Terva komentáře u knih

Všechno, co by jste měli a chtěli vědět o Zápisníku smrti

Najdete tu soupis a profily postav, rozbory míst nebo shrnutí děje.
A dost možná ještě víc.

Když jsem knihu otevřel, zjistil jsem hned dvě důležité věci:

Za prvé: Kvalita vazby knihy je ubohá, pokud ji více přehnete okamžitě cítíte, jak má snahu se rozpadnout. Ostatně všechny předcházející knihy byly taktéž nevalné kvality a musíte s nimi jednat opravdu moc opatrně. Nebo mít připravené lepidlo.

Za druhé: Zas tak podrobný souhrn moc nemusím. Vše je psáno drobným, až nečitelným písmem a je toho opravdu hodně. Kniha však obsahuje velmi kvalitní kresby a tak jsem místo detailů o osobách obdivoval ilustrace.

Citát: Stanu se Bohem nového světa.

Tento svazek určitě uvítají ti, kteří celou sérii četli s delším časovým úsekem. Já třeba vše vlastně četl ihned za sebou a tak mám postavy i smrtonoše stále ještě v paměti a proto nepotřebuji, momentálně jejich studii. Tak že jsem vybíral jen střípky a knihou procházel celkem rychle.

Co mě nejvíce potěšilo je souhrn nejlepších citátů všech osob, to je něco pro mě.

Citát: Že bych se do tebe i zamiloval?

Vlastně jediné, co jsme přečetl do detailů, byla studie o Rjúkovi. Tento smrtonoš se stal mou nejoblíbenější postavou. Jak charakterově hi hi hi, tak ilustrací. Je to nejkrásněji namalovaná postava tohoto příběhu. Pravda i Rem se mi zamlouvala, taky krásná, ale Rjúk je prostě RJÚK!!!!
Excentrický smrtonoš nesnášející nudu. Centrální postava, která započala Kirův masakr.
A nejvíce nevrlej je, když nemá jablko. Bez jablka zažívá drsné abstinenční příznaky.
Ale no tak Lighte, nemáš jablko?

Velkou zajímavostí také je studie o tom, jak vznikaly názvy všech 108 kapitol příběhu. Hned ta první se jmenovala #001 Nuda. Ano Rjúk se nudil a tak pohodil svůj Zápisník smrti na asfalt Japonského města a už to jelo. I vznik názvů dalších kapitol je velmi zajímavý. Tuto část knihy doporučuji nejvíce.

Na konci knihy je vložen původní první příběh Zápisníku smrti. Je to samostatná povídka a tak jsem ji vložil do sekce povídky u této třinácté knihy, přidal jsem obsah, komentář, malou ochutnávku, nějaký ten citátek a samostatně ji ohodnotil HIHIHI.

Je to tak, já jsem Kira!!!!

59 26.11.2017

Dnes to všechno skončí.
Vlastně ne, dnes to teprve začne.
Kirův svět bude dotvořen......


Situace kolem Takady v první kapitole této knihy je moc podivná. Nerad vyrábím spoilery, ale:

POZOR SPOILER !!!
Takada se při únosu musí svléci skoro donaha, ale přesto jí zůstane telefon, kus zápisníku, tužka na psaní a pak má dokonce zapálit vůz ve kterém je uvězněna – kam ty věci všechny dala – do pi*i?
KONEC SPOILERU !!!

Hned v první části knihy takový oslí můstek, vymykající se totálně logice.

Příběh #102 s názvem Vydržet má krásnou úvodní kresbu Rjúka. Pekelně pěkné.
A u příběhu #106 je taky nádherná kresba, možná by jí slušela i barva aby byla Boží.
Jinak kresba celého příběhu je velmi povedená a oku lahodící. Jen některé kresby jsou prostě lepší.

Citát: Těší mě, pane smrtonoši.

Ve střední části příběhu přichází nuda. Vysvětlování Neara a Lighta, co kdo udělal dobře nebo špatně je popisováno na několika stránkách a svým obsahem mě to strašně nudilo. A vlastně ani moc nezajímalo, protože jsem ten děj tak nějak očekával. Vyvrcholení mě vlastně ani moc nepřekvapilo.

Po zdlouhavém zakončovacím extempore nakonec přišel konec. Nebyl zrovna tak moc překvapivý, ale konečně to pánové Cugumi Óba a Takeši Obata zakončili. Zase. Ano, nezapomenu jim to, co provedli osmou částí této série a taky se moc netěším na Zápisník smrti 13. Rád se držím hesla: Kdo jednou zemře, už nikdy neobživne. Proč to píšu a zní to jako spoiler? Protože na zadní straně přebalu této knihy je přeci napsáno „HRA JE U KONCE“ a to si přeci může přečíst každý.


Něco pro zlost: Nevadilo mi, že při čtení této série mi u každé druhé knihy odpadl tvrdý přebal. Prostě se odlepil. Mám lepidlo a po dočtení knihy jsem obal zase přilepil. Ale zde v Zápisníku smrti číslo 12, nejen, že obal odpadl již u druhé kapitoly, ale, a to je poprvé, začaly vypadávat i samotné stránky. Strašná kvalita výrobku. Tak že jsem nebyl ani v půlce knihy a už vypadlo pět listů.
U Tokijského ghúla bylo všechno v naprostém pořádku.

59 23.11.2017

Miluju mimozemšťany v jakékoliv podobě a Ripleyová je prostě úžasný doplněk těchto agresivních mimíků. Jonesy je krutý bojovník proti této rase áá Duddits mu v tom perfektně asistuje. Jeden z nejlepších románů od pana Kinga, kde jsou mimozemšťané. I když takový román Pod kopulí nebo povídka mlha - no je to na hraně.

59 28.04.2015

Stephen King ve svých románech upřednostňuje lidskou psychologii a krutost, někdy přidá zvíře, upíra, mrtvolu nebo věc, ale málo kdy ve své ranní době napsal román o mimozemšťanech. Tommyknockeři jsou prvním takovým dílem. Věřte a zjistěte si, že další mimozemšťané přijdou až po jeho nehodě z roku 1999. Jsou to příběhy Pavučina snů, Mlha a Pod kopulí. Před tím ani ťuk. CITÁT - Kolik životů bude obětováno, aby vetřelci mohli odletět?

59 28.04.2015

Historicko-psychologický román, který se na první pokus možná někomu nezdaří přečíst. Já to zkusil podruhé a povedlo se a líbilo se a možná si to ještě někdy znovu přečtu. Václav Rytina k tomuto románu nakreslil perfektní obal.

59 28.04.2015

Sice je Beznaděj lepším příběhem než Strážci zákona, ale hodně záleží, který příběh si přečtete jako první. A já volil nejdříve Beznaděj. Knihy jsem koupil s tím dvojbalením a nikde nebylo napsáno, která je která.

59 28.04.2015

Tohle je prostě bomba. Věc, která se může stát úplně každému, jak je to jednoduchá, ale geniální myšlenka. Jedny pouta, jeden infarkt a obrovský průser - tleskám.

59 28.04.2015

Abych napsal pravdu Nespavost se mi zas tak dobře nečetla a to je na Kinga co říci. Dlouhý předlouhý příběh u kterého jsem chvilkami i usínal. Proto je mé hodnocení lehce nad 50%.

59 28.04.2015

Příběh napsaný Barborou Woodovou se odehrává v záhadném Egyptě a je plný exotiky, kouzel a tajemství.
První kniha, kterou jsem od této angličanky žijící v USA četl a hned jsem byl překvapen.
Příběh je tvrdý a lehce krvavý.
Abych mohl porovnávat, musím si přečíst ještě nějaký jiný příběh.
Tento mohu vřele doporučit.

Jeden citátek:
Asi se nikdy nezměním, ne v srdci, ne dost, abych mohla nezaujatě milovat muže, jako ty.........

59 19.04.2015

BUDOUCNOST
JE STÁLE
PŘÍTOMNÁ

V roce 1966 napsal Erich von Däniken svou první knihu. Ihned se stala terčem posměchu vědeckých kapacit. Od té doby napsal mistr astroarcheolog desítky knih. Ledy se pohnuly, v kinech jsem od té doby viděli stovky filmů o mimozemšťanech a už je berem jako součást našeho života. Zatím se nám nechtějí ukázat, jen nás pozorují. Nejsme totiž jako homo sapiens ještě vyvinutí. Naše touha po moci, války, zbytečný peněžní systém a rasová nenávist – to vše nám brání ke vstupu do intergalaktického svazu. Snad někdy, třeba v roce 2118, projdem a složíme zkoušku. Možná.

CITÁT - Kdo chce vědět, ten ví.

Poslední kniha mě velmi překvapila. Na 147 stranách je hodně materiálu. Husté písmo a jen pouhých 20 fotografií. Velmi krásné jsou fotografie kruhů v obilí.

Podíváme se do budoucnosti, proletíme se sondou Down na planetku Ceres (na you-tube je nádherné video), zjistíme něco o složitosti nových tvarů obrazců v obilí, pokecáme s Darwinem a něco málo se dozvíme i o tom, že se v roce 2118 něco stane.

Malá ochutnávka:
Pokud připustíme i jen v jednom jediném případě rovnici bohové = mimozemšťané, okamžitě se nám vyjeví jasná interpretace starých mýtů o vzniku světa. Od Řecka přes Polynésii a Střední Ameriku až ke starozákonnímu Jehovovi. Zároveň se nám otevře nový pohled na technologie, s jejichž pomocí vznikly některé starověké monumenty. Jakmile paprsek poznání pronikne hradbou mraků, obletí celou Zemi.

Kniha je nacpaná novými informacemi a jen okrajově se pan Däniken opakuje, ale to jen pro dovysvětlení. Některé fotografie jsou v knize zbytečné, ale jak jsem již napsal, je jich málo a to je dobře. Oproti předposlední knize, která byla fotkama skoro zahlcená.

Život je plánovaná konstrukce.

Vložil jsem do mistrova profilu sedm citátů, velmi se podobající výrokům ze seriálu Akta X.

58 04.09.2017

Kultovní film Stevena Spielberga udělal z této knihy bestseller. Lidé nemusí chodit na písečnou pláž ani lézt do moře. Stačí jen v pohodlí domova listovat knihou. Příběh je víc zaměřen na lidské pocity a strach.

58 15.11.2015

Adaptace scénáře Roberta Zemeckise a Boba Galea. Když cestovat časem tak s velkou noblesou. Ano. Ten DeLorean? Kniha je sice kniha, ale v tomto případě upřednostňuji filmové zpracování. A víte proč? V knize neuslyšíte to nádherné McFlyho kytarové sólo. To se nedá jen přečíst, to se musí slyšet a prožít. Tak až dočtete knihu (scénář) ihned se vrhněte na svůj dvd přehrávač a film si pusťte. Vůbec nic tím nepokazíte.

58 15.11.2015

Nedoporučuji ke čtení těm, kteří předpokládají, že život ostatních vypadá jen jako jejich vlastní, že druzí jednají, myslí a mluví jako oni sami, a není-li tomu tak, odmítají to brát na vědomí, místo aby je to pobídlo se hlouběji touto skutečností zabývat.

58 01.05.2015

Zase jedna z těch knih před autorovou nehodou, kdy King asi nebyl zrovna v nejlepší kondici. Možná trochu jiný konec a malá změna jednoho jména by vydalo na sto procent, ale ne, k dokonalosti tohoto románu ještě něco chybí.

58 28.04.2015

Mlýn na mumie aneb převratné odhalení komisaře Durmana -
tak zní celý název knihy.
Nutno dodat, že pokus o urban legend z Prahy se mi zrovna moc nelíbil, ale kniha je tak naivně napsaná,
že ji přelouská i pětileté dítě.
Problém je, že hned po dočtení, vám v hlavě moc děje nezůstane a pokud knihu zastrčíte někam do zadní části
... knihovny ...
už na ní dočista zapomenete.

Pravda vítězi!

58 19.04.2015

Roztodivná kniha, která byla lehkou inspirací pro film Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna.

Ženicha dveře dokořán
a já nejbližší z rodných jsem:
hosté již pospolu k hostině u stolu:
veselý rej slyšet až sem.
Kostnatou rukou ho přidrží.
Kdys byla loď, on praví...
(Samuel Taylor Coleridge)

58 19.04.2015

Mám rozporuplné myšlenky.
Nějak jsem se do příběhu nemohl vžít a skoro celou knihu jsem přečetl jen tak z povinosti.
Není to špatné, ale já čekal úplně, ale úplně něco jiného.
Je to přinejmenším zajímavý příběh.

Malá ochutnávka:

Už sis objednal? zeptal jsem se.
Jen pivo.
Nebylo ještě ani poledne, ale proč vlastně ne.

58 19.04.2015

V 11 okrsku vládne klan Ghúlů zvaný Aogiri,
jehož členové mají na Kanekiho z nějakého důvodu spadeno.
Jejich setkání tedy zřejmě neproběhne dvakrát hladce....

Ihned po nalistování druhé stránky této knihy je jasné, že tady se tvůrce Sui Išida velmi snažil. Kvalitu poznáte nejen na kresbách, ale hlavně obsahově. Poprvé totiž si můžeme v klidu prohlédnut základní postavy příběhu. Je tu nejen seznam nejznámějších ghúlů., ale také lidí z ÚPG (Útvar pro potírání ghúlů)
Než jsem se tedy začal věnovat základnímu příběhu, trochu jsem prostudoval postavy.
A také je tu úplně poprvé vysvětlen princip a vznik zbraně zvané Quinque. Sice si to čtenář v předešlých příbězích dokázal vyvodit sám, ale zde je to stoprocentně potvrzeno.

Malý postřeh, třeba budu mít úspěch, ale Inspektor 3.třídy Džúzó Suzuja, dost šlehlej lovec ghúlů, mi připadá, že je spíš holka. No, třeba se to potvrdí.

Je zakázáno způsobovat ghúlům větší bolest, než je bezpodmínečně nutné.

Z hlediska získání informací je velmi dobrá kapitola #053, celkem trefně pojmenovaná „Přednáška“. Netuším, proč tyto informace nebyly již napsány hned v první knize této série. Předešlo by se mnoha dohadům. Pozdě, ale přeci.

Malá ochutnávka:
Být terénním inspektorem je hodně nebezpečné a fyzicky i psychicky náročné.
Práce v kanceláři je stálá a bezpečná.

Jinak je to maso. Setkává se tu více skupin ghúlů a dokonce i mezi inspektory UPG není tak jasno. Objevují se nové postavy na všech frontách, jak ghúlů tak lidí. Nejvíce mě rozesmál (ano, já se smál) ghúl, inspektory přezdívaný „Jason 13“. A protože ghúlové nosí masky, určitě tušíte, proč ten smích. :-)

Jinak v příběhu by se dalo najít pár nesrovnalostí, ale nebudu rýpat. Tohle je nejlepší příběh z celé série. Tedy zatím, protože číslo 7 vyjde ještě tento rok a určitě to nebude poslední slovo.

Citát: Když ti řeknu „chcípni!“, tak chcípneš ani nemrkneš, jasný?!

57 23.11.2017

Praha je magické město
a ta magie vás může zabít.
V tom lepším případě.

Čekal jsem s touto sérií na poslední knihu. Nemám moc rád, když se do něčeho pustím, dočtu několik knih a pak musím neustále čekat na další příběh. Věděl jsem, že knih v této řadě bude dvanáct a tak jsem počkal, až je budu mít v knihovně všechny. A je to tady. Teď si to můžu vychutnat bez přestávek.

Hlavní hrdina Felix Jonáš je celkem borec, jeho tým je snad ten nejnepravděpodobnější guláš osobností, kdy má každá postava své jedinečné schopnosti. Jiří Pavlovský v příběhu používá humor, ironii, nezachází do nudných pasáží, příběh stále postupuje a každá postava má skoro stejný čas na svůj příběh. Vzniká tak škála dobrodružných situací, hororových lekaček, vtipných scének a povedených hlášek.

CITÁT - Špenát je čert!

V příběhu nesmí chybět pivo, tramvaje a hlavně celá Praha se svou magičností. Známé i méně známe ulice a uličky, duchové, upíři, démoni, psychopati, nekrofilové a to mluvím jen o těch hodných. Ti pak bojují proti ještě mnohem horším.

Malá ochutnávka:
Připoutaného Felixe udeřila střecha vozu do hlavy a vůz zaplavily stovky jiskřiček. Rozdrcený vůz klouzal po vozovce směrem ke kolejím.
Tramvaj číslo 22 jela právě včas......

Při nedávném přečtení série JFK, až do zatím poslední knihy, jsem si zvykl na krátkou stopu cca 200 stran. A protože to vím, beru si s sebou ven rovnou dvě knihy. Tuto jsem přečetl asi za jeden a půl dne. Naštěstí jsem si prosíravě vzal druhý díl a hned se do něj pustil.

Kdo má rád sérii Johna Francise Kováře, ten si určitě oblíbí i Kladivo na čaroděje. Je to trochu z jiného soudku, magie je tu převažující a zatím není příběh vtlačován do jiných dimenzí a časových os. Doufám, že to tak zůstane.

CITÁT - Problém s magií je, že magie není zcela logická.

Vybral jsem opět několik citátů a začaroval jsem je panu Pavlovskému do profilu.

Pokračování příště...........

57 04.09.2017

Tady se to trochu na konci Vesmíru zvrtlo a dialog již není, to co býval. Možná by se dalo i napsati, že chvilkama je to nepřehledné a lehce chaotické. I tak, ale je to kultovní dílo a když čitatel chce, tak se prostě baví. A já se bavil, smál, cestoval a perfektně jsem se najedl. Dal jsem si masitého čtyřnožce z hovězího rodu s velkýma vodnatýma očima, s malými rohy a vývarem.

57 14.11.2015