Terva komentáře u knih

SEX
Sex je to jediné,
co vás nepřestane bavit
ani po sedmi stech letech.



Tak jsem neodolal.
Cože jsem to provedl? Mám tu na stole rozečtený Prsten Nibelungův, ale včera jsem si přímo z nakladatelství Epocha přinesl první komiks ze světa Bratrstva krve. Pane Wágner, musíte jit stranou, přicházejí jiní germáni a s nimi bruntálský řezník mistr Kotleta!!!! A áno, nesmím opomenout umělkyni, která se výrazně podílí na komiksu a to svou úžasnou kresbou. „K.L.anová“ jak se do komiksu podepsala Jana Kilianová. Například se jí nádherně povedla kresba Sangot. Ale to je jen příklad. Je tu spousta krásných kreseb a každý zde určitě najde to své.

Citát: Chci být netopýr. Chci být netopýr. Chci být netopýr.

Ihned po otevření vás do očí i rukou praští kvalita obálky. Suprácky vyztužená a z vnitřní strany dokonce pokreslená. A když si moc nebudete všímat postav, které si právě užívají sex, zjistíte, že jsou obrázky téměř hraničící s okraji listů. Sem tam je využita plná síla omezené stránky. Ale to jen tak na okraj až po okraj. Věnujme se příběhu. Ahoj synku, jak se ti....šuká?

Citát: Pičo, ne. Pičo, ne. Pičo, ne. Já mám halušky! Pičo, já mám halušky, já vidím netopýry! Zkurvený zajebaný hulení!

Doufám, že převážná část čtenářů bude slintat na obrázky Prahy, nad kterou se vznáší létající talíře. V tu chvilku člověk zapomene i na sex. ….chvilku. Alespoň do té doby, co se na plátně vaší TV objeví TV Soukup. Pak budete muset zatleskat K.L.anové za její umění. A to nemluvím o kurevský scéně nazvaný Vykoupení z věznice Pankrác. (tramvajová smyčka před vozovnou Pankrác u věznice Pankrác je mistrovsky nakreslená. Mám chuť stát se švecem)

Citát: Chudák Uhřík

A děj? Inu, co by jste čekali od pana Kotlety? Určitě ne nějakou idylku se zátiším plným kytiček a broskví. Tedy víte jaké broskve myslím. Už zase myslíte na sex? Místo toho zde máte skoro nasrané upíry a jejich Bratrstvo, protože nějaká mimozemská pakáž se sere do jejich planety. Planety hýčkané a milované a …...vysávané. Zde musí zasáhnou rada a v jejím čele je nejstarší upírka na světě a hlava Bratrstva od nepaměti, samotná Sibet.

Malá ochutnávka:
Najednou už nejsme vládcové. Teď jsme jen krysy, které se schovávají v temnotách a občas si vyrazí napít se lidské krve.
Měli bychom se znovu ujmout vlády nad lidstvem. Měli bychom vyhnat Kartany!!!!

Do komiksu je přiložen lístek s omluvou za zpoždění vydání tohoto díla, (lístek je určen jen pro předplatitele) další informace ohledně pokračování Bratrstva krve, také je přidán obrázek s portréty čtyř hrdinů tohoto příběh a tím jsou Bezzemek, Veronika, Kateřina (sípnitěvko!) a Gerhard. (v knize tento obrázek najdete na straně 17) a hlavně je přidán podpis. Mgr. Zdeněk Pobuda se osobně podepsal. Hurá, další autogram do sbírky!!! Díky redakce!!

Citát: Mám v sobě nějaký posraný vetřelce. Copak jsem Ripleyová?

107 01.03.2019

„Bezesná noc plná stopování,
výstřel do šmejda při východu slunce.
Jaká to romantika!
Ale vyplatilo se.
Svině ráno.“

INFORMACE pro uplakánky: Všechna sprostá slova „piča“ a „posral“ jsou citací z příběhu. Jen slovo „sviňa“ je informativního rázu.

„Svět patří těm, co se neposerou.“ (Charles Bukowski)
„Jsem ráda, že se Rosana neposrala.“ (Dagmar Digma Čechová)
„Já jsem se posral smíchy.“ (Terva)

Smrdutý Kokot je – pardón – Kojot, je další z těch perfektně šílených příběhů z pera (klávesnice) paní Rosany. Příběh jak sviňa. Hned mi bylo jasné, že tohle nebude zase nic jednoduchého. Opět tu máme tři linie příběhů, které se v mnohých křižovatkách setkávají, rozcházejí a zase do sebe zašoupávají. V tomto příběhu dojde dokonce na sviňa trojku. Sviňa trojku, kterou možná jen tak někdo nerozdejchá a díky zajímavému konci dokonce ani nerozpíchá. Když se totiž do příběhu pořádně ponoříte, zjistíte, že už je vám úplně fuk, jaký kdo má pohlaví. Prostě jak se praví v anotaci – BDSM a LGBT ve westernové rovině se kloubí s absurditou, překvapením, sexem a píčou Smrdutým kojotem.

Malá ochutnávka:
„Stačí to odkopnout,“ zašeptal mi.
Jasně, odkopnout. Jenom odkopnout tu svini bednu. Bylo mi jasný, že takhle jednoduchým úkonem zabiju člověka.
Nebylo to těžký. Naopak – jakmile bedna odlítla a chlápek začal kopat nohama, zalil mě úžasnej pocit. Svině spravedlnost!

Vlastně by bylo dobré si na začátku přečíst názvy kapitol, ať víte, do čeho jdete. Mě ty názvy dost rozesmály, ale těšil jsem se, až zjistím, co se za těmi názvy vůbec ukrývá. Například kapitoly „Svině čoklové“ nebo „Redburnův odkaz, pičo“. Ale je jich víc. Vlastně skoro každý název kapitoly je zajímavý. A to nemluvím o obsahu samotném. Byl jsem nadšen, překvapen a kolikrát se mi i . . . sviňa kokot, pičo. Oblíbil jsem si vlastně všechny postavy. Každá má své osobité ego a i když si u některých nejste jistí pohlavím nebo zaměřením, zamiloval jsem se do nich. Paní Zvelebilová se se svýma postavama laská, dopřává jim rozkoše a čtenář si jen říká: Co se pičo v tý Bednořiti tenkrát vlastně dělo?!?!

Citát: Kurvafix, nikdy mi nikdo nedal kytky! Při západu slunce, taková romantika, pičo! Jsem z toho úplně na větvi.

Jsou v tom pasáže, u kterých jsem brečel smíchy. Byla to sranda a dobrodružství a já jsem si to užíval. Například scéna ze Sisal, Měxiko, středa 10. 6. 1863 v kapitole Námořník, pičo – to jsem řval na celé kolo. Začátky vypalování jsou prostě sviňa. Ale to je jen jedna rozbitá láhev v tomto zapáleném příběhu. Příběhu o láskách jak k lidem, psům nebo zápalným koktejlům. A jako piču na vrcholku dortu jsem paní spisovatelce do profilu v sexy „citáty“ vložil spoustu (asi dvacet) citátů. Jsou sviňa hustý. Nápad psát takto příběhy, vkládat do nich komiksová okna a kresby, nebo pasáže, kdy na jedné půlce stránky mluví jedna osoba a na druhé se do toho vyjadřuje osoba druhá – to je prostě geniální. Doporučuji.

Citát: Jsem v poho. Pracuju jako zahradník a sem tam masově vraždím.

106 05.08.2024

„My, kdo máme
Kinga rádi,
oceňujeme jeho snahy
víc než
jejich výsledek.“

„To nic, jestli to lidi chtějí, budu autor hororů.“

Hanse-Akeho Lilju znám již ze sbírky povídek „Osvícení v temnotě“. Povídky vydané k 20. výročí založení internetových stránek Lilja´s Library. Stránky jsou vlastně celé jen o Kingovo životě. A tuto knihu opět vydal tento švédský zakladatel a milovník veškerého Kongovo díla. Tato kniha je možná jedinečné dílo, které mám zesumarizuje veškerou životní činnost Stephena Kinga. Ano, tento spisovatel není jenom spisovatel. Je to scénárista, režisér, herec, muzikant, politik, otec i manžel.

Citát: Tabby tvrdí, že jsem si jí vzal kvůli jejímu psacímu stroji.*

Znalci Kingovo díla ale jistě mají přehled o jeho dalších aktivitách. O některých jsme se mohli dočíst v již vydaných knihách a článcích v novinách. Tady nám to Hans-Ake Lilja všechno krásně sjednotil a ještě k tomu přidal spousty zajímavostí. O některých jsem ani já nevěděl. Například:? Věděli jste, že se Stephen King pokoušel i o muzikál? To je snad jedna z mála informací, která se ke mně nikdy nedostala. Až teď. Napsal i knihu o baseballu s názvem Faithful: Two Diehard Boston Red Sox Fans Chronicle the Historic 2004 Season. To vím, protože jsem jí na eBay koupil za 450kč v anglickém originále. Tak že pro milovníky a obdivovatele tohoto hororového guru je kniha Stephen King: Nejen horor, pestrým přehledem jeho mimoknižních aktivit.

Citát: Copak si neuvědomujete, že telefony jsou nástrojem Ďábla?!

Navíc je tu celkem hezká úvodní strana. Obrázek na knize je boží. Jen škoda, že se druhá půlka neodvrácené strany Kingova obličeje spíše podobá Batmanovo protivníkovi zvaného Joker místo aby byla podobnost s Kingovo klaunem zvaným Pennywise. Proč to píšu? Když to viděla má dcera vykřikla: Jé Joker! Ale nebudeme jí to věřit, protože od Kinga ještě nikdy nic nepřečetla, ale Batmana má nakoukáno, až je mi z toho zle :-) Navíc tu je k mání i seznam Kingovo rolí nejen v jeho filmech. Myslím, že tohle fanoušek obzvlášť ocení. Kniha obsahuje i zajímavou předmluvu Johna Lindqista. Doporučuji všem Kingovo fanouškům, ale především těm, kteří si stále myslí, že King píše jen horory – což není vůbec pravda.

Citát: Vzpoura strojů se nám líbí proto, že je to snímek tak hrozný, že se stává neodolatelně zábavným.**

* Tabitha (Tabby) Kingová, manželka Stephena Kinga.

** Film Vzpoura strojů režíroval Stephen King v roce 1896, napsal si i scénář a zahrál si malé cameo muže u bankomatu.

106 08.07.2024

Vlasta Burian natočil
celkem 37 filmů,
z toho pět německých
(šlo o německé verze jeho českých komedií)
a jeden v koprodukci česko-polské.

O této knize jsem neměl ani ponětí. Pravda, o starší komiky se moc nezajímám. Ne že by byli špatní, to ne, ale přeci jenom na starší filmy už jsem dost starej. O Vlastu Buriana se zajímám přes sport. Trenér Sparty, hráč Viktorie Žižkov a zakladatel Burianovi jedenáctky – toť jeho působení nejen ve fotbale. Díky uživatelce milamaruš jsem se k této knize dostal. Když jsem četl její komentář ke knize, řekl jsem si, že to nebude špatné si převážně fotografické album pořídit. Nebylo těžké knihu sehnat. Co bylo absolutně nemožné je sehnat knihu i s přiloženým hudebním CD. To se mi nepovedlo. Ale sehnal jsem si jiná CD s tímto bavičem davů.

Malá ochutnávka: (Předmluva Ondřeje Suchého)
(Král komiků - napsal Emil Artur Longen 1927) Král komiků. Název, který se mezi lidmi ujal! Je to záhada, uznejte sami: Televize neexistovala, rádio v Čechách začalo vysílat v roce 1923, film byl až dosud němý a Burian byl slavný především v Praze – ale jinde v Čechách, na Moravě nebo na Slovensku? . . . A přesto byl už tenkrát označen za Krále komiků.

V knize, která vyšla před dvaceti lety si moc nepočtete. Textu tu moc není. Jedná se převážně o velký soubor fotografií, které se autorům (Ondřej Suchý a Jaromír Farník) podařilo nashromáždit. Při prohlížení jsem si pustil jedno z CD, které jsem si sehnal. Je to milá připomínka tohoto Českého komika století, která mi zpestřila jeden květnový svátek. Dříve se mu říkávalo Svátek práce. Vlasta Burian byl dříč, sportovec, šašek, milovník a obrovská osobnost. Míval nálady, někdy to s ním prý nebylo k vydržení, ale kdo je dokonalý? Jsem strašně rád, že jsem si Album Vlasty Buriana pořídil. Dostane čestné místo v mé knihovně.

Citát: Dopis pro dirigenta Emanuela Fialu: M i l ý p ř í t e l i !
. . . potvrzuji Ti, že k Tvému účinkování na tourné nedošlo jen vinou administrativních okolností, na kterých nemám viny.
Ujišťuji Tě, že jsem neměl nejmenšího úmyslu se nějak dotknout Tvé umělecké kvalifikace a pověsti a buď ubezpečen, že při nejbližší příležitosti může dojíti opět k naší spolupráci.
S přátelským pozdravem
Vlasta Burian

Na počátku knihy najdete předmluvu. Vybral jsem jí kousek do Malé ochutnávky. Následuje „Douška od Marie Rosůlkové“, která také hodně zavzpomíná. A pokračuje to „Kapitolou o soukromí Vlasty Buriana“. A pak už jen následuje sled několika kapitol ze života tohoto komika, které jsou doplněny mnoha fotografiemi. Ať už jsou známé nebo neznámé, rozhodně mají svojí historickou hodnotu. Najdete tu staré fotky, sportovní fotografie, upoutávky na představení, stránky z časopisů a novin a mnoho dalšího. Je to vzpomínková kniha, která u nejednoho čtenáře vyvolá nostalgický pláč. Pobavil mě plakát na Burianovo vystoupení „Veselý přírodopis v písni“. Cena s nápěvem 50 hal. netto (Mimo Prahu 55 hal.) Koukal jsem, že spousta fotografií Vlasty Buriana přetisknutých v této knize je Vlastou Burianem i osobně podepsaná. Určitě mají vysokou hodnotu. A tím nemyslím jen tu peněžní.

Citát: Zas v okně zadumán, zas toužíš v dáli . . .

106 11.05.2024

„Elektřina brní.
Nohy se podlomí.
Kolena zabolí. Krk pálí.
Jů, bedna!
Vstávám a pokračuju.“

„Jop. Brzo chcípnu. Cajk.“

(„POZOR“ všechna sprostá slova jsou citací z knihy, BEDNA - ZABÍT SRÁČE. Ti, jenž mají slabá srdíčka BUCH, BUCH, BUCH, ať to raději nečtou. Aby vás nePICLO. A nebo vás picnu PIC, PIC, PIC, já. Vyvarujte se infarktu. Proč ta sprostá slova, ptáte se? To proto, aby byla ukázána jistá vulgarita kloubící se s krásou tohoto perfektního příběhu. JOP. A pokud vás zajímá víc podrobností, klikněte na recenzi u této knihy. Ale nejdřív ten komentář, než bude zavražděn. :-) :-) :-) TUF!

Citát: Špiním si ruce rád. Miluju zabíjení. Těší mě a uspokojuje. Nechci se o to s nikým dělit.

Jop. Tohle byla bomba! BUM. Teda jako musím přiznat, že mě trošku nasralo, PIC že to někdo označil za komiks – to jako fakt? Je to román s ilustrovaným bonusem. Toho bonusu je asi 30%. Ale na druhou stranu jsem rád, protože jinak bych si to nekoupil. Vím, že v tom máte zmatek, ale vysvětlovat vám to nemá smysl. Mou slabost by stejně nikdo nepochopil. Hlavní SRÁČ je docela pako, ale já si to PAKO oblíbil. Něco podobnýho jsem měl s Dextrem. Sériový vrah a takový borec. JOP. Pravda, Dexter nezabíjel děti. Nah. PRÁSK.

Malá ochutnávka:
No a tím se dostáváme k tomu míň lichotivýmu hodnocení. Co to je, tohlencto?! To má bej mučení? Kurva! Asi jste mysleli, že jsem kancelářská krysa a bude mi to vadit, co? Hele, já se nastěhoval nábytku a natahal mrtvol. Bez spánku, vody i jídla jsem řídil dlouhý hodiny náklaďák a mockrát jsem byl někde zavřenej nebo spoutanej. Má to mí jako asi ňákej psychologickej efekt, že je to úplně zbytečná práce, protože nosit bedny po jedný do vejtahu je fakt na hovno. A kdovíjak v prdeli z toho nejsem.

Je to nádherně propracovaný. Nejhorší na tom jsou ty přeskoky v čase. BUCH, BUCH. Musíte si totiž dávat velký pozor, co právě čtete. Někdy se dějem dostáváme až o několik let dozadu. Jenže POZOR si musíte dávat nejen na roky, měsíce a dny, ale i na ČAS. Tak že nah, nevadilo mi to zas tak moc, ale je potřeba si to hlídat, jinak budete v píči. Možná jako největší maso v příběhu bych označil scénu „štípnutí od Komára“. Celá ta BDSM scéna je fakt BOMBA. A hlavně lecos vysvětlí. Konečně v tom máte jasno, ale jakoby to furt nechcete pochopit. A i když víte, že to víte, stále lpíte na tom, že nic nevíte. BUM. A už vůbec nechápete, že tak MOC stojíte o pojebanou brejlatou buznu, co si ze všeho dělá prdel a nemá úctu naprosto k ničemu. BUM. Jop!

Citát: Vo nic nejde. Prostě tvůj život končí. A o ženušku se taky postarám, neboj.

Což ovšem neznamená, že to ostatní kolem za to nestojí. Naopak. Aby jste si SRÁČE pořádně užili, musíte vědět, jak a PROČ k tomu všemu došlo. A to je právě na tom to nejgeniálnější. Všechno to vracení se v čase má smysl. Pomalu, ale jistě skládáte střípky informací a jako puzzle se vám před očima sestavuje celý ten BORDEL kolem SRÁČE. To, že ho vlastně milujete od začátku vám z hrůzou výbuchu v hlavě BUM, PIC připomene, jaký že je to vlastně sráč . . . a vy ho stejně máte rádi! Stydíte se za sebe alespoň trošku? CVAK. Doporučuji všem magorům a milovníkům sériových vrahů. Ano, JOP je jich tam několik.

Citát: Hlavně si dávej pozor, ať ti neumře. Jako bývalý patolog se nemůžu dočkat, až budu řezat pro změnu do něčeho živého.

A teď trochu k formě psaní. O časech a (z)vracečkách už jsem psal. Ale je tu ještě pár zajímavostí. Část příběhu vypráví SRAČ část vypráví ta „s tlustou PRDELÍ“. Oba dva to provádějí v ICH formě. Tak že někdy musíte rychle přeCVAKNOUT do ženskýho nebo mužskýho módu. Navíc jako BONUS jsou tu ty kresby. Některé vytvářejí jen kulisu pro opakování psané scény, (furt to není komiks) ale některé jsou vloženy přímo do textu. Jsou to malá komiksová okna stylem BUM, BUCH, PIC, CVAK . . . atd. Je to hravé JOP, a velmi zajímavé. A tak si řeknete „mrdat ježka“, já si to chci užít v plné míře. BUM. Je to surové, brutální, sprosté a poučné. Navíc si možná ani neuvědomíte, že u některejch pasáží brečíte SMÍCHY. Fakt BRUTUSTÁN. Že já se nabrečel. JOP!

Citát: Dobrý motiv k vraždě: Řekl mi, že jsem tlustá . . .

Humoru je tu hafo. Dokonce, když už si myslíte, že SRÁČE, dokonale znáte, dokáže vás kdykoliv překvapit a kupodivu i rozesmát. ŤUK, ŤUK. Jako fakt. Mě tedy překvapovala skoro každá kapitola. Všechny ty informace o KAKTUSECH, bordelech, vraždách, mučení, NÁHRDELNÍKU, sebevraždách i jedné jediné pravé LÁSCE, to jako byla síla. JOP. Celé jsem si to neskonale užíval. Pravda, někdy jsem BLIL, až jsem brečel (už zase), ale skoro vždy jsem byl spokojen a mnohdy i hodně překvapen. Dokonce, když SRÁČE vraždili (zase), jsem si říkal, zda si vzal ty svoje trenky se smrtkama. Paní Zvelebilovou si určitě zapamatuju BUCH, BUCH, BUCH, a zamiluju. Už jsem si od ní objednal k zakoupení všechny JEJÍ knihy. (Další tři) Doufám, že budou minimálně stejně tak dobré jako tahle. JOP. Snad mě NEZKALME . . NAH NAH, to by mi snad neudělala. NAH. Kde sehnat báseň „Mrdat ježka“ najdete v recenzi.
PS – Jop je ano, Nah je ne.

Citát: Doufám, že mě popravíš nebo mi aspoň pudeš na pohřeb, abys mi pochcala hrob. . . „slibuju“

Hele, ještě neodcházejte. BUCH. BUCH. BUCH. Já jsem ještě tady. Sem se ňák rozjel, no. To ty bedny! JOP. Zaujala mě v příběhu, mimo jiné, i dvě zajímavá slova. A to jsou TATRAMATKA a TYRISTORKA. Starší vědí JOP, a mladší NAH. Ale není problém si to najít na netu. Z příběhu jsem vypsal snad dvacet super citátů. Vím, že některé jsou vytrženy z konceptu, ale mrdat ježka. A tak jsem ty citáty PICNUL paní Zvelebilové na její DK profil. Tak že si je klidně přečtete. Jako doplněk k recenzi i komentáři. Ještě nikdy jsem se u komentáře tak nerozvášnil a stále se mi nechce končit. Už mě dokonce i tvrdne. JOP. STOP.

Citát: Kdyby pohledy vraždily, byl bych tuhej.

106 08.05.2024

„Zmizení člověka
není v zásadě
zas nic tak neobvyklého
a počet jeho možných příčin
je takřka nedozírný.“

Moc jsem se těšil na novu knihu Hartwiga Hausdorfa. Jenže zklamání přišlo hned na začátku. Jako příklad tu pan spisovatel popisuje tak zvané „fake“ příklady, kdy vše, co se údajně stalo, je vymyšlené. Kazí mi tak tajemství urban legend. Což by možná ani tak moc nevadilo, jenže další příklady „zmizení“ lidí jsou jen opisováním již dávno známých skutečností. Vlastně jsem tu našel snad jen jeden příklad z unesení lidí, který jsem neznal. Ostatní jsem četl již v mnoha knihách různých autorů.

Citát: Neuvěřitelnost nějaké historky není na překážku jejímu akceptování.

Netvrdím, že opakování není matka moudrosti, ale pan spisovatele H.H. tu prostě jen opisuje zažité a známé „únosy a zmizení“. Tato kniha mi skoro nic neosvětlila, nepřinesla nic nového a i fotografie přiložené v této knize nejsou nic světoborného nebo odhalujícího něco významného. Kniha „Zmizelí“ zmizí v mé knihovně a už se k ní nikdy nevrátím. Ovšem, pro ty, kteří s touto tématikou nejsou moc seznámeni, je tato kniha perfektním shrnutím událostí, ze kterých se vám bude tajit dech.

Citát: Si non é vero trovato – Jestliže to není pravda, pak je to dobře vymyšleno.

PS – Jedinou velkou zajímavostí ( i když je už dávno známá) je pojem Paralelní světy a Kvantový skok. Ostatně, ti, co sledují osudy Marvelovských hrdinů, vědí, že Pimovo částice už byly použity. :-)

106 05.05.2024

„Nikdy jsem ho
neměla v lásce,
ale musím přiznat,
že měl důstojný konec.“
(Baba Jaga)

„A do hajzlu.“ (Hellboy)

Mike Mignola vymyslel další odnož v sérii Hellboy univerzum. Tentokrát s Hellboyem samotným po jeho smrti. A já jsem zvědav, kolik knih vydrží pan Mignola sám nakreslit. Respektive, kdy ho to přestane (zase) bavit a předá to jiným kreslířům. Tak to totiž dopadá se všema odnožema z tohoto univerza. Většinou tak po druhé nebo třetí knize. Tak že Hellboy v Pekle – Pád, zatím zůstává v rukách klasiků: Mike Mignola a Dave Stewart. „Mike Mignola v této knize používá strukturu pekla podle Ztraceného ráje Johna Miltona, který je velmi symbolický a abstraktní.“

Malá ochutnávka:
ED - Povím ti teď něco, co mi kdysi řekla jedna velmi moudrá žena. „Lidé jsou jako domy.“ Čím víc mají vzpomínek, tím více místností mají v domě své mysli. Do některých z oněch místností se rádi vracejí, a jiné je lépe ponechat zamčené, zabedněné a zazděné.
HELLBOY – Je to tak snadný?
ED – Možná.
HELLBOY – Ede, z tebe by byl parádní cvokař.

Myslím, že sám Mignola je velmi symbolický a abstraktní ve všech svých dílech. A není tomu ani jinak v tomto Pádu do Pekla. Kresba je prostě dokonalá. Na konci knihy, za Skicářem, si můžete vychutnat i několik jeho obrazů. Ovšem scénář je skoro čirá hrůza. A teď to myslím v tom negativním slova smyslu. Hellboy se sice propadne do Pekla, ale pak se z nějakého nevysvětleného důvodu ocitá v nějakém, čtenáři nevysvětleném, městě, kde potkává obyčejného člověka. Pokud je to tedy „kdesi v Pekle“, jak nás informuje nápis na začátku kapitoly, tak kde se tam vzal ten člověk? Navíc ta scéna se Satanem je taky velmi podivná. Tak že tak, jak jsem se na Hellboye těšil, tak jsem i lehce zklamán. 70%

Citát: Svět není spravedlivý. To bys měl vědět lépe než kdokoli jiný. (Edward Greey)

106 06.04.2024

Ano. Máte už něco?
„Naprosto nic.
Žádná zbraň, žádný motiv,
žádní podezřelí.“
(Kdesi uprostřed stínů)

„Blacksad je krystalicky čistý styl americké detektivky drsné školy ze 30. let.“ S tím rozdílem, že místo lidských tváří zde uvidíte pouze zvířecí. Vidět psa kouřit cigáro asi způsobí některým „psovodkám“ srdeční kolaps. Zato soukromé očko Blacksad (ano, chápete dobře – kočka, tedy kocour) vypadá s tím cigárem ještě drsněji. (kočkomilky zalapají po dechu) V tomto svazku najdete šest samostatných příběhů.

Citát: . . . nic tak nerozčílí ochránce zákona, jako špinavý a smrdící anarchista. (Národ ledu)

Kresba je příjemná a některá komiksová okna jsou fakt pastvou pro oči. Plné detailů v pozadí a zajímavých stvoření. Co mě však na kresbě vadí je fakt, že zatím co mužská část opravdu vypadá jako zvířata, včetně hrubé zvířecí srsti po celém těle, chováním i rysy, jsou ženy spíš víc lidé. Například Natálie, postava, kvůli které celý svazek začíná vůbec nevypadá jako kočka – zvíře. Je to totiž kočka a ze zvířecí kočky má jen špičaté uši. Jinak pleť hladká, bílá – inu, vypadá spíš jak elfka. Mám pocit, že tvůrci je také měli udělat víc zvířecí. Jen tak, pro dorovnání atmosféry.

Citát: Mám ten dojem, že člověk se do smrti nedozví, jestli měl v životě kliku. A pak už je pozdě. (Rudá duše)

Bohužel od prvního celkem dobrého příběhu to šlo rychle z kopce. Úroveň klesala příběh od příběhu. Tomu poslednímu jsem dal odpad, protože tam mi tvůrci Blacksada totálně znechutili. Čekal jsem drsné noir hlášky, krev a honičky, ale k tomu jsem dostal obrovskou dávku přistěhovaleckého klišé, barevného umění a politiky. Jako celek to působí vyrovnaně, ale musím přiznat, že k příběhu už se nikdy nevrátím.

Citát: Máme právě takový svět, jaký si zasloužíme. (Plivnout do nebe)

106 30.03.2024

„Samozřejmě,
že mi budeš chybět,
ale pro děti
musíš přivést
nějakou oběť.“

Absurdita světového myšlení opravdu může někdy takto skončit. Hlavní hrdina se k tomu doslova pro$uk@l. Člověk si někde vrzne a najednou je ženatý. Zákon je zákon a neexistuje žádná výmluva. Svatba nebo vězení? Co bych si asi vybral já nebo vy? Swingers párty s policií a demonstranty mě fakt rozesmála. Svatba mě trochu zamrazila až mi mrzly prsty a trocha šmrncnutí stylem sci-fi a už jsem byl příběhem pohlcen. A to doslova. Ovšem tím problémy hlavního hrdiny teprve začínají.

Malá ochutnávka:
Pro začátek můžu uvést tenhle příklad: moje matka byla obrácená kleptomanka. Tak jsem tomu alespoň vždycky soukromě říkal. Pravá kleptomanka trpí nutkáním krást věci z obchodů, ale moje matka trpěla nutkáním věci do obchodů tajně nosit . . .

Řeknu vám, že Zbouchnul jsem Satanovu dceru byl příjemný kousek. Tento příběh se tak prý dokonce měl jmenovat. Ale jak jsem se dočetl v úvodu, Carlton Mellick III se nakonec rozhodl pro název Orgie v chomoutu. A ani se nedivím, Satanova dcera byla nakonec docela dobrý chutný cukrkandl z Lízátkova. Tohle je sice méně krvavé než Magořina, a ne tak sci-fi jako Dům v písku, ale má to trochu z toho a onoho a jako celek by se to mohlo zdát dobré, chutné. Sice jsem zpočátku byl skeptický, ale trochu sci-fi, už mě měl pan spisovatel v chomoutu.

Citát: Jeho stín má nadváhu.

Jenže i tak jsem trochu pochyboval nad chováním některých postav. Musím také říci, že mi poslední třetina příběhu připadala zbytečně zdlouhavá s neustále se opakujícími větami. Nejhorší byla máma. Pan spisovatel mi ji silně znechutil. Asi to byl účel. A musím se přiznat, že jsem čekal brutálnější konec. Něco jako pomstu. Místo toho jsem dostal jen sličný srk. Jako celek to na mě působí průměrně ale budu hodnotit 60%

Citát: S manželstvím se pojí oběti.

106 10.01.2024

„Uvažuju, kolika různejma způsobama
jsem si zvoral život. Jak rád bych
začal znova s čistým štítem
a dostal se z toho otupělýho,
nudnýho pekla, který teď zažívám“.

Netuším, zda Robert Rodriguez a Frank Miller měli v plánu natočit další filmy z této komiksové série. Pravdou je, že „Ženská, pro kterou bych vraždil“ neměla tak obrovský úspěch, jako její předchůdce „Město hříchu“. Mě se líbí oba filmy. Komiksové „Drsný sbohem“ je také perfektní, a skoro přesně jej také kopíruje i filmové zpracování „Město hříchu“. Jak je na tom druhá kniha v této sérii „Ženská, pro kterou bych vraždil“ jsem zjišťoval právě teď.

Citát: V Sin City neurazíte ani dva bloky, abyste nenarazili na nějakou hospodu.

Jedna věc, která vás asi napadne hned na začátku, je změna osazenstva. Místo Marva tu máme Dwighta a místo Golgi je tu Ava. Ale když kouknete hlouběji, zjistíte, že vlastně Marv může za tu hlášku, která dala celému příběhu název. (Hele, kámo, nechci strkat nos do věcí, do kterejch mi nic není, ale tohle je ženská, pro kterou bych vraždil) Jinak vše kolem zůstává stejný, odporný město, zkorumpovaní policajti, krásné ženy, sexuální choutky a další drsný hrdina. Ten tak trochu zneužije Marva. Co to kecám, prý trochu, on ho zneužije hodně.

Citát: K čemu by bylo bejt v Sin City poldou, kdy sis při tom trochu neužil.

O násilné scény v tomto komiksu není rozhodně nouze. Ale záhy zjistíte, že ne všechno je takové, jak to vypadá. Násilné otočení děje je milé, překvapivé a málo očekávané. A to je dobře, protože jinak by to bylo moc monotonní. A to čtenář nechce. Změna je život, i když zde to spíš znamená smrt. A tak Dwight musí prokázat jistou laskavost, aby se hra mohla dohrát. Ocitl se v situaci, která rozhodne o celém příběhu. A musím říci, že to bylo opět mrazivé. Ale on to snad zvládne. Musí toho ještě hodně vykonat.

Citát: Prokaž nám oběma laskavost a nehýbej se, pokud se mi nepodaří vystřelit ti mozek z hlavy.

Jsem rád za Marva. Myslím, že Dwight by si bez něj skoro ani neškrt. Je tu i nádherná deja-vu scénka z první knihy, akorát z jiného úhlu pohledu. To se fakt povedlo. Zazní tu i jméno Goldie, ach, proč zrovna ty, Goldie? Ale zpět k Avě. Dwight a Ava jsou zvláštní dvojice a jejich extempore nás provází celým příběhem. Sluduju jejich osudy, užívám si krásnou černou kresbu a leju do sebe jedno pivo za druhým. A nakonec jsem rád za konec. Propukla panika, lidi křičeli, samopaly rachotili, rozpoutalo se Peklo. Inu běžný den v Sin City. Byla to fakt super jízda.

Citát: . . . blbče, šest výstřelů, a ani jeden do hlavy . . .

106 02.01.2024

Lidstvu:
Vlastně jsi nanic,
ale vynalezlo jsi knihy a hudbu,
takže si tě asi ještě chvíli nechá.
Máš štěstí. Protentokrát.

Hudba ozubených kol představovala život.

Vymyšlený svět je celkem povedený. Ale sem tam to docela hapruje. Čím hlouběji z lesa se dostáváte, tím vám příběh připadá divný a účelový. Dokonce i Rambovo hlášky vám po určité době začnou vadit. A to, co pak přednese na konci příběhu k němu absolutně nepatří. Pan spisovatel poukazuje na to, že pokud lidé vyrobí roboty a ti se pak vzbouří, začnou pak dělat stejné chyby, jako lidé – jejich tvůrci. Je v tom trochu náboženstvý, fantastična, akce a lásky. Příběh jsem dočetl s velkou nechutí. Ono když pak vidíte, kam to všechno spěje, tak si řeknete, proč je to tak růžovoučké.

Malá ochutnávka:
Jsi hodný kluk. Možná trochu pošetilý, ale hodný. Řekl táta.
Naučil jsem se to od tebe, řekl Vic.
Já jsem taky hodný, ozval se Rambo.
Nesnesitelně, prohlásila Sestra Ratched. Ikdyž se zdá, že trpíš silnou úzkostlivou poruchou. Všichni jsme jedineční. Victor je asexuál. Giovanni je starý. A já mám sociopatické sklony, které se projevují v nebezpečných situacích.
Hurá! Zaječel Rambo. Všichni máme něco.

Proč se v tom příběhu neobjevuje více temna, více chyb strůjců i aktérů. Inu, je to spíše pohádka pro malé a menší děti. Jediný rozruch tam vlastně dělá sestra Ratched. Někdy jsem jí i fandil, aby ty svoje výhrůžky prostě udělala. Ale měl jsem smůlu, většinou to byl z její strany jen vtip. Obálka knihy také nevystihuje skutečné prostředí ve kterém roboti a člověk v lese žijí. Chybí na ní spousta podstatných věcí. Možná se zdá hezká, ale mám pocit, že jí Red Nose Studio mohlo vytvořit lépe. Ano, je to digitální tvorba a tak tam třeba mohl být vidět i ten výtah, kterým se Vic dostává do svého pokoje a laboratoře. A to nemluvím o spojovacích lávkách. Na obrázku to jsou jen nějaké liány, nebo co.

Citát: Zlomil mi smeták, když jsem ho s ním přetáhl. Ale jinak není špatný.

Musím přiznat, že jsem se několikrát od srdce zasmál. Hlavně hláškám, které měli Rambo a Retched. Avšak celkově to na mě působilo nevěrohodně, příběh nebyl propracován, tak jak jsem si z komentářů a anotace myslel. Vybral jsem několik citátů – spíše hlášek – a vložil je panu TJ Klunemu do jeho profilu. Najdete je v sekci Citáty. Tři a půl ozubených Hetešovo zelených robotických motýlků.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )

Citát: Vyjádřila bych ti uznání, jenomže pitomost na mě dojem neudělá. Kdyby ano, flirtovala bych s tebou.

106 23.11.2023

Není nad to,
když je člověk
nějaký čas daleko od civilizace,
potom si víc váží
jejich výdobytků.

Konečně jsem se dopídil toho, proč jsou některé příběhy na přeskáčku. Proč je v jednom příběhu Mark Stone už obdařen mimořádnými psychickými schopnosti a pak v následném to ještě neumí. Proč v jednom příběhu už jeho osobní loď Neptun 2 je vybavena zbraněmi a v následujícím je to jen obyčejná výletní jachta Neptun. V této knize je totiž na konci seznam knih, tak jak je pan spisovatel napsal a hned vedle je ten samý seznam s Českým číslováním.

Citát: Pamela Obdivuje Zdatného a Odvážného Reka. (POZOR)

Tak pan Jean-Pierre Garen není sklerotik, který v šuplíku našel nějaké nevydané starší příběhy, jak jsem si myslel. To jen Česká nakladatelství jako je Najáda a Ivo Železný v tom udělali chaos a vydávaly knihy jen tak halabala na přeskáčku. Nevím, podle čeho to berou, zda náhodně nebo tam byly jiné problémy. Ale už v tom konečně mám jasno. Pořadí knihy vydaných ve Francii a pěkně popořadě najdete v mé recenzi u této knihy a nebo na mém profilu.

Malá ochutnávka:
Kdo tedy jste, pane Garene?
Vedu dvojí existenci na způsob doktora Jekylla a pana Hydea. Ve dne jsem spořádaný pařížský chirurg Goiran, otec dvou synů Jeana-Michaela a Pierra-Oliviera, a v noci, o výkendech a o dovolené se měním ve scifistického Hydea Garena.
(Z rozhovoru s Jean-Pierre Garenem na konci tohoto příběhu)

A teď k tomuto příběhu. Toto je příběh který má jednu prvotinu. Poprvé se totiž stalo, že Mark Stone se vrací na planetu, kterou již prozkoumal. Tak že tu má přátele a vnadné děvy, které mu prokazují určité, řekněme tomu dary. Ano, sex je taky dárek. A nebojte je tu opravdu i drak. Jasně, na Wilku je drak, ale tak trochu z jiného těsta, dá se říci. Ale jinak zase příjemné akční i veselé dobrodružství plné nástrah a smrti. Na konci mimo již zmíněného pořadí najdete dokonce rozhovor z Jean-Pierre Garenem.

Citát: Můžeš ho nenápadně zničit laserem?

106 28.10.2023

"Ano, přišel jsem Constantine,
jak si žádal.
Už si nejsem jistý . . . proč vlastně.
Vím, že mi jen naservíruješ
další hádanku . . ."

"V těch bažinách žije netvor, to ví každý."

Hned na začátku příběhu jsem musel kroutit hlavou. Chester najde něco v bažině. Vůbec netuší, co to je za rostlinu. Jeho kámoš Dave si přijde pobrečet, že jeho žena má bolesti a že by potřeboval nějakou drogu, aby jí pomohl. A co Chestera nenapadne? Ano, dá mu tu rostlinu, aniž tuší, co to je, že by to prý mohlo pomoci. A i když to Davemu řekne, ten to bere všema deseti. Je to zadarmo, neberte to. Fakt se mi tohle nezdálo hodně logické. Ale tvůrci chtěj děj někam posunout a tak to bylo nezbytné.

Citát: Pověz mi . . . bál ses v dětství bubáka?

Další věc, která mě strašně rozesmála. Bažináč prosákne potrubím až do domu své milé Abby. Ta za ním o víkendech chodí chrápat do bažiny. A strašně jí vadí, aby jí Bažináč nepokecal koberec a tak mu udělá cestičku z novinového papíru a nabídne mu kafe. Tohle je strašně absurdní a k smíchu. A do toho přijde Batman a hurá. Už jsem jen čekal, kdy Bažináč poletí do vesmíru. Celá ta koncepce kolem se mi silně nelíbí. Čekal jsem indiány, další divné bytosti z bažin, což se mi trochu splnilo v kapitole Sněm stromů,ale superhrdinské komando to neberu. Chudák Bažináč, kam ho ti tvůrci naprali.

Citát: Bůh je mi svědkem, že jsem v životě neviděl nic tak odpornýho! Po tom tvorovi lezli brouci, rostla na něm plíseň a ona ho líbala!

106 07.03.2023

Mne nepodvedete,
Klossi.
Děláte hloupého.
Jakou hrajete hru?


Za Ingrid se musíme přesunout do Švédska. Ingrid spolupracuje s Hnutím odporu, ale vypadá to, že se spolčila s gestapem. Průser však je jinde. Kloss se totiž do Ingrid asi zamiloval. A tak tu vzniká škála nedorozumění, zmatku a chaosu. Vtipný a napínavý příběh. Opět klasická kresba. Díky ní si můžete příběh v pohodě vychutnat.

Malá ochutnávka:
Ingrid Kieldová nic neví o poslání Klosse. Takové jsou zásady v tajné službě. Kloss, který je v Berlíně, dostal rozkaz vykonat rozsudek smrti nad Ingrid. Zradila. Je nebezpečná. Kloss ví, že musí vykonat rozkaz, ale stále nemůže uvěřit, že by se tato žena dopustila zrady.

106 17.11.2022

„Kapitán Kloss
je delegován
svým vrchním velením
na pobřeží Nirmandie
s novým pověřením...“

Klos je zde ve velkém nebezpečí. Na vlak odjíždějící do Francie zaútočí anglická letka. Záběry možno vidět na titulní straně tohoto komiksového pokračování. Co jsem však nějak nepobral, proč si ve Francii místní hnutí odporu splete von Vormanna s Klossem? Navíc musel přijet úplně jiným vlakem, když ten původní nepřestál nálet.. Přinejmenším podivné. Ale i tak, co jsem chtěl, to jsem dostal. Klasické Klossovské dobrodružství.

Malá ochutnávka:
Nejlepší kaštany
jsou na náměstí
Pigalle.
Zuzana
je ráda
jen na
. . . podzim.

106 11.11.2022

„ÚPG
(Úřad pro Potírání Ghúlů)
nemůže jen tak
svévolně odsoudit
civilistu.“

Ano, přesně tak, poprava se blíží a všichni dělají vše pro své zájmy. Ti, kteří s popravou nesouhlasí se začínají čím dál víc ozývat. A je tu spousta těch, kteří souhlasí. A to je jak všichni víme důvod k dalšímu napadání, dělání nepořádku a chaosu. Ale mezi tím vším nám kvete i láska. Možná budete překvapeni.
Tady se mi zdála kresba trochu více rozmazaná a tak nevím, zda to je tou akcí, která na nás číhá skoro na každé straně, a nebo to Sui Išida kreslila tak rychle, že sem tam přetáhla.....
Ale nechme to na ghúlech.
Další povedený příběh z této série přináší nějaké to moudro, poučení, ale i krev a lásku.

Citát: Po velkém flámu jsem si užívala samotu.

106 24.07.2022

„Tomuhle
parchantovi
nikdy
v životě
neodpustím!“

V tomto svazku dvanácti sešitů dochází k obrovské změně. Tak nějak, to, čím jsme zatím procházeli se otočí a na nás čekají nové časy, nová pravidla a nová rozhodnutí. V hlavní roli jednooký Kaneki a jeho inovace v myšlení. Vlastně je čtenář celou dobu veden jedním směrem a najednou přichází velká rozhodnutí. Ne každému to bude po chuti. Ale nedá se nic dělat, jistý mír by měl nastat.

Citát: Vítej Kaneki.

Jsem zvědav, kam nás to až zavede. Ještě šest dílů. Budeme se divit, budeme žasnout, nebo budeme znechuceni? Blíží se konec a obrovské změny nás o tom nutí přemýšlet. Mezi těmi klasickými kresbami opět najdeme pár, které vypadají jako černobílé fotografie. A v tomto svazku jich je opravdu hodně. Scénář opět propracovaný. Ale furt mám dojem, že tomu něco schází.

Citát: Co si myslíš o jednookém králi?

106 14.02.2022

„Vždyť jsem vám
zabila velitele.
Přece byl
pro vás
tím nejdůležitějším....“

Další z příběhů Tokijského ghúla nepřináší skoro nic nového. Bitva pokračuje. Umírají lidé i ghúlové. Vracejí se někteří starý známí, ale již se z nich stali nepřátelé. To jsou asi jediné zvraty, které čtenáře dokážou překvapit. Příběh je plný výkřiků. I obrázek na přebalu této knihy, je vlastně jakýmsi výkřikem. Scénář opět povedený, kresba, jak už jsme zvyklí – klasika.

Citát: Kdo je u tebe mrtvej!

Ale rozhodně nejde o nic pomíjivého. Zásadních věcí je tady dost. Čtenář by si myslel, že už jde vše do finále, ale opak je pravdou. Spousta věcí není dořešeno a některé nové aspekty se vynořují z minulosti a hlásají krušnou budoucnost. Hodně jsem se zasmál u komentářů k ikonkám před kapitolou 89. Hlavně u Rjóko: „Vlastně byl od počátku jasné, že umře“. Před každou kapitolou je spousta těchto komentářů. Tak se bavte.

Citát: Jakmile před nepřítelem utečeš dvakrát, už ho nikdy neporazíš.

106 09.02.2022

„Musíme začít riskovat...
Teď není vhodná doba
na krčení v koutku.
Potřebujeme pomoc od všech,
kdo jsou toho schopní.“

Tento svazek obsahuje sešity #169 - #174 ze série The Walking Dead

Myslím, že už je všem jasné, že scénárista Robert Kirkman se s tím nebude párat. Po počinu v předešlém díle, kdy se za smrt jedné z důležitých osob, omlouval a dokonce přiznal, že sám při tom brečel, je jasné, že bude hůř. Tak že smutek se překlenul i do tohoto svazku. Rick je z toho také nešťastný, ale dále se snaží své lidi chránit. A to i za možnosti, že by to mohl být konec Alexandrie.

Malá ochutnávka:
Vepřový se zkurvenejma fazolema. No nežer to? Chci říct, že kdyby mohlo bejt po mým, vzal bych si jenom tyhle konzervy a vůbec nic jinýho... Prostě bych tu sračku žral, dokud bych neprask a nezaklepal svejma prosranejna bačkorama. Umřel bych šťastnej. Vepřový a fazole by mi vytejkaly ze všech děr....

Myslím, že se tu našllo pár čtenářů, kteří trochu i tajně začali fandit Neganovi. I když je to stále ten sprostej hajzl, je jasné, že nějakou tu čest v sobě má. Otázka je spíš, proč to dělá? V tomto příběhu se o něm dozvíme snad víc, než v spin-offu „Teď poznáte Negana.“ A hodně mrazivá je scéna, kdy Negan přijde k hrobu Lucille. Tady i slza ukápne a chvilku vám bude úplně jedno, že zabila … už ani nevím, jak se jmenoval.

Citát: Zabil Glena! Co dělá venku?!

Opět nádherná kresba nás doprovází celým tím dobrodružstvím. Na scéně se objevuje „Princezna“, to je ta v růžové bundě na titulní straně tohoto svazku. Vypadá to na pěkný číslo. Slibuje, že je boží jak kostel :-)
A vlastně ani Šeptači ještě nezašeptali poslední slovo. Tak že zase plno zvratů a překvapení.

Citát: Vážně myslíš, že můžem ještě narazit na něco horšího, než co už jsme zažili?

106 06.09.2021

Užij si svou agónii...
Těš se z ní...
Až se ti bolest
začne šířit tepnami...
Raduj se z té chvíle...

Druhá Sláine se nese ve stejném duchu, jako první díl, nazvaný „Zabiják démonů“. Jednoduchá komiksová okna, bez špetky představivosti kazí tuto sérii. Opět je však nádherná kresba samotného příběhu. Obličeje jsou rozpoznatelné, holky jsou pěkné a krev krásně stříká. Dokonce je tu i pár celostránkových kreseb, které za tu podívanou rozhodně stojí. Obsahově je to však příliš jednoduché až přímočaré. Žádná překvapení se nekonají. Sláine prostě vezme meč nebo sekyru a jede, mele, seká a tříští lebky.

Malá ochutnávka:
Těch dvacet tisíc obyvatel, které toho dne zmasakrovala, to nebyla jen pomsta za potupu, kterou utrpěla, nebo za zničení svatých hájů Mony, ale magický obřad královny Čarodějek. Daň Temné bohyni.

Nechápu, proč ty první tři strany tohoto příběhu nebyly vloženy do předešlého sešitu. Teprve tady je ukončeno dobrodružství „Zabiják démonů“. Nějak mi to hlava nebere a Modrému démonovi asi taky ne.
Jedné zajímavosti jsem si však všiml. Sláine je snad jediný bojovník z té škály, jako je Rahan nebo Conan, který dokáže celkem slušně používat při boji i své nohy. Dělá skoro až karatistický výkopy a vždy se trefí.

Citát: Zapalte oheň!

106 03.06.2021