Terva komentáře u knih

„Samozřejmě,
že mi budeš chybět,
ale pro děti
musíš přivést
nějakou oběť.“

Absurdita světového myšlení opravdu může někdy takto skončit. Hlavní hrdina se k tomu doslova pro$uk@l. Člověk si někde vrzne a najednou je ženatý. Zákon je zákon a neexistuje žádná výmluva. Svatba nebo vězení? Co bych si asi vybral já nebo vy? Swingers párty s policií a demonstranty mě fakt rozesmála. Svatba mě trochu zamrazila až mi mrzly prsty a trocha šmrncnutí stylem sci-fi a už jsem byl příběhem pohlcen. A to doslova. Ovšem tím problémy hlavního hrdiny teprve začínají.

Malá ochutnávka:
Pro začátek můžu uvést tenhle příklad: moje matka byla obrácená kleptomanka. Tak jsem tomu alespoň vždycky soukromě říkal. Pravá kleptomanka trpí nutkáním krást věci z obchodů, ale moje matka trpěla nutkáním věci do obchodů tajně nosit . . .

Řeknu vám, že Zbouchnul jsem Satanovu dceru byl příjemný kousek. Tento příběh se tak prý dokonce měl jmenovat. Ale jak jsem se dočetl v úvodu, Carlton Mellick III se nakonec rozhodl pro název Orgie v chomoutu. A ani se nedivím, Satanova dcera byla nakonec docela dobrý chutný cukrkandl z Lízátkova. Tohle je sice méně krvavé než Magořina, a ne tak sci-fi jako Dům v písku, ale má to trochu z toho a onoho a jako celek by se to mohlo zdát dobré, chutné. Sice jsem zpočátku byl skeptický, ale trochu sci-fi, už mě měl pan spisovatel v chomoutu.

Citát: Jeho stín má nadváhu.

Jenže i tak jsem trochu pochyboval nad chováním některých postav. Musím také říci, že mi poslední třetina příběhu připadala zbytečně zdlouhavá s neustále se opakujícími větami. Nejhorší byla máma. Pan spisovatel mi ji silně znechutil. Asi to byl účel. A musím se přiznat, že jsem čekal brutálnější konec. Něco jako pomstu. Místo toho jsem dostal jen sličný srk. Jako celek to na mě působí průměrně ale budu hodnotit 60%

Citát: S manželstvím se pojí oběti.

106 10.01.2024

„Uvažuju, kolika různejma způsobama
jsem si zvoral život. Jak rád bych
začal znova s čistým štítem
a dostal se z toho otupělýho,
nudnýho pekla, který teď zažívám“.

Netuším, zda Robert Rodriguez a Frank Miller měli v plánu natočit další filmy z této komiksové série. Pravdou je, že „Ženská, pro kterou bych vraždil“ neměla tak obrovský úspěch, jako její předchůdce „Město hříchu“. Mě se líbí oba filmy. Komiksové „Drsný sbohem“ je také perfektní, a skoro přesně jej také kopíruje i filmové zpracování „Město hříchu“. Jak je na tom druhá kniha v této sérii „Ženská, pro kterou bych vraždil“ jsem zjišťoval právě teď.

Citát: V Sin City neurazíte ani dva bloky, abyste nenarazili na nějakou hospodu.

Jedna věc, která vás asi napadne hned na začátku, je změna osazenstva. Místo Marva tu máme Dwighta a místo Golgi je tu Ava. Ale když kouknete hlouběji, zjistíte, že vlastně Marv může za tu hlášku, která dala celému příběhu název. (Hele, kámo, nechci strkat nos do věcí, do kterejch mi nic není, ale tohle je ženská, pro kterou bych vraždil) Jinak vše kolem zůstává stejný, odporný město, zkorumpovaní policajti, krásné ženy, sexuální choutky a další drsný hrdina. Ten tak trochu zneužije Marva. Co to kecám, prý trochu, on ho zneužije hodně.

Citát: K čemu by bylo bejt v Sin City poldou, kdy sis při tom trochu neužil.

O násilné scény v tomto komiksu není rozhodně nouze. Ale záhy zjistíte, že ne všechno je takové, jak to vypadá. Násilné otočení děje je milé, překvapivé a málo očekávané. A to je dobře, protože jinak by to bylo moc monotonní. A to čtenář nechce. Změna je život, i když zde to spíš znamená smrt. A tak Dwight musí prokázat jistou laskavost, aby se hra mohla dohrát. Ocitl se v situaci, která rozhodne o celém příběhu. A musím říci, že to bylo opět mrazivé. Ale on to snad zvládne. Musí toho ještě hodně vykonat.

Citát: Prokaž nám oběma laskavost a nehýbej se, pokud se mi nepodaří vystřelit ti mozek z hlavy.

Jsem rád za Marva. Myslím, že Dwight by si bez něj skoro ani neškrt. Je tu i nádherná deja-vu scénka z první knihy, akorát z jiného úhlu pohledu. To se fakt povedlo. Zazní tu i jméno Goldie, ach, proč zrovna ty, Goldie? Ale zpět k Avě. Dwight a Ava jsou zvláštní dvojice a jejich extempore nás provází celým příběhem. Sluduju jejich osudy, užívám si krásnou černou kresbu a leju do sebe jedno pivo za druhým. A nakonec jsem rád za konec. Propukla panika, lidi křičeli, samopaly rachotili, rozpoutalo se Peklo. Inu běžný den v Sin City. Byla to fakt super jízda.

Citát: . . . blbče, šest výstřelů, a ani jeden do hlavy . . .

106 02.01.2024

Lidstvu:
Vlastně jsi nanic,
ale vynalezlo jsi knihy a hudbu,
takže si tě asi ještě chvíli nechá.
Máš štěstí. Protentokrát.

Hudba ozubených kol představovala život.

Vymyšlený svět je celkem povedený. Ale sem tam to docela hapruje. Čím hlouběji z lesa se dostáváte, tím vám příběh připadá divný a účelový. Dokonce i Rambovo hlášky vám po určité době začnou vadit. A to, co pak přednese na konci příběhu k němu absolutně nepatří. Pan spisovatel poukazuje na to, že pokud lidé vyrobí roboty a ti se pak vzbouří, začnou pak dělat stejné chyby, jako lidé – jejich tvůrci. Je v tom trochu náboženstvý, fantastična, akce a lásky. Příběh jsem dočetl s velkou nechutí. Ono když pak vidíte, kam to všechno spěje, tak si řeknete, proč je to tak růžovoučké.

Malá ochutnávka:
Jsi hodný kluk. Možná trochu pošetilý, ale hodný. Řekl táta.
Naučil jsem se to od tebe, řekl Vic.
Já jsem taky hodný, ozval se Rambo.
Nesnesitelně, prohlásila Sestra Ratched. Ikdyž se zdá, že trpíš silnou úzkostlivou poruchou. Všichni jsme jedineční. Victor je asexuál. Giovanni je starý. A já mám sociopatické sklony, které se projevují v nebezpečných situacích.
Hurá! Zaječel Rambo. Všichni máme něco.

Proč se v tom příběhu neobjevuje více temna, více chyb strůjců i aktérů. Inu, je to spíše pohádka pro malé a menší děti. Jediný rozruch tam vlastně dělá sestra Ratched. Někdy jsem jí i fandil, aby ty svoje výhrůžky prostě udělala. Ale měl jsem smůlu, většinou to byl z její strany jen vtip. Obálka knihy také nevystihuje skutečné prostředí ve kterém roboti a člověk v lese žijí. Chybí na ní spousta podstatných věcí. Možná se zdá hezká, ale mám pocit, že jí Red Nose Studio mohlo vytvořit lépe. Ano, je to digitální tvorba a tak tam třeba mohl být vidět i ten výtah, kterým se Vic dostává do svého pokoje a laboratoře. A to nemluvím o spojovacích lávkách. Na obrázku to jsou jen nějaké liány, nebo co.

Citát: Zlomil mi smeták, když jsem ho s ním přetáhl. Ale jinak není špatný.

Musím přiznat, že jsem se několikrát od srdce zasmál. Hlavně hláškám, které měli Rambo a Retched. Avšak celkově to na mě působilo nevěrohodně, příběh nebyl propracován, tak jak jsem si z komentářů a anotace myslel. Vybral jsem několik citátů – spíše hlášek – a vložil je panu TJ Klunemu do jeho profilu. Najdete je v sekci Citáty. Tři a půl ozubených Hetešovo zelených robotických motýlků.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )

Citát: Vyjádřila bych ti uznání, jenomže pitomost na mě dojem neudělá. Kdyby ano, flirtovala bych s tebou.

106 23.11.2023

Není nad to,
když je člověk
nějaký čas daleko od civilizace,
potom si víc váží
jejich výdobytků.

Konečně jsem se dopídil toho, proč jsou některé příběhy na přeskáčku. Proč je v jednom příběhu Mark Stone už obdařen mimořádnými psychickými schopnosti a pak v následném to ještě neumí. Proč v jednom příběhu už jeho osobní loď Neptun 2 je vybavena zbraněmi a v následujícím je to jen obyčejná výletní jachta Neptun. V této knize je totiž na konci seznam knih, tak jak je pan spisovatel napsal a hned vedle je ten samý seznam s Českým číslováním.

Citát: Pamela Obdivuje Zdatného a Odvážného Reka. (POZOR)

Tak pan Jean-Pierre Garen není sklerotik, který v šuplíku našel nějaké nevydané starší příběhy, jak jsem si myslel. To jen Česká nakladatelství jako je Najáda a Ivo Železný v tom udělali chaos a vydávaly knihy jen tak halabala na přeskáčku. Nevím, podle čeho to berou, zda náhodně nebo tam byly jiné problémy. Ale už v tom konečně mám jasno. Pořadí knihy vydaných ve Francii a pěkně popořadě najdete v mé recenzi u této knihy a nebo na mém profilu.

Malá ochutnávka:
Kdo tedy jste, pane Garene?
Vedu dvojí existenci na způsob doktora Jekylla a pana Hydea. Ve dne jsem spořádaný pařížský chirurg Goiran, otec dvou synů Jeana-Michaela a Pierra-Oliviera, a v noci, o výkendech a o dovolené se měním ve scifistického Hydea Garena.
(Z rozhovoru s Jean-Pierre Garenem na konci tohoto příběhu)

A teď k tomuto příběhu. Toto je příběh který má jednu prvotinu. Poprvé se totiž stalo, že Mark Stone se vrací na planetu, kterou již prozkoumal. Tak že tu má přátele a vnadné děvy, které mu prokazují určité, řekněme tomu dary. Ano, sex je taky dárek. A nebojte je tu opravdu i drak. Jasně, na Wilku je drak, ale tak trochu z jiného těsta, dá se říci. Ale jinak zase příjemné akční i veselé dobrodružství plné nástrah a smrti. Na konci mimo již zmíněného pořadí najdete dokonce rozhovor z Jean-Pierre Garenem.

Citát: Můžeš ho nenápadně zničit laserem?

106 28.10.2023

"Ano, přišel jsem Constantine,
jak si žádal.
Už si nejsem jistý . . . proč vlastně.
Vím, že mi jen naservíruješ
další hádanku . . ."

"V těch bažinách žije netvor, to ví každý."

Hned na začátku příběhu jsem musel kroutit hlavou. Chester najde něco v bažině. Vůbec netuší, co to je za rostlinu. Jeho kámoš Dave si přijde pobrečet, že jeho žena má bolesti a že by potřeboval nějakou drogu, aby jí pomohl. A co Chestera nenapadne? Ano, dá mu tu rostlinu, aniž tuší, co to je, že by to prý mohlo pomoci. A i když to Davemu řekne, ten to bere všema deseti. Je to zadarmo, neberte to. Fakt se mi tohle nezdálo hodně logické. Ale tvůrci chtěj děj někam posunout a tak to bylo nezbytné.

Citát: Pověz mi . . . bál ses v dětství bubáka?

Další věc, která mě strašně rozesmála. Bažináč prosákne potrubím až do domu své milé Abby. Ta za ním o víkendech chodí chrápat do bažiny. A strašně jí vadí, aby jí Bažináč nepokecal koberec a tak mu udělá cestičku z novinového papíru a nabídne mu kafe. Tohle je strašně absurdní a k smíchu. A do toho přijde Batman a hurá. Už jsem jen čekal, kdy Bažináč poletí do vesmíru. Celá ta koncepce kolem se mi silně nelíbí. Čekal jsem indiány, další divné bytosti z bažin, což se mi trochu splnilo v kapitole Sněm stromů,ale superhrdinské komando to neberu. Chudák Bažináč, kam ho ti tvůrci naprali.

Citát: Bůh je mi svědkem, že jsem v životě neviděl nic tak odpornýho! Po tom tvorovi lezli brouci, rostla na něm plíseň a ona ho líbala!

106 07.03.2023

„Kapitán Kloss
je delegován
svým vrchním velením
na pobřeží Nirmandie
s novým pověřením...“

Klos je zde ve velkém nebezpečí. Na vlak odjíždějící do Francie zaútočí anglická letka. Záběry možno vidět na titulní straně tohoto komiksového pokračování. Co jsem však nějak nepobral, proč si ve Francii místní hnutí odporu splete von Vormanna s Klossem? Navíc musel přijet úplně jiným vlakem, když ten původní nepřestál nálet.. Přinejmenším podivné. Ale i tak, co jsem chtěl, to jsem dostal. Klasické Klossovské dobrodružství.

Malá ochutnávka:
Nejlepší kaštany
jsou na náměstí
Pigalle.
Zuzana
je ráda
jen na
. . . podzim.

106 11.11.2022

Otevřete! Gestapo!





Druhý díl, druhý příběh je akčnější. Jde tu o život. Dramatické okamžiky jedou jak na běžícím pásu a nové tanky budou brzy dodány. Kapitán Kloss už si zase hraje na poláka, a je v ohrožení.

Malá ochutnávka:
Nařizuji, aby všechny Německé úřady civilní i vojenské poskytly veškerou pomoc oberleutnantovi Hansi Klossovi při jeho akcích.
Plukovník Reiner.

Opět na tu dobu klasická, ale celkem povedená kresba. Obsahově se to nedá komentovat, protože to prostě byla taková doba. Ke konci se to ještě víc zdramatizuje.

Citát: Tentokrát jste měli štěstí. Nepřejte si, abychom se ještě jednou setkali, nebo vás stihne osud, jako vašeho konfidenta...

106 22.10.2022

„ÚPG
(Úřad pro Potírání Ghúlů)
nemůže jen tak
svévolně odsoudit
civilistu.“

Ano, přesně tak, poprava se blíží a všichni dělají vše pro své zájmy. Ti, kteří s popravou nesouhlasí se začínají čím dál víc ozývat. A je tu spousta těch, kteří souhlasí. A to je jak všichni víme důvod k dalšímu napadání, dělání nepořádku a chaosu. Ale mezi tím vším nám kvete i láska. Možná budete překvapeni.
Tady se mi zdála kresba trochu více rozmazaná a tak nevím, zda to je tou akcí, která na nás číhá skoro na každé straně, a nebo to Sui Išida kreslila tak rychle, že sem tam přetáhla.....
Ale nechme to na ghúlech.
Další povedený příběh z této série přináší nějaké to moudro, poučení, ale i krev a lásku.

Citát: Po velkém flámu jsem si užívala samotu.

106 24.07.2022

„Tomuhle
parchantovi
nikdy
v životě
neodpustím!“

V tomto svazku dvanácti sešitů dochází k obrovské změně. Tak nějak, to, čím jsme zatím procházeli se otočí a na nás čekají nové časy, nová pravidla a nová rozhodnutí. V hlavní roli jednooký Kaneki a jeho inovace v myšlení. Vlastně je čtenář celou dobu veden jedním směrem a najednou přichází velká rozhodnutí. Ne každému to bude po chuti. Ale nedá se nic dělat, jistý mír by měl nastat.

Citát: Vítej Kaneki.

Jsem zvědav, kam nás to až zavede. Ještě šest dílů. Budeme se divit, budeme žasnout, nebo budeme znechuceni? Blíží se konec a obrovské změny nás o tom nutí přemýšlet. Mezi těmi klasickými kresbami opět najdeme pár, které vypadají jako černobílé fotografie. A v tomto svazku jich je opravdu hodně. Scénář opět propracovaný. Ale furt mám dojem, že tomu něco schází.

Citát: Co si myslíš o jednookém králi?

106 14.02.2022

„Vždyť jsem vám
zabila velitele.
Přece byl
pro vás
tím nejdůležitějším....“

Další z příběhů Tokijského ghúla nepřináší skoro nic nového. Bitva pokračuje. Umírají lidé i ghúlové. Vracejí se někteří starý známí, ale již se z nich stali nepřátelé. To jsou asi jediné zvraty, které čtenáře dokážou překvapit. Příběh je plný výkřiků. I obrázek na přebalu této knihy, je vlastně jakýmsi výkřikem. Scénář opět povedený, kresba, jak už jsme zvyklí – klasika.

Citát: Kdo je u tebe mrtvej!

Ale rozhodně nejde o nic pomíjivého. Zásadních věcí je tady dost. Čtenář by si myslel, že už jde vše do finále, ale opak je pravdou. Spousta věcí není dořešeno a některé nové aspekty se vynořují z minulosti a hlásají krušnou budoucnost. Hodně jsem se zasmál u komentářů k ikonkám před kapitolou 89. Hlavně u Rjóko: „Vlastně byl od počátku jasné, že umře“. Před každou kapitolou je spousta těchto komentářů. Tak se bavte.

Citát: Jakmile před nepřítelem utečeš dvakrát, už ho nikdy neporazíš.

106 09.02.2022

„Musíme začít riskovat...
Teď není vhodná doba
na krčení v koutku.
Potřebujeme pomoc od všech,
kdo jsou toho schopní.“

Tento svazek obsahuje sešity #169 - #174 ze série The Walking Dead

Myslím, že už je všem jasné, že scénárista Robert Kirkman se s tím nebude párat. Po počinu v předešlém díle, kdy se za smrt jedné z důležitých osob, omlouval a dokonce přiznal, že sám při tom brečel, je jasné, že bude hůř. Tak že smutek se překlenul i do tohoto svazku. Rick je z toho také nešťastný, ale dále se snaží své lidi chránit. A to i za možnosti, že by to mohl být konec Alexandrie.

Malá ochutnávka:
Vepřový se zkurvenejma fazolema. No nežer to? Chci říct, že kdyby mohlo bejt po mým, vzal bych si jenom tyhle konzervy a vůbec nic jinýho... Prostě bych tu sračku žral, dokud bych neprask a nezaklepal svejma prosranejna bačkorama. Umřel bych šťastnej. Vepřový a fazole by mi vytejkaly ze všech děr....

Myslím, že se tu našllo pár čtenářů, kteří trochu i tajně začali fandit Neganovi. I když je to stále ten sprostej hajzl, je jasné, že nějakou tu čest v sobě má. Otázka je spíš, proč to dělá? V tomto příběhu se o něm dozvíme snad víc, než v spin-offu „Teď poznáte Negana.“ A hodně mrazivá je scéna, kdy Negan přijde k hrobu Lucille. Tady i slza ukápne a chvilku vám bude úplně jedno, že zabila … už ani nevím, jak se jmenoval.

Citát: Zabil Glena! Co dělá venku?!

Opět nádherná kresba nás doprovází celým tím dobrodružstvím. Na scéně se objevuje „Princezna“, to je ta v růžové bundě na titulní straně tohoto svazku. Vypadá to na pěkný číslo. Slibuje, že je boží jak kostel :-)
A vlastně ani Šeptači ještě nezašeptali poslední slovo. Tak že zase plno zvratů a překvapení.

Citát: Vážně myslíš, že můžem ještě narazit na něco horšího, než co už jsme zažili?

106 06.09.2021

Užij si svou agónii...
Těš se z ní...
Až se ti bolest
začne šířit tepnami...
Raduj se z té chvíle...

Druhá Sláine se nese ve stejném duchu, jako první díl, nazvaný „Zabiják démonů“. Jednoduchá komiksová okna, bez špetky představivosti kazí tuto sérii. Opět je však nádherná kresba samotného příběhu. Obličeje jsou rozpoznatelné, holky jsou pěkné a krev krásně stříká. Dokonce je tu i pár celostránkových kreseb, které za tu podívanou rozhodně stojí. Obsahově je to však příliš jednoduché až přímočaré. Žádná překvapení se nekonají. Sláine prostě vezme meč nebo sekyru a jede, mele, seká a tříští lebky.

Malá ochutnávka:
Těch dvacet tisíc obyvatel, které toho dne zmasakrovala, to nebyla jen pomsta za potupu, kterou utrpěla, nebo za zničení svatých hájů Mony, ale magický obřad královny Čarodějek. Daň Temné bohyni.

Nechápu, proč ty první tři strany tohoto příběhu nebyly vloženy do předešlého sešitu. Teprve tady je ukončeno dobrodružství „Zabiják démonů“. Nějak mi to hlava nebere a Modrému démonovi asi taky ne.
Jedné zajímavosti jsem si však všiml. Sláine je snad jediný bojovník z té škály, jako je Rahan nebo Conan, který dokáže celkem slušně používat při boji i své nohy. Dělá skoro až karatistický výkopy a vždy se trefí.

Citát: Zapalte oheň!

106 03.06.2021

„Jak mohla přijít na nápad,
že by vesmír potřeboval
něco tak přebytečného,
jako jsou lidé?“


Ačkoliv se nejedná o poslední knihu, kterou Wolfgang Hohlbein o Charity napsal (jsou ještě čtyři), je tohle poslední kniha, která byla přeložena do Češtiny. Tak že už od začátku mi bylo jasné, že tohle nebude ukončené. Vlastně kniha končí někde v půlce děje. Jak to bude pokračovat už však nezjistím. Možná mi vědomí tohoto faktu, že už víc knih o dobrodružství Charity nebudu číst, trochu kazilo zážitek z této knihy a určitě se to odrazilo na jejím hodnocení.

Malá ochutnávka:
Podle doktorů bys měla zůstat ležet celý týden, řekl Skudder. ...měla jsi jedno zlomené žebro, naražené zápěstí, dva pohmožděné obratle, nejmíň tři tucty vážných krevních podlitin a pohmožděnin a ..a další jsem zapomněl. Ten seznam byl strašně dlouhý. ...Chtěli tě k ledu dát na celý týden. Ale já věděl, že bys určitě, až by ses probrala, zastřelila primáře a tak jsem mu to rozmluvil.

Pravdou také je, že se v tomto příběhu spíš víc mluví a zatajuje, než aby se něco dělo. Gurk je tu přes to zatajování a Harris je tu přes to mluvení. Mezi tím je Charity a moc tomu nepomáhá. Až tak poslední třetina knihy za to opravdu stojí. Wolfgang Hohlbein dokazuje, že se dokáže perfektně popasovat s technologiemi jak pozemskými tak hlavně těmi mimozemskými a jejich podstata je do dnes dechberoucí. Hlavně živý úkaz, kterému říkají „Zónová loď“ je do dnes nad naše chápání.

Citát: Charity k smrti nerada utíkala, ale byla natolik realistka, aby poznala, kdy už nemá smysl bojovat.

Jsem trochu zklamán, že už neprožiju další dobrodružství s Charity, indiánem Skudderem, Harrisem a dalšími. Rozhodně jsem se chtěl dozvědět víc. Ale nedá se nic dělat, život jde dál. Osudy planety Země a bojovníků o její záchranu zde končí a při tom je totálně otevřené. Vybral jsem několik citátů a vložil je panu spisovateli na jeho profil. Přidávám také své motýlkové hodnocení, což je za tuto knihu tři a půl kousku.
(Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Řekl bych, že přišla, aby si v praxi ověřila tvou teorii.

106 23.05.2021

ŠČAKK!
SVIŠŠ!
KŘÁP!
SŠAKK!
KRUP!

Obsahuje sešity #79 - #84 ze série The Walking Dead

Problémy v ráji se navyšují. Alexandria už dlouho spala na vavřínech. Ale s příchodem Rickovo skupiny toto lenošení končí. Mrtváků, touláků nebo kousáků, jak chcete, je čím dál víc a aktivita za plotem je láká. Osobní vztahy se nadále prohlubují a nebo více deformují. Začínají další starosti. Rozhodně to obyvatelé Alexandrie nemají jednoduché. A ke konci je to povedený masakr. A navíc začalo sněžit. Zima už se blíží.

Malá ochutnávka:
Mám prostě strach. Poprvé, od té doby, co jsme sem přišli, mě vysloveně jímá hrůza..., z toho, co se na nás řítí a že žádná lepší budoucnost nepřijde.
Vůbec mi nedocházelo, jak jsme tu vlastně zranitelní.
Bojím se smrti.

Musel jsem si chvilku na ten sníh zvykat. Padá a propadává okny a celými stránkami. Někdy tvoří na obličejích podivné útvary. Ale kreslíř Charlie Adlard se s tím popasoval nadmíru nádherně. Nakonec je vám z těch stránek úplná zima. (Aha, já nechal otevřený okno) A počkejte až uvidíte nádhernou dvojstranu v posledním sešitě. To je bomba. Scénář je opět povedený, řešíme vztahy, řešíme život, teče krev a živí mrtví jsou všudypřítomní. Další povedený svazek. Není to sice za pět, ale 80% se k tomuto příběhu hodí.

Citát: Všechno mrtvý musí zpátky pod kytky.

106 04.05.2021

Když se chceme
nenápadně vplížit dovnitř,
neměli bychom
ani klepat, natož pak
vyrazit dveře.

Mám trochu pocit, že tohle nenapsal Wolfgang Hohlbein, ale přinejmenším jeho žena. Tolik emocí za malou chvilku u Charity v této knize jsem ještě neviděl. Od ironických vtipů a bolení hlavy až po nesmyslné „štěkání“ na kolegy. Navíc je tu i menší změna stylu psaní. Sice zde sledujeme opět dvě linie, ale více jak dvě třetiny příběhu je věnováno jen linii jedné. Další aspekt jsou odstavce. Zde jich rapidně ubilo a slovy jsou doslova popsány celé stránky bez možnosti oddechu. Tak buď je to změna stylu psaní a nebo už blbnu z té vesmírné války s Morony.

Malá ochutnávka:
Lhostejnost Jaredu vůči životu jednotlivce silně převyšovala i Stoneův po desetiletí pěstovaný cynismus. Při každém pohledu na některého z těchto mravenců si násilím musel vštěpovat, že tohle už nejsou Moroni, kterým kdysi sloužil, nýbrž kolektiv zcela nového typu, který lidský druh sleduje s mnohem větší jasnozřivostí a pozorností než Moroni a jejich skrývající se vládci.

Nevím jak to vysvětlit, ale tento díl se mi zatím líbil ze všeho nejméně. Vůbec jsem si to neužíval, Stone je podivný člověk a vůbec jsem nefandil. Doufám, že dopadl tak, jak tento příběh lehce naznačuje. Kde je Kyle a jeho skupina tu není vůbec řečeno. Nějak se na ně zapomnělo. A Charitina skupina je na Měsící zbytečně moc dlouho a útrapy tam prožité jsou zdlouhavé a sem tam i nudné. Dal bych jen 40% jak vám říkají přidělení motýlci, ale zde to nejde a nechci být zas tak moc kritický, tak tedy za tři místní hvězdy.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Nepropadejte panice.

106 16.04.2021

Armabetton nás nezhubil,
ač mířil přímo na Zemi,
a přes problém,
copak tu byl,
nezhynuli jsme mrazem.

Je to zvláštní, ale tohle se mi líbilo víc, než předešlé dva příběhy. Asi to bude tím, že pan Martin Chval se do toho dal sám a nebo to je tím, že po přečtení Armabettonu I. a II. jsem si na specifický druh humoru trochu zvykl a je pro mě stravitelnější. Ano, Vzpoura robotů se mi zdá humornější. Není tu tolik šílené nelogické akce a děj je tak nějak přehlednější.

Citát: No, neuraz se, ale ta továrna se ti moc nepovedla. Málem kvůli tomu zaniklo celé lidstvo.

U tohoto pokračování jsem se bavil. Dozvíte se, jak dopadl megapočítač Karel a co se stalo po jeho znovuvzkříšení a co s tím vším provede Willy Walter. Opět je tu část toho podivného humoru, kterému moc neholduji, ale jak bylo napsáno, už jsem si zvykl. Rozhodně doporučuji těm, co už mají předchozí příběhy, protože finále je strhující. A dost možná ještě dál, protože klidně bych to viděl i na IV.

Citát: ...nějakou dobu se snažil branku přelézt, než zjistil, že je otevřená.

Ještě musím dodat, že došlo i na pěknou píseň, nebo báseň a pan spisovatel k příběhu nakreslil i pár obrázků, kterými se v průběhu čtení můžete pokochat. A já do jeho profilu přidal pár citátů, které si tam můžete přečíst. Kniha je vytisknutá v malém množství a já jsem rád, že jí vlastním, Až na nás přijde nějaký ten Armageddon nebo Armabetton, určitě jí každý bude hledat, jako možnou příručku k přežití.

Citát: ...chceš ho rovnou zastřelit, přivést anebo pouze zjistit, kde teď je?

106 28.12.2020

Dva metry vysoký
indián s účesem punkera
a v rockerském ohozu
přece musí vzbudit nedůvěru
u pruského důstojníka.

Další příběh vesmírné pilotky, potloukající se na planetě Zemi v její vzdálenější budoucnosti, je velkým překvapením. V příběhu je spousty dobrodružství, zajímavých a překvapujících situací a dokonce přibilo i velké napětí. Určitě je překvapením situace okolo Stonea a Kyla. Tito dva se zde dostávají do jakési proměny a čtenář je jen zvědav, jak se to s nimi vyvine dále.

Tohle dobrodružství jsem si užíval a doslova ho „přelouskal“ dvakrát rychleji, než mám průměr čtení knih. Bavilo mě to a je to snad poprvé, co jsem měl i strach (ten „strach“ prosím do uvozovek) o některé hlavní hrdiny. Ano, tady se začalo i umírat, ale nemá smysl napsat, kdo a jak – znáte to, byl by to spoiler. No, rozhodně snad zatím nejlepší příběh v této sci-fi sérii.

Citát: Co to je „pravděpodobnost hraničící téměř s jistotou“?

106 04.12.2020

Hezký pokus,
mimozemšťane,
ale nemáš šanci....
(Dokud nás smrt nerozdělí)


Obsahuje komiksy: Web of Spider-Man #1 a Amazing Spider-Man #298 - #302

To je snad první svazek v sérii Hachette, který přímo navazuje na ten předcházející. A je také pravda, že za všechno může Venom. Spider-Manův černý mimozemský oblek se stal nejdříve Spider-Manovo součástí, ale teď se z něho klube Snovačův nejnovější a asi nejhorší nepřítel. Možná v příběhu „Dokud nás smrt nerozdělí“ to vypadá jinak, ale časem zjistíte, že zdání jen klame.

Citát: Chcete se vsadit? (Náhodné setkání)

Opět je to spíše sbírka příběhů, než plnohodnotná kniha. Najdeme tu šest sešitů. Ale když jsem je tak četl, zjistil jsem, že v tomto svazku Spider-Man své protivníky spíš zachraňuje, než aby s nimi bojoval. Chase, Sable a dokonce i samotný Venom se tu nepouštějí do nějakých podvratnějších akcí a vždy špatně dopadnou a pak musí přijít úžasný Spider-Man a vysvobodit je...uf...to jsou tedy padouši.

Citát: Když jsem řekla „v dobrém i ve zlém“ myslela jsem to vážně! (Venom)

Jako část vytržená z celku je tento svazek docela povedený. Nejnudnější jsou ty pasáže s Mary Jane, od modelingu až po konečné stěhování do luxusního bytu – věci, které mě zas tak moc nezajímají a kdyby v příběhu nebyly, vůbec by mi to nevadilo. Ale jsou tu zvláštně přehozené priority a všichni se k sobě chovají celkem vřele. Až mě to překvapilo. Jo a Venom se tu moc neobjevuje, další skvělý klamný krok firmy Hachete.

Citát: Vděčnost? Od Silver Sable? Není zač. Zapomeň na to. (Výzva pro Sable)

Na konci této knihy je nádherný bonusový plakát Todda McFarlanea. Cihlová zeď, pavučiny, Spider-Man v červeném kostýmu a za ním pověšený tak zvaný „Venom oblek“. Nádherný plakát – tleskám.
Povídky jsem osamostatnil, ke každé napsal obsah, komentář, malou ochutnávku a nějaký ten citát. Pokud máte zájem si komentáře přečíst, najdete je v sekci „povídky“ u této knihy a nebo na mém profilu a to zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Přestaňte kňučet. Je to jen mýdlo a cibulová šťáva! Z toho nekoukají trvalé následky! ((Středo) Americká gotika)

106 16.08.2020

Tak takhle se z představy
stává skutečnost:
Posrala jsem se!
Mě připadá,
že jsem se posrala!

Tento příběh jsem vlastně začal číst v Dobříši na BOok! Conu 2019. Vždy v pauzách mezi přednáškami jsme si donesl pivo, sednul si v zadní části knihovny do koutečka a četl. Nebyl však čas na druhý příběh, zůstalo jen u jedničky, bylo pak moc zábavy a málo času. No a až teď jsem začal příběhy Ságy znovu číst. Opakování je Alanou moudrosti a tak jsem začal od prvního sešitu. Marko se určitě nebude zlobit.

Citát: To mám kurva z toho, že jsem si vzala vegetariána! I ty blbý rostliny se nás pokoušejí zabít!

Kresba je zajímavá. Sice není nijak extra zvláštní, ale je pěkná. Obrazy jsou převážně urovnané a jednoduché. Jediné, co mi trochu vadí je absence detailů v obrazech. Jsou tam v podstatě jenom postavy a v jejich pozadí je jen barva, žádné předměty, žádné další věci v jejich okolí. Ale časem si na to zvyknete a nebude vám to připadat tak „prázdné“. Příběh se rychle rozvíjí a není čas na detaily, tady jde o život. I když, když jsem viděl Sextilion, málem jsme umřel smíchy. To je správná uchýlárna :-)

Malá ochutnávka:
Marko: Je to holčička! Je nádherná.
…...Každopádně ten den jsem se narodila.
Alana: Koukni má po tobě rohy.
Marko: A po tobě křídla.
Alana: Ale co to má s těma očima?.....
Alana: Marko! Co to proboha děláš?
Marko: Pchekuchuju pupechní chnůru, ne?
Alana: Máš přece meč! Máš u sebe meč!

Obsahově je to spíš sci-fi a kresbou je to spíš fantasy. Prostě je na vás k čemu tíhnete a to si z příběhu vyberete. Je tu spousty humoru a v tý vší akci je tu dobře situovaný humor.. Pár sprostých okamžiků nikoho neurazí. Nakonec je to výsledný mix všeho a už se těším na další knihu. Z této knihy jsem vybral osm citátů a vložil je scénáristovi Brianu K. Vaughanovi do jeho profilu. Při čtení této první Ságy jsem poslouchal skupinu Wolfheart a jejich studiové album „Wolves of Karelia“ z roku 2020

Citát: Ještě jednou mi řekni „paninko“ a najdu způsob, jak tě zabít podruhý.

106 23.04.2020

Co si vůbec
do minulosti
musím
s sebou
zabalit?

Kampus univerzity St. Andrews, Skotsko, 2051

Problém u takových to knih je v obálce a anotaci. Po prohlédnutí obalu a přečtení anotace, si usmyslíte, že půjde o žánr, který je ve vašem stylu, a i v sexuální orientaci. Hlavně po přečtení první knihy „Poslední konec“, jsem si naivně myslel, že tohle bude plnohodnotné pokračování, již tak průměrné první knihy. A vono hov...nic. Půl knihy, půl příběhu se tu řeší, jak šestnáctiletá lesba políbí svou kámošku a pak je jí to strašně líto, protože nelesbická kámoška se na ní, celkem logicky, nasere. A přestane s ní mluvit. Teprve až po dalším století posílání sms a e-mailů (♀+♀=♥) se konečně dostáváme k příběhu samotnému. Tedy k příběhu rodičů té dívky, kteří nás tak oslnili v Prvním konci. Až někde na straně 110 se hlavní hrdinka konečně rozhodne je hledat.

Malá ochutnávka:
(Nechce se mi)

St. Andrews, Skotsko 2056

Jenže další průser. Hlavní hrdinka se sice dostane ke stroji času, přesune se (nezapomene si do minulosti vzít vložky) a když skočí do roku 1745, aby našla své údajné rodiče....bla,bla,bla....světe div se, najde v té době další lesbu...fajn. Je to plnohodnotný příběh. Někdy si však říkám, že by možná bylo dobré některé knihy spálit. Že jo, pane Coen? (Po přečtení spalte) Tak že druhá kniha má společného s první jen ta dvě jména rodičů hlavní lesbické postavy, ale obsahově je to příšerný. A vlastně teď v době korona viru mám sexuální vztah se svou ponožkou, protože jsem si z ní udělal roušku – možná o tom někdy napíšu román. Mohl by se třeba jmenovat „Nová pomůcka pro BDSM“ Ony jsou teď ty sexuální úchylky strašně cool. (Jsem zvědav, kolik lidí, co mě mají v oblíbených, si mě vyškrtne – po přečtení)

Citát: Musíme s tvým tátou zachránit svět.

Leeds, Anglie 2040

Další průser této knihy a tohoto příběhu je vysvětlení, proč se vlastně vybudoval stroj času. Prý proto, aby mohli lidé cestovat zpět a zachraňovat třeba lidi, kteří již zemřeli při Černém moru a nebo při působení Adolfa Hitlera. Víte, jaký bordel by na světě zavládnul? Myslím si, že díky tomuto nesmyslnému zachraňování, již mrtvejch lidí, by naše planeta byla přeplněná mnohem dříve. Ony tyhle preventivní současná opatření proti vymírání stačí a zahubí nás to dřív než si to uvědomíme. Naštěstí hlavní hrdinka použila stroj času jen k tomu, aby našla svojí životní ženskou lásku.....hmmmm. ♥ buch buch..... Ještě, že neletěla zachraňovat dinosaury. To by se posral i Spielberg!

Citát: Občas počítače nesnášela....byly tak logické.