, respektive, psi, kteří ve scéně účinkují. Jsou pekelní, zlí a asi nebezpeční, pokud si to připustíme. Ale nejhezčí na nich je, jak vypadají, jak jsou nakreslení, ty nohy, ta podoba s jistou lidskou částí těla....no, víc neprozradím, pokochejte se tím chladem sami. Kapitola pátá má také šílenou obálku. Není sice tak brutální, jako úvodní přebal knihy, ale i tak je dost chladná. No prostě a jasně, kresba je dost šílená a nechutné scény střídají jedna druhou. Možná až moc.

Citát: ...bude pro tebe těžký tomu porozumět, nejseš blázen.

Určitě jste si všimli, že jsem zatím mluvil jen o kresbě. Ano, ta dělá příběh příběhem takovým, jaký je. Obsahově je to totiž již stokrát, ne-li tisíckrát, omletý příběh. Naposled jsem se s podobným námětem sešel třeba ve filmu Temný dům z roku 2020 (Scénář:  Ben Collins a Luke Piotrowski ) a v komiksové formě se tomu dost blíží „Krajina půlnočních stínů“. Jinak pojaté, základ stejný. Je tedy jasné, že to šílenství kolem tohoto příběhu mě vůbec nezasáhlo a tak zůstávám chladný jen na 50°C.

Malá ochutnávka:
Toto jsou dveře. Mám dveře rád. Jejich pomocí se našemu životu otvírají nové možnosti.
Tohle jsou schody. Ty mám taky rád. Vedou nás na jiná místa.
Tohle je jiné místo. Tady já žiji. Jmenuji se Obrtlík, toto je můj pokoj a já ho mám rád.
Máš hezké prsty. Moc příjemné na dotek....

Věřte, je to v monstrech. Jde jen o to, kdo je nakreslí žravější, hnusnější a akčnější. Tak že v příběhu Obrtlíka mě dostali holubi. Vrků, vrků. Jsou vážně k sežrání. Tedy, pokud oni nesežerou dřív vás. V mnoha příbězích mají jiné podoby, ale jsou to stále oni. Někde je to had, jinde hrachovka onde TO byl zase mimozemšťan. Ano, jde jen a jen o pojetí dávno starého příběhu. Chlad není ničím jiným, než snahou pojmout prostě příběh trochu jinak. Ostatně ani tvůrci sami se s tím netají a tak tu narazíte na tři malá prasátka (pěkní kanci), rychlerostoucí fazoli – respektive obra, co z ní spadnul a v nekonečné řadě i vlka, toho mluvícího z Karkulky.

Citát: Když chceš něco uchovat velmi dlouho, dáš to do chladu.

Jak jsem již řekl, je to o kresbě. Pojetí kresby je neocenitelné, brutální a mnohým se bude zvedat žaludek. A pokud dostanete hlad, určitě si vzpomenete na prsty. Ale já si říkám, mám se toho „šílenství“ účastnit? Moc se mi nechce. Například chování Obrtlíka v tomto příběhu mi připadalo dost podivné, nelogické – prostě vycucané z prstů. Tak dost! STOP! Už jsem nasycen, ale obávám se, že se k tomuto příběhu už nikdy nevrátím. Zavřu za ním portál.

Citát: Tohle je hladovej svět. Nečekej tu žádnou logiku.

111 31.12.2021

„Naučím ho bez slitování
trápit zvířata, děti,
nemocné, staré
a všechen živý
odpad galaxie!“

Ano, co bychom asi tak měli čekat od Jodorowskyho? Opět brutální krvavé scény, spousty sprostých slov a zcela neomylně i sex. A ne zrovna v tomto pořadí, u všech Roboďáblů. Ano, i roboti se sem tam v příběhu mihnou, což by čtenáře nemělo překvapovat. Kdo je zvyklej, přijme od toho spisovatele v podstatě úplně vše. I slovo paleočubka věrný čtenář zná a ihned pochopí jeho význam.

Malá ochutnávka:
Vynikající! Kdyby byl naživu, muselo by ho držet nejméně třicet bachařů, jinak bysme mu tu sací trubici do močovodu nedostali!
Dejte mi dolní polovinu těla, pane řediteli!
Orlando, víš jistě, že budeš s to exttrahovat dostatečné množství?
Joe Střevožrout byl skutečný paleobýk....extrahovala jsem čtvrt litru!

Tak že opět psycho, brutalita a spousty krve. Bez toho to snad ani pan spisovatel neumí. Nic pro křehké nátury a možná snad ani pro ty středně velké paleobejky. Čistý hardcore, kde vám střeva potečou do kalhot, krev se vám vsákne do košile a bude tam vesele krvavě čvachtat. Jako bonus se z toho zrodí ultražoldák, který nepoznal mateřskou vřelost a nikdo ho nikdy nepohladil... Přichází bezchybný ….. Showman Killer!

Citát: U všech Roboďáblů, zase ten výběrčí spermatu!

111 19.10.2021

„Téměř obřadně na stůl položili
vypálené figurky mobů,
a tak na stole
najednou vedle sebe stáli:
pig, enderman, creepe, zombie, spider a squid.“

Po celkem průměrném příběhu Zajatci z Minecraftu jsou Vetřelci z Minecraftu podprůměrným až celkem nudným čtením. Tohle je opravdu pro mladé a možná ještě mladší. Není to určeno pro starší a náročnější čtenáře. Absolutní absence klasického humoru, ironie a černého vtipu, mě nutila neustále chodit do lednice na panáka. Sice je tu zmíněná vodka i Jack Daniels, ale jen okrajově a opravdu jen malou, malinkou chvilku, tak že naděje umřela s kostkou. A bude hůř..

Malá ochutnávka:
No vida, co náš mladý tvůrce vymyslel. To ale měla být živá bytost.
„No dyť jo“ řekl poněkud uraženě...
Že by komplikovaná krabice od bot? Hádala profesorka.
„Ne. To je creeper.“
Cože to je?
„Creeper. To je takový živočich. A docela nebezpečný.....“

Jinak námět to není špatný. Takový lehký opak Zajatců. Ale styl, kterým je to napsané mě nebral. Až moc jednoduché, fádní a bez špetky napětí. Jo, napětí tam je, ale není to horor, je to jen příběh. Vlastně jsem měl velký problém to vůbec dočíst. Ano, až tak mě to nebavilo, že jsem konec neustále odkládal a mezi tím začal číst jiné knihy. Pak jsem si však řek, musím to dočíst, ať vím, jak to skončí. Po přečtení jsem obě knihy zabalil a věnoval je své dceři. Snad to ocení víc, ale mám obavu, že už je na to taky moc stará.
Tomuto příběhu věnuji jednoho a půl žlutého Hetešáka.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Ty vole, my vlezem do hry a i v ní musíme do školy.

111 15.08.2021

„Něco ti řeknu, Sykesi.
Začínáš mi dělat starosti.
Tvé sebevražedné sklony
jsou čím dál tím větší.“
(Sykes)

Tak nějak vždycky nechápu, proč je sem vkládáno něco, co už člověk komentoval. Sykes se mi líbil a dostal ode mě čtyři hvězdy. Komentář k němu si může přečíst každý. Stejně tak i ke druhému komiksovému příběhu z Dalekého západu – Texaský Jack. Tento příběh se mi už zdál dost vyumělkovaný a „šitý“ horkou jehlou. Zdálo se mi, že tvůrci na to moc spěchali, až se to skoro nepovedlo. Tři hvězdy znamenají, že mě to moc nebralo.

Citát: Zemřít s botama na nohách, co jen víc si může hrdina přát? (Texaský Jack)

No a teď k „POUZDRU“. Je to vlastně papírová krabice se dvěma velkými obrázky. Na jednom je v popředí Sykes a v pozadí je na koni Texaský Jack. Otočíte-li na druhou stranu je tam strom a kolem něj hřbitov s jedním velkým křížem v popředí. Bohužel na hřbetu „POUZDRA“ není žádný nápis. Tak že do knihovny stejně musíte dát knihy jejich hřbety. Účel „POUZDRA“ je tak zpochybněn, protože jej v knihovně stejně neoceníte. Pro pokochání z kreseb by musel zabírat místo třeba nějakého obrazu, nebo být volně vystavený na vrcholu knihovny.

Citát: O tvém stylu jsem slyšel jen samou chválu...nebo tedy vlastně jen samé pomluvy... (Sykes)

Je tak jen a jen na vás, zda těch 280 korun Českých do tohoto „POUZDRA“ investujete. Pak už zbývá je jen využít v celé své ploše a nebo založit mezi ostatní knihy hřbety ven. Musím přiznat, že jsem od tohoto „POUZDRA čekal víc, ale místo kladného očekávání se dostavilo mírné znechucení. A vzhledem k hodnocení obou knih, dávám tomuto „POUZDRU“ tři hvězdy.

Citát: To nebyla lež, jenom historka. (Texaský Jack)

111 08.08.2021

Po zklamání konce první knihy jsem se nakonec pustil i do knihy druhé. Ale není to žádná výhra. Otrokyně/otrok má čím dál víc volnosti, ale stále se mu to nelíbí a jako otrok se bouří proti otrokářům. Fakt sranda. Mám pocit, že paní spisovatelka tak nějak nechápe pojem „otroctví“ a svět, který si vymyslela by pravděpodobně takhle ani nemohl fungovat. Tak že dočetl jsem, viděl jsem a stačilo mi.

Citát: Jeho jméno vládne.

Považte třeba fakt, že v jedné fázi se Ilan/na (ano je to dívka převlečená za kluka) pohoršuje nad tím, že je otrok, i když má spousty volnosti, žrádla a pohybu, ale že by nejraději utekl/a a spokojil/a se jeskyní klidně i bez slunce, jen aby byl/a svobodný/á. A o pár stránek dál je ta chudinka/chudáček cituji: zděšen/a faktem, že v nížinách jsou města pod vodní hladinou a bez slunce. Jak prý by se někdo mohl vzdát dobrovolně slunce?

Malá ochutnávka:
Nejlacinější jsou jehličnaté. První pobočník stále klečel vedle mě na neviditelné zemi a dál mi ukazoval věci, nad kterými jsem pod voalem* třeštila oči. Za každý strom se totiž musí platit daň. Listnaté jsou dražší a úplně nejvzácnější jsou ovocné.....

Co mě totálně rozesmálo, že se otrok pohoršil nad slovem derven, což je v podstatě otrok, a holý fakt, že je otrokem je nějak zasunut do pozadí. Celý ten problém kolem otroctví kazí pohled na příběh a někdy až nesmyslné reptání je zbytečné. Jsem z toho celej zesklenitovanej a třetí knihu si nekoupím. Tohle znělo zpočátku zajímavě, ale pak se to utopilo samo v sobě. Doporučuji dětem tak kolem desíti let, kteří ještě nečetly pořádné fantasy – možná se jim to bude líbit.

Citát: To mi Velone polib prdel

* Voal – maska přes obličej.

111 06.08.2020