TetaMadla komentáře u knih

Tuhle "scifárnu" jsem začala číst jen kvůli svému závazku, že přečtu všechno, co nabízíme v podpůrném e-shopu Krásná slova. Hodnocení tady nebyla příliš hystericky nadšená (abych to řekla taktně), nevěděla jsem tedy, co mám čekat.
Ale nemůžu si pomoct, mně se to líbilo. Svět, kde nejsou monstra, jen lidé všeho druhu, vesmír, kde se na vzdálených planetách mluví slezsky, kde se postavy jmenují Česnek a Švindl (podezírám autorku, že různých odkazů a tajenek je tam víc, jen jsem je nedokázala odhalit) a kde se dokonce ví i o Hliníkovi, co se odstěhoval do Humpolce.... takový svět prostě nelze nemilovat.
Major Smith je přesně ten týpek, jakého popisuje anotace: potíže buď řeší - nebo je způsobuje. Oboje s lehkostí a nonšalancí. Osobně si ho představuji jako kombinaci sympatičtější verze Draco Malfoye a mladého vydání Jiřího Kodeta.
Tím se ale dostávám k velké slabině, a sice k popisům. Ty tu totiž prakticky chybějí. Nevíme prakticky, jak kdo vypadá, jak je projektována kosmická loď, jak si máme představit různá ta udělátka, o nichž se v knize mluví... To je velká škoda, protože autorka očividně psát umí a větší podrobnost by dodala její knize šťávu a barvu.
Další výtku mám k některým jazykovým nešvarům (kolikrát je použito "až tak", velký zlozvyk naší doby!) a bohužel i k chybám, které v knize zůstaly.
Naopak pochválit bych chtěla neuvěřitelné množství přímé řeči, na které je vlastně celý děj postaven. Jako autorka to dovedu ocenit.
Jedno musím přiznat: jakmile jsem tento díl dočetla, okamžitě jsem sáhla po druhém. Major Smith, který vlastně vůbec není major Smith, vás prostě okouzlí, ať chcete či nechcete.

3 21.01.2024

Příšerná kniha. Příšerně neodložitelná. Člověk prakticky od začátku ví, jak to bude dál, protože to prostě jinak být nemůže, děsí se toho předem, vlastně to ani nechce vědět - a přece nemůže knihu odložit a dál se zatajeným dechem sleduje ten stále se zrychlující sešup po šikmé ploše, ten neodvratný pád až na samotné dno. Už už to vypadá, že je hrdinka ze závislosti jakžtakž venku - a bác ho, zase to "posere". A jede to stále dolů a dolů, hloub a hloub. Do poslední stránky není jasné, jak to vlastně dopadne. Dostane se z toho? Nedostane?
O závislosti na automatech asi slyšel každý, ale málokdo z nás má osobní zkušenost. Mně o takových lidech vypráví občas dcera, pracující v gastronomii, bývají to příběhy jejích kolegů, kteří měli našlápnuto na celkem dobrý život, než všechny naděje, plány a šance naházeli do bedny. Příběhy děsivě podobné tomuto.
Knížku jsem zhltla na dva zátahy. Trochu mě rušilo, že první polovina je poměrně popisná, zatímco druhá se podobá spíše souhrnnému záznamu bez větších detailů. To je proti první části dost odlišný způsob vyprávění a trochu mi ten přechod skřípal. Na druhou stranu, kdyby autorka udržela podrobnější styl, byla by kniha jistě dvojnásobná a to nevím, zda bych dokázala dočíst. Ne kvůli způsobu psaní, ale kvůli ději, tak děsivě předvídatelnému a neúprosně katastrofickému. Už takhle jsem na knihu několik dní myslela neustále a myslím vlastně dosud. Člověka nemůže nenapadnout myšlenka, že autorka takovým peklem prošla...
Jediné, co mi připadalo maličko nepravděpodobné, byl postoj Milenina manžela Jirky. Ale kdoví, možná takový anděl existuje.
Cesta do blikajícího pekla určitě stojí za přečtení. Mně se dostala pod kůži a budu na ni ještě dlouho myslet.

6 29.12.2023

Dobře napsaná duchařina s tajemstvím, mírně detektivní zápletkou a hromadou paraschopností.
Autorka používá bohatý, krásný a bezchybný jazyk, což mě potěší u každé knihy. Zde je však navíc mistrně namíchán koktejl romantiky, tajemna, akce a napětí.
Řešení zápletky jsem sice začala tušit zhruba od poloviny knihy, osob nadaných zvláštními schopnostmi bylo na můj vkus trochu mnoho na příliš malém prostoru a tyto schopnosti byly sem tam použity jako deux ex machina k řešení jinak neřešitelné situace, občas i romantiky bylo trošičku moc, ale to nic nemění na tom, že jsem knihu přečetla s napětím a zájmem (nemohu napsat jedním dechem, protože to mi okolnosti nedovolily). A že pevně doufám, že slíbená řada se souhrnným názvem Grace vznikne a bude stejně napínavá a dobře napsaná jako Padlý anděl.

1 10.12.2023

Dvě slunce se ke mně dostala jako artikl v mém e-shopu na podporu českých autorů www.krasnaslova.com
Považuji za žádoucí, přečíst vše, co nabízím, a tak jsem po jistém váhání vzala do ruky Dvě slunce. To váhání bylo proto, že od dob čtení Karla Maye (který mě v knihách nenadchl) jsem vlastně western v ruce neměla. O to větší bylo očekávání.
Mohu říct, že jsem se nezklamala.. Dvě slunce jsou i nejsou western. Příběh je poměrně klasický, byť Indiány tam nenajdete, jen jednoho Apače a ten ještě ani Apač není. Jinak ale z kulis Divokého Západu nechybí nic: přestřelky, ukradená stáda, nenávist na smrt, lynčování, láska nebeská, tvrdí chlapi, krásné ženy...
To vše psáno milým, jaksi starosvětským způsobem, kdy neskáčeme hrdinům z hlavy do hlavy jak zajíci na poli; děj se odvíjí srozumitelně, postupně a logicky. Přesto není nouze o zvraty a překvapení. Když si myslíte, že něco nějak je, brzy zjistíte, že to tak vlastně vůbec není. Oblouk příběhu je trochu předvídatelný, ale v tomto příběhu to nějak vůbec nevadí.
Jazykově je kniha bohatá, psaná pěkným čistým jazykem. Škoda jen několika přehlédnutých chyb. Jinak se čte samo.
Jednu hvězdičku ubírám za pekelné množství trojteček, kurzívy a vykřičníků.
Jinak román naplnil očekávání a je myslím důstojným zástupcem svého žánru. Kniha se mi četla opravdu dobře a mohu ji s klidným svědomím doporučit všem milovníkům dobrodružného žánru.

06.11.2023

Máte rádi středověk? Tajemno? Fantasy bez nutnosti popisu vzdálených světů, národů a krkolomné techniky? Milujete barvitý, bohatý jazyk a vyprávění s jiskřičkami humoru? Erotiku, kde se nepopisuje anatomicky každý orgán a tělní otvor?
Tohle všechno máte rádi? Pak vás varuji - neberte si tuhle knížku do vany! Ono není nic příjemného, když vás po hodině či dvou vyruší bouchání na dveře a dotazy, zda jste se neutopili v té vodě, která už mezitím dávno vystydla a z níž máte krabaté prsty...
Já fantasy skoro nečtu, ale tahle kniha mě dostala. Už jen ten barvitý jazyk, slovní zásoba, popisy emocí, situací a scén... Četla se "hladce" a příjemně a Bergar... to byl prostě můj typ! A jako bonus ty překrásné ilustrace, dokonale dokreslující dojem z knihy!
Tuhle knihu za sebe mohu opravdu doporučit. Do vany si ji fakt neberte, byla by jí škoda. A kromě toho se dost pronese... :-D

2 03.09.2023

Dvě slunce svítí i na našem e-shopu Krásná slova, který je zaměřen na podporu začínajícím a méně známým českým autorům!
https://www.madlencin-obchudek-s-krasnym-slovem.cz/p/iva-majerova-dve-slunce/

27.06.2023

Těžko napsat něco, co tu ještě nikdo nenapsal. Tahle kniha mě totálně dostala. Nosila jsem si ji tady v hotelu na procedury i k jídlu. Nemyslela jsem při čtení na své vlastní psaní - a to je co říct, protože jiné knihy nedokážu číst momentálně vůbec. Ale Bezceler jsem neodložila.
Jestliže jsem v recenzi na "Můžu, ale nechci" přirovnala knihu k dílům pana Pratchetta, kde mezi legrací prosvítají myšlenky tak hluboké, až mrazí, pak u Bezceleru se musím zeptat:
"Hele Nývlt, nejsou voni brácha vod tohohle Fulghuma? Nejsou voni nakonec taky duchovní, no přiznaj se, Nývlt!" Protože věci tak moudré a přece tak vtipně napsané bylo mi čísti právě jen u milovaného pana Fulghuma.
Jak praví zde Alex, Erik je narušitel. Narušuje nejen zažité mýty (Medusa), ale narušuje, láme a odlupuje i letité krusty z našich srdcí, odemyká obruče, které je svírají už tolik, tolik let. Vyslovuje (často dávno již známé) pravdy neotřele, vtipně, srozumitelně a s vlastním názorem (pokud ho má :-D ). Otvírá oči - ale nikoli prudkým světlem, nýbrž jemným, lehkým paprskem, který nebolí.
S málokterou knihou jsem tak souzněla jako s Bezcelerem a Můžu, ale nechci. Ale taky jsem se chechtala nahlas, až se kolemjdoucí lázeňští hosté po mně otáčeli.
Ale prý se má i trochu kritizovat. Musím přiznat, že jedna báseň se mi prostě nelíbila, a to Čtyři roční období. Vůbec mi tam nesedí. Jako by ji psal někdo jiný.
Autora bych nejradši zabila. Ne za tu za mě ne moc zdařilou báseň. Za ten zatraceně zdařilý zbytek! Protože takhle psát chci umět jáááááá!
A nechápu, jak to, že na tuto knihu nestojí v knihkupectví fronty od samého rána!!!

3 20.06.2023

No. Co napsat? Jako i jiní, obálce bych se asi vyhnula.. no jo, ale když to napsala Jana Slaninová, tož to nemůžeme očekávat nic běžného, není-liž pravda? Dobře tedy, obálce odpouštím a jmu se číst to dílko, které mě určitě nebude bavit, páč je tam jen sex a prachy, a to nejsou moje témata.
Prdlajs! Od začátku fičák, hlavně tedy sexuální, pravda. Pro mě až trochu moc, ale za to může moje vštěpená prudérie. Když jsem taková fajnovka, nemám číst knížky s tak všeříkajícím názvem, že jo... Vali prostě sexuje o život a v pozadí se odehrává nám starším dobře známý socialistický zázrak. Všechno jede, pasuje dohromady, až si člověk říká, konečně holka našla to svoje...
A bác ho, všechno je jinak, aneb jak by asi sama Valerie řekla - a kurva! Zvrat jak na horské dráze.... a pak už to jede až k tomu konci, který samo nevykecám. Jo, nic tak nepotěší, jako číst o cizích trampotách.
Sama píšu hovorovou češtinou, takže mě autorčino výrazivo nešokovalo. Vali prostě mluví, jak jí zobák narost´, v pohodě. Jediné, co mě časem začalo trochu rušit, bylo to stálé opravování vulgárních výrazů za ty slušnější. "Je v pr...frustrován" :-D má to ovšem i něco do sebe a Valérie nakonec stejně zase sklouzne k původnímu výrazu.
Možná nejde o dílo století, ale smlsla jsem je ráda a s chutí. Valerie je živá (někdy až příliš) a uvěřitelná. Musím říct, že jsem dočítala skoro s obavou, co zase pos... totiž jaké potíže si zase způsobí. Ale neřeknu!
Kniha na mě působí jako autorka sama - svižná, oddechová a sexy. Můžu doporučit. Pokud nejste prudérní...

1 16.06.2023

Těžko, přetěžko mi, mám-li psát recenzi na toto dílo. Proč, tážete se? Inu proto, že předchozí hodnotitelé řekli vše, co se dere na jazyk (či na klávesnici) mně.
Přiznám se, že jsem současnou českou literaturu trošku upozadila, mimo jiné i proto, že jsem mnohdy měla pocit, že mi nic neříká. A pak také proto, že když píšu, nečtu, ruší mě to. Shodou náhod jsem byla autorem požádána o hodnocení (ačkoli ho neznám) a dostala jsem, považte, výtisk k recenzi - nejen podepsaný, ale i s kresbou mého velectěného obličeje na předsádce! A tak jsem se dala do čtení.
A zírala jsem. Máloco v poslední době rezonovalo s mým lehce okoralým perikardem tak jako básně a povídky tohoto autora. Pravda, jsem stará struktura, takže mi občas drhlo poněkud (své)volné nakládání s rytmem veršů a občas (ale fakt mě nekamenujte) mi připadalo, že autor jaksi vyčerpal myšlenku před koncem básně a že u některých už poslední strofy nebyly tak dobré jako začátek. Taky nepředstírám ni omylem, že jsem dokázala všechnu poezii v "Můžu. Ale nechci" pochopit. Ale to, co jsem pobrala, mě dostalo. Osuška. Božské minidílko! Úvodní báseň - co k ní dodat... A jedna vedle druhé prostě krása.
A povídky? "Voni jsou děsnej kokot, Nývlt!" nebo "Každý se může stát jen tím, kým se narodil. A vo tom to je. Mír s tebou, ty blbe.", to jsou hlášky, hodné tesání do průčelí chrámů. Na " Za větu Myslím to s tebou dobře by měla být nějaká sazba" už jsem musela napsat autorovi osobně, protože přesně vystihl můj názor.
A pro mě bonbonek - Jak hluboko se dá kopat :-D :-D jako bych se viděla!
Jediné,co mi úplně nesedlo, bylo Life is life. Tato povídečka mi přišla jako jediná taková... jak to říct... snad konvenční. Ale zbytek mě dostal.
Je to krásné. Je to moudré. Je to chytré. A je to osvěživé a čtivé.
A já autora nenávidím, protože takhle asi nikdy psát nedokážu. :-D :-D
Máte-li zatuhlo kolem osrdí, přečtěte si "Můžu. Ale nechci."
Nebudete litovat.
Já jsem tento svazek docela určitě nečetla naposledy.

2 02.06.2023

Kniha, kterou jsem četla i ze zvědavosti - autorka má blízko k líhni autorů kolem Veroniky Matysové a tudíž i ke mně.
Dokonalé propojení je propojené opravdu dokonale, jako křížovka - vodorovně, svisle, sedí to. Čte se jedním dechem, nenechá vás odložit ji.
Pro mě bylo jediné slabší místo v cestě do zahraničí (nechci spoilovat), ta mi připadala pro děj v podstatě zbytečná. Pak mi vadila jedna drobnost ohledně jisté dětské hry (opět nechci prozrazovat). Některé motivy zůstaly trochu nedořešené, ale i těch se autorka dokázala zhostit tak, že to člověk bere jako skutečnost a neruší to. Dana mi chvilkami přišla trochu méně uvěřitelná.. že by byla schopná podstoupit to všechno jen proto, aby tzv. měla chlapa...?!
Co mně osobně vadilo opravdu dost - ale to je můj problém - byla nezbytná přítomnost homosexuálního vztahu. Za mého mládí byla homosexualita trestná úchylka a ve mně to prostě nějak zůstalo. (Hlavně proto, že je v poslední době objektem pozitivní diskriminace a člověk si skoro myslí, že "on + ona" už není normální...)
Ale jako celek se to čte vážně dobře a na prvotinu jde o velmi zdařilý počin. Kéž bych já sama dokázala děj ve své knize takto vykombinovat a provázat!
Z hlediska "také autorky" oceňuji množství náznaků, háčků a otevřených otázek, že to člověk prostě musí dočíst.
Dávám čtyři hvězdičky, ale nepochybuji o tom, že Mrazivá náruč už bude za pět!
Ještě dodatek: jako grammar nazi mě potěšila absence chybně použitých přechodníků a jiných častých hrůz a plný, dobře použitý jazyk. To už aby člověk pohledal. Za to díky navíc!

4 27.02.2023