Terva komentáře u knih
Kosek, Hort a Gibson opět v akci.
Tentokráte se mistr Kotleta rozhodl, že všechny aktéry nechá prožít celý příběh.
Vznikla, tedy na rozdíl od Příliš dlouhé swingers párty, ucelená kniha nerozdělovaná povídkami.
A bohužel má to své chyby. Málo akce, málo vtipu a jen o trochu více erotiky.
V poslední době mám pocit, že éra Bratrstva krve je už dávno pryč a spisovatel začíná zabředat do vážných příběhů.
Sice je tu spousty napsaného moudra, jen citátů jsem vybral okolo patnácti, ale příběh samotný mě neoslovil a vlastně mi připadal trochu rasistický.
Obrázek nakreslený proslulým Liusem Royem, se ke knize vůbec nehodí a je zavádějící.
Možná bys mohla líbat, když už mi ho honíš nemá s erotickým obrazem nic společného.
Pocta Štěpánu Kopřivovi a zaplacení poplatků za použití jeho fráze je povedená, ale jako vtip je jedna z mála, kterým jsem se zasmál.
Malá ochutnávka:
Svět byl šílený a já taky. Moje holka – bývalá prostitutka – mě opustila, a přesto jsem po ní pořád toužil. Pak jsem si před pár dny narazil litevskou agentku, která si to s mou bejvalkou přede mnou rozdala v bordelu a teď lítá někde ve Vietnamu a mezi tím tak nějak omylem začal spát s Klárou. A to si ještě pořád vykáme.......
CITÁT – Dopičikurvamrdatjebattojsemalevhajzlu....
Sběratelská minisérie přináší několik delších povídek z České historie. Tento příběh, příběh vlka z Valašska, je jeden z nejprostějších a nejupřímnějších. Svou velikostí knížečky by se dala zařadit do kategorie velká povídka. Jenže Basilův příběh je magický, smutný, plný dobrodružství, smrti a lásky. A tak by se klidně tento příběh mohl zařadit do edice - kniha.
Malá ochutnávka:
Nikdy nepoklekl před bohem na kříži, pouze pravidelně nechával kus z kořisti pod starým dubem dole v údolí.
Krásné a mrazivé počteníčko.
Hned úvodní pasáž mě velmi překvapila. Ta tvrdost a popis těla, jak se chová při použití kokainu, je velmi emotivní. Opět mě to potvrdilo, proč nikdy grogy nechci, ale dodatečně je člověk vždycky chytřejší:-) Jenže nějak jsem nemohl vstřebat chování hlavní hrdinky Laurie. Na jedné straně velmi inteligentní žena, vlastně až nadprůměrně inteligentní žena, se v některých částech příběhu chová jako naprostá narkomanka, která si šlehla svou dávku kokainu a vůbec nepřemýšlí, co dělá. Vím, že jinak by bez těchto přehmatů nemohl příběh dále fungovat, protože je to vlastně nutné k vývoji, ale je to velmi nepřirozené. A ačkoliv mi Laurie přirostla k srdci, někdy jsem ji musel nenávidět. Pokud jde o sex a drogy, lidé nikdy nemluví pravdu. Ženská část čtenářek ať si přidá jednu hvězdu, protože pro vás bude příběh stravitelnější, než pro muže. Já to vidím na 60%.
Adaptace scénáře Jeffreyho Boama podle námětu George Lucase a Menno Meyjese. Stejnojmenný film natočil Steven Spielberg a v hlavní roli IndianaJonese zazářil Harrison Ford. Jeho otce Henryho si šamansky zahrál James Bond 1 - pardon - Sean Connery. Malá ochutnávka: Berlín? Ty chceš do jámy lvové?
Adaptace scénáře Lawrence Kasdana. Tady je to ve své podstatě jasné. Kdo viděl film Stevena Spielberga s Harrisonem Fordem nebude překvapen obsahem této knihy. Je to jen malé velké připomenutí prvního zfilmovaného dobrodružství IndianaJonese. Jen malá připomínka. Bellog ve filmové podobě odchází ze scény velkolepě a víc dramaticky, než je zde psáno. Jen malá ochutnávka: Archa je umístěna na velmi bezpečném místě.
Napsat takovou encyklopedii s tím, že vše je vlastně jinak, než nás někdo naučil je odvážné, ale, mi, co čteme Dänikena a jemu podobné, víme, že časem se ukáže, kolik je na tom pravdy. Navíc je tahle kniha zajímavě ilustrovaná a je psána z humorem. Každý záhadolog by ji měl přečíst.
Antologie různých vědců, novinářů a profesorů na Dänikenovské téma, zda naši planetu opravdu navštívila jiná civilizace. Nejpoutavější článek je o Elektřině ve starém Egyptě od Profesora dr. Rainera Oseho.
Názory klasické na pana Dänikena, argumenty skoro nevyvratitelné, ale nějak mi nesedla časová posloupnost knihy. Jinak velmi výtečná četba.
Vyloženě o Evropě, o podivných čárách a znacích na starých mapách. Zde se dokonce hovoří o Českém hradě Šternberg, který také patří k síti čar vytvořených mimozemšťany.
Návštěvy cizích bytostí z vesmíru na Zemi byly zaznamenány a předávány dál v náboženstvích, mytologiích a lidových legendách. A Erich von Däniken nám v této knize přináší důkazy z pěti kontinentů.
Kniha se převážně zaobírá biblickými příběhy a jejich odkazy na mimozemskou aktivitu. Jedna z těch lepších knih od mistra mimozemšťana.
Nové pohledy na prastarou zemi na Nilu jsou rozděleny do čtyř částí. Asi nejzajímavější je ta s názvem Bezejmenný div světa.
Opět směsice povídek, které jsou k přečtení už na jiných místech. Tuto knihu nevlastním.
Dvě velmi vyrovnané povídky, které by možná někdo mohl i natočit.
Mít k dispozici šest až deset hvězd, dal bych osm až devět. Nejlepší příběh v celé sérii. Dojemný, napínavý, smutný a skoro až hororový.
Nejdříve jsem viděl film. Christian Slater to prostě perfektně zahrál. V titulcích jsem zjistil, že je to Kingovina. A PROČ JÁ TO NEMÁM? Protože to vyšlo pod rouškou Noční můry a snové výjevy a mě to nějak uniklo. Ale už jsem se polepšil, sehnal a přečetl. Není to sice tak strhující, jak by čtenář očekával, ale i tak, přečteno ve své podstatě jedním dechem.
Velmi povedený životopis největšího hororového tvůrce. Zde je perfektně vidět, jak si pan King vybere životní událost, nějakou - třeba jen maličkost například - pes - jídlo - smrt a napíše strhující knihu. Ale kdo píše o démonech má určitě nejednoho démona v sobě. Krásná inspirace.
Pravda je taková, že Miroslav Žamboch toho napsal už dost, ale kdo ho má rád, ten přečte vše a možná sem tam něco i nadhodnotí. Tak například já. Visio in Extremis a In Nomine Sanguinis nejsou zas tak 100% příběhy, ale když se do nich začtete, zjistíte, že není problém se do světa Mathiase Majera a Oziáše Jiřího Rysa dostat. Mě se to povedlo a obě knihy hodnotím 80%
Do rukou se mi úplně náhodou dostala kniha s názvem Deník Ellen Rimbauerové,
Deník zkoumala a nechala vytisknout Joyce Reardonová
z oddělení Paranormálních jevů Beaumontské univerzity v Seattlu státě Washington.
Je to vlastně ten deník, který dovedl Stephena Kinga k napsání scénáře k filmu Rose Red.
Je to velmi zajímavý příběh - přečtěte si.
Pár poznatků z knihy, která inspirovala Stehena Kinga:
....tohle není žádná fantazie pana Poea
o dívce, která zapaluje školy,
o psu, který se chová jak posedlý,
ani o velkém kyvadlu, jenž přetíná lidi vejpůl.....
.....v roce 1946 zmizela při jednom večírku v domě Růží jedna z největších filmových hereček té doby Deana Petrie.
Všichni jsme jen balíky masa.
A silnější žerou slabší.
Ze začátku je příběh strašně roztříštěný. Nějak se mi zdálo, že jsou mezi stránkami moc velké časové skoky nebo nelogičnost. Navíc, ale to už je opravdu troufalé, se mi zdá, že je poněkud jiná kresba. Horší kresba. Už jsem asi z těch „obrácených“ komiksů nějakej zblbnutej. Všiměte si třeba takového Kanekiho. Ve všech předešlých dílech nosil buď bílou pásku, kde měl zakryté levé oko, nebo nosil svou masku , kde měl zakryté pravé oko. Tady je na počátku, v první kapitole nazvané „Poznání“, úplně bez masky. Co se děje? (Vlastně je bez masky až do dílu #046)
Malá ochutnávka:
Já.....já nechci jíst lidi!
...Nedá se nic dělat. Podívej je to jen maso. Je to, jako když lidi jedí kravičky a prasátka.
Ale mě je jich líto!
...Neboj, všechno udělám za tebe.
Přivítal jsem sice, že hlavně ve střední části příběhu je hodně akce a málo psaného slova, ale kresba zůstala divná, taková obyčejná až odfláknutá. Vypadá to, že tvůrce Sui Išiba nějak moc spěchal a tak nekladl důraz na kvalitnější kreslení. Pro mě tedy velké zklamání.
Například bonusový příběh v této knize, nazvaný Rize, je nádherně nakreslený – tak si ze mě někdo dělá srandu nebo jsem blbej!!!!! Vyšel mezi příběhy 046 (Záře) a 047 (Přezdívka). Tak jsem si tak bedlivěji prohlédl kresby příběhu 046 a porovnal ji, nejen s Rize, ale hlavně s navazujícím dílem číslo 047 a opravdu je v kresbě velký rozdíl. Copak se asi dělo?
A pozor v příběhu 047 už má Kaneki zase pásku přes oko.
Pan Išiba asi moc nezvládal a tak jej redakce trochu nakopnula.
Bohužel je však velká část příběhu odfláknutá. Zachránil to jen bonus Rize a pak následné pouhopouhé dva díly 047 a 048 a byl konec knihy.
Zatím nejhorší kniha v sérii.
Hodnocení:
Příběhy: 040 až 046 – odpad -
Bonus: Rize: *****
Příběhy: 047 a 048: ****
Celkově dávám této knize tři hvězdy, ale myslím jen na 50%
Citát: Nemám v úmyslu nechat se sežrat.
Protože je příběh Rize samostatný, vložil jsem jej do kolonky Povídky, napsal k němu obsah, přidal komentář, malou ochutnávku a samostatně jej ohodnotil.