Tétéčko komentáře u knih
Erotickou sci-fi kriminálku jsem dosud nečetla, navíc napsanou romantickou autorkou Norou Roberts! No to jsem si nemohla nechat ujít. Kupodivu jsem tuto sotva dvěstěstránkovou knihu četla skoro týden, nijak zvlášť napínavé, ani milostné, ani sci-fi.
Po letech jsem se do ni začetla především s úmyslem přežvýkat to svému na komiksech vyrostlému potomkovi. A byla jsem překvapena jednak, jak si Babičku pamatuji, jednak že jsem se do čtení nemusela nutit. Když pomyslím, v jaké době knihu Božena Němcová psala ( po úmrtí syna Hynka, který jediný se zdál, že se vyvedl po ní), a že se tak vyrovnávala se svou depresí, musím přiznat, že je to na svou dobu skvěle napsaná kniha. Kdysi jsme se učili, že spadá do počátků realismu, ale že příběh Viktorky je romantický prvek. Bavilo mě si připomenout, jak probíhal život na venkově v jednotlivých ročních obdobích, jak byli tehdejší lidé spjati s přírodou. Možná přečtu i Maryšu, ta je také na seznamu k maturitě :-).
Je to hodně moderní kniha s moderními hlavními postavami. Některé situace, zvláště ty sexuální, jsou pro mne dost silné, ale asi jen nejsem zvyklá to vidět na papíře, kdysi by to byla pornografie jako vyšitá. Ale líbí se mi, jak je kniha napsaná, je ostrá, některé dialogy obou hlavních postav nadmíru vtipné a vybroušené, líbí se mi jejich vzájemné pouto, v prvních dílech i jaké si dělaly naschvály. Také samotný děj je pro mne zajímavý a zvlášť se těším na rozuzlení některých vztahů, jako je třeba Gideonův a jeho matky.
Kdepak! Mě si získala Corssfire serií, a tohle je slabý odvar.
Knihy z prostředí majáku prostě miluji, je v tom nějaké zvláštní kouzlo tajemna, samoty, moře a dobrodružství. A tahle kniha má velmi silný příběh a postavy, které mají uvěřitelný charakter. Asi nejvíc mne uchvacoval Tom, to je chlap každým coulem, pevný jak skála pod jeho majákem, být jeho ženou, zavraždila bych ho. Nejsem tak silná, abych mu odpustila, čekala bych, že pro svou ženu bude mít více pochopení. Nádherná kniha, kterou nezapomenete pět minut poté, co jste dočetli. O činech zúčastněných osob budete dlouho přemýšlet.
Autor, který značně ovlivnil moderní umění počátku 20. století. Zajímavostí je, že první překlad udělal Jiří Voskovec. Král Ubu je groteska a dá se říci předvoj absurdního dramatu. někdo má tento druh literatury rád, no, já jsem ráda, že už mám zkušenost s ním za sebou. Drama mě nijak neoslovilo, ani film natočený podle něj.
Typická ukázka dekadentního románu. Únik ze skutečnosti, únava ze života, zdůrazňování individualismu, smrt jako pozitivní prvek. To vše zažívá velkou měrou i hlavní postava - přemýšlivý, ale příliš senzitivní mladý muž jménem Giorgio. vše okolo něho je zoufalé. Matku podvádí manžel, který navíc defrauduje rodinný majetek, sestra má těžce nemocné dítě, bratr je zloděj a Giorgio sám si přestává rozumět se svou milenkou Ippoletou, která se kvůli němu zřekla rodiny. Vidí jediné řešení.
Román s autobiografickými rysy. Líbí se mi na tu dobu moderní forma vypravěče. Příběh vypráví člověk, který se jen náhodně dovídá o tragické lásce krásné kurtizány Markéty a mladého šlechtice. Už tři roky nato přepsal Dumas román na drama a rok poté vytvořil Giuseppe Verdi na motivy tohoto dramatu svou operu La Traviata.
Nedávno jsem si knihu přečetla znovu a zdaleka jsem nebyla tak nadšená, jako když mi bylo sedmnáct. Už to bylo příliš expresivní, příliš emocí. Asi už jsme střízlivější generace.
Dostala jsem tu knihu, protože mám ráda NY i práci paní Walló. No, není spisovatelka a třeba si jen tak udělala radost, že zavzpomínala. Pro mne to není nic, k čemu bych měla důvod se vracet, o čem bych přemýšlela, je mi to tak nějak fuk. Přečetla jsem z úcty k dárci. A pokud se budu chtít dovědět něco o NY, pustím si Sex ve městě nebo ještě jednou přečtu Zbožňuji New York.
Některé popisy newyorských míst, jak kdybych znovu prožívala. Příběh je jednoduchý, zápletka čitelná, ale se zájmem jsem si přečetla o tom, jak to chodí v právnických firmách, v NY výprodejích, ve vztazích v práci. Vtipné dialogy, hezká stylistika.
No, já věděla, že to nebude šálek mého kafe. Je to zajímavé, ano, ale to téma je na mě moc, nemám ráda násilí, nerada o něm čtu, a tady není milo ani v kruzích rodinných. Já se nedivím, že je ve Švédsku tolik sebevražd.
Před 15 lety bych byla naprosto striktní, nevěra se neodpouští! Teď už chápu, že někdy člověk musí nadřadit rodinné zájmy nad své emoce, zvláště pokud za to ten druhý stojí. Jen mi přijde, že se oba provinilí zachovali příliš ušlechtile, že v reálu to dopadá hůř. A přestože nám dala autorka nahlédnout do duše (i srdcí) obou protagonistek, já byla na straně Valérie. Tessa byla z těch dvou silnější.
Před třemi dny jsem napsala Babyboar, že jsem ji knihu doporučila já a že zároveň nejsem bohužel autorkou. Že ji mohu se spisovatelkou seznámit, ale B. mi dodnes neodpověděla, přestože již byla několikrát online. Zároveň bych se chtěla ohradit proti termínu "fan fiction", protože tato kniha nemá se Stmíváním společnou jedinou postavu, jediný děj. Pouze snad herce Roberta Pattinsona.
Nejdříve jsem viděla film, pak četla knihu a líbila se mi také. Nejde o klasický trojúhelník, ten se vlastně vytvořil shodou náhod a nikdo nechtěl ublížit.
Krásná, prostě krásná kniha. To, jak mezi Jozou a Eliškou vzniká vztah, je mimořádně nádherně vyjádřeno. A film se také povedl.
To je strašná kniha! Vůbec se s tím neumím vyrovnat. Přemýšlím o tom, co vedlo autora k tomu, že tento příběh napsal. Co v životě prožil, že byl tak explicitně brutální? Včera jsem se vrátila z filmu Koleje osudu a tam člověk, který měl sakra důvod se mstít, svému mučiteli odpustil, a dokonce se časem stali přáteli. Ne, že bych s tím souhlasila, ale rozhodně to bylo lidštější a logičtější gesto než to, co předvedl Vian. Promiňte, že jsem plná emocí, ale to je podle mne přesně ta knížka, jíž se ohánějí příští vraždící psychopaté. Zvláště, přečtou-li si některé z komentářů.
Chvilku jsem tápala, ale pak jsem si řekla, že je to nějaký druh absurdního románu a užívala si to neobvyklé téma i zvláštní styl autora.
Koukám, že bylo zřejmě Terry vyhověno, což kvituji, protože všechno, co napsala, je pravda. Krásná kniha.
Kdyby to skončilo happyendem, asi bych byla raději, ale tohle je bohužel život. A Williho chápu, řešila bych to, mít tu jeho sílu a odvahu, podobně.