ThomasRuhe komentáře u knih
Nečekejte bůhví jakou literaturu. O tohle se Peter Cheyney vůbec nesnaží, jeho styl je jednoduchý a přímočarý, kdy se v ději rychle posouvá vpřed. Naopak se soustředí na dialogy postav. Ty zabírají velkou část knihy. Prim zde pak hraje jeho hlavní postava agent FBI Lemmy Caution, ten používá za všech okolností svérázný chlapácký humor, kterým komentuje veškeré dění. Jemu pak zdatně sekundují všichni gangsteři, kteří se proti němu postaví.
Příběh se odehrává za 2. sv. války v Anglii. Případ je docela zamotaný, takže jsem postupně upustil od svého bádání o skutečné pravdě a nechal jsem se pouze unášet textem...
Do čtení jsem šel s určitým ( nijak přehnaným očekáváním) a to jsem taky dostal, výsledek tak vidím na pohodovou trojku.
Zdařilý přebal knihy a anotace mě zaujaly natolik, že jsem si Mapu času půjčil. Bohužel, to ale nebylo takové jaké jsem si to představoval.
Příběh lze rozdělit na tři části, které se vzájemně trochu překrývají. Některé pasáže jsou vcelku dobré, to nepopírám, ale z celku jsem byl zklamaný. Své spokojené čtenáře si kniha určitě najde, ale já to nejsem. V procentech je na úrovni kolem 50%.
Po předchozích knížkách jsem očekával bláznivinu, ale tady to Reilly přehnal do krajnosti. 80 procent akcí by bylo prakticky nemožné uskutečnit natož přežít. Ano, boj beru, ale vše má své hranice. Dost by se mi líbilo, kdyby Strašák použil více stealth akce, prostě proniknout k nepříteli bez otevřené bitvy...
Kdyby to bylo trochu méně bombastické, tak z toho mohl být i nadprůměrný akční román, takhle to mé hodnocení snižuji na 40%.
Nebyla to žádná sláva. Je to jako námět k béčkovému krváku. Ani poté co ženy začnou zabíjet muže hlava nehlava se děj nijak nezlepší. Některé pasáže působí až úsměvně. Slabých 40%.
Černá skříňka je již tradičně kvalitní detektivní román s Harry Boschem. Příběh má všechny ty správné ingredience, ze kterých Connelly vytvořil další nadprůměrný případ. Bosch jde tvrdě za svým cílem vypátrat pachatele dvacet let staré vraždy... během pátrání se opět neohlíží ani napravo ani nalevo...
Tyhle případy jsou zárukou kvality a zároveň se od sebe výrazně odlišují.
Jasných 80%.
Tenhle případ a jeho průběh mě zase tak moc nebavil. Na druhou stranu pan Pudd a členové sekty jsou pořádní úchyláci jen co je pravda. Takový soupeři jsou pro Parkera jako dělaní. Slušný prostor dostali i Angel s Louisem.
Román nabízí typické znaky Connollyho tvorby, což je to hlavní, v tomhle opět nezklamal, takže je výsledek stále velmi čtivý. 70%.
Vyšetřování probíhá civilně až poklidně, žádné nervy drásající scény či situace tu nejsou. Dopadení pachatele je taky zcela v poklidu, až to působí trochu intimně.
Kniha tak nemá nějaký dramatický průběh, ale já mám Scudderovy případy rád, takže čtení mě bavilo a dávám 60%.
Scénář příběhu je standardní. Reacher se do víru událostí dostane jako náhodný svědek. Pak následuje poněkud nejasný děj, kde se střídá několik postav, které spolu zdánlivě nesouvisejí. Mezitím Reacher dokazuje jaký je chlapák a postupně se probourá až do závěrečného finále.
Knihu hodnotím jako dobrý průměr.
Ballardová s Boschem spolupracují na dvou starých nevyřešených případech. Znovu se velice dobře doplňují. Tohle spojenectví a jejich rozdílnost v postupech taky funguje. Knihu hodnotím jako zdařilý detektivní román.
Je to sice McBain, takže ve spisovatelském stylu problémy nejsou, jenomže samotný případ a jeho průběh je slabší, nežli třeba díly o detektivech ze 87.revíru. Postava poručíka Smoka je přitom dobře napsaná.
Výsledek je tak trochu pod autorovým průměrným výkonem.
Nešpory mají dvě dějové linie. V první Carella vyšetřuje vraždu kněze a ve druhé se přítelkyně Hala Willise dostane do potíží, když ji dožene minulost.
Kniha se mi celkem líbila a beru ji jako McBainův solidní detektivní román.
Autorův Pikový Jack byl skvělý, takže jsem logicky sáhl po jeho další knize. Jenomže ouha Pouta jsou výrazně slabší. Není to primárně stylem, děj se čte dobře, ale nadějný začátek se poté promění v přehlídku poněkud přehnané akce, kdy reálná schopnost hlavního hrdiny dostat se z toho se zdravou kůží, tak ta se blíží utopii.
Přesto, tohle všechno nemělo na mé dojmy z knihy takový vliv, abych přečtení litoval, takže nakonec je výsledkem solidní průměr.
Film s Melem Gibsonem se mi líbil, tak jsem si chtěl přečíst i knižní předlohu. Bylo to docela dobré, Parker je drsňák, který si jde za svým, ať se děje co se děje a jen tak něco ho nezastaví. Přesto, filmové zpracování se mi zdálo lepší.
Mark Latham se snaží držet odkazu AC Doyla, takže případ sledujeme prostřednictvím doktora Watsona. Jenže, když jsem zjistil, že se příběh točí okolo spiritistů ( tohle téma nemusím) tak jsem si říkal a jéje, to mě bavit nebude.
Když se po vraždě konečně na scéně objeví Holmes, tak se děj určitě zlepšil. Samozřejmě brilantně dedukuje a postupně případ vyřeší. Bohužel, nějak to stále nebylo ono, byla zde celá škála detailů, které mě při čtení vadily a kniha mě ve výsledku nebavila.
Kniha se mi vcelku líbila. Nick Heller hledá svého bratra, kterého někdo unesl. V příběhu nechybí nějaké to překvapení, protože není všechno takové jak se z počátku zdá. Finderův styl se čte dobře, takže u mne převládá spokojenost.
Dnes můžeme tuto knihu považovat již za klasiku sci-fi žánru. Bohužel, stáří je znát, určitá jednoduchost příběhu je už za svým zenitem v čtivosti a zajímavosti. Přesto přečtení knihy nelituju, byl to takový výlet do minulosti sci-fi románů.
Tady jsem šáhnul vedle.Bylo to docela slabý. Soud byl vlastně o ničem a vraždy dívek ze středních škol, to byla taková bokovka jen tak mimochodem. Nato, že se při psaní angažoval Patterson tak výsledek za moc nestál.
Lutzův styl mi sedí a dobře se mi čte. Také Quinn a spol. jsou zajímavou trojicí a jejich způsob vyšetřování zločinů se trochu podobá způsobu, který používá Jeffery Deaver ve svých knihách s Lincolnem Rhymem.
I tohle vyšetřování bylo velmi dobré. Přiznávám, že totožnost pachatele pro mne byla překvapením a samotný závěr, ve kterém je vlastně případ vyřešen nevyřešen byl nečekaný a taky neobvyklý.
Původně jsem chtěl dát hvězdy tři, ale díky povedenému konci zvyšuji na čtyři.
Je to poměrně krátká kniha. Trochu zde scházel nějaký rozsáhlejší popis, ale na to nebyl prostor. Bojová akce je popsaná vcelku solidně, jen ti nepřátelé, kterým vojáci čelí... no je potřeba to brát s rezervou a reálnost moc neřešit. Výsledek je tak za tři.
Connelly zde opět dokazuje jak dobře zvládá napsat román ze soudního přelíčení. Osobně se mi líbil popis způsobu výběru poroty. Další zajímavostí je určitě setkání Hallera a detektiva Bosche, zde si navíc uvědomí, že jsou nevlastní bratři. Rozsudku dávám 3/5.