Terva komentáře u knih

Felix -Věděla´s, že jsou tady v řece vodníci?
Klaudie - Myslíš jako v zeleném fráčku, ze šosu jim kape voda a tak?
Felix – Ten fráček a šos, tak s tím to je trochu jinak.
Představ si takového stokilového pulce, který vypadá jako Rudolf Hrušínský.
(Dej mu pánbu věčnou slávu)

CITÁT - Hřbitove, sladký domove.

Tak tady to byl problém. Úvod příběhu až někam do jeho poloviny mě vůbec nebavil. Spousty cizích slov, neznámých odkazů, podivných výrazů a vše se to střídá, jako korouhvička v prudkém větru. Až jsem z toho dostal hlad po jiné knize. Avšak nakonec jsem to vydržel a stálo to za to.
V půlce knihy se to začne pomalu rozjíždět až k naprosto strhujícímu finále.

Asi nejlepší a nejkrásnější postavou byla KLAUDIE. Její extempore s krysama bylo strhující. Až se mi točila moje korouhvička. Tohle byla geniální myšlenka. Zprávy, které díky tomu Klaudie získávala jsou skoro na Pulitzerovu cenu.
Nejsmutnější a nejhororovější byla situace kolem WALTRA. Nekromant se zde šíleně vyřádil. Jen škoda, že tuto myšlenku pan spisovatel Darek Šmíd pořádně nevyužil. Chtělo toho víc.
VINCEN má také část chvály. Hlavně v konečném souboji se parádně dožral, nasral a skoro zamiloval.
FELIX? No, ten zas tak moc neblbnul. Jen se ožral a pak dožral a málem se i po..-zabiju tě Ksyndle!!!

Malá ochutnávka:
Tak DOST!! Zrudl ve tváři. Jsem Rasmus Ksander! My Ksanderové jsme prastarý rod, který.....
Žere prdelí, odtušil Vincenc.
Ksander se zachvěl po celém těle. Cože? P-proč?
Protože kecáš sračky. Pojď rozbijeme si huby...

Když to vemu kolem a kolem, musím dát jen tři hvězdy.
Nudný a přeplácaný začátek, málo humorných scén, ani kresba titulního listu mě moc nezaujala. Tak jen hodně masa a krve a strhující konec.

Až kolem 80 strany jsem začal vybírat citáty. Před tím prostě nic nebylo.
A nemyslete si, že vybrané citáty jsou nějaká sláva.

CITÁT – Až vás sežere pes, tak vás pak také vykadí. Ze všeho, čím jste, zůstane úplné hovno.

45 06.10.2017

Kam až sis tohle naplánoval Lighte Jagami?

A hlavně kam až to naplánovali Cugumi Oba a Takeši Obata?

Protože, zatím co si čtenář říká „tak už ho mají a je konec“, tak zjistíte, že se odněkud vynoří spousty cest kterými se můžou hlavní hrdinové vydat.
Pojďme tedy na pátý příběh a buďme připraveni na další překvapení.

Je-li zápisník ukraden a jeho původní majitel je přitom zavražděn, přejde vlastnictví zápisníku automaticky na vraha.

Opět je tu několik nadpozemských kreseb. Jednu najdete na počátku příběhu nazvaném „Osma“. To je oku lahodící orgie. A například druhou Smrtonošku můžete vidět na počátku příběhu nazvaného „Macuda“ Velmi povedené obrázky, kterým by svědčil i větší formát papíru.

Případ „Kira“ je stále složitější a mnohá překvapení na nás ještě čekají. Někdy si stačí jen přečíst úvodní pravidla pro držení a manipulaci s zápisníkem. Spousty rad a definicí je zatím nevyužita. A protože je knih celkem třináct mám obavu, jak se vše vyvine a zda mě to nebude nudit. Už teď se mi to zdá moc složité a zamotané.

Malá ochutnávka:
Pokud pisatel označí jako příčinu smrti nemoc a zároveň určí i dobu úmrtí, může se stát, že určený čas nebude k rozvinutí nemoci stačit a oběť tak místo toho do 6 minut a 40 vteřin zemře na selhání srdce.

Konec tohoto příběhu opět přinese pár zajímavostí a překvapení. Už se těším na další knihu.

Vybral jsem pouhopouhé čtyři light citáty a zapsal je do zápisníku pod značkou CITÁTY.

CITÁT - Na světě je spousta lidí, kteří by tu vůbec neměli být.

45 05.10.2017

Osoba, která vlastní Zápisník Smrti,
bude až do smrti následována původním majitelem,
Smrtonošem.

Tak, konečně se něco děje. Čtvrtý příběh Kiry je komplikovanější a přibarvena další osobou. Ta se nám ukazuje v černožluté barvě a pro kluky je dokonce i přitažlivá. Ano, další osobou v příběhu je dívka v gotickém hávu. Říkejme jí … Misa.

Prodloužit lidský život je přísně zapovězeno.

Přibylo několik dalších Smrtonoších pravidel. Jsou čím dál složitější a rafinovanější.
Případ se zamotává, ale Kira není stále polapen.

Malá ochutnávka:
Pokud si Smrtonoš oblíbí člověka a prodlouží mu pomocí zápisníku život, zemře.

Krásná a temná je kresba, kterou začíná příběh nazvaný Rozsudek. Nádherně nakreslená dvojstránka. Závidím malíři, že to umí. Taky bych to chtěl umět, ale nemám na to vlohy. Zbívá mi jen tiše závidět a hlasitě obdivovat.

CITÁT – Budu se snažit, abys mě měl rád.

Misa opravdu přinesla do příběhu oživení. A po druhém a třetím, lehce nevýrazném a fádním příběhu se čtyřka opět dostala na pětihvězdičkový vrchol.

45 01.10.2017

Člověk, jehož jméno je zapsáno v tomto zápisníku, zemře.
Překlad (Příklad): Anna Křivánková.

Light Jagami v dalším, již třetím pokračování temného manga.
L už je blízko, ale s Kirou není radno si zahrávat.
Vždy, když je L blíž a blíž, dokáže nás Kira překvapit svou připraveností a nenechá se vyvést z míry. A Rjúk? No, to je nestranný pozorovatel, který možná někomu fandí. Nechává si to pro sebe. Zatím vedou jablka.

Musím si dávat tak dobrý pozor, jako kdybych byl jejich jediný podezřelý.

Čas a podmínky smrti změnit lze, avšak jakmi-le je jméno oběti zapsáno v zápisníku, nelze jej už žádným způsobem vymazat.

A nebylo by to manga, kdy se v tom neobjevil nějaký sport, V tomto případě tenisový turnaj. A bylo to celkem napínavé. Zda však vyhrál L nebo Kira,? To už je jen na čtenáři.

Zápisník je možno půjčit druhé osobě a zachovat si přitom vlastnická práva.
Smrtonoší oči se nezapůjčují.

Na druhé stránce části knihy, nazvané Neštěstí, mě zaujala detailní kresba plechovky od piva. Vlastně je to záběr na novinářský stůl a na něm je detailně nakresleno čtvero plechovek – krásné zátiší. Člověk se až diví, kam může zajít kreslíř, i když, dle mého názoru, ani nemusí. Je to malý, leč významný detail a jeho nakreslení určitě stálo dost námahy.

Sice tu je na konci jakési vyvrcholení a velké překvapení, které přichystal Kira, ale bohužel, velký oslí můstek, jak se tak říká, tu zafungoval, jen proto, aby se mohl příběh dál vyvíjet. Což se mi moc nelíbí. Tímto činem se tento příběh a tato třetí kniha stala vlastně nejhorším příběhem, co jsem zatím četl.

Člověk, který se dotkne Zápisníku Smrti, může vidět a slyšet jeho původního majitele, smrtonoše, i když sám není majitelem deníku.

Ten konec mě hodně zklamal, ale pevně věřím, že se to vysvětlí v dalším příběhu.

Našel jsem šest slušných citátů a vložil jsem je mistru Cigumi Óbamu do prófilu.

CITÁT - Ani jednou mě nenapadlo, že by mě ten zápisník a moc, kterou mi dal, mohly učinit nešťastným.

45 25.09.2017

Příčinu a okolnosti smrti lze zapsat jako první
a jméno před ně doplnit až později.

Tak oproti první knize je tohle trochu vlažnější. Zatím, co první kniha měla spousty rozumů a inteligentních vět, je druhý díl sporý na nějaké chytlavé řeči. Hned u první části nazvané „Žena“ jsem nic nepochytil a celkem to byla i nuda.

Co však zůstává, je velmi povedená a magická černobílá kresba. Některé celostránkové obrázky jsou hotová umělecká díla. Jako příklad bych vyzvednul stránku číslo 47. Jedná se o úvodní stranu k příběhu nazvaném Souhra. Prostě nádhera.

Tento zápisník náleží světu lidí od okamžiku, kdy se dotkne Země.

Malá ochutnávka:
Šóko Maki
Sebevražda
1.1.2004 od 13:15 bude myslet jen na to, jak spáchat co nejpříhodnějším způsobem sebevraždu,
aby přitom neohrozila jiné lidi, a aby se její tělo nikdy nenašlo.
Zemře do 48 hodin.

Opravdu toto pokračování nemá to správné stupňující se napětí, žádná velká překvapení a dokonce jsou tu i nudnější opakující se pasáže.
Po prvním bombastickém nástupu je tohle celkem zklamání.

Pokud je jako způsob smrti určeno selhání srdce a do 40-ti vteřin po jeho napsání je doplněn čas smrti, je možné tento čas dále měnit a vstoupí v platnost čtyřicet sekund po napsání jména.

Poslední třetina příběhu už začala být zajímavá a napínavá, leč než čtenář zjistí něco víc, je konec příběhu. Pojmenoval bych tento díl slabou detektivkou o hledání Kiri. Tohle beru spíš jako zklamání. Uvidíme jak to bude s pokračováním.

Jelikož téměř všichni lidé jsou v zásadě schopni spáchat sebevraždu, není považována jako něco, co je „nad rámec možností“, a proto ji lze zapsat jako příčinu smrti.

Z knihy jsem bohužel nevybral ani jeden citát, což už samo o sobě svědčí o mdlém obsahu.

45 15.09.2017

Karmínový kruh
šeptá se o něm jen ve skrytu stínů,
schází se v utajení,
v hlubokých hvozdech a v nejtemnějších zákoutích celého Kalimdoru.....

Osobně tomuto světu moc neholduju. Nikdy jsem mu nepřišel na chuť. K této knize jsem přišel jen díky časopisu Pevnost, který ji zařadil jako přílohu v květnu 2017.
Příběh je krásně a pohodově kreslený. Ale to je pro mě vše. Obsahově opravdu tomuto světu nerozumím a vlastně mě nikdy ani nelákal.
Přečtením tohoto příběhu jsem se jen utvrdil v tom, že už další číst nebudu.

Malá ochutnávka:
Tušil jsem, že tento den přijde. Každý je vězněm jen tak dlouho, dokud jím sám chce být..

Obdivovatelé tohoto světa.....přidejte si jednu až dvě hvězdy.

45 22.05.2017

Věci nejsou, jak se zdají.
Co bylo uvězněno, nesmí za žádnou cenu ven.
Za žádnou. Postarej se o to.

Zatím, co se první díl Města mrtvých v podstatě odehrává celý ve městě, což z něho činí takové v úvozovkách, „urban legendní“ dobrodružství, přesouvá se druhý příběh na řeku a do pusté divočiny stříhnuté kousky civilizace.

John Francis Kovář řečený Smith si je stále méně jistý, že se opravdu soustředí na ty důležité věci. Co to jsou dvě ukradené lodě v porovnání s osudem paralelversa? Nic. Ale mohl ovlivnit peralelversum? Nemohl. Tak co má dělat, než řešit problémy ve svém dosahu? Jde o to, zda neopominul něco důležitého.
Pan Žamboch však trochu opomenul a když už vlastně jsou hrdinové skoro na dosah hledané výpravy, z cela nepochopitelného důvodu je pošle zpět. Teprve na zpáteční cestě se začne něco dít, ale pro čtenáře už je pozdě, protože předepsaný počet stránek na jednu knihu se nezadržitelně blíží ke svému konci.
Můžeme tak s jistotou konstatovat, že ani tento příběh není dokončený a opět se bude velmi špatně hodnotit.

Malá ochutnávka:
Zapadl do první hospody, odkud se nelinula hudba, potřeboval klid k přemýšlení. Barový pult vypadal jako hradba a vévodila mu velké mosazná pípa, kterou obsluhoval monstrózní tlouštík s červeným nosem velikosti hrušky. Co Johna zaujalo, byla plechová destička upevněná na pípě, na které bylo švabachem hrdě vyvedené známé slovo: Pilsner.......

Vzhledem k tomu, že se vlastně podstatnou část tohoto, z kontextu vystřiženého příběhu, nic neděje a příběh je jen střední částí, která mohla býti celou knihou, dávám jen tři hvězdy.
Opakuji, že Město mrtvých mohlo být krásnou Žambochovou knihou o počtu minimálně 400 stran.

Proč jej takto rozkouskoval a použil v sérii JFK ví snad jen bůh a Jiří W. Procházka.

CITÁT – Kdo nepřijde, toho uvážeme na provaz a potáhneme pět mil za lodí.

45 14.05.2017

Pozorovatel: hlášení 4.

Původní podezření o provázání většího počtu světů stabilními bránami se potvrdilo. John Francis Kovář a jeho společníci objevili další propojenou realitu s časem zpožděným o půl tisíciletí a minimálními rozdíly v historickém vývoji. Stále však ví jen o několika dostupných světech. Podle mého odhadu jich budou desítky.....

Divný příběh z Prahy po jedné katastrofální pandemii.
Na mě je to moc deprimující, nevýrazný svět, napsaný podivným stylem, bez lásky i piva.

A nešel jsem i jednu chybu. Bohužel je dost očividná a velká do takové míry, že jsem ubral jednu hvězdu. Jedná se o situaci okolo jedenácté stránky. JFK(S) je tu chycen dvěma muži, které doprovází pes. Tento vlčák Kováře vyčmuchá a najde. Jenže, když se John F. Smith pustí do boje s těmito dvěma muži, zapomene spisovatelka Julie Nováková na toho psa. Vlčáka popisuje jako zlého a nebezpečného, ale pak se pes vytratí z příběhu bez jediné poznámky aniž by Kovářovi ublížil. Nikde se nepíše, že by ho Kovář zabil, nebo že by jej ti dva muži odvolali. Naopak pes je dokonce puštěn z řetězu, ale někde na půl cesty, než „zakousne“ Kováře – prostě zmizí.
To je strašně divná situace a jak říkám já – tady je to nedomyšlené.

Tento příběh jsem v podstatě zapomněl hned po jeho dočtení a je to jedna z těch knih, kterou už si nepřečtu.
Prostě mi to moc nesedlo, ale není to zas tak bez naděje. Je to součást příběhu o Kovářích rovnováhy a posouvá děj opět trochu vpřed.

A takhle to dopadá vždycky, propracovaný systém padá na blbosti, lenosti a omylech jednotlivců.

V příběhu je pár dobrých myšlenek, které určitě stojí za přečtení. Vybral jsem pět citátů a vložil je paní spisovatelce do profilu.

Svůj svět si musíme zasloužit.

Budu dál pozorovat.

45 22.04.2017

Jak jsem již napsal v komentáři k předešlému příběhu číslo 32, nazvanému „Zlaté město“, byl jsem zvědav, jak se spisovatelé poperou s ukončením, které pro ně „napsal“ Petr Totek. Tento spisovatel připravil krásné nové podhoubí na kterém klidně mohl začít další masakr a to klidně i motorovou pilou.
A mistři Žamboch & Procházka se toho zalekli a raději vytvořili knihu plnou …...povídek.
Asi potřebují čas na rozmyšlenou.

Tak a teď k této knize:
Úděl povídek není nikdy předem odhadnutelný. Povídky bývají různorodé a píší je pokaždé jiní spisovatelé (myslím v kompletních sbírkách, jako je například tato).
A tak se vám určitě pár povídek bude líbit, některé méně a některé možná úplně odsoudíte. Nejsem jiný. Pravda je taková, že všechny povídky mají společné téma a tím je agentura Kovářů rovnováhy - (Equilibrii Ferrarius), což může milovníky JFK trochu ovlivnit při hodnocení. Není to však na škodu.
Strašně jsem se na povídky těšil a to je co říci, protože jinak tyto krátké příběhy doslova nesnáším. Když se vám povídka líbí, jste pak naštvaní, že je konec a když se vám, naopak, nelíbí trpíte tím, že nemůžete dočíst konce.

Do tohoto komentáře jen přidám autora povídky, její název, hodnocení a – pozor – malíře, který nakreslil ke každé konkrétní povídce obrázek.
Pánové Miroslav Žamboch & Jiří W. Procházka totiž požádali každého spisovatele, který bude mít v této sbírce povídku, aby dodal i jeden obrázek.
To jen tak pro oživení.
Musím přiznat, že některé obrázky ovlivnily moje hodnocení. Ale s tím se nedá nic dělat, jsou nedílnou součástí povídky – a basta!

Ke každé povídce jsem napsal samostatný komentář, přidal hodnocení, malou ochutnávku a citátek. Vše najdete v kolonce „POVÍDKY“ k této sbírce.

Zde povídky podle pořadí v knize:

Libor Machala – NEZVĚSTNÝ V BOJI ***
Autorem kresby je sám spisovatel Libor Machala. Celkem surová a výstižná kresba.

Vlado Ríša – NA DVĚ PÍŠŤALY SE ŠPATNĚ PÍSKÁ *****
K povídce je vložen jeden obrázek. Bohužel jsem nezjistil, kdo jej nakreslil.

Jiří W. Procházka – ROZMARNÉ PYRAMIDY **
Kresbu má na svědomí Jitka Šenkeříková. A proto ta jedna přidaná hvězda. Obraz je velmi povedený.

Josef Pecinovský - ŽERTÍK *****
Jako každá povídka v tomto souboru, i tato má svou kresbu. Opět tu nikde není informace, kdo jí nakreslil. Podle značky LM na obrázku dedukuji, že jí nakreslil Libor Machala.

Františka Vrbenská – HODINA KRÁLOVRAHA *
Obrázek k této povídce nakreslil Martin Brtna a je to dílo na stejné úrovni jako povídka.

Tomáš Bartoš – NA ZAČÁTKU VĚČNOSTI ***
K povídce je přiložena jedna kresba, být barevná vypadala by o hodně lépe. Nezjistil jsem, kdo je autorem.

Zbyněk Kučera Holub – KARKULKA A BESTIE *****
Obrázek, který je surový a celkem výstižní, nakreslila Lucie Kučerová, manželka pana spisovatele.

Jaroslav A. Polák – TAJEMNÁ FRANCOUZKA *****
Obrázek který k této povídce nakreslila Stanislava Sobotková je velmi povedený.

Jan Kotouč – BEZ ILUZÍ ****
Obrázek k této povídce nakreslil Libor Machala a nutno podotknouti, že se mu podařil. Sálá z něho akce a zima.

Karolína Francová – MODRÉ PLANETY ***
Obrázek k této povídce nakreslila Alžběta Klímová. Kresba je mangově nádherná a možná nejlepší v této sbírce.

Petr Totek – Anděl EF ****
CITÁT – Obrázek mi nakreslila Stanislava Sobotková, téma si vybrala sama a já jí tímto moc děkuji.

Miroslav Žamboch – ZROZENÍ IMPÉRIA *****
Jak napsal sám pan Žamboch, proč nosit do lesa dříví, když ho může donést mistr. Pověřil tak kreslíře Petra Vyorala, aby mu nakreslil obrázek k jeho povídce.

PS – Pan Vyoral nakreslil všechny titulní obrázky celé knižní série JFK.

Celkem 45 hvězd : 12 povídkama = 2,8125 / celkem 3 *** za sbírku.


…........................Svůj svět si musíme zasloužit..........................

45 11.04.2017

Velmi jednoduchý příběh, ne nepodobný zlatokopeckým máyovkám..
Je tu absence skoro všeho. Hlavní hrdinové jsou sice John Francis Kovář a Vincent Vega, ale jinak tomu chybí vše. Není tu žádná láska, ani pořádná akce a když už sem pan Petr Totek nevložil ani jednu pasáž s pivem, byl jsem celkem zklamán.
Humoru je tu také velmi málo a tak se příběh stává spíše jen nutností k přečtení, protože se tu ke konci začíná formovat celkem zajímavá situace. Nechci více prozrazovat, jen snad to, že v tom má prsty (nohy) profesor Wonder a cestováni mezi realitami.

Malá ochutnávka:
Uvaříme si polívku! Rozhodnul Vega. Dojdu pro vodu, nějaké maso máme, přidáme brambory a bude bašta.
„Ještě ti chybí sekyrka,“ podotknul John nevinně.
„Sekyrka na polívku?“ nechápal Vincent.
„Ale nic, to je jen takový starý Český zvyk“
„Já ty vaše tradice nikdy nepochopím.“

Je to první kniha Petra Totka a tak se mu musí odpustit i nějaká ta chyba. Jednu jsem našel na straně 174. Spletl si tam Pizzara s Beártem, ale to se dá omluvit. Je to přeci jenom prvotina.

Vybral jsem jen tři citáty, což svědčí o tom, že kniha svým obsahem zrovna moc nezáří. Není zase ale tak špatná, že by si jí měl čtenář vyhýbat. A jak jsem již napsal, na konci se začíná formovat zajímavá situace a jsem zvědav, jak se sní spisovatelé vypořádají v dalších příbězích.

45 04.04.2017

Pozorovatel, hlášení 3:

Tři paralelní reality jsou spolu propojeny stabilně, je pravděpodobné, že budou existovat i další přístupové světy.

Po misi číslo 27 nazvané „Dlouhý černý úsvit“ se mi zdá, že úroveň Kovářovo příběhů prudce klesá.

Invaze je military fantasy, plná násilí, rozkazů a zelených mozků. Vše se odehrává v paralelní Druhé světové válce. Je to tu samej nácek. Každej na ně nadává, ale každý scénárista, režisér nebo spisovatel je velmi vděčný, když něco z SS může ve svém příběhu použít. Také je to velké lákadlo pro konzumenty. Já jsem jiného názoru. Pokud budu chtít něco o válce, přečtu si něco o válce. Tuhle knihu o válce jsem dočetl s velkým odporem a to jen díky tomu, že je to v této sérii, pro pochopení celkového děje a je prostě nutné vědět kde kdo a jak skončí.
Agentura již neexistuje, ale přesto všichni, kteří v sérii pokračují, připisují Kovářovo jednání a chování, jaky by to byla další agenturní mise. NENÍ!!!!! Je to samostatné Kovářovo jednání. Proto to ztrácí na té původní kráse.
Tento příběh se mi skoro nelíbil. Jeho hodnocení dvěmi hvězdami je lehce nadsazené. Jednu hvězdu jsem přidal za snahu napodobit humor (špatně napodobený) mistra Procházky a pokus držet se pivní linie, kterou dodal mistr Žamboch. Ale to je tak vše. U příběhu jsem se nudil a čistě a jistě mě nebavil.

Jo a kdyby jste po válce chtěli na pivo, tak si mě najděte.

Malá ochutnávka:
Studoval jsi vůbec nějaké historické materiály ohledně invaze v Normandii?
Ne, ale hrál jsem Call of Dutty.

Vzkazy:
Pro milovníky války a military knih – přidejte si jednu hvězdu.
Pro odpůrce piva – odeberte si jednu hvězdu.
Pro fanoušky JFK – Nutno přečíst pro kontinuitu příběhu.
Pro Salonku – Nečti to :-)

Vybral jsem asi osm nazelenalých citátů a uložil jsem je Janu Kotoučovi do sumky.

Na konci knihy je přidána opět další povídka.
Tato se jmenuje „Kaťuša“ a napsal jí, tak jako v předešlé knize, Jaromír Vykoukal.
Malý komentář najdete v kolonce „Povídka“.
Mohu jen připsat, že jsem povídku ohodnotil čtyřmi hvězdami a dodávám, že je sice krátká, ale je mnohem lepší než příběh Invaze.

Svůj svět si musíme zasloužit.

45 23.03.2017

Pokud je John Francis Kovář naživu (?), nadále se skrývá před vyšetřovateli Agentury.
Nutno za každou cenu vyslechnout.
I posmrtně.
KILLER

Karolína Francová se vydala do světa JFK a velmi se jí to povedlo.
Nejen že zahrnula do příběhu Johna F. Kováře, který je stále na černé listině, ale ještě dala příběhu jinou normu. Její hlavní postava Nikita Bernstein je odhodlána přijmout svůj osud a žít v takovém světě, který ji „pohltil“. Což zatím v žádném příběhu nebylo. Navíc je to poprvé, co je kniha psána (vyprávěna) v ICH formě, což přineslo do série zajímavé a čtivé oživení.

Malá ochutnávka:
Na své záchraně jsem začala pracovat 28. dubna a měla jsem na to sedm dní. Biblický podtext toho čísla mě jako nevěřící dost iritoval, zvlášť když Bůh sedmý den odpočíval a já budu sedmý den nejspíš mrtvá.......

Tenhle svět se mi moc líbil a rychle jsem jím prošel - proplul - (pročetl) Obsahuje i jistou poctu Karlu Čapkovi za jeho přínos do literatury,. Zvláště pak jeho Válka s mloky (Někdy Válka s Mloky) je tu evidentně vedena v paměti a vlastně je jen trochu doplněna a pozměněna.
Inu jiná realita, jiný svět.

CITÁT - Nahá v ledové vodě jsem si po své proměně připadala víc žensky než kdy jindy.

PS – Nutno dodat, že zatím co Miroslav Žamboch vtisknul Andree de Villefort zelené oči, někteří jiní zase hnědé oči, Karolína Francová ji zobrazuje jako modrookou.

Příběh (knihu) mohu vřele doporučit.

Na konci knihy je povídka s názvem Zřídlo moci.
Povídka je vtisknuta do paměti v profilu Karolíny Francové.
Napsal jsem k ní komentář a samolitr jí ohodnotil.

Svůj svět si musíme zasloužit.

45 02.09.2016

Pan Žamboch se vydal trochu jinou cestou, tedy ne zase tak jinou, ale spíše do hloubky a použil jiného hrdinu. Místo tvrdého a svalnatého, převážně ošklivého chlapa, zasadil do svého příběhu ženu. Ale nenechte se poplést není to nějaké křehké pírko. Pod oblými tvary se skrývají železné svaly, které ji umožňují skákat, běhat i udeřit mnohem rychleji a tvrději, než to dokáže většina mužů. Není to Bakly, není to Koniáš ani Basil, je to Jennifer.
Prostředí však zůstává typické, tedy to, o kterém pan spisovatel píše nejvíc. Blíže neurčená doba ve které se hojně používají magické kameny a různé druhy dalších kouzel.
Hlavní hrdinka dostane práci, vybere si několik parťáků a jdou na to. Tentokrát je to důl Quake, rozprostírající se pod městem Gaardepolis. V tomto dole se nachází předmět, který musí Jennifer doručit muži, který jí za to zaplatil nemalou částku. Vlastně až moc velkou částku, která v Jennifer vzbudila podezření. Cesta do hlubin dolu nebude žádný klidný výlet.
Je to dobrodružná výprava kde půjde o holý život.

Malá ochutnávka:
Jennifer kráčela s kuší v levé ruce, v pravé držela těžký tesák, spíše pracovní nástroj, než zbraň, ale pro stínání zombií ideální. Výstřel z kuše, než se stvůra stačila zhroutit švihnutí tesákem, odkopnutí hlavy a když měla štěstí, podařilo se jí získat zpět i šipku. Asmundsen pracoval podobně, Linda dávala pozor a likvidovala z dálky ty nejhorlivější a nejdychtivější stvůry. Rex s Texem stříleli, jen když někde objevili větší počet zombií pohromadě, Estehasy kráčel uprostřed rojnice, v každé ruce jeden granát.

Další „malá“ knížečka obsahující krátkou,povídku. Bohužel není tato povídka tak působivá, jako její předchůdci. Příběh z dolu mě moc nenadchnul, spíše mi připadal psán trochu horkou jehlou (horkým perem?) Lehce nevěrohodné dokonce i pro mne. Ne a ne se do příběhu Jennifer a jejich společníků vžít. Zatím nejhůře přijatý příběh z této série.

Již druhá kniha, kterou čtu v elektronické podobě. Knížka se totiž dá sehnat jen za velké peníze, které její původní cenu 59 korun několika násobně převyšují. Ale tak zvaní „dolující“ prodejci si neuvědomují, že ne každý bude takový magor a dá za tuto knihu například 333 korun. Ne !!
A tak přišel na řadu internet a já mohl začít číst.

CITÁT - Žádná díra není natolik hluboká, abychom se z ní nevyhrabali.

45 15.08.2016

SVŮJ SVĚT SI MUSÍME ZASLOUŽIT.
Heslo organizace E.F. i samotného Johna Francise Kováře.

Píše se rok 2050 a něco nekalého se děje.
Na tuto expedici vypustili Miroslav Žamboch a Jiří W. Procházka svého mutanta. Ten se jmenuje Tomáš Němec. Kromě několika povídek, tento člověk vlastně nenapsal nic. Ale koukal jsem, že i dvanáctý díl série JFK má na svědomí on.
Chladná hra se mu velmi povedla. Od svých chlebodárců (Žamboch – Prohazska), si vzal pár podobenství a přidal své. Vznikl z toho jeden z těch lepších příběhů v sérii.
Šílená řešení vyžadují šílené muže. Tomáš Němec dokázal, že je hodně šílený. Předvedl nám tady na papíře ledovou Prahu, která se zmítá na pokraji zhroucení. Avšak ani extrémní podmínky a omezené možnosti nezahnaly lidstvo do kouta. Žijí, přežívají a bojují. A tento křehký svět začíná napadat někdo z jiné dimenze. JFK musí zjistit, kdo jeho společnosti zabil agenta a jaký k tomu má důvod. A moto společnosti E.F. „Svůj svět si musíme zasloužit“, má v téhle realitě větší váhu než kdekoli jinde.
Krásně pojatá Praha, plná mrakodrapů, leč do většiny pater zasypaná sněhem a zledovatělá. Obří mastodonti jako jídlo, ale dají se použít i jinak, sem sice naoko nepatří, ale je to jiná realita, tak proč ne.

Možná jen malý postřeh u Tomáše Němce. Určitě četl pozorně předcházející příběhy, aby mohl volně navázat a použít Kovářovo známé postavy, ale v jedné věci se trochu spletl. Andreu Villefortovou popisuje jako dívku z hnědýma očima, což je špatně. Kovář se ve dvou příbězích zmiňuje o pronikavých zelených. Ale je to jen detail.

Na straně 14 si tu dokonce spisovatel udělá srandu z Jiřího W. Procházky.
CITUJI:
Tenhleten spisovatel Prohazska si myslí, že se může nám, pravověrnejm fanouškům, smát do ksichtu? Mám pocit, že si toho chlapa brzo najdu..................

Jsem rád, že si pánové Žamboch a Procházka, našli Němce.
Vznikla tak velmi čtivá kniha, která nevybočuje z dané linie, ale přináší i něco nového.

Tak popřemýšlejte, zda se tu hovoří o mastodontu nebo ženě:
…..............Takovoudle kost bych přece ve štychu nenechal.

45 28.06.2016

Ikdyž je tento příběh prvním z celé série, je to mé druhé dobrodružství ve světě JFK.
To prvotní seznámení se jmenovalo Vincent Vega a byl to dvaadvacátý příběh.
Velmi mě to zaujalo a tak jsem fanaticky začal shánět všechny vyšlé knihy.
Zatím mám jen část, zlomek, z těch, dnes již 36 dobrodružství. (06 2016)
Pašerák je první kniha, která dala základ tomuto, dá se říci, knižnímu kultu, na kterém se podílí, krom zakladatelů Miroslava Žambocha a Jiřího Walkera Procházky, i další řada českých spisovatelů a spisovatelek.
Ale dost bylo keců, tady je John Francis Kovář, jehož otec se jmenoval Josef Kovář a matka Elisabeth Francis.
Johna, dále jen JFK, se pokusí naverbovat jakási podivná společnost, říkající si E.F. (Equilibrii Ferrarius) , ale něco se pokazilo a JFK se propadá časem do zvláštního světa, kde, aby přežil, se stává pašerákem.
Pašerákem produktu, který umožňuje výrobu, v tomto světě, nelegálního piva. Piva zvaného M-pivo.
Příběh JFK je zatím zahalen mnohým tajemstvím. Čtenář vůbec netuší, co se děje a kam to vše spěje.
Není to cestování po cizích planetách, jedná se o cestování mezi dimenzemi a paralelními světy napříč obrovskou škálou časových úseků. Převážně agenti cestují do minulosti aby zabránili záškodníkům, kteří se snaží narušit časovou kontinuitu a změnit tak dějiny daného světa.
Je to složitější, ale naštěstí se jedná o přímé dobrodružství, které mě velmi oslovilo.
Miroslav Žamboch navíc umí ve svých knihách použít i erotické části a tím svá díla příjemně vykresluje. Nabízí tak čtenáři Sci-fi a Fantasy okořeněné lehkou erotikou.

Malá ochutnávka: O kapotu se opírala žena ve vypasovaných kalhotách a pánské košili svázané na uzel, takže odhalovala část boků a břicha........ Rozhalenka košile ukazovala počátek úžlabiny mezi ňadry.... kočka, zatraceně nebezpečná kočka.

Já se bavil a fandil.

Ačkoli v by se mohlo zdát, že 115 stran tohoto dobrodružství je málo, věřte, že je to hodně.
Není čas na zbytečné kecy a akce střídá akci.

Zajímavé na tom všem je, že jsem věděl o existenci těchto příběhů, ale z nějakého, mně zatím nepochopitelného důvodu, jsem se tomu vyhýbal. Ale změna je život a já teď budu nějaký čas (pokud mi ho nějaký záškodník nezmění) žíti ve světě Johna Francise Kováře.

45 16.06.2016

Od: KILLERa – Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranslátor EF báze HUMAN IV tech
Komu: GODovi – Centrální Nad-inteligencí EF
Subjekt: Agent John F. Kovář
Vyhrazení: Materiál nepřístupný lidem.

Tak takhle začíná správný western, kde se jezdí na koních, pořádají se souboje a jsou vyhlazováni původní obyvatelé Nového světa. Ha – a teď si asi říkáte, že jsem se zbláznil.
Ne, nezbláznil. Již 22 příběh ze série JFK se odehrává na divokém západě. Úkol Johna Francise Kováře je zatím tajný, ale během prokousávání se příběhem, vám naservíruje střípek po střípku, co vlastně v této době, kdy ještě Novým Yorkem nevedla ani železnice, pohledává.
V takovým světě jsou noci určeny k zabíjení....nebo milování.

Malá ochutnávka:
Mám rád světy, kde v noci slyšíte cvrčky, místo klapání betonu se pod podrážkami ozývá vrzání prachu, ale současně vám v baru nalijí poctivého panáka a umějí pěstovat dobrý tabák.

Když jsem si na Světe knihy 2016, konaném v Praze, nechal tuto knihu od mistra Miroslava Žambocha podepsat, řekl mi, že je to nejlepší kniha z celé série. Jenom jsem kývl hlavou na souhlas a nechtěl jsem mu prozradit, že je to vlastně moje první kniha v této sérii.
A musím uznat, je to dobré. Má to napětí, akci, krev, humor, lásku (k ženám, ale i k penězům) a jako celek je to parádní dobrodružství.
Už jen názvy samotných kapitol jsou geniální. Sice se zdá, že něco zásadního prozrazují, ale není to zas taková pravda. Co vám třeba vytane na mysli, když si přečtete že tato kapitola se jmenuje – Plány v plánech jiných plánů nebo Zabíjet v tichu – no? No vidíte, nevíte, ale zdá se, že tušíte.

Malá ochutnávka:
Před polednem, ve stupňujícím se žáru působil York jako po vymření. Pár místních psů (Prcku) polehávalo ve stínu. Starší muž seděl v houpacím křesle na vyvýšené dřevěné podlaze před domem opatřeným nápisem – ZUBAŘ, RANHOJIČ, HROBNÍK.

I forma psaní se povedla a čtenář se v ději neztrácí. Postava Vincenta Vegy je psaná v „ich“ formě, ostatní zúčastněné osoby jsou jen komentovány vypravěčem. Na pasáže s Vincentem Vegou jsem se těšil. Mluvil vesele, znal tajemství a dokáže si i z nepříjemné situace udělat srandu, nebo hodí nějaký vtípek.

Není lehké jít do temnoty. A já šel a vybral si dvaadvacátou knihu série JFK a vůbec jsem netušil, do čeho jdu. Nelituji a už se snažím sehnat další příběhy. Trochu se bojím (viz pan autor osobně), že už nebudou tak dobré, ale doufám, že budou alespoň čtivé.

Pro ty, kteří nejsou seznámeni s touto sérií, mohu říci, že kniha je samostatný příběh a nemusíte mít načtené ty ostatní. V příběhu se neztratíte a vše se dá pochopit. Doporučuji.

45 23.05.2016

Pan spisovatel začal svou knihu slovy:
Svým stálým čtenářům děkuji za věrnost
a ty nové zvu na cestu do říše fantastických skutečností............září 2014.

Co jsem od pana Ericha von Dänikena čekal, to jsem taky dostal. Poslední kniha z pětice zásadních titulů ze života tohoto astroarcheologa, který se nebojí vyřknout téměř kacířské názory. Navíc je umí parádně podat svým věrným ovečkám (čtenářům), že tu není co vytknout. Kniha opět obsahuje spousty nádherných fotografií z celého světa, doplňuje některé původní myšlenky o návštěvách mimozemských civilizací v hluboké historii naší planety a upřesňuje další zajímavé skutečnosti.

Malá, kacířská, ochutnávka:

Křesťané si každý rok o Vánocích připomínají příběh Kristova narození zaznamenaný v Lukášově evangeliu. Ve skutečnosti se ovšem jedná jen o přepracování daleko starší legendy o narození Abraháma..........

Pětice knih, kterými Erich von Däniken pravděpodobně zakončil svou spisovatelskou éru,
nese název:
Pozdravy z doby kamenné,
Omyly v zemi Mayů,
Tajemný dávnověk Středomoří,
Nemožné skutečnosti
a Kacířská kniha.

45 27.03.2016

..........Dexter toho cítí spoustu, hlavně únavu a nudu. A Dexter také cítí stále rostoucí nutkání už brzy si najít někoho, s kým by si mohl hrát. Aby byl upřímný, tak čím dříve, tím lépe, neboť manželství mu z nějakého podivného důvodu jen zvýšilo chuť.............. Vzhledem k tomu, že jsem viděl kompletní televizní seriál o životě Dextra a jeho Temného společníka, mohl jsem si dovolit nastoupit do rozjetého Dextrainu v polovině knižní série. Věděl jsem, co mě čeká, nemusel jsem zjišťovat, jak se Dexter oženil a co před manželstvím dělal. Nevidět seriál, byl bych se v knižním příběhu ztrácel - takhle, ale ne a vůbec mi to nedělalo problémy. .......Vědomí, že člověka někdo postrádá, skutečně zahřeje u srdce, a kdybych nějaké srdce měl, nejspíš bych i pocítil příliv tepla.......... Já ten optimismus nesdílím. Tento příběh mi připadal strašně nudný a nebýt těch několika velmi dobrých Dextrovo hlášek v jedné osobě asi bych to ani nedočetl. Úvodní pasáž z Francie obsahuje až moc cizích výrazů, do Českého jazyka, z nějakého podivného důvodu, ani nepřeložených a už to samotné mě celkem odrazovalo. Dexter se tu jen vytahuje a zas tak moc lidí nezabije. Naopak tu probíhá zbytečná honička, která nás zavede až na Kubu a upřímně, pasáž z Kuby je totálně profláknutá, nudná a zbytečná. Z příběhu mi tak zůstalo jen těch několik hlášek. ..............jest-li sem tam ujede a povraždí pár lidí, je to vážně taková hrůza?........... a pocit, že další knihu už nepřečtu. Malá ochutnávka: Dexter Velkolepý ovládne svět jako novodobý Kolos Rhodský, se spoustou úhledných mrtvolek u nohou, přineseme vám ho naživo, v barvách a právě včas do večerních zpráv. Jé mami, kdo je ten velký a hezký muž se zakrvácenou pilou? Ale no tak, drahoušku, to je přece Dexter Morgan, ten hrozný člověk, kterého před chvilkou zatkli. Ale mami, proč se usmívá? Má rád svou práci, miláčku. Vezmi si z toho ponaučení - najdi si jen takovou práci, která ti přináší potěšení......... CHYBA V LOGICE PŘÍBĚHU: Na straně 257 zajíždí Dexter k budově svým autem. Neměl kde zaparkovat, a tak postaví auto šikmo na chodník a na palubku položí svojí policejní průkazku, aby každý věděl, kdo takhle zaparkoval. O pár minut dál (strana 258) se však snaží dostat na výstavu, ale dozorce ho nechce vpustit. A jak pak sám Dexter říká: Pustil mě až když jsem mu ukázal svůj policejní průkaz.......... Ale ten přeci nechal před budovou v autě.Tak si to přeberte jak chcete. Slabých 60%

45 06.02.2016

Tak tohle je opravdové obrovské zklamání. Než jsem se prokousal prvním odstavcem, musel jsem se třikrát vrátit. Chci lehkou zábavu, tak jak jsem u pana Žambocha zvyklí, ale tohle je humus. U druhé části nazvané "Vnitřní nepřítel" jsem to vzdal. Na straně 26 jsem zjistil, že 1 - Hlavní hrdina je blbec, 2 - Neustále musím "překládat" spousty výrazů, pro které by se našlo krásné české slovo 3 - Vůbec nechápu vo co tady jde a 4 - Nemám komu fandit. Tady je malá ukázka o čem, že to píšu: Přestal jsem si hrát s novými gatlingy a vrátil se k opětovnému zpřesňování simulace turbulentních dějů, k nimž dochází při letu kinetického torpéda hustou atmosférou. Cítil jsem, že za temnou clonou neeuklidovské fyziky existuje řád, který - kdyby se mi ho podařilo najít - by umožnil mým střelám na základě superaktivace udržet si supersonickou rychlost řádově déle, než odpovídalo standardnímu brzdění hustou atmosférou. Neustále jsem narážel na nějaká omezení a v kostce - nebavilo mě to. Jdu si raději přečíst nějakou knihu o fyzice nebo Padesát odstínů šedi.

45 24.11.2015

Tady je zajímavá jedna skutečnost. Film natočený podle stejného jména je zakončen v polovině knihy. Dobrodružství malého Erika v této knize pokračuje a je tu vysvětleno, vše, co dělal pro své přežití mezi dinosaury. Pro ty, kteří viděli film je toto nutností a perfektním završením osudů ostrovů Nublar.

45 28.10.2015