ThomasRuhe komentáře u knih
Ano je to tak, Sochař smrti je výborný thriller. Má vše, brutální sériové vraždy s hádankou, rychlé tempo, napětí i důstojné zakončení. Knihu bylo těžké odložit, vždy mě přinutila dát si ještě jednu kapitolu...a pak ještě jednu...
Hodně mi sedí i Carterův vyprávěcí styl. Proto bez nějakého přehánění dávám knize maximum hvězd, a rozhodně ji mohu doporučit.
S postavou Coltera Shawa jsem ještě žádnou knihu nečetl. Musím říci, že to nebylo špatné. Zajímavé okolnosti případu, samotný Shaw a postupné objasňování jeho životní minulosti z toho vytvořilo dobrý příběh.
Rhymeovi se sice nevyrovná, ale žádný propadák to není. Zcela náhodou jsem začal prvním dílem, takže zvažuji, že postupně přečtu i ty další.
Hodnotím za 3 hvězdy, ale procentuálně je to asi 70%.
Upřímně moc spokojený nejsem. Jistě napsané je to dobře, ale chybí moment překvapení, protože identitu zločince známe hned od začátku. S tím se ale dá žít. Mnohem víc mi vadila Folterova genialita, ta mi lezla docela na nervy. Navíc nechci prozrazovat. ale způsob jakým se dostal z cely, to je holý nesmysl ! Tomu prostě nemůžu uvěřit.
Pak začne brutálně vraždit a vše směřuje ke konfrontaci s Hunterem. No a samotný závěr je zase absolutně neadekvátní celému příběhu. Jen doufám, že Cartera nenapadne protáhnout rivalitu Folter versus Hunter do třetího dílu.
Celková úroveň příběhu byla potěšující. Ostrý začátek s brutální vraždou natočenou na video. Winterovo deduktivní pátrání, které rozhodně působí holmesovsky, způsobem jakým hledá pachatele. Ani k vyřešení případu nemám žádné závažné připomínky. Kniha mě bavila po celou dobu, a 80% si plně zaslouží.
Ještě perlička : sázka mezi Winterem a policistou Taylorem, že Winter uhodne Taylorovo křestní jméno.. asi v třetině knihy jsem zkusil svůj tip a ten byl nakonec správný.
Lovec mě bavil a dobře se četl. Příběh je přitom jednoduchý, ochrana jedné rodiny před lovcem / zabijákem. Více se mi líbila první polovina knihy, to ale neznamená, že by druhá půle byla špatná. V hodnocení se přikláním ke třem hvězdám a procentuální hodnocení je 70%.
Hlavním rysem románu je atmosféra Londýna v roce 1854 a fungování tehdejší společnosti. Dále pak přiblížení práce policie, jejíž možnosti byly velmi omezené, až se zdálo, že dopadnout tak chytrého a chladnokrevného vraha bude nemožné.
S celkovým pojetím jsem spokojený a hodnotím 70%.
Na začátku jsem nevěděl jaké to bude. Ale mé obavy se rozplynuly hned na prvních stránkách, kdy mě styl, sloh i atmosféra knihy začaly bavit. Corsovo pátrání po knihách a luštění jejich tajemství taky nenudí, i když je tomu věnovaná velká část textu. Výhodou jsou i zobrazené ilustrace, které Corso zkoumá, takže jsou hned vyditelné rozdíly mezi obrázky dřevorytů.
Detektivní zápletka s trochou nadpřirozena je dobře zkombinovaná s reálným světem, k tomu se v příběhu objevuje několik zajímavých postav.
Se závěrem jsem taky spokojený, takže hodnocení vidím na nějakých 85%.
Obě dějové linky v odstupu 20 ti let jsou napsané solidně, ale skoro nic se nedozvíte, jen pouhé náznaky, takže vše směřuje až k finálnímu rozuzlení. No a otázka za všechny prachy je: jestli to stojí za to?
Ne tak úplně, vysvětlení zde samozřejmě dostanete, ale nějaký brilantní závěr to není. Je to tím, že v průběhu čtení si nějakou teorii už vytvoříte, a třeba já jsem nebyl zas příliš daleko od pravdy.
Beru to jako zajímavou prvotinu z bankovního prostředí, kterou vidím tak na 60%.
Události okolo atentátu na Heydricha jsou mi všeobecně známy, takže při čtení nešlo o zjištění překvapivého děje nebo konce. Prvotním cílem se stal způsob jakým to Jiří Šulc sepsal. Myslím, že se mu to povedlo, od příprav v Anglii, až po závěrečnou přestřelku v kostele.
Zajímavé jsou i pochybnosti nad atentátem. Úvaha, zda-li pozdější německá odveta na českém obyvatelstvu nebyla příliš vysokou cenou. 80%.
Tohle je klasika klasik scifi románů. Překvapilo mě, jak je to útlá knížka, čekal jsem mnoha set stránkovou knihu typu verneovek. Když přihlédnu k době sepsání, tak je to vcelku dobré. Lehce ponurý obraz budoucnosti s morálním vyústěním se mi nakonec líbil. Stroji času tak dávám 3/5.
Znova jsem si ověřil, že víc než samotná zápletka příběhu, tak mně nejvíc baví Phil Marlowe a jeho lehce ironicko-humorný popis všeho a všech. Skvostem je začátek, když se v jeho kanceláři objeví opravdu zvláštní klientka. Vše pokračuje dál, když Marlowe potkává další skvěle popsané postavičky např. domovník, pokoutní doktor, rádoby filmové hvězdy či místní drsné policajty.
Je fakt, že řešení případu je slušně zašmodrchané, a bylo potřeba zapnout mozek naplno, abych se vtom vyznal.
Jenže tohle je klasika, takže přesto nebo právě proto zaslouženě 4/5.
Z prvních dvou třetin knihy jsem byl mírně zklamán. Na druhou stranu jsem se seznámil s Rudolfem Langem, jeho osobností, názory a jeho celkovou proměnou od dětství po dospělost.
Jakmile se Lang stane velitelem koncentráku v Osvětimi nabere příběh ten zrůdný směr, který jsem očekával. Je neuvěřitelné, že Lang za celou dobu nepocítí žádné výčitky svědomí nebo dokonce soucit. Na hromadné vyvražďování se dívá pouze jako na technický problém, jak to provést co nejrychleji a nejefektivněji, aby uspokojil své nadřízené. Po takovém dni jde pak klidně domů a hraje si s dětmi.
Díky posledním cca 100 stránkám zaslouženě 80 %.
Když si tu pročítám komentáře, tak zjišťuju že Bukowski dosáhl toho, čeho málokterý spisovatel. Čtenáři ho buď milují nebo mu nemůžou přijít na jméno, ale skoro žádnému není lhostejný.
Bukovy texty nejsou pro citlivky, takže pokud jste jeptiška která se při slovech hovno nebo prdel křižuje, tak to není pro vás. Vulgarismy v povídkách ale nejsou samoúčelné, prostě jen vystihují prostředí ve kterém se postavy pohybují. Bukowski žil v Hollywoodu, což je ve skutečnosti pořádná díra, to nejsou jen filmová studia. A většina postav jsou ztracenci a různé podivné existence.
V Těžkých časech Bukowski nepotřebuje plýtvat slovy aby dosáhl maximálního účinku na čtenáře, jakého..... to už je na vás. Na mě to zabírá, a ty povídky mě zkrátka baví.
Při zhodnocení musím knihu rozdělit na dvě části. První je popsaná atmosféra v Sovětském svazu v roce 1953.Ta se Smithovi povedla na výbornou.Mnoho pasáží mi připomínalo Orwellův román 1984.
Detektivní část je trochu slabší. Konec je možná jiný, než bych očekával při celkovém ladění příběhu, přesto to mé dojmy nezkazilo a přes lehké námitky udělím maximum.
Poslední kojot se mi líbil. Případ je pro Bosche velmi osobní a on se do něj pořádně zakousne, i přes dlouhý časový odstup. Výborné jsou rozhovory, které v rámci vyšetřování Harry podstupuje. Je to kabrňák, protože si nenechá nic líbit. Beru i finální rozřešení případu, který měl své originální situace, což je v sériích pro autory vždy obtížný úkol.
Hodnotím jako nadprůměr za 80%.
Škvár se od Bukowského obvyklé tvorby liší. Tady zabrousil do detektivního žánru se snahou přiblížit se americké tvrdé škole, ale samozřejmě po svém. Jeho svérázný detektiv Nick Belane je takový rádoby Phil Marlowe.
Nebyl by to Bukowski aby do románu nevložil klasické ingredience svého stylu. Stačí zmínit případy, které jeho detektiv řeší.
Smrtka chce aby jí našel spisovatele Célina, hledá Červeného vrabce, další chlápek po něm chce aby ho zbavil mimozemšťanky Jenny...
To vše je napsáno břitkým satirickým humorem v krátkých větách. Bukowski opět prokazuje jaký je mistr slova.
Škvár jsem četl znovu po několika letech a byla to zase zábava.
Příběh je napsaný v rychlém tempu a nechybí mu napětí. Střídání kapitol z pohledů rozhlasové moderátorky a policisty má velký vliv na dramatičnost. Zápletce neschází ani originalita. Na druhou stranu jsou pachatelovy skutky někdy až moc perfektní a dokonale má vše promyšlené a se vším počítá, tohle se mi zdálo poněkud přehnané. Tady se mohl autor trochu krotit, ale budiž, přesto můj celkový dojem z knihy je velmi dobrý a hodnotím 70%.
Příběh má dvě dějové linie. Soudní přelíčení, které je vedené proti Harry Boschovi a kontinuálně probíhající vyšetřování vražd Panenkáře. Samotný soud je napsaný dobře a jeho vrcholem byla výpověď právě Bosche. Vyšetřování vražd vůbec nezaostává a v jeho závěru je i pár zvratů. Kniha se mi líbila a ocením ji 80%.
Výborný nápad na zápletku. Tři chlapíci najdou v lese malé havarované letadlo a uvnitř je spousta peněz. No a rozhodnou se, ty prachy si nechat...samozřejmě maléry na sebe nenechají dlouho čekat.
Smith zde rozvíjí námět, na který někdy pomyslel každý člověk...co bych udělal kdybych našel peníze, a tím nemyslím pade na chodníku, ale skutečně velký balík peněz.
Zpočátku prostý a nevinný plán jde velice rychle do kopru...
Knížka mě bavila a mohu ji doporučit, a moje zhodnocení je na 85%.
Tuhle knihu jsem si v knihovně půjčil jenom náhodou. Nebylo to zase tak špatné. Prostředí Měsíce a fungování společnosti, která zde žije je dobře vymyšlené. Překvapivě nejzdařilejší jsou kapitoly s vraždícím androidem, který se řídí jakýmsi ,, desaterem'' ,a podle něj jedná. Vlastně to je kodex pouček šéfa Měsíce Fletchera Mosase. Vyšetřování vedené poručíkem Zackonem je dobře napsané a postupně dospěje i k zajímavému konci...
Kniha se četla dobře, všechno zhruba funguje a neměl jsem s příběhem nějaký výrazný problém, hodnotím tak solidní trojkou.