Therella
komentáře u knih
O hvězdách víš hovno
Petr Hanel
Hvězdy jsou zaručeně to nejlepší, co český YA rybníček nabízí. Jsou skrz naskrz propracované, léta strávená nad nimi se za mě vyplatila natřikrát, ať už je řeč o trefných a vtipných metaforách, pečlivě vybraném playlistu, jehož písničky každá přesně navodí tu správnou atmošku, že se chvíli žulíte jak měsíček na hnoji a jindy byste se šli střelit. Je zároveň předaný dost netradičním způsobem, který mi skvěle vyhovoval. Nemůžu se nezmínit o mnohočetných opisech slov erekce a masturbace, které mě vždy rozesmály (“lomcování předkožkou zůstává mým favoritem.)
Výborné dialogy, hlášky u kterých se člověk ve dvě ráno směje nahlas a modlí se, ať nevzbudí lidi kolem sebe. Opravdový, realistický vyzobrazení středoškolských lásek, se všemi těmi trapasy a strastmi, jak si pamatujeme i my sami. Víc takových knížek v YA žánru, prosím pěkně.
Finále, u kterého člověk nad čtvrtou ranní zapomíná dýchat. Smekám.
Petr je perverzní perfekcionista a je vidět, že knihu psal s obrovskou láskou k tomu, co dělá. Dal do ní kousek sebe a mě nezbývá, než poděkovat, že o hvězdách konečně nevím hovno.
Po hlavě do podivna
Martina Heš
„A je šance, že se dostanu ke slovu, aspoň jedna ku třiatřiceti? A co šance, že mi někdo porozumí? Nebo že porozumím já sama sobě?
Kniha jako by mi mluvila z duše. Citlivý, skvěle napsaný příběh o přátelství a poznání sebe sama.
„Jak to děláme, že stíháme žít vlastní životy, sdílet je a současně sledovat a komentovat ty cizí?
Odpovědí bude nejspíš i to ponaučení, které si z příběhu odnáším - dostatečně nežijeme, nemyslíme na sebe a svoje touhy, neriskujeme. Asi jdu bookovat letenku a najít ten svůj kousek Hel.
Jsem ráda, že jsem projekt podpořila a kniha mohla v pointě vyjít. Díky za to.
Přeživší
Anastazie Zachardová
(SPOILER) Musím přiznat, že ač mě konec knihy naštval (stále jsem měla tendenci scrollovat dál a hledat zbytek knihy), příběh jako takový jsem si dost užívala. Na českou autorku, navíc v tak mladém věku je to opravdu podivuhodný výkon. Já, která se ve svých třiadvaceti sama snažím něco napsat (a do vydání mají mé pokusy ještě mnohem dál), Stázku obdivuji.
Děj plyne pěkně, příběh se čte úplně sám a člověk se u něj nenudí (což se bohužel často stává i zkušených autorů), postavy byly živé a sympatické.
Označení fantasy, kteří tady někteří hatí, bych tak úplně neřešila. Nádech fantasy tam je, tak jaképak copak? Ne všichni jsme literární teoretici, abychom se tady dohadovali o správném zařazení díla. Ve výsledku jde přece vždy o dílo jako takové, ne? Za mě rozhodně spokojenost, ať je zařazení jakékoli.
Jediné co bych vytkla je asi obálka (která je sama o sobě úžasná, ale k téhle knize se moc nehodí).
Každopádně jen tak dál a doufám, že se s autorkou setkáme u dalšího díla. Jsem ráda, že se konečně také na svět dostalo i některé české, schopné dílo.
Nyxia
Scott Reintgen
Kniha se ke mně dostala v podobě recenzního výtisku a jsem za to opravdu ráda. Naprosto mě pohltila a přečetla jsem ji jedním dechem asi za 5 hodin. Příběh je poutavý a plný zvratů. Říkáte si “začíná to být celkem rutina..” a najednou BUM! - všechno je jinak.
Přestože je to sci-fi, které moc nečtu, byla úžasná a donutila mě se zamyslet nad tím, jestli nedat tomuto žánru šanci a nezkusit něco načíst.
Nemůžu se dočkat pokračování.
Hvězdy nám nepřály
John Green
Dojemný příběh, který můžete číst stále dokola. Jedna z knih, která přiměje lidi číst a knihy už neopustit.
